Filozofie – maturitní otázka ZSV (3)

 

Otázka: Filozofie

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Patrik Novotný

 

 

 

 

Předmět studia

citáty:

1. od Paula Ricoeura filozof má otázky otevírat, hledat odpovědi

2. „ Svět se řídí zákony, které lze poznat.“ Isaac Newton

3. „Nelze očekávat, že by králové filosofovali, nebo že by se filosofové stali králi, a nelze to ani považovat za žádoucí, protože držba moci nevyhnutelně kazí svobodný úsudek rozumu.“ Immanuel Kant

 

Předmět studia, obory filozofie

– filozofie je věda o nejobecnějších otázkách existence světa, přírody, člověka a lidského myšlení (jsoucno = realita)

– filozofie hledá příčinu a smysl všeho, co opravdu je

– rakouská definice: filozofie je kritická rozumová věda o podmínkách možnosti empirické skutečnosti jako celku -> věda, která nalézá poznání skrz zkušenost a završuje všechny vědy

věda je systém poznatků, jejichž obsah je verifikovatelný, které se v rámci vědního oboru používají ke komunikaci

zákon je axiom (=výrok, který je naprosto nezpochybnitelný), který je obecný a opakovatelný – filosof je člověk toužící po opravdovém vědění, jež by obsáhlo celou skutečnost a vyjevilo člověku smysl jeho života, počínání, usilování

 

Filozofické disciplíny

Ontologie (ontos=podstata)

– nauka o podstatě světa – Aristoteles řekl, že je to první věda světa

– má vytvořit řád (=kosmos), kterému se dá věřit

– objev pralátky arché: voda, vzduch, oheň, země

gnozeologie

– nauka o poznání

– v 17. století Evropa rozdělena -> Britové chtějí dosáhnout poznání skrz smysly (=senzualismus), ostatní Evropa skrz rozum (=racionalismus) -> znovu se spojí až v pozitivismu (sepsání fakt)

– Britové sepsali největší encyklopedii — Britanika (slovník pojmů)

noetika

– nauka o poznání

etika (etos=hodnota, řeč.)

– nauka o morálce (morali=hodnota, lat.), o hodnotách, které etika představuje pilíře západní společnosti:

antika hodnoty: statečnost, přiměřenost, pokora, spravedlnost, moudrost

citáty:

Zákon je pánem nad zákony.“ Aristoteles

Proto tvoříme a dodržujeme zákony, abychom byli svobodní.“ Cicero

Vím, že nic nevím.“ Sokrates

křesťanské hodnoty: víra, láska, naděje křesťanství není v „ústavě“ EU, ale hvězdy na vlajce představují 12 apoštolů

osvícenství – islám tímto neprošel

hodnoty: svoboda

– právo na život (v západní společnosti — eutanazie, interrupce)

– právo na vytváření a ochranu majetku

– dělba politické moci – laissez faire = nech dělat -> neviditelná ruka trhu *tolerance –

citát: „Nesouhlasím s vámi, ale budu se celý život snažit o to, abyste mohl říct svůj názor.“ Voltaire

rovnost lidská práva:

občanská (člověčenství, nasciturus — právo dosud nenarozené, ale počaté osoby)

politická (právo volit)

majetková

*sekularizace – oddělení náboženství od státu

*vzdělanost – důraz na vzdělání i pro ženy

environmentalismus

– vztah k přírodě

– filozofické, sociologické a politologické teorie zabývající se vztahy mezi vnějším (přírodním) prostředím a společenským vývojem

*logika – nauka o myšlenkových operacích

*estetika -nauka o krásnu

axiologie – nauka o hodnotách světa

 

Vztah filozofie a mýtu

mýtus

– nečasový a symbolický výklad světa a bytí

– podle tradičního pojetí filozofie nahradila mýtus

– filozofie odděluje mýtus a kritické myšlení (logos)

– filozofie staví na pojmové, racionální, logické argumentaci (díky kritickém myšlení) -› západní civilizace

– mýtus je postaven na obrazné, metaforické formě východní civilizace

– dodnes se obě tradice vzájemně inspirují

 

Vztah filozofie a náboženství

– filozofie je obvykle chápána jako záležitost rozumu; náboženství je chápáno jako věc víry

– základní varianty vztahu podle myšlení:

a) nemají nic společného – podle novopozitivismu nejsou náboženské výpovědi nepravdivé, ale jsou vědecky neověřitelné a tím pádem nesmyslné

b) je mezi nimi rozpor – upřednostnění víry před rozumem, a tedy víry před filozofií (hlavně v období středověku; Luther) – preference rozumu a tedy filozofie (Nietzsche: „Bůh je mrtev.“)

c) je mezi nimi jednota – podle scholastiky je filozofie služkou teologie -podle I. Kanta je náboženství v mezích rozumu

d) jsou to dvě různé oblasti, ale jsou ve vzájemném vztahu – Tomáš Akvinský

 

Vztah filozofie a vědy

Pravda souvisí s věděním, které však nespočívá na hromadění znalostí či poznatků, nýbrž tkví ve schopnosti předvídat na základě vědeckých teorií.“ M. Petříček

*věda je systém poznatků, jejichž obsah je verifikovatelný, které se v rámci vědního oboru používají ke komunikaci

– smyslem vědeckého poznání je objektivní poznání jsoucna

– východiskem vědeckého poznání je správné používání rozumu

– důraz západní civilizace na rozumové poznání (antika, novověk)

– v západní civilizaci je věda chápána za jednu z největších jistot existence člověka

*vědecké teorie

– musí popisovat velké množství pozorování

– na základě malého počtu vstupních prvků musí být schopna předpovídat budoucí události (Hawking: Stručná historie času)

– může obsahovat i hypotézy (dosud neverifikované teorie)

– kontext vědy (bytí) lze odhadovat postupnými kroky (analýza), které musejí mít plán (metoda)

– důležitým prvkem je i odborný jazyk (terminologie)

 

myšlenkové operace

1. indukce — od konkrétního k obecnému, zapisují jevy, a pokud se opakují, formulují zákony (Aristoteles)

2. dedukce – důkaz axiomu (Augustin Aurelius)

3. analýza – problém se má rozdělit na jednotlivé části, má-li mít poznání smysl, tak na začátku musí být člověk v absolutní skepsi (pochybovat o všem a nevytvářet dogmatické zákony), ale nemůže pochybovat o Bohu a vlastním já (já a můj rozum je schopen vyřešit problémy -> mám na to); části problému musíme seřadit podle důležitosti a řešit je od nejlehčího k nejtěžšímu; nakonec musí být verifikace (musím ověřit to, co jsem zjistil) Descartes

4. syntéza — protiklad analýzy; dvě nebo více částí se spojují do jednoho celku (Kant)

pojetí vztahu filozofie a dějin

a) scientismus – filozofie je pouhou služkou věd; je pouhou analýzou výpovědi věd

b) filozofie předpokládá výsledky reálných věd a zpracovává je v syntézu – syntézu později zneužívá jako vědecký světový názor nějaká ideologie

ideologie — systém názorů a představ jedince, politické strany, státu, mezinárodní organizace, kterými zdůvodňujeme svoje postavení; výběr názorů podléhá co nejlepšímu našemu postavení (=říkám si, co se mi hodí)

c) autonomie filozofie vůči vědě a jejích metodám – filozofická zkoumání se zabývají možností skutečnosti jako celku, nikoli studiem jejího dílčího výsledku

 

Vztah filozofie a umění

– lidská kulturní činnost; estetika nauka o hledání „krásna“

– existuje dvojí názor poznání: rozum a smysly -> věda o správném užívání rozumu je logika (Aristoteles); véda o správném užívání smyslů je estetika (A. Baumgarten)

– podstata umění je v tom, že nekopíruje, jak ideje byly vytvořeny přírodou, ale silou své intuice se jich zmocní a vyjádří je autonomně

-podle C. Junga je lidská osobnost komplexní a svět si může vykládat podle čtyř faktorů (rozum, intuice, percepce a cit)

Směřuje-li racionální myšlení za pravdou, poznávání smyslové směřuje za krásou.“ W. G. Leibniz „Umělec je ten, kdo tvoří jako příroda nikoli podle přírody“ I. Kant

Umění je smyslové vyjevování absolutna.“ G. F, Hegel

Krásná je zesmyslovělá idea, která přináší vysvobození od světabolu.“ Schopenhauer

 

Jsoucno a povaha jsoucna

– jsoucno je vše, co nás obklopuje

– jsoucnem se zabývá první věda v dějinách (ontologie; Aristoteles)

základní problémy jsoucna:

1. konečnost x nekonečnost – podle I. Kanta to je antinomie — neřešitelný protiklad, kterým nemá smysl se zabývat, protože nelze vyřešit

2. stvořené x nestvořené

3. nahodilost x teologický charakter (účelový) entelechie (mít cíl v sobě samém; vznik a zánik); antropický princip (cílem přírody je člověk)

4. vlastní x nevlastní (co vytvořil člověk) •povaha jsoucna
         1. antika — princip kontinua hmoty; hledání pralátky; poznání 4 elementů; starověký atomismus
         2. novověk věda (přírodní vědy) -> nalezení 4 jsoucen: tělesa síly (gravitace) prostoru času (absolutní)

 

Vztah filozofie a přírodních věd

– přírodní vědy se z filozofie všechny vydělily – svým rozvojem poznání filozofii silně ovlivňují

– v době antiky je filozofie považována za královnu věd; v moderní době se řeší otázka, zda obecné zákonitosti fungují i ve společnosti; současná doba (krize rozumu?)

hmota, vlastnosti hmoty

– hmota je objektivní realita, která existuje mimo lidské vědomí a nezávisle na něm

– hmota a pohyb tvoří jednotu (podle mechanické fyziky pohyb není vlastností hmoty, ale uskutečňuje se vlivem vnějších příčin)

– vlastnosti hmoty jsou pohyb, prostor, čas (kruhové pojetí, lineární pojetí zlom v 17. století)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: