Otázka: Kultura jako způsob života
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Fijalka
Kultura:
– všechny lidské materiální a duchovní výtvory a též sociálně zakotvené vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti osvojili a které je pozorovatelné v jejich každodenním ujednání a chování
– je chápána ve své zásadní odlišnosti od přírody (dokonce jako opak přírody)
– za kulturu se tedy považuje všechno to, co nevyrůstá samo sebou z přírody, ale co vzniká činností člověka a společnosti
– člověk, resp. společnost, je tvůrcem kultury
– o kultuře můžeme hovořit jen ve vztahu k člověku a ke společnosti
– aktivní účast na vytváření kultury vyžaduje vysoký stupeň osvojení dosavadní kultury a všestranné rozvíjení schopností člověka
– každou společnost charakterizuje specifická kultura, která organizuje každodenní život lidí
– kultura je určitý způsob života, který pomáhá lidem přežít z jednoho dne na druhý a společnosti umožňuje přenos z jedné generace na druhou
Sociologické koncepce kultury
- V nejširším slova smyslu
– komplex tvořený aktivní tvůrčí činností lidí vedoucí k osvojení světa a jeho tvůrčímu přetváření (člověk přetváří svět), tzn. vše, co vytvořili lidé (kultura tak spojuje lidi na celém světě)
- V užším slova smyslu
– relativně autonomní a integrovaný celek zahrnující chování, činnosti a výtvor určitého seskupení lidí -> toto chování respektuje společenské vzory, vytvořené tradicí, tzn. vše, co vytvořili lidé v určité společnosti či společenství (na světě jsou tisíce různých kultur, civilizací)
- V nejužším slova smyslu
– je vlastně redukce uvedeného nejširšího významu pouze na oblast estetična či dokonce výlučně na oblast umění
Dělení kultury
– je vnitřně složitě a hluboce strukturovaná
- Materiální kultura:
– je oblast materiálního bohatství společnosti, tvoří je soubor jevů a procesů napomáhajících uspokojování materiálního potřeb člověka
– patří do ní:
- prostředky používané v materiální výrobě (pracovní nástroje)
- způsoby používaní těchto prostředků (technologie práce s nástroji)
- produkty určené k uspokojování výrobních potřeb (polotovary)
- spotřební předměty (krátkodobé -> mýdlo; dlouhodobé -> auto)
- umělé materiální životní prostředí (dům)
- Duchovní kultura
– oblast duchovního bohatství společnosti
– je to soubor různých idejí, zvyků, symbolů, názorů, institucí, vědy, umění, náboženství, práva a morálky
- Normativní kultura
– bývá často chápána jen jako součást kultury duchovní
– společenské normy jsou systémem obecných pravidel vymezujících, jaký typ chování jedince je v dané společnosti žádoucí a jaký sankciovaný
Podstatné prvky duchovní kultury:
– Duchovní kultura každé společnosti se skládá ze 3 provázaných prvků:
- Vědění a znalosti
– mají každodenní a odbornou (vědeckou) povahu
– každodenní znalosti nám říkají, co věci a události z našeho okolí znamenají a jak se máme v běžném životě chovat -> tyto znalosti jsou pro každodenní přežití člověka nezbytné, jsou většinou neuvědomované a nereflektované
– vědecké znalosti nejsou nezbytné pro každodenní přežití -> jsou to informace, které mají vědci určitého oboru
- Normy a hodnoty
– označuje ideje a standardy, na nichž se většina lidí žijících v jedné společnosti shoduje
– normy a hodnoty vymezují lidské jednání, říkají, co je přípustné a co nikoliv
– jsou oporou v každodenním chování a rozhodování
– v každé kultuře jsou vždy shodné s jednáním většiny ve společnosti -> normální a tedy přípustné je pak to, jak se chová většina
– Př.: když někdo nekrade, nevraždí a chová se ohleduplně je normou poctivost, úcta a ohleduplnost -> pokud by tomu bylo naopak, normy a hodnoty by byly také jiné a v konečném důsledku by byla jiná i podoba zákonů regulujících běh každodenního života
- Jazyk
– znamená prostředek, jehož prostřednictvím vnímáme svět a s jehož pomocí se dorozumíváme s druhými lidmi
– pro každou kulturu je jazyk klíčovým prvkem, protože nejen umožňuje vzájemné dorozumění, ale je také nástrojem přenosu myšlenek, vyjádření osobní zkušenosti
Člověk, jako kulturní bytost
– co je považováno za normální a obvyklé v jedné kultuře, nemusí být normální pro jiné kulturní oblasti
– podstata veškerého lidského jednání je kulturně podmíněna, což znamená, že není dána jednou provždy a není neměnná
– mění se a stojí za ní především rozdílné vědění, znalosti a rozdílné normy a hodnoty lidí
Charakteristické znaky, vlastnosti kultury
– kultura není vrozená, zděděná ani instinktivní, nýbrž je naučená (společností vytvořené a akceptované hodnoty jsou přenášeny a osvojovány dalšími lidmi)
– Kulturu (jako celek) vytvářejí lidé v procesu sociální interakce jako kolektivní produkt své činnosti
– Kultura a kulturní hodnoty si zachovávají kontinuitu (nepřetržité trvání) -> jsou přenášeny z generace na generaci -to propojte s kulturním přenosem
– Adaptabilita – schopnost kultury přizpůsobovat se změnám a vyvíjet se
– Především díky symbolickému zprostředkování umožňuje kulturní přenos (díky komunikaci a jazyku)
Funkce kultury
- Humanizační neboli civilizační – jejím tématem je humanizace -> polidštění člověka
- Poznávací, výchovná, socializační a normativní – všechny jsou vzájemně propojené a blízké -> kultura umožňuje každému jedinci poznávat svět kolem něho a vede jej k akceptování společnosti
– Enkulturace -> proces osvojování si kultury
- Akumulativní – kultura v sobě uchovává poznatky nejrůznějšího druhu a slouží jako jejich zásobárna
- Kompenzační, sociálně terapeutická, rekreativní zábavná – kultura (hlavně umění) vytváří člověku podmínky pro jeho odreagování, rekreaci (tj. odpočinek), zábavu
Proměny kultury
– kultury nejsou ve vakuu a nejsou imunní vůči vnějším vlivům
– naopak, jsou v neustálém vývoji a procházejí neustálou změnou, protože se musejí přizpůsobovat stále novým jevům, okolnostem a podmínkám
– Typy kulturní změny:
a) vnější (exogenní) kult. změna, způsobená vlivem jiných kultur, má podobu:
- Kulturní difuze -> mezi různými kulturami dochází ke kontaktu a ovlivňování, k přenosu kulturních prvků
- Akulturace -> přijetí kulturních prvků v jiných společenstvích a jejich integrace (začlenění) do jiných, odlišných kultur
b) vnitřní (endogenní) kulturní změna, pochází zevnitř vlastní kultury, např. díky vynálezu, objevu, invenci
– Jinak lze také dělit kulturní změnu na:
1) evoluční (tj. postupný, pomalý vývoj v kultuře)
2) revoluční (tj. náhlý, komplexní, převratné změny)
