Německá klasická filozofie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Německá klasická filozofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Mael

 

 

 

 

Německá klasická filozofie

Immanuel Kant: 1) Předkritické období – věnuje se přírodovědě

a) teorie vzniku vesmíru (Kant-Laplaceova teorie)

b) síla/energie jako podstata hmoty

 

  • Kritické období – chtěl zkritizovat všechny filozofie a dostat z toho svoj fil.
  1. a) kritika čistého rozumu – gnoseologie/ontologie (svět věci o sobě)
  2. b) kritika praktického rozumu – etika
  3. c) kritika soudnosti – estetika

 

A) Kritika čistého rozumu

Svět věci o sobě – nepoznatelný, přesahuje zkušenost

  • A PRIORI → dáno předem

Svět jevů – část skutečnosti, kterou vnímáme smysly

  1. Smyslovost – APOSTERIORI – vytvořeno zkušeností
  2. Rozum – praktický, pojmy a soudy

III. Intelekt – teoretický, prostor pro Boha a duši

 

B) Kritika praktického rozumu :

„Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“

Kategorický imperativ – platí bez odvolání a za všech okolností

  • univerzální
  • respektování lidské osobnosti
  • autonomie – svobodné rozhodnutí všech
  • úsilí o štěstí není omluvou pro nemravní chování

 

C) Kritika soudnosti – schopnosti rozumu poznávat ve věcech účelnost

  • přisuzujeme věcem vlastnosti, které mít nemohou
  • např. „obraz je hezký“

 

Johan Gottlieb Fichte

  • Kritika všeho zjevení
  • Základy veškerého vědosloví – není možné, že poznáváme oběma způsoby (kantovy)
    • pasivní filosofie – představu odvozuji z věci (materialismus)
    • aktivní – z představy vyvozuji věci (idealismus)

 

Pojmy Já (člověk) a NeJá (nemyslící věc)

 

Friedrich Schelling

Filozofie identity – filozofický panteismus – duch i příroda jsou jedno

 

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

  • objektivní idealista
  • podstatou všeho Absolutní idea, která je pojímána ve vývoji
  • všechno hmotné je nehmotné

Dílo: Femenologie ducha

Dialektika – ke změnám dochází skokem

teze:       I. subjektivní duch – byl duch sám o sobě, nebylo nic jiného

antiteze: II- obektivní duch – duch vyšel sám ze sebe, není to duch, ale něco lepšího

syntéza: III- absolutní duch – dostává se do nejvyššího stádia, je to zase duch, ale na vyšší úrovni

 

Zákony Dialektiky :

  1. zákon negace negace – vyvíjí se tím, že dochází k negaci (obilí)
  2. přechod kvantity v kvalitu (rohipnol)
  3. jednota a boj protikladů – vše má svůj protiklad, bojují proti sobě ale potřebují se

 

Ludwig Feaurbach

  • materialista a ateista
  • ptá se co je to Hegelův duch → je to vědomí a to nemůže existovat samo
  • vědomí je vlastností vysoce organizované hmoty
  • anorganická hmota → organická hmota → vědomí






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: