Filosofie – maturitní otázka ZSV (6)

 

   Otázka: Filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Lenka Ditrichová

 

 

 

Filosofie

– 6. stol. př. n. l.

– původ slova je z řečtiny: „milovat moudrost“

vědění nejvyššího stupně

– v 6. st. př. n. l. nový druh – objevuje se pojem logos -> to, co se kolem člověka děje se vysvětluje přirozenou

cestou (vědecky – rozum, logika, objektivita)

– filosofie stojí v protikladu s mytologií

– prvními filosofy byli mořeplavci

– podstatou filosofie je lidská zvídavost, potřeba něco poznat

a) vyplývá z praktických otázek života (přemýšlíte nad tím, jakou školu půjdete studovat…)

b) otázky, které nejsou bezprostředně spjaty s praktickým životem (hlubší lidské prožitky)

=> filozofie – nejobecnější otázky o smyslu lidského bytí, světa, podstatě

 

Milétská škola (pol. 6. st. př. n. l.)

– filozofie v pravém slova smyslu

– vymaňuje se z náboženství (některé dokonce kritizuje)

– začíná využívat především rozum (chce vysvětlit svět z přirozených příčin)

pralátka = to, co je společné všemu jejich hledání (to, co stálo úplně na počátku – pro někoho vzduch..)

– vše vychází z přírody

– Milét, Efes – nejbohatší přístav řeckého světa (střet jazyků, náboženství..) – rodiště filosofie

-> Tháles – bývá označován jako přírodní filosof

– zabýval se i kupectvím (hodně cestoval)

– významný astronom (správně předpověděl zatmění Slunce)

– jako filosof se projevil 2 způsoby:

1) klade si filosofickou otázku: Co je nejobtížnější ze všech věcí? Znát sebe sama. Co je

nejsnazší? Pomoct druhým lidem. Co je Bůh? Nemá počátek ani konec.

2) pralátka je voda (všechno vzešlo z vody – Země je placka na vodě)

-> Anaximandros – 610 – 547 př. n. l.

– napsal Spis o přírodě

– základem všeho je apeiron (neomezená přirozenost) – z toho vyděluje všechny

látky, které existují (Země se volně vznáší v prostoru)

-> Anaximénes – pralátkou je vzduch (počátek, z něhož vše vzniká a do něhož se vše rozkládá, má své

procesy – zřeďování a zhušťování – tak vznikají všechny známé látky)

 

Význam Milétské školy:

1) vznik jsoucna z pralátky (přírodovědné myšlení)

2) snaží se najít jeden praprincip

3) monistická škola (pralátka je pouze 1)

4) materialistická škola (pralátku nehledají v nadpřirozených jevech, ale ve svém okolí – hmotný základ)

5) vysvětlují svět z něho samotného

6) vysvětlují svět z tzv. kvalitativní stránky

 

Pythagorovci

– vysvětlují svět z kvantitativní stránky (chce-li někdo znát svět, musí znát čísla, neboť čísla řídí svět)

– prvky čísel pokládali za prvky všech věcí (čísla jsou symboly, mají zvláštní podstatu)

– navázal na ně Platón

základem je nauka o číslech (stavební kameny světa, mají zvláštní moc)

– nejdokonalejší je desítka

– nehledají pralátku, ale prazákon, podle něhož vše vzniklo (zákon o číslech)

– s naukou o číslech spojují své náboženství

– náboženské a mýtické idey – vliv indické filosofie (převtělování, odmítali požívat maso)

– důraz na morální kvality

– cíl – vysvobodit duši – důraz na disciplínu, etiku

 

Eleaté

– města Elea – Elejská škola

-> Xenofanés – kritizoval řecké náboženství (kritizoval mnohobožství, musí být pouze jeden bůh)

panteismus – bůh je všudypřítomný, je součástí přírody

-> Parmenidés – nejvýznamnější představitel

– vytvořil myšlenku o tom, že neexistuje žádný pohyb => neexistuje žádná změna,

žádný vývoj, existuje jen jsoucno (vyplňuje prostor, není místo pro pohyb)

 

-> Zénón z Eleje – podpořil Parmenidovo tzv. učení o logických paradoxech a teoriích dokazujících nemožnost pohybu

– oddělili rozum od smyslů (poznávat se dá pouze rozumem)

  1. Achilles a želva (Achilles nikdy nedohoní želvu, želva má náskok)
  2. Letící šíp (v každém bodě své dráhy stojí a nepohybuje se)
  3.   Půlení (věčné překonávání nekonečných polovin cesty)

 

Předsokratovská škola

-> Hérakleitos z Efesu – přídomek temný (byl samotářský)

– pralátka oheň (všechno vznikne z ohně a do ohně se zase vrací)

všechno plyne (nic netrvá), otázka času, změny a proměny X Eleaté

– když na Zemi nastane úplný klid, tak všechno zanikne (lidstvo nebude)

– nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky (voda je jiná, i ty jsi jiný)

– máme jen jedno Slunce (nemůže spatřit to samé Slunce každý den)

– základem jeho filosofie jsou protiklady (zápas řídí svět, nesmí být klid)

každá věc potřebuje ke svému životu protiklad

– nenáviděl lékaře (pomáhal si sám)

– logos – světový rozum (úkolem člověka je poznat tento světový rozum, který vším vládne – rozumná řeč, slovo)

– velký vliv na pozdější filosofii (Platón, Aristoteles, Klemens Alexandrijský, Fridrich Hegel, Fridrich Nietzsche …)

– slovo dialektika má 2 významy: = dokazovat pomocí argumentů

= vývojová nauka (vše se vyvíjí, vše se pohybuje) – F. Hegel

 

1) Bytí je, nebytí není. – Eleaté (Parmenidés)

X

2) Bytí i nebytí tvoří elementy dění. – Předsokratovská škola (Hérakleitos)

 

Atomisté

-> Leukippos – zakladatel teorie, která říká, že nic nevzniká bez příčiny (vše, co se děje, má příčinu)

                          – kauzalita = příčinnost

– „Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti.“

-> Démokritos – využil Leukippovo teorii

atomy = nespočetné, nepatrné, nemůžeme je vnímat, nejsou dělitelné, jsou neměnné, ale liší se tvary

– nová věc vzniká spojením atomů => vznikají nové viditelné věci => bezpočetné světy (my jsme součástí jednoho z nich)

– atomy se pohybují v nekonečném prostoru podle zákona tíže (narážejí na sebe -> víření)

vlastnosti věcí – atomisté kladou důraz na rozum

– věci se liší tvarem, polohou a velikostí => uspořádání atomů

vlastnosti dělí do 2 skupin:

1) primární – hlavní, poznáváme rozumem

2) sekundární (temné) – poznáváme smysly (barva, teplo..)

– odmítají nahodilost, zavrhují náhodu, všechno má svou příčinu!

– duše člověka se skládá z atomů, po smrti se rozpadá => duše je smrtelná

– etika – zdůrazňují pocity jako je blaženost, radostná spokojenost mysli (ataraxia)

– upřednostňují duchovní, morální hodnoty

– „Raději bych objevil jediný důkaz (v geometrii), než bych získal perský trůn.“

 

Význam atomistů:

1) systém přírodní filosofie

2) materialistická škola (atomy)

3) uzavírá předsokratovské období, vyvrcholení

 

Vrcholné období řecké filosofie

Sofisté

– centrem jsou Athény

– všeobecná pochybnost o poznávacích schopnostech člověka => činnost sofistů

– vznik bohatství, blahobytu, nových informací => potřeba vyššího vzdělání

– v Řecku roste význam řečnictví (cílem bylo přesvědčit o pravdě, mít argumenty a umět je obhájit)

sofisté = učitelé moudrosti (za peníze vyučovali moudrosti, výmluvnosti)

– praktici, subjektivní pravda (hovořili o tom, že neexistuje objektivní pravda – pravdivé je to, co

má největší úspěch, popřeli měřítka spravedlnosti, pravdy)

-> Prótagoras – potulný učitel, putoval po celém Řecku

– žil uměním, právnictvím

– „Člověk je mírou všech věcí – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.” (subjektivní pravda)

– kritika náboženství (nemůžeme nikdy poznat, jestli vůbec nějaký bůh existuje – obžalován z bezbožnosti)

-> Gorgias – objevuje se u něj Zenonova dialektika

– „Nic není. Je-li něco, je to nepoznatelné, je-li to poznatelné, nedokážeme to vyjádřit a vysvětlit.“

 

Význam Sofistů

1) zabývají se člověkem (odvrácení od přírody)

2) předmětem myšlení (samotné myšlení) – kritika jeho podmínek, hranic a možností

3) klade důraz na etiku, začlenili ji do filosofického systému, podrobili ji rozumovému zkoumání

 

Sokratés

– velmi skromný, vyučoval bezplatně

– dialog, oslovoval kolemjdoucí

– soustřeďoval pozornost na člověka (nejdůležitější je člověk, jeho morálka, to, jak se chová)

daimonion = svědomí božské (vnitřní hlas, který nás vede a zdržuje od všeho, co není morální)

– člověk se nenarodil jako zlý

– ctnost je vědění

 

Platón

– narodil se do aristokratické rodiny v Aténách

– byl v Sokratově učení až do jeho smrti

– původně se chtěl věnovat politice, ale po odsouzení Sokrata tam politický režim nebyl dle jeho představ

– založil v Athénách školu (akademii) a vyučoval žáky bezplatně

– nauka o idejích – základem Platónovo filosofie, která se nazývá objektivní idealismus (další rozdíl od Sofistů –

ti byli spíše subjektivní)

– v jeho spisu ústava se našel dialog Sokrata, který říká: Představ si jeskyni, kde jsou lidé svázáni, nesmí se

dívat za sebe,vidí jen východ a stěnu, za lidmi je ale oheň –> mezi ohněm a lidmi je zídka, kde chodí lidé s

předměty, oheň dává stíny s předměty a lidé vidí pouze stíny, jednoho člověka odvážou a on se podívá do

ohně (tím skoro oslepne) a pořád neví, kde je pravda. Člověk může těžko uvěřit, že stíny nejsou pravda, a že

pravda je to, co bylo za nimi -> postupně se člověk učí a zjišťuje, kde je pravda — POINTA –> lidé nevnímají

  svět jako takový, vnímáme pouze skutečnosti které vidíme (nepoznanému lidé nevěří)

jeskyně je symbol podobenství našeho života a lidského poznání

– svět je jakési vězení a skutečný svět je nepoznán

duše je uvězněná a měla by se dostat k poznání — možná podobnost s indickou kulturou

– čím víc se člověk vzdělává, tím více se dostává k idejím a dostává se z vězení

 

– Platón rozdělil duši na 3 části:

1) myšlení – v hlavě, část nesmrtelné duše

2) vůle – nalézá se v hrudi

3) žádostivost –  má své místo v podbřišku

– podle něho je tedy duše nesmrtelná, nemá počátek ani konec, hledání a poznávání je vzpomínání

– díky rozumu nesmrtelné části duše žijí lidé v říši idejí a vznětlivost a žádostivost duši vztahuje k zemi a je

poutána tělem -> tělo je pro duši trest

idea dobra = nejvyšší idea, které může člověk dosáhnout

platonická láska = Platónská láska -> základem je láska duševní, ale neodmítá lásku tělesnou

 

Tělo Duše Ctnost Stát
Hlava Vůle Moudrost Vládci
Hruď Rozum Odvaha Strážci
Podbřišek Žádostivost Uměřenost Výrobci

 

ctnost = zdatnost -> stav, kdy se přibližuji k největšímu dobru (moudrost, statečnost, uměřenost,

spravedlnost) –> vliv Sókrata

– chceme-li být ctnostní, můžeme se tomu naučit

 

– Ústavy podle Platóna :

-> aristokracie

-> oligarchie

-> timokracie

-> demokracie

-> tyranie

 

Aristoteles

– nejuniverzálnější myslitel starověku

– jeho učitelem byl Platón (kritizoval Platóna – „Platón je přítel, ale pravda je přítel větší.“)

– založil školu Lýkeion (filisofie) – při filosofování se procházeli

– vychoval Alexandra Makedonského

– říká, že všichni lidé od narození touží po vědění

odmítá teorii idey (každá věc má podstatu)

– vymyslel tzv. hylémorfismus = dualistická filosofie (vztah mezi látkou a tvarem –

spojením látky a formy vzniká jsoucno)

 

4 základní příčiny jsoucna:

1) látka – zlato

2) forma (tvar) – šperk

3) hybnost – zlatník

4) příčina – proč to vyrábí?

 

– jakýkoli pohyb, který nastane má svůj cíl, směr, účel (entelechie = uskutečnění se)

– čistá forma = hybatel (Bůh – tvůrce světa, ale dál už do něj nezasahuje – král, který sedí

na trůnu, ale nevládne) x Xenofánes

každá věc musí splnit svůj smysl (když ho splní, může zaniknout)

– etické – věc plní svůj smysl, neetické – věc neplní svůj smysl

 

Klasifikace věd

1) vědy teoretické

– matematika, fyzika, metafyzika (první filosofie – zabývá se jsoucnem jakožto takovým, nejvyššími příčinami

existence – „…jsoucno jako jsoucno a to, co mu o sobě náleží…“)

2) praktické

– etika, politika, ekonomika

3) vědy poetické

– umění, umělecká činnost, řemeslo

 

gnozeologie – věci se skládají ze 2 věcí (substance – podstata, kterou poznáváme rozumem a nemění se;

akcident – poznáváme smysly, probíhá změna)

=> dvojí poznání: smyslové (jak?, nezobecňujeme) a rozumové (proč?, obecné)

– definoval člověka a duši (zóon politikon – člověk je tvor společenský – má společenské vazby, stýká se s

ostatními, socializace)

– substancí člověka je duše (duše sídlí v srdci – forma)

duše má 3 základní složky:

  1. rostlinná (vegetativní) – projevy, roste a rozmnožuje se
  2. živočišná (smyslová) – společenskost, pudy, instinkty
  3. lidská – obdařena rozumem

– člověk jako jediný (nejvyšší forma ze všech organismů) má všechny 3 složky

člověk = muž starší 30 let (musí mít svou vlastní svobodu a musí se starat o politiku, pokud se muž nevěnuje

politice a společenskému životu, tak není člověk)

 

Aristotelova logika

– logika = nauka o správném myšlení (od slova logos)

– vytvořil logický čtverec

pojem – veškeré naše myšlení probíhá v pojmech (pojem vznikne tak, že označíme něco, co má společné

znaky s ostatními pojmy – vzniká na základě vlastností) => obecné znaky

kategorie – uznává 10 kategorií (stojí samy o sobě, už nemají žádný nadřazený pojem)

– substance, kvalita, kvantita, relace…

soud – spojení 2 pojmů (karafiát je červený, lavice je dřevěná…)

úsudek – spojení 2 a více soudů

důkaz – použijeme různé úsudky a z toho vyvodíme důkaz

 

– A – platí pro všechny (všichni smrtelní)

– E – pro žádného neplatí

– I – platí pro některé (někteří smrtelní)

– O – pro některé neplatí (někteří

nesmrtelní)

 

Teorie státu

– rozdělení ústav na 6 částí (vždy 1 dobrá a 1 špatná možnost)

a) jednotlivec (monarchie, tyranida)

b) skupina (aristokracie, oligarchie)

c) všichni občané (politea, demokracie)

– za nejlepší považuje demokracii, za stále možnou aristokracii a za nepřijatelnou považuje aristokracii

 

– oddělil politiku od etiky

– říká, že v soukromém životě má člověk hledat ctnosti a v politickém životě spravedlnost

– politika se řídí určitými pravidly

– zavedl pojem ideální společnost (zoon politikon má 3 svobody – nedotknutelnost majetku, rodiny a svobody)

– pokud budou splněny tyto 3 svobody, tak nezáleží na tom, v jakém státním zřízení bude člověk žít

– etika (ctnost) rozebírá lidský život, jaký by měl člověk být a čeho by se měl vyvarovat (snaží se vykreslit obraz

dokonalého života)

dobro = to, k čemu všechno směřuje (dobré jednání je spravedlivé a vede ke štěstí)

– duševní (nejvyšší, vede k blaženosti, cnost je jedním z duševních jevů), tělesné a zevnější

– nejvyšší dobro = to, co chceme pro to samo

– není důležité vědět, co je ctnostné, ale podle toho jednat

– říká, že nic krásnějšího než blaženost není

– „Kdo chce svou péčí učinit lidi lepšími, musí se pokusit o schopnost zákonodárnou.“ (zdůraznění

vzdělání, vzdělaný a ušlechtilý člověk jest jakoby zákonem sám sobě)

 

Aristotelovy spisy

1. spisy o logice (Analitiky, Organom, Topiky, Kategorie)

přírodovědné spisy (Fyzika, O nebi, O vzniku a zániku, O duši, Meterologie)

metafyzické spisy = ontologické (O obecných příčinách)

etické spisy (Nikomachova etika – vydána až po jeho smrti, rady synovi)

politické spisy (Politika)

spisy o literatuře a rétorice

Helénistické období

– doznívání filozofie v 1. etapě

– rozsáhlé změny ve společnosti, období autonomie (zodpovědnost sám za sebe)

– filozofie se přestává zabývat přírodou, začíná se zajímat člověkem

– největší důraz je důraz na člověka

– 3 směry:

  1. stoicismus
  2. epikureismus
  3. skepticismus

 

Stoicismus

– 3. stol. př. Kristem

– nejvlivnější směr z tohoto období

– „Moudrý člověk se nechá osudem vést, nemoudrý je jím vlečen.“ -> pasivita

mravnost chápali jako v žití v souladu s přírodou (tak je chápána i blaženost)

– nejdůležitější ctností je žít v souladu s rozumem a přírodou = blaženost

– zakladatel Zenón z Kitia (postavil školu – stoia – sloupořadí)

– byla jim blízká Aristotelova filozofie

– základem je Bůh => zákonem, procesem, osudem je Bůh

podstata světa je věčná a vše, co je vytvořené, je vytvořené z živlů

– upřednostňují vývoj

– vše je propojeno, vše má svou příčinnost, vše je determinováno

– člověk má žít ve shodě s tímto řádem a se svou přirozeností a se svým rozumem (etika)

– nutností je respektovat řád věcí

člověk nesmí podléhat afektům (stoický klid), nesmí se naštvat

– vyrovnanost, stabilita

– nabádá k ctnosti (pravé dobro)

– „Moudrý člověk může pohnout světem jenom kdyby chtěl.“

Seneca – rovnost lidí

– filozofie má být tím, co osvobodí člověka od hříšných myšlenek

– vychovatel císaře Nerona, spáchal sebevraždu na jeho příkaz

– filosofie má probouzet z našich chyb a léčit z morálních nemocí

– snahou člověka je dosáhnout blaženosti z mravní dokonalost

– díla: O klidu duševním, O krátkosti života, Cena života, O jediném dobru

Marcus Aurelius – filosofie je učitelka všech ctností

 

Epikureismus

Epikúros ze Samu:

– etika spočívá ve vyhledávání klidu (blažensoti)

– žijeme ve 2 světech (svět atomů a prázdna)

– stoupence atomismu

– prostředky dosažení klidu -> ataraxe (klid duševní) – dosáhneme ho poznáním přírody, zbavením se strachu

ze smrti, přemáháním bolesti, odmítáním veřejné angažovanosti

– žij skrytě (bez veřejného vystupování)

člověk nemá mít strach z Bohů, ze smrti (klidný střízlivý úsudek – Bohové nežijí na tomto světě, žijeme tu my

=> je na nás, jak budeme žít, jaký život si uděláme)

 

Skepticismus

člověk nemůže přímo poznat pravdu, říká jen to, co je pravděpodobné

– pravděpodobnost:  -> smyslová             -> rozumová

– vše, o čem člověk říká, že je pravděpodobné, je pochybné

– cílem je ataraxe (duševní rovnováha)

– zakladatelem byl Pyrrhon z Elidy:

1) Jaké jsou věci? Nic o nich nevíme a vědět nemůžeme. (nejsme schopni o žádné věci říct, jaká doopravdy je,

ale pouze, jak se nám jeví)

2) Neexistuje kritérium hodnocení poznávání

3) O všem lze říci protiklady

_______________________________________________________

– konec antické filozofie -> návrat k Platónovi (vznikla tzv. novoplatónská škola)

– 2. – 6. st. našeho letopočtu

– etika je hodně podobná helénistickému období

– inspirace indickou filozofií

– v Athénách – nové myšlenky křesťanství






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: