Antická filosofie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Antická filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): pajanos

 

 

 

 

Antická filozofie

  • Z hlediska historie: období starého Řecka a starého Říma
  • Periodizace: časově toto období zahrnuje cca 1200let (6. a 7. st. Př. Kr.)

 

Antika – jeden ze 2 zákl. pilířů evropské vzdělanosti (druhým je křesťanství)

  • období – kosmologická filozofie => sjednocující prvek = hledání prazákladu (hledají pralátku, ze které všechno vzniklo)
  • období – antropologická filozofie => filozofie se obrací k člověku (1. antropologický obrat ve filozofii = obrat k člověku). Sofisté, Sokratovy školy.
  • období – systematická filozofie

 

Snaha o utřídění dosavadních znalostí. Aristoteles – systematik, Platon

  • období – helénistická filozofie – hledání smyslu lidské existence

-skepticismus,…

 

Marcus Aurelius – stoicismus – nejuniverzálnější filozofie

Proč vznikla 1. evropská filozofie v Řecku?

  • Vynikající poloha, obchod

 

Předpoklady vzniku fil. V Řecku

  • Nejbohatší území té doby
  • Styk středomořské a východní kultury => bohatlo z obchodu s nimi
  • Praktické předpoklady: praktické potřeby, nutnost zlepšovat obchod (kompas…)
  • Řecké náboženství (nebylo jednotné, ale pluralitní ->různorodost -> konkurence -> rozvoj)

 

Základní rysy antické filozofie

  • Snaha o rozumový výklad světa a člověka v něm
  • Méně praktická a více teoretická
  • Úsilí o systematizaci dosavadních znalostí lidstva

 

I. KOSMOLOGICKÁ FILOZOFIE

Fil. Otázka: Z čeho a jak vznikl svět?

  1. Mílétská filozofická škola ( Mílétos – město)

Všichni filozofové tohoto města:

Thales (625-545) – velký cestovatel, procestoval celý Egypt, poznal nové vynálezy => čerpal z vých. Filozofie => astronomické znalosti, předpověděl jednu bitvu na den i hodinu). Byl i matematik (Tháletova věta) => spočítal výšku pyramid.

Podle něho: Sjednocující princip  a pralátka = voda

Anaximandros

Podle něj je pralátka apeiron = neurčité, neomezené (nelze to specifikovat, nekonečno, absolutno)

Vysvětlil pohyb Země, že je v prostoru.

Anaximénes

Za sjednocující princip  jsoucna, pralátka je podle něj vzduch (z něj vítr ->oblaka ->voda->kameny)

 

  1. Pýthagorás a jeho škola = Pythágorijci

Pocházel z ostrova Samu (Samos)

Matematik a filozof

Členem uskupení orfikové (podle Orfea)

Tělo považují za hrob duše, duše se musí osvobodit

Domníval se, že to, co je neurčité (apeiron) tak neexistuje

->řecky hranice (mez) – peran -> dává tvar a pokud to nemá tvar, neexistuje (pokud ano=> můžeme změřit=> matematik) => základem všeho je číslo (geometrická veličina)

-obrazným vyjádřením toho, jak je uspořádán svět, je hudba (mezi tony jsou číselné vztahy, stejně jako kolem našeho světa) => hudba sfér. – vesmír (kosmos) je harmonicky uspořádán jako hudba

-tvrdil, že smysl pro harmonii nemá každý => musí na tom pracovat

 

  1. Elejská škola (dle osady „Elea“ – Ita)

Xenofanés z Kolofánu – kritik antropomortního náboženství – lidé dávají bohům lidskou podobu – „Skutečná bůh, má-li být neomezený, musí být pouze jeden“ – pokud by byli 2, už by se omezovali, musí být nehybný (kdyby se hýbal, potřeboval by prostor), vše prostupující (je všude); působí na nás myšlením

Parmenidis z Elei – „Nebytí není“ – jest pouze bytí

– tvrdil, že jde-li nám o pravdu, je třeba řídit se rozumem

– smysly nás klamou (optický klam, fata morgana)

Zenón z Elei – žák Parmenida

– obhajoval učení svého učitele před kritiky

aporie – logické paradoxy

– Achilles a želva – „půlení“

– „Neexistuje pohybu“ – vyvrátil Diogenes – prošel se -> pohyb existuje, „letící šíp“

– nesmyslné, komické, ale dokazují teorii argumentace

bez školy:

Herakleitos z Elézu (Malá Asie)

– nezavrhuje nebytí -> vše musí existovat

– bytí i nebytí tvoří elementy dění – vznikají a zanikají

– podobnost s řekou (Lao`c) – nikdy nevstoupím 2x do téže řeky

– základ světa/pralátka – oheň – z něho vznikl svět

– teorie 4 živlů

– nic nemá trvání; všechno plyne = „Panta Rhei

 

  1. Atomisté

– Démokritos – zdědil velký majetek, který vložil do vzdělávání sebe a žáků

– dosáhl „Encyklopedického vzdělání“ – všestrannost

– atom – zákl. stavební jednotka světa, vznikají shlukováním molekul

– dle určitých klíčů se z atomů skládá vše – i duše

– začínají se ptát na etiku a morálku

– ataraxia = blaženost, stav spojení mysli – cíl života člověka

– nic mě netrápí, po ničem netoužím

– k blaženosti vede pohrdání smyslovými požitky, uspokojování mysli

-> navázal epikuerismus

 

II. ANTROPOLOGICKÁ FIL.

– obrat k člověku

  • Sofisté

= učitelé moudrosti, mudrci

– periklova doba, 5. st. př. Kr. – „zlaté obd.“

– centrum – Atény

– putovali a vyučovali (rétoriku)

– zastánci subjektivní pravdy

+: – poprvé obrátili centrum fil. k člověku

– propracovali a zdokonalili mluvený projev

– upozornili na chyby svých předchůdců

: – zdůrazňování formy, popírání obsahu

 

Protágoras – mírou všech věcí je člověk – subjektivita, každý se dívá svýma očima

 

Gorgias – základ filozofického negativismu:

– „O nejsoucím, čili o přírodě

– 1. nic není

– 2. je-li něco, nelze to poznat

– 3. poznám-li to, nemůžu to vysvětlit, říct

 

Sokrates (469 – 399) – Athény

– vyučen kameníkem, ale nevykonával to, vstoupil do armády (Peloponéské války, oceněn, vystoupil)

– -> filozofie, sedával na ulici, zastavoval kolemjdoucí a zaváděl dialogy; nechtěl se zdržovat doma (manželka Xantypa – hádavá, nevraživá)

odsouzen k vypití jedu (bolehlav) za kritiku antiky, ale nechali ho utéct a nesměl se vrátit do Athén

x nechtěl utíkat před pravdou (i Aristoteles, ale ten utekl)

– svalnatý

– nic nenapsal, ale známe ho přes jeho žáky – Platónova díla; nepřidal si tam něco? Nepředělal je?

– měl největší vliv na celý starověk

 

základní myšlenky:

1) kritika sofistů – kritizoval „jak“ formulovat

– využíval a učil dialogy (chytré otázky, kterými nachytá „protivníka“, že nemluví pravdu

2) přispěl do rozvoje etiky (nauka o morálce)

– „daimonón“ – „svědomí“, vnitřní hlas, nelibé stavy, když se chováme v rozporu s morálkou

– trvalá mravní hodnota člověka je založena na 4 základních ctnostech (jsem morálně dobrý člověk?) = 4 areté)

  1. moudrost, 2. spravedlnost, 3. rozvaha, 4. statečnost

– člověk má konat dobro jenom proto, že je to dobré

– jediné, co mě může omluvit je, že nevím, co je dobro

– cílem je moudrost (neučit se poznávat dobro)

– „Sokratovská metoda“ – zpochybnění stanoviska druhého na základě toho, co sám v dialogu řekl

– po smrti mnoho škol – např. Kýnická

 

Platón (429 Athény – 437)

– pocházel z přední rodiny

– ve 20 letech k Sokratovi na 8 – 9 let, po jeho smrti se vydal na cesty (Egypt, Indie,…)

– po návratu fil. škola Académie („chodba“) – nejdelší školská instituce v dějinách (až do 6. st. n. l. = cca 1000 let) – zrušil ji až Justinián (křesťan, byla pro něj pohanská)

– kritizoval Sofisty, převzal ale formu – dialogy

– napsal 36 dialogů

– „Obrana Sokratova“ – interpretace Sokrata Platónem

– „Ústava“ (= „Poléteia“)

– koncentrace moci je nebezpečné (příběh s prstenem)

– spravedlnost = vzájemná výhodnost

– prostředkem ke štěstí je rozum

– rozlišuje 3 kategorie lidí, ve vztahu podřízenosti (vojáci, vládci, pracovníci)

– chtěl, aby se navzájem nebouřili

– mýtus o vzniku 3 kategorií (měl by se říkat od narození): „Bůh přimíchal do krve: vládcům zlato, vojákům stříbro, pracovníkům měď nebo železo

– je to dané

– 7. kniha ústavy – definuje „Mýtus o jeskyni“

nauka o idejích – Platon rozlišuje 2 světy (říše) – 1. říše idejí, kterou odlišuje od říše věcí (či přírody)

– ideje nemůže ztotožnit s našimi představami

duše: dle Platóna nesmrtelná

– princip dobra

– poznávání vzdělání (= rozpoznávání duše, co bylo předtím) je zaměřeno na říši idejí

– ukazuje se navenek

sociologické názory – ideální stát – v něm 3 druhy občanů: 1) vládci – odlišovali se rozumem, 2) strážci – chránili první třídu (vládce), 3) řemeslníci, obchodníci – vytvářeli hmotné statky, živili předchozí 2

– hledá ideálního vůdce státu – měl by být nejmoudřejší – filozof

– definoval jednotlivé etapy života dle poznatků indické fil.

– formuloval podoby vlády, zejm. ty nežádoucí:

OLIGARCHIE – vláda bohatých; nežádoucí projev demokracie

ANARCHIE – bezvládí, vláda tyrana (fašismus, komunismus)

– nástrahy v ideálním státě: žena, rodina, bohatství (to neplatilo pro řemeslníky a dělníky)

– děti by měly být vlastníky strážců, anonymita, strážci se mohou se ženami stýkat, ale nesmí mít každý jednu (jednu ženu má více strážců)

-: – podceňuje vztah ženy a muže

– likvidace neschopných

– „k čemu by člověku bylo, kdyby získal celý svět, a přitom ušpinil svou duši

 

III. SYSTEMATICKÁ FIL.

Aristoteles – žák Platóna -> chodil do školy Academia

– nar. ve Stagejře v Thrákii v rodině významného lékaře, který působil ve službě makedonských králů

– přichází do Athén

– po Platónově smrti působil jako vychovatel Alexandra Makedonského (Veliký)

– v Athénách založil školu (Lykeión) – zanikla

– shromáždil nejkrásnější obrovskou sbírku umění Alexandra Mak., který mu tyto předměty posílal z bojů (sbírka do značné míry zničena)

označen za bezbožníka -> musel uprchnout z Athén

nejvýznamnější myslitel a filozof všech dob

považován za posledního „mudrce“ – obsáhl celé tehdejší vědění

– byl systematikem

dílo: – v duchu řeckých ideálů

– obsahuje veškerou lidskou vzdělanost

– napsal stovky knih, které vynikají racionalitou, logickým uspořádáním a kategorizací

– řada z nich se nezachovala

do 6 skupin: 1) knihy o logice: „Organon“ (nástroj myšlení), 2) knihy o fyzice, 3) etické knihy – „Etika Nikomachova“, 4) politické, 5) spisy o literatuře a řečnictví – „Poetika 1“ – rozdělil literární druhy

– jako 1. stanovil, co jsou to kategorie = logické pojmy

– logika = nauka o úsudku

sylogismus = výroky: 1) premisa (= předpoklad) – všichni lidé jsou smrtelní, 2) Sokrates je člověk, 3) Sokrates je smrtelník

teleologie – věda, kterou vymyslel Aristoteles; nauka o cíli; = konečnou příčinou je cíl

duše má 3 stupně: 1) vegetativní, 2) smyslová, 3) rozumová

– člověk je bytost společenská – odsouzen k tomu nebýt sám = zoopolitikon

– otroctví považoval za zcela přirozené

 

IV. HELÉNISTICKÁ FIL.

– znaky: 1) sílí vlivy východních kultur (zejm. indické)

2) sílí vliv nového náboženství (křesťanství)

3) filozofie se v tomto období zužuje na individuální etiku

 

EPIKUERISMUS <- Epikuros (fil., 341 – 270)

– nový pojem „slast“ = duševní blaho = ataraxia

– slast je nepřítomností strasti

– báli se bohů a smrti -> pak nemohli dosáhnout ataráxie

– tvrdil, že bohové svět nestvořili a nezasahují do našich životů

– „smrt se nás netýká, protože jsme-li tu my, není tu smrt a je-li tu smrt, nejsme tu my“

 

STOICISMUS <- od slova sloupořadí

– za ideál považuje ctnost (čest)

– osvobození se do lpění na vnějších věcech, které nemáme ve své moci, jejichž ztráta nám může způsobit strast

– představitelé: Marcus Aurelius („Hovory k sobě“), Epiktétos (otrok), Seneca – řečník, politik

 

SKEPTICISMUS

– zdrojem duševního klidu je smíření, že nemohu všechno poznat

 

EKLEKTICISMUS

– splývání myšlenek různých fil. škol

 

NOVOPLATONISMUS

– moderní oprášení Platona jeho filozofickými následníky, žáky

 

Konec ant. filozofie:

– 525 n. l. popraven Boetius – 1. poslední antický filozof, 1. šolastik

– navenek vyznával křesťanství x stoik -> popraven

– „Útěcha z filozofie“ – dílo

– 529 n. l. – císař Justinián zrušil Academii – podle něj byla pohanská






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: