Homosexualita – seminární práce

 

   Otázka: Homosexualita

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Jessie

 

 

 

Autor: Jessica Pokorná
Předmět: Psychologie
Vedoucí práce: Angelique Plecháčová

Prohlášení:
Prohlašuji, že maturitní práci na téma: Homosexualita jsem vypracovávala samostatně.
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v seznamu literatury.

 

Poděkování:
Velmi ráda bych poděkovala vedoucí mé práce Sl. učitelce Angelice Plecháčové za neustálou
laskavost, ochotu, pomoc, čas a také za povzbuzování při zpracovávání praktické a teoretické části
maturitní práce. Také bych chtěla poděkovat za poskytnuté informace a literaturu.
Dále bych chtěla poděkovat mému oponentu panu učiteli Bc. Tomáši Krutskému, za posudek
k mé maturitní práci.
Také bych velice ráda poděkovala Michaelovi S. za poskytnutí rozhovoru do praktické části
maturitní práce.

 

OBSAH
1 ÚVOD
2 HOMOSEXUALITA
2.1 Homosexuální chování
2.2 Sexuální identita
2.3 Typy homosexuality
2.4 Původ a užívání označení pro homosexualitu
3 VÝVOJ OSOBNOSTI HOMOSEXUÁLA
4 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI HOMOSEXUALITY
4.1 Spojené království Velká Británie a severního Irska
4.1.1 Freddie Mercury
4.1.2 Elton John
4.1.3 Oscar Wilde
4.2 USA
4.2.1 Neil Patrick Harris
4.2.2 Lisa Raymond
4.2.3 Calvin Klein
4.3 Dánsko
4.3.1 Hans Christian Andersen
4.4 Nizozemsko
4.4.1 Ireen Wüstová
4.5 Itálie
4.5.1 Giorgio Armani
4.6 Česká Republika
4.6.1 Martina Navrátilová
4.6.2 Aneta Langerová
4.6.3 Zdeněk Troška
5 DALŠÍ SEXUÁLNÍ ORIENTACE
5.1 Heterosexualita
5.2 Bisexualita
5.3 Transsexualita
6 HOMOFOBIE
6.1 Typy homofobie
6.1.1 Vnitřní
6.1.2 Vnější
6.2 Homofobie v Rusku
7 HISTORIE HOMOSEXUALITY
7.1 Starověké Řecko
7.2 Starověký Řím
7.3 Středověk
7.4 Devatenácté století
7.5 Přelom devatenáctého a dvacátého století
7.6 Druhá světová válka
8 BIOLOGIE HOMOSEXUALITY
9 ROZHOVOR S MICHAELEM
10 ZÁVĚR
11 VYSVĚTLENÍ CIZÍCH POJMŮ
12 BIBLIOGRAFIE

 

1 ÚVOD
Jako téma své maturitní práce jsem si vybrala homosexualitu. Toto téma je mi velice blízké,
protože se pohybuji ve společnosti homosexuálně orientovaných jedinců. Dalším z důvodů,
proč jsem si vybrala toto téma, bylo přiblížit co to homosexualita vlastně je. O tomto tématu
se stále mluví jen zřídka, ale už není tak tabuizované jako v předešlých stoletích.
Od minulého století se ve všech státech světa řeší otázky, zabývající se homosexualitou a
problémy s ní spojenými. Jak už jsem se zmínila, homosexualita byla v minulých dobách
přísně tabuizována a byla různě trestána. Když katolická církev začala pomalu ustupovat do
pozadí a přestala být nejvlivnější organizací, nejev v Evropě, míra homofobie se začala
pomalu zmenšovat a byly založeny první homosexuální komunity zabývající se právy
homosexuálů.
Cílem teoretické části práce bylo vysvětlit pojem homosexualita. Ukázat, že to, když jejedinec
homosexuál, neznamená to, že nemůže v životě nic dokázat. Proto jsem zde uvedla významné
osobnosti, které svůj coming – out netajili. Také mým cílem bylo poukázat na vývoj
homosexuality.
Praktické části jsem požádala svého homosexuálního kamaráda o pár odpovědí na mé otázky.
V rozhovoru jsem se ho ptala na jeho život a jak se jako homosexuál cítí ve společnosti.
Takže mým cílem v praktické části byl, přiblížit život a pocity homosexuálního jedince.

 

I. TEORETICKÁ ČÁST
2 HOMOSEXUALITA
Homosexualita je sexuální náklonnost k osobě stejného pohlaví. Je to geneticky podmíněný,
celoživotní a neměnný stav, kdy jedinec za účelem sexuálního a citového kontaktu dává
přednost jedincům stejného pohlaví. Homosexualita byla v roce 1973 vyškrtnuta ze seznamu
nemocí Americkou psychiatrickou asociací a v roce 1992 Světovou zdravotní organizací.
Homosexuální vztah se svou kvalitou zcela vyrovnává kvalitě heterosexuálního vztahu.
Homosexuální orientace se obvykle projevuje celoživotně.
Homosexualita za neblahých podmínek může vést k sebepoškozování v horším případě
k sebevraždě. Dále také k neurotizaci, asociálnímu způsobu života a různým formám odmítání
společnosti.
Podle některých teorií Sigmunda Freuda je homosexualní reaktivita v různé či stejné míře
vlastní většině lidí, třebaže u většiny jako nedominantní vlastnost.Může se projevovat
například citovou hloubkou v běžných a akceptovaných sociálních vztazích.
Častými typy homosexuality jsou mužská androfilie a ženská gynekofilie (gynofilie).
V teoretickém modelu, který rozlišuje pouze dvě erotická zaměření, tedy pouze sexuální
orientaci, bývají pod pojem homosexuality zařazována i pedofilní erotická zaměření na osoby
stejného pohlaví. Homosexualita se obvykle klade do protikladu k heterosexualitě, případně
též k bisexualitě.
Muži s touto orientací jsou nazýváni homosexuálové. V poslední době se prosazuje,
z angličtiny převzaté označení gayové. Ženy bývají označované jako lesbičky, podle ostrova
Lesbos, na kterém žila proslulá básnířka Sapfó, která ve svých básních psala o opěvující lásce
mezi ženami.
Odborníci rozlišují homosexuální chování od homosexuální identity.

 

2.1 Homosexuální chování
Jedinec, který má ve svém životě homosexuální zkušenost, se nemusí jako homosexuál cítit,
avšak veliká část homosexuálně orientovaných jedinců se v určitých fázích svého života
chová heterosexuálně. Veliké množství lidí si po celý život není se svou orientací úplně jistý.
Heterosexuálně založené osoby se mohou začít chovat homosexuálně, když je jim znemožněn
kontakt/styk s osobami opačného pohlaví, například v internátech, ve věznicích, či v armádě.
Objevují se i tací jedinci, kteří po dlouhém hetero kontaktu zjistí, že nacházejí mnohem větší
uspokojení s jedincem stejného pohlaví. Jsou i muži, kteří se homosexuálně chovají ze strachu
ze „selhání“ u žen. Řada lesbicky orientovaných žen je převážnou část svého života
heterosexuální, jako důvod se uvádí touha po mateřství, která nikterak nesouvisí se sexuální
orientací.

 

2.2 Sexuální identita
Sexuální identitou je to, za koho se dotyčný jedinec sám pokládá a s jakou společenskou rolí
se ztotožňuje. Opět se ovšem může za určitých podmínek a okolností s opravdovou sexuální
orientací rozcházet. Sexuální identitě nemusí vždy odpovídat sexuální chování, sexuální
prožívání či cítění.
Ve všech možných kombinacích a skladbách lidské sexuality je základním principem
sexualita sama o sobě. V současné společnosti převládá klamný názor, že je možné
jakéhokoliv jedince zařadit do konkrétní kategorie sexuální orientace. Právě kvůli tomuto
mylnému názoru je někdo označován za homosexuála, jiný za bisexuála další za pedofila,
atd… Jedinci s heterosexuálním chováním a identitou zpravidla žádnou „nálepkou“
označováni nejsou, jelikož heterosexualita je přirozená.

 

2.3 Typy homosexuality
Homosexualita se nejčastěji rozděluje podle pohlaví. Pro homosexuální muže existuje mnoho
názvů, například androfil, uranista, hanlivé buzerant či teplouš. Dnes je nejrozšířenější
označení gay. Ženská homosexualita je označována jako lesbismus. Dělení homosexuální
orientace také souvisí s věkem sexuálních partnerů. U homosexuálních mužů je to pedofilieděti
do 13 let, efebofilie – partner 15ti až 20ti letý, androfilie – sexuální zaměření na dospělé
muže, gerontofilie – starci. U homosexuálních žen je to karotilie – děti do 13 let, partenofilie
– adolescentní dívky, gynekofilie – dospělé ženy, graeofilie – stařeny.
Dále lze homosexualitu dělit na Egodystonní – typ homosexuála je jedinec, který není vnitřně
smířený se svojí sexuální orientací, nepřijal ji a nepovažuje ji za součást své osobnosti. Snaží
se navazovat heterosexuální vztahy a často tyto typy homosexuálů žijí v manželském svazku.
Egosyntonní – jedinec je se svou orientací plně smířen a je schopen se přiznat okolí a rodině.

 

2.4 Původ a užívání označení pro homosexualitu
Pojem homosexualita je hybrid řeckého zájmena homos (tentýž) a latinského podstatného
jména sexus (pohlaví), doslova by znamenalo stejno pohlavní. První známé uplatnění tohoto
slova pochází z textu uveřejněného anonymně v roce 1869.
Sigmund Freud užíval mimo termínu homosexualita také pojem inverse. Homosexualita se
částečně spojovala s transsexualitou.
V předmoderních dobách, především ve středověku a raném novověku se pro označení
homosexuálních jedinců užívalo slovo sodomita, pro pohlavní styk mezi muži sodomie. Tento
odborný význam často označoval i jiné zakázané pohlavní aktivity, například soulož se
zvířetem nebo nedovolené podoby heterosexuálního pohlavního styku.
V českém jazyce se objevují vulgarismy označující homosexuály, např.: teplouš, buzerant či
bukvice.

 

3 VÝVOJ OSOBNOSTI HOMOSEXUÁLA
Lidé se nerodí stejní, liší se podle pohlaví, ale také podle toho, co je přitahuje a čemu dávají
přednost. Každý z nás preferuje určité vlastnosti člověka.
Zhruba mezi dvanáctým a osmnáctým měsícem si dítě uvědomuje svou pohlavní příslušnost
k určitému pohlaví. Probíhá pohlavní identifikace s rodiči opačného pohlaví. Pod vlivem
dospělých si dítě ujasňuje a přijímá svou životní roli mužskou nebo ženskou. Problémy
s upevňováním sexuální orientace nastávají v různých případech a možnostech, v nichž se dítě
vyvíjí.
Přestože výchova dítěte probíhá, ve smyslu heterosexuálním, dítě přichází na svět již
s určitými předpoklady pro pozdější pohlavní život a sexuální preferenci. Profilování
sexuálních preferencí mohou v určitém věku dítěte, krom rodiny, také přispívat dětské
sexuální hry. Dětské sexuální hry nejsou a nemusí být motivovány sexuálním uspokojením,
přestože se u chlapců dostavuje erekce. Většinou jde o prohlížení penisu, k homosexuálním
hrám dochází až v období puberty.
V pubertě onanuje naprostá většina chlapců. Onanie je přirozený způsob jak uvolnit sexuální
napětí, neboť v tomto období nepřichází v úvahu pohlavní styk. Erotické představy, týkající
se osoby, která u chlapce vzbuzuje erotický zájem, doprovází onanii. Pokud se ve fantaziích
objeví chlapec, nemusí to být ještě významné, ale převažují-li ve fantazii erotické sny o
stejném pohlaví, nasvědčuje to jasně dalšímu homosexuálnímu vývoji.
Mladí homosexuálové nemají chuť k agresivním kolektivním hrám. Méně zlobí, rádi
pomáhají v kuchyni a v domácnosti. Bývají za své chování chváleni. O to větší je pak
zoufalství a zděšení rodičů, když se v pubertě ukáže, že se u takového chlapce objevila
homosexualita.
Vztah mezi otcem a synem bývá někdy narušen již od dětství. Pro otce je totiž takový hodný
syn najednou neuvědomělým zklamáním – nechová se totiž dostatečně jako chlapec, jak by si
otec přál. Nevrací se mu obraz jeho dětství a jeho syn je pro něj v podstatě nevydařený
mužský potomek. Právě tím lze vysvětlit, proč homosexuálové vykreslují svého otce
nepříznivě, zatímco jejich heterosexuální bratři stejného otce odsuzují podle průzkumů
mnohem méně.
Tyto nápadné projevy v dětství ale nezpůsobují budoucí homosexuální orientaci. Jsou jen
zevním projevem stavu, který by k jejímu brzkému uvědomění mohl směřovat. Proto
vynucená změna chování, která by děti zákazy či příkazy nebo dokonce tresty nutila chovat se
proti jejich přirozenosti, nejenže nic nezmění na podstatě jevu, ale navíc silně negativně
zasáhne do duševního vývoje dítěte. Takže zjištění, že holčička se pere s kluky a kope
do míče, že odmítá nosit sukně a kluk se naopak fintí, nesportuje a přidržuje se mámy
v kuchyni, by mělo být pro rodiče signálem, že se může v dospívání a v dospělosti u dítěte
objevit odlišná sexuální orientace. To by jim mělo pomoci včas se připravit na přijetí
takového dítěte, které se třeba nebude chtít chovat podle jejich tradičně utvářených představ.
Pro odhalení vlastní odlišné sexuální orientace používáme termín coming out. Některé
prehomosexuální děti samy velice brzy pociťují, že jsou jiné než ostatní. Jsou však i takoví
jedinci, kteří až do puberty a někdy i po ní o své odlišnosti nemají ponětí.
„Zmatek v hlavě“ se objevuje většinou v dospívání. Dochází ke změně postavení mezi dětmi
opačného pohlaví. Odhalení, že mě přitahují více chlapci, než dívky často přináší těžké
duševní stavy. Objevují se deprese a sebevražedné pokusy. K tomuto sebepoznání dochází
velmi pozdě.
Člověk má často problémy s odlišením erotických a neerotických citů. Mnoho homosexuálů
své city interpretuje jako přátelství a naopak kamarádské vztahy k děvčatům pokládá za lásku.
Tak může dojít, že muž si své zaměření uvědomí až po letech manželství. Směrodatnému
odhalení orientace napomáhá analýza erotických fantazií a snů.

 

4 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI HOMOSEXUALITY
Doba, kdy byla homosexualita považována za nemoc, je pryč. Homosexualita už není tabu
a každý homosexuálně orientovaný jedinec se může veřejně přiznat a není za to stíhán ani
trestán. Je mnoho slavných lidí, kteří se ke své homosexuální orientaci veřejně přiznali. Mezi
ty nejznámější patří Leonardo Da Vinci, Hans Christian Andersen, Oscar Wilde, Elton John,
Freddie Mercury a další.

 

4.1 Spojené království Velká Británie a severního Irska
V Anglii a Walesu je homosexualita legální od roku 1967, ve Skotsku roku 1981 a o rok
později i v Severním Irsku. Registrované partnerství je povoleno od roku 2005. Ve Velké
Británii je možné homoparetální osvojení, také se zde částečně zakazuje anti-gay
diskriminace a slovní útoky. Mezi homosexuální osobnosti patří: Freddie Mercury a Elton
John a Oscar Wild.

 

4.1.1 Freddie Mercury
Jeho rodné jméno bylo Farrokh Bulsara. Byl to britský zpěvák v rockové skupině Queen. Je
považován za jednoho z nejvýznamnějších zpěváků historie a druhou největší gay-ikonu. Jeho
smrt ve věku 45 let byla zapříčiněná nemocí AIDS. Tuto nemoc veřejně přiznal až den
před se svou smrtí.

 

4.1.2 Elton John
Jeho původní jméno bylo Reginald Kenneth Dwight, v roce 1972 si nechal úředně změnit
jméno na Elton Hercules John. Zpěvák a skladatel se otevřeně hlásí ke své homosexualitě, žije
s o 15 let mladším partnerem Davidem Furnishem. Vychovávají spolu dva syny porozené
náhradní matkou. Od konce 80. let se Elton John aktivně podílí v boji proti AIDS, v roce 1993
založil AIDS Foundation.

 

4.1.3 Oscar Wilde
Americký dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Od roku 1891 byl milencem
lorda Alfreda Douglase. Čtyři roky poté byl Oscar Wilde obžalován z homosexuality, která
byla v Anglii od roku 1895 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací
ve Wandsworthu. Jeho žena se od něj odvrátila a změnila sobě i synům příjmení.

 

4.2 USA
V USA je homosexualita federálně legální od roku 2003. Stejnopohlavní soužití i manželství
se liší v jednotlivých státech, na federální úrovni je přístupné. Homoparetální osvojení je pro
homosexuální jedince možné a zákony o párovém osvojení se v jednotlivých státech liší.
Federální ochrana neexistuje. Ve dvaceti státech je zakázaná a zahrnuta ve federálním zákoně
o zločinech z nenávisti od roku 2009. Významné osobnosti v USA jsou: Neil Patrick Harris,
Lisa Raymond a Calvin Klein.

 

4.2.1 Neil Patrick Harris
Americký herec, zpěvák, režisér a kouzelník. V roce 2006 vystoupil s veřejným coming
outem v magazínu People, poté co se na internetu objevila zpráva o jeho romantickém vztahu
s hercem Davidem Burtkem. Patrick Harris je otevřený gay jak v osobním životě, tak
i v divadelní společnosti. Harris a Burtka se spolu poprvé objevili na předávání ceny Emmy
roku 2007. Jsou spolu od roku 2004 a vychovávají spolu dvojčata, která jim roku 2010
porodila náhradní matka. Roku 2011, po přijetí zákona umožňujícího stejnopohlavní
manželství v New Yorku, ohlásil tento pár svatbu.

 

4.2.2 Lisa Raymond
Je americká profesionální tenistka. Je specialistka na čtyřhru a bývalá deblová světová
jednička. Je držitelka šesti grandslamových titulů v ženské čtyřhře. Ve dvouhře byla nejvíce
na žebříčku WTA klasifikována v říjnu 2007 na 15. místě. Na okruhu WTA získala čtyři tituly
ve dvouhře a 74 ve čtyřhře. Tato slavná tenistka veřejně přiznává svůj homosexuální vztah
s Rennae Stubbs.

 

4.2.3 Calvin Klein
Slavný módní návrhář židovského původu, který pochází z rodiny maďarského emigranta. Je
znám jako mistr barev a také se proslavil svými provokativními návrhy. V roce 1968 založil
se svým přítelem Barrym Schwartzem společnost Calvin Klein.

 

4.3 Dánsko
Homosexualita v Dánsku je legální od roku 1933. Stejnopohlavní soužití je povoleno od roku
1989, avšak stejnopohlavní manželství legální není. Homoparetální osvojení je v Dánsku
možné. Také se v Dánsku částečně zakazuje anti-gay diskriminace. Homosexuální osobnost
Dánska je: Hans Christian Andersen.

 

4.3.1 Hans Christian Andersen
Spisovatel, který se proslul především jako jeden z největších světových pohádkářů. Podle
některých literárních historiků jeho práce vyjadřuje utrpení z jeho odlišnosti. V tomto ohledu
je jedním z nejvíce vypovídajících příběhů Malá mořská víla, která si vezme život, protože
nemůže být milována princem. Hans Christian Andersen se jen těžko vyrovnával se svou
homosexualitou a právě jeho dílo Malá mořská víla se považuje za zpodobnění jeho lásky
k mladému Edvardu Collinovi. Jsou však také důkazy, že
Andersena přitahovali jak muži, tak i ženy. Známá je jeho
slabost pro operní zpěvačku Jenny Lindovou. Můžeme tedy
polemizovat o tom, že Hans Christian Andersen byl
bisexuálem.

 

4.4 Nizozemsko
Zde je homosexualita legální od roku 1811. Stejnopohlavní soužití je legální od roku 1998,
stejnopohlavní manželství bylo zlegalizováno až o tři roky déle roku 2001. V Nizozemsku je
možné, aby si homosexuální páry adoptovali děti. Také se zde zakazuje veškerá anto-gay
diskriminace. Osobnost: Ireen Wüstová.

 

4.4.1 Ireen Wüstová
Rychlobruslařka, několikanásobná mistryně Nizozemska, Evropy i světa a olympijská
vítězka. Krasobruslařka v roce 2009 přiznala svůj vztah s kolegyní z týmu, Sanne van
Kerkhof, která se také zúčastnila letošních zimních
olympijských her v Sochi. Wüstová se svou přítelkyní se
tedy nestyděly za svou orientaci a na hrách v homofobním
Rusku ji nezapíraly.

 

4.5 Itálie
V této zemi je homosexualita legální od roku 1890. Stejnopohlavní soužití i manželství není
v Itálii povoleno. Osvojení dětí je povoleno pouze u sezdaných párů. Částečně se zde
zakazuje anti-diskriminace. Osobnost: Giorgio Armany

 

4.5.1 Giorgio Armani
Tento italský podnikatel je jeden z nejznámějších módních návrhářů, který se dokázal
postupně prosadit prakticky ve všech oblastech módy. Jeho největší přínos v oboru je mu
připisován hlavně v oblasti pánské módy. V témže roce představil svá
první mužská saka, o rok později pak jejich ženskou variantu. Jeden ze
zlomů v Armaniho kariéře nastal v roce 1980, kdy americký herec
Richard Gere hrál v jeho saku ve snímku „Americký Gigolo“. V roce 985
jeho partner Sergio Galeotti zemřel na AIDS.

 

4.6 Česká Republika
V České Republice je homosexualita legální od roku 1962, téhož roku byla podepsána
deklarace spojených národů. V České Republice je od roku 2006 legální registrované
partnerství, avšak stejnopohlavní manželství je zakázáno. Homosexuální jednotlivec může
osvojit dítě, ne však v registrovaném partnerství. V květnu 2013 byl podán návrh na adopci
dítěte partnera, zatím však neúspěšně. Částečně se v České Republice zakazuje anti-gay
diskriminace. Homosexuální osobnosti České Republiky jsou: Martina Navrátilová, Aneta
Langerová, Zdeněk Troška a Zdeněk Musil.

 

4.6.1 Martina Navrátilová
Martina Navrátilová je bývalá československá, a později americká, tenistka. Je považována
za jednu z nejlepších tenistek všech dob, celkem vyhrála 59 grandslamových turnajů. Tato
pětapadesátiletá tenistka nemá své vlastní děti, ale roli matky si naplno užívá. Stará se o dvě
dcery její o čtrnáct let mladší partnerky, Julie Lemigové.

 

4.6.2 Aneta Langerová
Česká zpěvačka, která v červnu 2004 zvítězila, v prvním ročníku soutěže Česko hledá
superstar, díky čemuž vydala v září téhož roku album Spousta andělů. Aneta je patronkou
projektu Světluška Nadace Českého rozhlasu, zaměřeného na pomoc nevidomým
a slabozrakým. 20. října 2005 se na benefičním koncertu Aneta pro Světlušku v pražské
Lucerně vybralo pro nadaci více než pět milionů korun. V roce 2010 Aneta potvrdila
spekulace o své homosexuální orientaci. Její partnerkou je ředitelka vydavatelství Supraphon
Iva Milerová. Nedlouho po svém coming – outu se umístila na prvním místě v žebříčku
nejvlivnějších českých gayů a leseb vyhlašovaném portálem Colour Planet.

 

4.6.3 Zdeněk Troška
Český režisér, který vystudoval filmovou a televizní režii na pražské
filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, kterou ukončil
v roce 1978. Zdeněk Troška je jeden z českých filmových tvůrců, který se
otevřeně hlásí k homosexualitě.

 

5 DALŠÍ SEXUÁLNÍ ORIENTACE
Nejčastější obdobím pro rozpoznání sexuální orientace je puberta, kdy se „bouří hormony“,
což je doprovázeno sexuálními představami a fantaziemi.

 

5.1 Heterosexualita
Heterosexualita je erotická náklonost k osobám opačného pohlaví. Naše společnost je
považována za heterosexistickou. To znamená, že každý z nás je považován
za heterosexuálně orientovaného, není-li prokázán opak.

 

5.2 Bisexualita
Tento termín se poprvé objevil v 19. století. Původně se bisexualita jako termín užívala ve
smyslu biologického hermafrodismu.
Bisexualita je sexuální orientace, kdy je jedinec přitahován osobami stejného i opačného
pohlaví. Přitažlivost k jednomu nebo ke druhému pohlaví by měla být ve stejné míře.

 

5.3 Transsexualita
Transexualita je stav nesouladu mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Transsexuálem je
jedinec, který má primární znaky ženy, ale cítí se být mužem a naopak.
Transsexuální jedinci mají možnost přeměny. Současný dominantní přístup lékařských
institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu
a chirurgické zásahy. Jeho cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které tyto zásahy
umožňují, stanoví pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví. V České Republice je
změna pohlaví přístupná jen na základě posouzení diagnózy i prognózy lékařskou komisí
Přeměna z ženy na muže či naopak probíhá v několika fázích.
U anatomických mužů spočívá chirurgická změna v ženu v odstranění penisu a vytvoření
vagíny. Hormonální léčba spočívá v podávání hormonálního přípravku, který způsobuje
zaoblení boků, růst prsou, změnu tvaru ramen a snížení růstu ochlupení.
U anatomických žen je chirurgická změna opačná. Podmínkou pro úřední změnu pohlaví je
v České Republice i odstranění dělohy. Hormonální léčba způsobí zastavení menstruace,
mohutnění svalové struktury, růst ochlupení a vousů a změnu hlasu. Pro možné komplikace
po vytvoření neopenisu, některé transsexuální ženy od této varianty ustupují.

 

6 HOMOFOBIE
Homofobie v nejširším slova smyslu zahrnuje postoje a chování vyjadřující nepřátelství vůči
lidem s menšinovou sexuální orientaci či pohlavní identitou. V užším slova smyslu se jedná
pouze o postoje a jednání negativně namířené vůči homosexuálním lidem.
Toto rizikové chování souvisí s dvěma dalšími problémovými oblastmi, kterými jsou šikana
a extremismus.
Homofobní postoje často vedou k šikaně namířené vůči lidem, u nichž je známa nebo se
předpokládá, menšinová sexuální orientace.

 

6.1 Typy homofobie
6.1.1 Vnitřní
jedinec má strach z možnosti, že je nebo by mohl být homosexuálně orientovaný. Snaží se
tento fakt odmítnout či popřít. Terapeuti se domnívají, že zejména u dospívajících jedinců
může vést tento stav až k depresivním stavům a sebevraždám. V takových případech cílem
terapie je, aby se jedinec zbavil strachu a přijal sebe samého včetně své homosexuální
orientace.

 

6.1.2 Vnější
Vnější typ homofobie je celkový strach z homosexuálních jedinců.

 

6.2 Homofobie v Rusku
Ruský parlament schválil kontroverzní zákon, podle kterého by mohlo být lidé zatčeni,
za chování, které je považováno za podporu homosexuality. Návrh zákona stanoví, že ruští
občané, kteří se dopustí propagandy netradiční sexuální orientace, mají být pokutovány.
Cizinci mohou být zatčeni a okamžitě deportováni. Tento zákon vstoupil v platnost roku
2013.

 

7 HISTORIE HOMOSEXUALITY
V lidstvu je homosexualita už od samého počátku. V některém období za lásku ke stejnému
pohlaví hrozil trest smrti, v jiném to byla naopak móda.
Výraz homosexualita prvně použil v roce 1869 maďarský lékař Karoly Maria Benkert.
Do této doby bylo homosexuální chování označováno jako sodomie. Benkert a další lékaři se
zasloužili o to, že se na homosexualitu začalo nahlížet jako na vrozenou charakteristiku
člověka. Tímto tvrzením však homosexualitu zařadili mezi nemoci. Homosexuální chování
bylo ze seznamu nemocí vyřazeno až v roce 1973.

 

7.1 Starověké Řecko
Ve Starověkém Řecku byl názor na homosexualitu a homosexuály ojedinělí. Homosexuálové
a heterosexuálové dosáhli rovnoprávnosti. Pokud se nad tím zamyslíme, více než
o homosexualitu se zde jednalo spíše o homosexuální chování, kdy určitě ne všichni muži byli
od přírody homosexuály. Pouze udržovali zvyky, protože taková byla společenská zvyklost.
V Řeckých mýtech můžeme najít krásné mladíky, do kterých se zamilovávali muži i Bohové.
Ženy neměly v řecké společnosti dobré postavení, zastávaly mnohem nižší postavení než
muži. Údělem žen bylo pečovat o dům a rodinu. Měly minimální práva a staraly se o to, aby
byly tiché a neprojevovaly své názory. Muži si své manželky pečlivě vybírali, jelikož
manželky měly dát mužům zdravé a pěkné potomky a vášně muži ukojovaly u svých
mužských milenců.
Homosexuální lyrika zažila rozmach v 6. století př.n.l. Například básně známé básnířky
Sapfó, která žila na ostrově Lesbos nebo básně antického řeckého básníka Solóna.

 

7.2 Starověký Řím
V Římě byli k sexualitě méně přirození než v Řecku. U Řeků byla nahota naprosto běžná
a přirozená, Římané se více zahalovali, čehož si můžeme všimnout u soch. Římská sexualita
byla postavena na právu znásilňovat. Znásilňovat nebylo trestné. Římanům byla vtiskována
mužská nadřazenost nejen v sexualitě. Styk se svobodným mladíkem byl trestný, povolen byl
pouze sex se svým otrokem, podle toho si Římané své otroky pečlivě vybírali. Lesbismus
Římané neuznávali, pokládali to za způsob, kterým se ženy chtěly vyrovnat mužům.
Ve 2. století př.n.l. se v Římě vlivem Řeků měnily sexuální mravy, láska mezi muži začala být
módní a muži o svůj zevnějšek začali dbát podobně jako ženy. Císař Nero prý často působil
zženštěle, především, když veřejně a vášnivě líbal svého otroka Spora.
V roce 342 n.l. císař Constans zavedl za homosexualitu trest smrti, a to upálením zaživa.
Podle Aurelia Victora, byl Constans sám homosexuálem. Císař Justián od roku 533 n.l. trestal
homosexuály kastrací a upálením.

 

7.3 Středověk
Po další dlouhá staletí pohled na homosexualitu změnilo křesťanství. Ve středověku byla
homosexuální láska považována za jeden z největších hříchů, lidé se domnívali, že přichází
od Satana. Sodomie (homosexualita, zoofilie a masturbace) byla nejhorším zločinem.
Od poloviny 13. století se ve většině zemí v Evropě zavedl trest smrti pro homosexuálně
orientované jedince. I přes zákaz a trest smrti se homosexualita vyskytovala a to z praktických
důvodů. Muži se ženili později, ve věku kolem 30ti let a podmínkou pro manželství bylo
dívčino panenství. Muž měl jen pár možností jak si svůj život zpestřit, než dosáhl věku, kdy
se oženil. Mohl mít sex s prostitutkou, což bylo finančně velice náročné, nebo mohl volit sex
bez následků, což byl právě sex s muži. Můžeme tedy říci, že i muži, kteří by dnes byli
považováni za heterosexuály se oddávali stykům s muži.

 

7.4 Devatenácté století
Myšlenku, že homosexualita je vrozená uveřejnil německý spisovatel Karl Heinrich Ulrichs.
Tento spisovatel je dnes opěvován jako první gay aktivista. Ulrichs se ke své sexuální
orientaci přiznal a povzbuzoval ostatní, aby svou orientaci také přiznali.
Na konci 19. století se objevuje první varování před lesbismem. Do této doby společnost
neuvažovala o možnosti sexu bez penisu. Pozornost lidí upoutal až New Yorský skandál, kdy
se zjistilo, že velice uznávaný politik Murray Hall byl ve skutečnosti žena.
V Německu v roce 1897 německý lékař Magnus Hirschfeld založil věděcko-humanitní výbor.
Ve své knize Homosexualita muže a ženy zrekapituloval spoustu moderních poznatků
a názorů. Homosexualitu označoval za přirozenou věc, kterou se nedá léčit, ani nějak získat.
Homosexuální lásku stavěl na stejnou úroveň jako lásku heterosexuální. Svou návštěvou
v roce 1931 v ČSR dodal všem československým homosexuálům odvahu do boje proti
diskriminaci.

 

7.5 Přelom devatenáctého a dvacátého století
Od konce novověku se pro pozorování homosexuality začínají hledat nová hlediska. Etický
postoj křesťanské kategorie hříšnosti je opuštěn, hledají se odpovídající lékařská označení.
Homosexualita je opět brána jako nemoc. Díky medicínským názorům na homosexualitu
nastala ve 20. století její liberalizace.
Trest za homosexualitu se v některých zemích jako například v Rusku, Německu a Polsku
zrušil. Zrušení trestu se pojednávalo i u nás. Ale i přes tuto skutečnost, se za II. světové války
homosexuálové stále vraždili a byly na nich prováděny pokusy, což, narušilo příznivý vývoj
homosexuality a společnosti. Na přelomu 20. století se začíná zviditelňovat individualita
člověka, různost variací života, sexuální zvláštnosti, atd. Došlo ke zlomu v pojetí sexuální
morálky, změnilo se postavení žen, docházelo k pozvolné emancipaci. Roku 1990 začaly
vznikat první homosexuální organizace.

 

7.6 Druhá světová válka
Za II. světové války byli homosexuálové pronásledováni. Odhaduje se, že v koncentračních
táborech bylo zabito zhruba 50 tisíc homosexuálů. Vzhledem k tomuto číslu se o osudu
homosexuálů nemluví tolik jako o osudu Židů. Homosexuálové museli za II. světové války
nosit růžový trojúhelník, který v současnosti patří mezi symboly homosexuálů bojujících za
svoje práva. Homofobie se však neobjevuje pouze v nacistickém Německu, ale i v americké
armádě, kde byli muži při vstupu do armády podrobeni prohlídce a testům, zda nejsou
homosexuály. Zjišťovalo se, jestli voják není příliš zženštělí, či zda nemá rozšířený anální
otvor. Tyto testy však nebyly příliš průkazné, a tak se armáda musela potýkat i s postihy těch
homosexuálů, kteří nebyli při prohlídkách a testech objeveni. Vojáci, kteří byli objeveni,
obvinili ze sodomie a byli vězněni ve zvláštních věznicích, aby se tato neřest nemohla šířit
dál.
Válka byla velkou příležitostí pro lékaře, jelikož měli mnoho příležitostí k léčbě
homosexuality a tak experimentovali. Lékaři homosexualitu zkoušeli často léčit elektrickou
šokovou léčbou nebo hormonální léčbou. Další léčebnou metodou byla lobotomie. První
pokus s lobotomií lékaři provedli roku 1941. Pacientem byl homosexuál s masochistickými
sklony. Po tomto zákroku byl pacient zmatený, ustrašený a nedokázal udržet moč. Pacient
tvrdil, že se u něj homosexuální tužby po operaci ztratily. Pacient se však po zákroku nebyl
schopný postarat sám o sebe. Nakonec se pacientův stav zhoršil natolik, že byl označován
za dementního. Příčina demence byla přiznána lobotomii. I přes toto přiznání se lobotomie
dále praktikovala.
K pokusům na homosexuálech docházelo i na české území, tyto pokusy praktikovali dva
sexuologové. J. Srnec a Kurt Freund, kteří používali emetika. Tyto léky podali pacientům
a pustili jim film s nahými muži. Požádali pacienty, aby si muže na videu představili
jako své sexuální partnery. Po několika minutách se pacientům udělalo zle od žaludku. Tuto
proceduru opakovali ještě šestkrát, poté jim pustili film s nahými ženami. Před tím jim ovšem
aplikovali injekci s testosteronem. Tato metoda se zdála lékařům účinná, protože se 10
pacientů z 20 „vyléčilo“ z homosexuality. Freund si nakonec ale uvědomil, že jeho léčba
nemá výsledky a stal se odpůrcem léčení homosexuality. Nakonec se zasloužil
dekriminalizaci homosexuality v Československu.

 

8 BIOLOGIE HOMOSEXUALITY
Příčiny homosexuální orientace nejsou ještě zdaleka dořešenou otázkou. Po mnoho desetiletí
se pracuje na výzkumech sexuální orientace lidí i zvířat. Pohlavní identita a sexuální
orientace, jsou uloženy v části mozku, která se nazývá hypotalamus. Jelikož je homosexualita
jednou z vývojových variant hypotalamu, nejedná se o poruchu, ale o variantu. Je tedy
nepřesné nazývat homosexualitu jako duševní poruchu a patologický stav. Homosexualita má
povahu celoživotní osudové orientace, která je samozřejmou součástí lidských společenství již
od počátku kulturní historie lidstva.
Biologickou podmíněnost odmítají ti jedinci, kteří předpokládají, že je možné homosexuální
orientaci člověka změnit. Tito jedinci trvají na dávno odmítnutých teoriích výlučně
psychogenního vzniku, například jako důsledek abnormálního psychického vývoje, svedení
či rozmařilého způsobu života. S těmito názory a postoji se můžeme nejčastěji setkat
u některých náboženských sekt či církevních představitelů a také některých psychoanalytiků.
V roce 1993 provedl Hamer genetickou analýzu chromozomu X u homosexuálních mužů.
Nalezl u nich v úseku q28 dlouhého raménka totožnou sekvenci nukleotidu, což označil
za pravděpodobný „gen homosexuality“. Tato teorie tedy předpokládá, že homosexuální
orientace, respektive spíše jeden z jejích subtypů je geneticky podmíněná a přenáší se
podobně jako hemofilie přes pohlavní chromozom X.
K determinaci sexuální orientace dochází mezi druhým a třetím měsícem prenatálního vývoje.
Předpokládá se, že k ovlivnění stačí pouze jeden týden vývoje plodu. Kritický je zejména
osmý až devátý týden. První pokus o hormonální ovlivnění sexuálního vývoje uskutečnil
vídeňský fyziolog Steinach, který během nitroděložního života implantoval zvířatům žlázy
opačného pohlaví, a tak ovlivnil chování v dospělosti. Domníval se, že u homosexuálů došlo
ke křížení ve vývoji pohlavních žláz a u mužů se uplatňují ženské žlázy. Hledal v jejich
varlatech ženské buňky a pokoušel se změnit sexuální orientaci kastrací s následnou
transplantací gonád heterosexuálních lidí.
Nacističtí lékaři se pokoušeli vyléčit sexuální orientaci pomocí vysokých dávek testosteronu.
Později při dalších pokusech a výzkumech a potvrdilo, že dospělí homosexuální muži se neliší
v hormonálním zásobení. Účinek podávání hormonů je stejný jako u heterosexuálů a sexuální
orientaci nijak neovlivňuje.
Již řada prvních sexuologů si všimla častějších feminních rysů v jednání některých
homosexuálních mužů a naopak maskulinních sklonů u lesbiček. Homosexualita byla
vnímána jako projev ženské duše v mužském těle, nebo jako intermediální konstituce
mezi oběma pohlavími. Nebylo možné jednoznačně odlišit různé typy homosexuálů
podle rozdílnosti v jejich sexuálních praktikách a preferencích. Přesto představy o
komplementaritě sexuálních rolí dosud přetrvávají v laické i odborné veřejnosti.
V pozdějších letech se pozornost výzkumu homosexuality upnula k jemným anatomickým
rozdílům ve struktuře mozku. Tyto výzkumy byly spojeny s pozorováním specifických
vlastností homosexuálů. Například jde o menší prostorovou představivost, nižší úroveň
agresivity či častější levorukost u homosexuálních mužů. Také bylo zjištěno, že struktura
hypotalamu je dvakrát větší u heterosexuálních mužů než u homosexuálních. Podobná
odlišnost byla objevena mezi heterosexuálními muži i ženami.

 

II. PRAKTICKÁ ČÁST
9 ROZHOVOR S MICHAELEM
Jaký je život homosexuála? Jaké má pocity a jak se cítí ve společnosti, heterosexuálů? Na
otázky ohledně života homosexuálů jsem se zeptala svého kamaráda Michaela. Michael mi
bez ostychu odpověděl na všechny otázky.
Michaelovi je 20 let. Je studentem Pedagogické fakulty v Liberci.
Jessica Pokorná: V kolika letech sis přiznal, že jsi homosexuál?
Michael: „Poprvé až na střední škole, když jsem to řekl nejlepší kamarádce. Já to beru tak, že
to nemusím vykřikovat do světa, ono to stejně postupně praskne samo. Třeba v rodině se to
dozvěděla sestra, když jsme šli posedět do jednoho místního podniku, kde pracoval můj
kamarád z peer komunity a svým komentářem to na mě prořekl. Takže opravdu pokud to
člověk nehlásí do světa, nejbližší lidi to buď poznají sami, nebo se to sami časem dozvědí.“
Jessica Pokorná: Jak na Tvé přiznání reagovalo okolí? Myslím tím rodinu a přátele.
Michael: „Jak jsem říkal, neví to všichni, mám pár přátel, kteří by mě odstřihli a určitě i
hodně takových členů rodiny, na druhou stranu, ti kteří to vědí, to vzali dobře, si myslím, a
moc se toho ani nezměnilo (úsměv). S někým prostě děláme, jako že nic a s některými lidmi si
o tom všem můžu i popovídat. Moc mi pomáhají i přátelé z řad gayů.“
Jessica Pokorná: Měl jsi někdy období nebo stav, kdy ses nenáviděl nebo styděl za to, že jsi
homosexuál?
Michael: Když jsem zjistil, že jsem jiný, určitě jsem se nenáviděl a doposud jsem se s tím
úplně nesmířil. Sem z toho tábora gayů, kteří by chtěli mít normální ženu, děti a prožít šťastný
rodinný život. Stydím se za to i nestydím, vím, komu to říct mohu a kdo to vezme naprosto
v pořádku. S takovými lidmi je mi dobře a v tu chvíli si přijdu normální. I mezi přáteli gayi se
cítím dobře a nestydím se. Spíše těm heterákům trochu závidím, než že bych se před nimi
styděl.“
Jessica Pokorná: Setkal ses někdy s agresivním projevem vůči Tobě a orientaci, kterou máš?
Michael: „Myslím si, že spousta gayů a lesbiček se s něčím takovým setkalo, nebo setká. A
ani já jsem se tomu nevyhnul. Ale takový lidi nesmí člověk řešit, protože jsou mnohdy sami
zakomplexovaný, ale to je každého věc a názor, takže proč těm lidem ten názor brát.
Jessica Pokorná: Představuješ si někdy sex s opačným pohlavím?
Michael: „Představuji si ho někdy, mnoho gayů na něj občas myslí a mnoho jich má i s ženou
zkušenost. Většinou na něj myslím, když se necítím moc dobře, ale i když jsem třeba
s kamarádkami děvčaty v hospodě.“ (Smích)“
Jessica Pokorná: Měl jsi někdy v životě vztah či pohlavní styk s dívkou?
Michael: „Nedá se tomu tak říct, neproběhlo všechno (smích)Ale asi bych se tomu nebránil,
může to být dobrá zkušenost do života. “
Jessica Pokorná: Kdy jsi na kamaráda začal pohlížet jako na objekt touhy, potencionálního
partnera?
Michael: Stalo se mi to právě v době, kdy jsem se v sobě ještě moc nevyznal. Ale z mého
okolí vím, že se to stává
Jessica Pokorná: Měl jsi z prvního pohlavního styku s klukem strach? Mohl bys prosím
popsat Tvé pocity?
Michael: „Obrovský strach, pamatuji si, když něco takového proběhlo poprvé s mým
nejlepším kamarádem. Byl jsem strašné tele. Heterosexuální styk je hodně propagován, takže
člověk ví, do čeho jde. Já jsem ale vůbec neměl tušení, jak a co se dělá při sexu s klukem,
protože se o tom prostě nemluví. A mé pocity, jsou nepopsatelné, bylo to něco neskutečného a
do té doby nezažitého. Každý měl stejné pocity, ať je homosexuál, bisexuál nebo
heterosexuál.“
Jessica Pokorná: Je těžké se s homosexuály seznámit, najít si přátele nebo partnery?
Michael: „V dnešní době internetu to určitě není tak těžké, jako před pár lety. Navíc jsou
dnes ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec podniky určené
právě pro gaye, kde se dá seznámit. Festival jako je Prague Pride a Mezipatra jsou velmi
oblíbené a populární. Na Prague Pride se sjíždí homosexuálové snad ze všech koutků světa.
Ovšem třeba s internetem je velký problém, co se týče seznámení s dobrými lidmi. Na mladé
gaye tam čeká spousta nástrah, ať už úchylů nebo lidí, co dokážou kluky různě využít na sex,
nebo třeba i na prostituci. Občas bývají na seznamkách pro gaye hledáni konkrétní osoby, aby
mohli většinou heterosexuálové pošpinit dobré jméno člověka, nebo ho společensky
znemožnit, proto se mnoho gayů v dnešní době bojí. Jinak je queer komunita poměrně spjatá a
proto když se mladý gay do komunity dostane, zaručeně začne poznávat mnoho nových lidí a
určitě mezi nimi najde přátele na celý život.“
Jessica Pokorná: Flirtoval jsi někdy s klukem, který byl hetero? Je těžké poznat jaké
orientace dotyčný je?
Michael: „Nejen flirtoval, mnoho heterosexuálních mužů vyzkoušelo sex s klukem, jen se o
tom nemluví, ale opravdu je to na běžném pořádku. Někteří touží to prostě jen zkusit, jiní
ulítnou na pařbě pod vlivem alkoholu, je to různé, ale určitě to jsou příjemné zážitky pro obě
strany.“
Jessica Pokorná: Přijde Ti zvláštní vidět či sledovat, jak se heterosexuální páry líbají, drží se
za ruce?
Michael: „Trochu jim závidím, že se nemusejí stýkat někde tajně a mohou se líbat normálně
na veřejnosti. Myslím si, že homosexuálové, hlavně kluci, si takové chování dovolit nemůžou.
Není těžké zjistit reakci lidí, stačí se chytnout za ruku s klukem a jít po městě. Takže cítím
závist, protože u heterosexuálů je to „normální“, ale co je nenormální na líbání dvou holek
nebo držení se za ruku u dvou kluků? “
Jessica Pokorná: Uvažuješ o založení rodiny? O dětech? Pokud ano, jakým způsobem bys to
udělal?
Michael: „To je právě ono, moc bych si rodinu přál, ale zákony naší země třeba adopci dětí
zakazuje a vypadá to, že ještě dlouho zákony homosexuálům přát nebudou. Ještě nemám
tušení, jak to budu řešit já, ale jediné řešení je prostě si miminko udělat třeba s nějakou
lesbičkou, nebo kamarádkou. Ovšem je těžké takový proces nějak ošetřit. Mnoho gayů to tak
ale řeší a řešit bude. Druhé řešení je stěhování do liberálnější země, ovšem já jsem Čechem
rád.“
Jessica Pokorná: Myslíš si, že výchova homosexuálů má na dítě nějaký dopad?
Michael: Já si myslím, že určitě nemá, ale to je můj subjektivní názor. Na to je třeba se ptát
psychologů, každopádně já si myslím, že bych byl výborným rodičem a mnoho homosexuálů
by bylo stejně dobrými rodiči, jako heterosexuálové.“
Jessica Pokorná: Máš v tuto chvíli partnera?
Michael: „Partnera nemám, ještě jsem neměl to štěstí a nepotkal jsem tu pravou osobu.“
Jessica Pokorná: Jak je to u Tebe ve vztahu, máte s partnerem rozdělené role?
Michael: „Partnera nemám, ale pokud myslíš rozdělení kdo je žena a kdo muž, tak na takové
dělení já nevěřím, protože když jsi gay, hledáš kluka a ne holku, role v domácnosti jsou
většinou rozděleny rovnoměrně, prostě jeden vaří a žehlí, druhý uklízí a stará se o opravy,
prostě půl na půl.“
Jessica Pokorná: Ovlivňuje Tvá orientace výběr povolání či způsob života, který vedeš?
Michael: „Určitě neovlivňuje, každý má nějaký talent nebo nadání a každý na něco jiného,
takže to není určitě dané orientací. Jediné čeho jsem si všiml, že gayové bývají často úspěšní
podnikatelé.“
Jessica Pokorná: Máš problém komunikovat s heterosexuály?
Michael: „To rozhodně nemám, jelikož to na mě nejde nějak poznat, spíš mám problém
komunikovat s takovýma těma rozklepanýma „tetkama“ z queer komunity, to mi prostě
nesedí. Jsem normální kluk a bavím se s normálními lidmi, je naprosto jedno jestli jste gay,
lesba, heterák, černej, bílej nebo červenej, všichni jsme lidi a jde především o charakter.“
Jessica Pokorná: Přijdeš si ve společnosti mezi heterosexuály méněcenný?
Michael: „Občas ano a občas ne, záleží na společnosti a na momentálním stavu mé psychiky,
ale tím prochází každý, určitě není důvod se cítit méněcenně.“
Jessica Pokorná: Myslíš se, že lidi v České Republice jsou připraveni přijmout
homosexualitu na stejnou úroveň jako heterosexualitu? Budou si někdy rovni?
Michael: „Myslím si, že už jsou tak 2/3 lidí takové lidi přijmout, ovšem hodně záleží na
lokalitě a individualismu lidí. Je těžké přesvědčit šedesátiletého muže, který byl od malička
vychováván, že je homosexualita těžká nemoc a nesmělo se o tom ani mluvit. Každopádně za
posledních 10 let tam určitě velký pokrok je a doufám, že to brzy pochopí i politici a zbylá
třetina lidí, mnoho změn proběhne, až dorostou generace narozené po revoluci.“
Jessica Pokorná: Jaký je Tvůj názor na to, co si společnost o homosexualitě myslí?
Michael: „Většinou mezi mladýma neslyším moc špatných názorů, jsou to spíše výjimky,
více předsudků začíná být mezi generacemi nad 30 let a velká míra kontroverze je u lidí nad
50 let, často je také velký rozdíl mezi ženami a muži, ženy jsou všemu více otevřené. Od
mnoha lidí ale prostě cítím velkou podporu a mnoho lidí schvaluje například i ty adopce dětí
homosexuály.“

 

10 ZÁVĚR
V lidstvu je homosexualita již od samého počátku. V některém období za lásku ke stejnému pohlaví
hrozil tres smrti v jiném to byla naopak móda. Z dob, kdy byla homosexualita brána jako nemoc a byla
trestána, uběhlo už hodně času. Většina zemí a států jsou k homosexuálům tolerantní, jak už je známo,
ne všichni jsou stejní a tak se i tolerance v různých zemích liší. Česká Republika patří k zemím, kde je
tolerance veliká, ale třeba v Rusku stále převažuje homofobní názor.
Při vypracovávání své maturitní práce jsem se dozvěděla mnoho nových věcí. Tato práce mi objasnila
velké množství věcí, o kterých jsem si dříve nebyla úplně jistá.
Jako cíl práce jsem si dala objasnění pojmu homosexualita a přiblížení života homosexuálně
orientovaných jedinců. Dle mého názoru jsem svůj cíl splnila.
Pracování na této práci mě velice bavilo, jsem ráda, že jsem si vybrala toto téma. Tomuto tématu se
budu velice ráda věnovat i dále v mém životě.

 

11 VYSVĚTLENÍ CIZÍCH POJMŮ
GAY AKTIVISTA – Člověk, zabývající se právy homosexuálů
MASOCHISTA – Člověk, kterému působí rozkoš mučení, ubližování nebo ponižování jeho
osoby
DEMENCE – Duševní nemoc, která se projevuje oslabením rozumových schopností
EMANCIPACE – boj za rovnoprávnost žen
TESTOSTERON – mužský pohlavní hormon
DEKRIMINALIZACE – částečné či úplné odstranění trestního postihu
ZOOFILIE – láska ke zvířatům
MASTURBACE – pohlavní sebeukájení
LOBOTOMIE – chirurgické přerušení nervových spojů čelních laloků, od ostatních částí
mozku
QUEER KOMUNITA – zastřešující výraz pro seskupení sexuálních menšin
HYPOTALAMUS – spodní část mezimozku
PSYCHOGEN – psychická podmíněnost nemoci
ABNORMALITA – zvláštnost
GONÁDA – pohlavní žláza
HERMAFRODISMUS – oboupohlavnost, bisexualita
ANATOMIE – nauka o tvaru a stavbě organizmu
DIAGNÓZA – rozpoznání choroby
PROGNÓZA – odhad dalšího vývoje
SEKVENCE – postupnost
NUKLEOID – všudypřítomné sloučeniny v buňkách všech živých organismů a mají
rozhodující úlohu v řadě biologických procesů
HEMOFILIE – dědičná chorobná krvácivost
DETERMINACE – vztah mezi určujícím a určovaným
PRENATÁLNÍ – týkající se doby mezi početím a narozením
HOMOPARETÁLNÍ – výchova dětí rodinami homosexuálních partnerů
COMING – OUT – veřejné přihlášení se k určité činnosti

 

12 BIBLIOGRAFIE

INTERNETOVÉ ČLÁNKY
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b06gayove/03.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Homosexualita
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Homosexualita-je-nemoc-a-otroctvi-gayovesiri-AIDS-a-jsou-vice-promiskuitni-rika-byvaly-gay-302448
http://unique-soul.webgarden.cz/temata/historie-homosexuality-1-cast
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b06gayove/08.pdf
https://is.muni.cz/th/329041/pedf_m/DP-komplet.pdf
http://www.queermag.cz/2014/01/18/diskriminace-v-rusku-maji-gay-sportovci-behem-ohnejakou-jistotu/
http://is.muni.cz/th/333367/fss_b/SZABO_Bakalarska_Prace.pdf
https://is.muni.cz/th/55685/pedf_m/Diplomova_prace1.pdf
http://historicky.blog.cz/0808/homosexualni-panovnici-evropy-cast-1
http://jkevin.webzdarma.cz/sexidentita.html
http://referaty-seminarky.cz/homosexualita/

 

KNIHY
FIFKOVÁ, Hana. Transsexualita: diagnostika a léčba. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, 166 s.
ISBN 80-247-0333-5.
FANEL, Jiří. Gay historie. Vyd. 1. Praha: Dauphin, 2000, 527 s. ISBN 80-727-2010-4.
STEHLÍKOVÁ, Džamila, Ivo PROCHÁZKA a Jiří HROMADA. Homosexualita,
společnost a AIDS v ČR. Praha: ORBIS, Nakladatelský dům, 1995, 140 s.
WEISS, P., Sexuologie. Vyd. 1. Praha, Grada, 2010, 724 s. ISBN – 978-80-247-2492-8






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: