Kultura jako způsob života

 

   Otázka: Kultura jako způsob života

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Fijalka

 

 

 

 

Kultura:

–          všechny lidské materiální a duchovní výtvory a též sociálně zakotvené vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti osvojili a které je pozorovatelné v jejich každodenním ujednání a chování

–          je chápána ve své zásadní odlišnosti od přírody (dokonce jako opak přírody)

–          za kulturu se tedy považuje všechno to, co nevyrůstá samo sebou z přírody, ale co vzniká činností člověka a společnosti

–          člověk, resp. společnost, je tvůrcem kultury

–          o kultuře můžeme hovořit jen ve vztahu k člověku a ke společnosti

–          aktivní účast na vytváření kultury vyžaduje vysoký stupeň osvojení dosavadní kultury a všestranné rozvíjení schopností člověka

–          každou společnost charakterizuje specifická kultura, která organizuje každodenní život lidí

–          kultura je určitý způsob života, který pomáhá lidem přežít z jednoho dne na druhý a společnosti umožňuje přenos z jedné generace na druhou

 

Sociologické koncepce kultury

  1. V nejširším slova smyslu

–          komplex tvořený aktivní tvůrčí činností lidí vedoucí k osvojení světa a jeho tvůrčímu přetváření (člověk přetváří svět), tzn. vše, co vytvořili lidé (kultura tak spojuje lidi na celém světě)

  1. V užším slova smyslu

–          relativně autonomní a integrovaný celek zahrnující chování, činnosti a výtvor určitého seskupení lidí -> toto chování respektuje společenské vzory, vytvořené tradicí, tzn. vše, co vytvořili lidé v určité společnosti či společenství (na světě jsou tisíce různých kultur, civilizací)

  1. V nejužším slova smyslu

–          je vlastně redukce uvedeného nejširšího významu pouze na oblast estetična či dokonce výlučně na oblast umění

 

Dělení kultury

–          je vnitřně složitě a hluboce strukturovaná

  • Materiální kultura:

–          je oblast materiálního bohatství společnosti, tvoří je soubor jevů a procesů napomáhajících uspokojování materiálního potřeb člověka

–          patří do ní:

  1. prostředky používané v materiální výrobě (pracovní nástroje)
  2. způsoby používaní těchto prostředků (technologie práce s nástroji)
  3. produkty určené k uspokojování výrobních potřeb (polotovary)
  4. spotřební předměty (krátkodobé -> mýdlo; dlouhodobé -> auto)
  5. umělé materiální životní prostředí (dům)

 

  • Duchovní kultura

–          oblast duchovního bohatství společnosti

–          je to soubor různých idejí, zvyků, symbolů, názorů, institucí, vědy, umění, náboženství, práva a morálky

  • Normativní kultura

–          bývá často chápána jen jako součást kultury duchovní

–          společenské normy jsou systémem obecných pravidel vymezujících, jaký typ chování jedince je v dané společnosti žádoucí a jaký sankciovaný

 

Podstatné prvky duchovní kultury:

–          Duchovní kultura každé společnosti se skládá ze 3 provázaných prvků:

  • Vědění a znalosti

–        mají každodenní a odbornou (vědeckou) povahu

–        každodenní znalosti nám říkají, co věci a události z našeho okolí znamenají a jak se máme v běžném životě chovat -> tyto znalosti jsou pro každodenní přežití člověka nezbytné, jsou většinou neuvědomované a nereflektované

–        vědecké znalosti nejsou nezbytné pro každodenní přežití -> jsou to informace, které mají vědci určitého oboru

  • Normy a hodnoty

–        označuje ideje a standardy, na nichž se většina lidí žijících v jedné společnosti shoduje

–        normy a hodnoty vymezují lidské jednání, říkají, co je přípustné a co nikoliv

–        jsou oporou v každodenním chování a rozhodování

–        v každé kultuře jsou vždy shodné s jednáním většiny ve společnosti -> normální a tedy přípustné je pak to, jak se chová většina

–        Př.:  když někdo nekrade, nevraždí a chová se ohleduplně je normou poctivost, úcta a ohleduplnost -> pokud by tomu bylo naopak, normy a hodnoty by byly také jiné a v konečném důsledku by byla jiná i podoba zákonů regulujících běh každodenního života

  • Jazyk

–        znamená prostředek, jehož prostřednictvím vnímáme svět a s jehož pomocí se dorozumíváme s druhými lidmi

–        pro každou kulturu je jazyk klíčovým prvkem, protože nejen umožňuje vzájemné dorozumění, ale je také nástrojem přenosu myšlenek, vyjádření osobní zkušenosti

 

Člověk, jako kulturní bytost

–          co je považováno za normální a obvyklé v jedné kultuře, nemusí být normální pro jiné kulturní oblasti

–          podstata veškerého lidského jednání je kulturně podmíněna, což znamená, že není dána jednou provždy a není neměnná

–          mění se a stojí za ní především rozdílné vědění, znalosti a rozdílné normy a hodnoty lidí

 

Charakteristické znaky, vlastnosti kultury

–          kultura není vrozená, zděděná ani instinktivní, nýbrž je naučená (společností vytvořené a akceptované hodnoty jsou přenášeny a osvojovány dalšími lidmi)

–          Kulturu (jako celek) vytvářejí lidé v procesu sociální interakce jako kolektivní produkt své činnosti

–          Kultura a kulturní hodnoty si zachovávají kontinuitu (nepřetržité trvání) -> jsou přenášeny z generace na generaci -to propojte s kulturním přenosem

–          Adaptabilita – schopnost kultury přizpůsobovat se změnám a vyvíjet se

–          Především díky symbolickému zprostředkování umožňuje kulturní přenos (díky komunikaci a jazyku)
Funkce kultury

  1. Humanizační neboli civilizační – jejím tématem je humanizace -> polidštění člověka
  2. Poznávací, výchovná, socializační a normativní – všechny jsou vzájemně propojené a blízké -> kultura umožňuje každému jedinci poznávat svět kolem něho a vede jej k akceptování společnosti

–          Enkulturace -> proces osvojování si kultury

  1. Akumulativní – kultura v sobě uchovává poznatky nejrůznějšího druhu a slouží jako jejich zásobárna
  2. Kompenzační, sociálně terapeutická, rekreativní zábavná – kultura (hlavně umění) vytváří člověku podmínky pro jeho odreagování, rekreaci (tj. odpočinek), zábavu

 

Proměny kultury

–          kultury nejsou ve vakuu a nejsou imunní vůči vnějším vlivům

–          naopak, jsou v neustálém vývoji a procházejí neustálou změnou, protože se musejí přizpůsobovat stále novým jevům, okolnostem a podmínkám

 

–          Typy kulturní změny:

a) vnější (exogenní) kult. změna, způsobená vlivem jiných kultur, má podobu:

  • Kulturní difuze -> mezi různými kulturami dochází ke kontaktu a ovlivňování, k přenosu kulturních prvků
  • Akulturace -> přijetí kulturních prvků v jiných společenstvích a jejich integrace (začlenění) do jiných, odlišných kultur

b) vnitřní (endogenní) kulturní změna, pochází zevnitř vlastní kultury, např. díky vynálezu, objevu, invenci

 

–          Jinak lze také dělit kulturní změnu na:

1)      evoluční (tj. postupný, pomalý vývoj v kultuře)

2)      revoluční (tj. náhlý, komplexní, převratné změny)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: