Člověk ve společnosti, společenské skupiny, mládež – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Člověk ve společnosti, společenské skupiny, mládež

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): kryska

 

 

 

 

Člověk ve společnosti

 „Základním rysem člověka je společnost.“ „Člověk je bytost společenská – zoon politikon.“ Aristoteles
 společenství tvoří jedinci a společenské skupiny
 společenské styky – vznikají v prostoru a čase – jsou soukromé (rodina) nebo veřejné (chodci) – jsou osobní (citové vazby) a věcné – jsou základem společenských vazeb, mohou přejít ve vztahy

 

 společenské vztahy – jsou trvalejší – zahrnuje vztahy a povinnosti dvou jedinců

 

 socializace – proces začleňování člověka do společnosti – začíná uvědoměním si svého místa ve světě a končí plnohodnotným fungováním ve spol. – celoživotní proces – osvojování si kulturních norem a hodnot – základní socializační činitelé – rodina, škola, vrstevníci

 

– způsoby socializace
1. sympatie a citová nákaza
2. nápodoba
3. sugesce – přejímání názorů významné osoby

 

 resocializace – obnovení stavu harmonické adaptace

 

 sociální struktura – síť vztahů spojující jednotlivé členy nebo části společnosti dohromady – základem vztahu je postavení jednotlivců (sociální stratifikace) – pohlaví; věk; národnost…
 sociální role – odrážejí očekávání ostatních členů skutečnosti – s rolí se může i nemusí člověk ztotožňovat – každý člověk má vždy několik rolí př.: žena – matka, dcera, manželka, sekretářka…

 

 sociální třídy – Marx: „třída se určuje vztahem k výrobním prostředkům (feudál, nevolník, otrok, dělník) – Weber: „třída se určuje podle výše příjmů“ – dnes: třídy se dělí podle prestiže povolání

 

 dělení tříd:
a) subjektivní teorie – individuální společenské vědomí
1. útvar založený na společenském hodnocení – jak člověka oceňujeme a kam ho zařazujeme
2. skupina lidí majících stejné vědomí druhu, pociťujících podobné spol. postavení, podobný postoj
3. třída je formou politické moci – záleží na tom, zda-li jedinec patří mezi vládnoucí, nebo ovládané
a) objektivní teorie – třída je chápána jako forma ek. kategorie; třídní příslušnost ~ postavení v ek. – určující je bohatství, zaměstnání, výše příjmu

 

Společenské skupiny

 seskupení lidí spojených určitým cílem, společnou činností nebo zájmy
 největší sociální skupinou je lidstvo, nejmenší jsou 3 lidé – trés faciunt colegium (tři tvoří skupinu)
 každá skupina má svou identitu
 společenská skupina je jednotně vnitřně organizovaná

 

Dělení společenských skupin a útvarů

A) AGREGACE
 prostý součet lidí, kteří jsou v určitou dobu na určitém místě (obyvatelé města)
 dočasné shluky – na místě dopravní nehody
 dav – člověk je v něm chráněn anonymitou a tak se může chovat naprosto odlišně, než je zvyklé – ztráta individuality, převaha instinktů, ztráta rozumové i morální kontroly – aktivní – úniková forma (panika), získávací (drancování), expresivní (demonstrace) – pasivní – publikum
B) SOCIÁLNÍ KATEGORIE
 skupiny nemusí být pevně organizovány; členové mají pouze společné rysy (pracovní, kulturní…)
 dělnictvo, družstevníci, studenti…
C) SPOLEČENSKÝ SOUBOR
 tvořeny podle kategorií (dělící znak)
 blondýny, lidé do 150cm…
D) PROFESIONÁLNÍ KATEGORIE
 skupina lidí vykonávajících stejnou profesi (mohou mít jiné zájmy a nemusejí se znát)
 lidé spolupracující na konferenci

 

dělení podle struktury skupiny:
a) centralizovaná – jeden vůdce
b) decentralizovaná – vůdce a řada opozičníků
c) polycentrická – několik vůdců a několik středisek
d) vyčichlá – funguje na tradicích a zidealizovaných vztazích

 

dělení skupin podle velikosti:
a) malé – maximálně 30 lidí; znají se, jsou soudržní, společné cíle a ideály, normy, vznikají podskupiny (třída)
b) velké – nad 30 osob

 

dělení podle formálnosti:
a) formální skupiny – mají své předpisy a řády (třída), vznikla uměle
b) neformální skupiny – neoficiální vztahy a vazby (přátelé na návštěvě)

 

dělení podle doby trvání:
a) krátkodobá – je jen na určitou dobu (školní třída)
c) trvalá – po celý život (národnost)

 

dělení podle vlivu na jedince:
a) primární – v počátku socializace jedince; malá skupina, vysoký podíl citů a sympatií (rodina)
b) sekundární – vliv na další socializaci; volnější až formální vazby

 

dělení podle nároků na jedince:
a) exkluzivní – velmi vysoké nároky; zájem o odborníka, důraz na kvalitu
b) inkluzivní – minimální nároky

 

dělení podle způsobu členství:
a) automatické – rodina
b) nucené – mohu si je volit (základní škola)
c) přikázané – není zde volba

 

další typy:
 uzavřená a otevřená
 vnitřní a vnější
 referenční – sympatie s určitou skupinou, nejsem členem

 

 funkce člověka ve skupině se vytvoří přirozeně
a) vůdce – má přirozenou autoritu, uznává ho většina členů skupiny
b) opoziční – člověk s přirozenou autoritou, uznává ho jen část členů, nemůže (nechce) převzít roli vůdce
c) outsider – člen skupiny, který bývá nejmladší, submisivní (skupina ho ochraňuje)
d) iniciátor – organizuje činnost skupiny
e) informátor – informuje skupinu; někdy = iniciátor
f) kompromisník – urovnává hádky

 

společenské role
 způsob jednání, který je jedinci očekáván
 rolím se člověk učí nebo se s nimi ztotožňuje
 role se prolínají
 mohou být vnucené
a) krátkodobé – návštěvník divadla
b) dlouhodobé – rodiče
c) individuální – manželka
d) skupinové – prodavačka, vedoucí tábora

 

Mládež

 věková skupina mezi dětstvím a dospělostí
 v tomto období je dovršen fyzický a psychosociální vývoj člověka
 příprava na samostatnou existenci – schopnost obživy, založení rodiny, integrace v komunitě
 dosažení plné zralosti je otázkou vztahující se ke geografické lokalitě, kulturnímu prostředí, sociálním strukturám

 

mládí – období v životě člověka, průměrně je vymezeno od 15 do 25 let
 jedinec opouští normy stanovené rodinou a dostává se do vlivu vrstevnické skupiny – mění se spol. pozice, životní názory a postoje (aktivity ve skupině, zaměstnání, samostatnost, založení rodiny)

 

znaky: radikální postoje, kritika, morální citlivost, netrpělivost, odpor k stereotypu, smysl pro nové, nižší sebekritika

 

význam rodiny – prioritní, rodina je vzorem pro jednání a chování v dětství – v mládí ustupuje důležitost a vliv (chlapci ve 14, dívky ve 12) – podle rodiny srovnává mladý své postoje a hodnoty

 

role rodiny – biologická (geny), sociální (vzory, výchova), ekonomická (finanční zajištění)
 význam společenských skupin – kladný/záporný

 

konflikty skupin
a) intragenerační – uvnitř generace (mezi členy skupiny)
b) intergenerační – mezi gen. (citové problémy, neadekvátní projevy rodičovské lásky, rodinné problémy)
c) uvnitř jednotlivce – nejistota, boj mezi očekáváním rodičů a vlastní vůlí
d) mezi jednotlivci
e) mezi skupinami

 

 diferenciace mládeže:
a) základní diferenciace – studující, pracující (dělnická, zaměstnanecká), vojenská, nezaměstnaná – dělí se podle toho, jak řeší svůj volný čas
pracující se dále dělí na:
a) připravující se na povolání – mládež na učilišti
b) pracující
c) nezaměstnaná
b) podle vzdělání a kvalifikace
c) podle místa bydliště – venkovská, maloměstská, velkoměstská
d) mládež mimo pracovní poměr – ženy na mateřské, nezaměstnaní

e) podle věku
1. raná adolescence – do 18 let
2. pozdní adolescence – do 21 let
3. raná dospělost – nad 21 let
f) mládež postižená

 

* Etapizace lidského vývoje obecně (slabší… 🙂
věk (roky)
etapa
znaky
0-2
rané dětství
poznávání okolí, počátky neverbální komunikace, chování, citové vazby, důvěra
2-5
předškolní věk
verbální dorozumívání, počátky sociálních vztahů (rodina), osvojení návyků (hygiena, sociální interakce), kolektiv
6-12
školní věk
školní vztahy, skupinové chování, poznávací vzdělávání, zodpovědnost
12-15
puberta
vztahy mezi pohlavími, emancipace od rodiny, problém sociální identity
16-20
dospívání
nabývání zákonných práv a povinností, selekce zájmů, nezávislost
21-25
raná dospělost
osvojování rolí dospělého, samostatnost, formování životních plánů
26-40
střední dospělost
sledování sociálních rolí, společenská angažovanost, životní plány, stabilizace ve spol.
41-55
pozdní dospělost
krize středního věku, formování životní perspektivy zbytku života
56-65
důchodový věk
vrchol sociálního postavení a autority, změna zájmů, hodnocení života
66-74
stáří
změny sociálních a psychických f-cí, oslabení životní aktivity, závislost na ostatních
75-89
stařecký věk
oslabení pohyblivosti, prohloubení závislosti na ostatních, nesamostatnost
90 a více
dlouhověkost

 

* Eriksonova psychoanalytická teorie – lidé se v každé etapě svého života musí vypořádat s urč. problémem
0-1
tvoření základní důvěry a vztahu s matkou
1-3
rozpor autonomie a studu (že něco dělat nesmíme)
3-6
vlastní iniciativa (motivace), svědomí
6-12
snaživost, vstup do společenského života
12-19
dospívání, hledání sebe sama, nejistota
19-25
mladá dospělost – partnerský život, obětování se pro druhé
25-50
plození dětí, stagnace
50+
pozdní dospělost – pojetí a sumarizace vlastního života, vyrovnání se se smrtí






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: