Novověká filozofie

 

   Otázka: Novověká filozofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Teji

 

 

 

 

– hlavní směry jsou empirismus a racionalismus

 

Racionalismus

– pracují metodou dedukce (z obecnin odvozují jednotliviny)

– racionalisté se domnívají, že existují nějaké vrozené ideje (už při narození máme nějaké pojmy – tyto pojmy nelze nijak získat poznáním – většinou pojem substance = boha)

– hlavní představitelé: R.Descartes B.B.Spinoza a G.W.Leibniz

 

Empirismus

– pracují metodou indukce (z zednotlivin usuzují o obecninách)

– kladou důraz na city a na zkušenost (extrém je potom Sensualismus – city jsou vše)

– při narození je člověk čistou nepopsanou deskou

– hlavní představitelé: J.Locke G.Berkeley a D.Hume

– oba směry spojuje:

– zabývají se především gnozeologií (starý systém se zhroutil a tak hledají nový pevný bod – musí se zabývat nejdříve poznáním)

– zabývají se jakým způsobem poznáváme (jakým způsobem získáváme pravdivé poznatky)

– zabývají se tím, co je v našem vědomí a jak jsme tyto poznatky získaly

– oba směry se zabývají tím stejným s trošku jiným pohledem (rozum × cit a zkušenost)

– Imanuel Kant prohlásil, že není až takový rozdíl mezi empirismem a racionalismem, oba se zabývají tím stejným, ale trošku jinak (jedni rozumem a druzí citem) → navzájem se tyto dva směry tedy nevylučují (oba přímo přiznávají, že to druhé existuje, ale že to není tak důležité jako to jejich poznání)

René Descartes

(1596-1650)

– byl synem právníka

– už když byl malý projevilo se u něj mimořádné matematické nadání

– vystudoval práva

– několik let působil ve vojsku prince oranžského

– poté co z vojska odešel se až do konce života věnoval vědecké činnosti

– nejznámnější dílo je Rozprava o metodě

– je zastáncem dualismu

– základem skutečnosti jsou 2 substance (substance rozprostraněná a substance myslící)

– podle descarta je mezi těmito substancemi propastný rozdíl

– Descartes nedovede vysvětlit, jak mohou u člověka fungovat obě 2 substance najednou když je mezi nimi takový rozdíl

– tady navazuje Spinosa (viz dále)

– Descartes je zakladatelem subjektivismu

– za hlavní považuje subjekt (jedince a jeho vědomí, myšlení)

– věta „Myslím, tedy jsem.“ stojí na počátku jeho subjektivismu

– podrobí kritice veškeré rozumové a smyslové poznání (veškeré poznatky co má a měl)

– usuzuje, že smysly ho mohly klamat (je to nepravdivé), ale i rozum ho mohl klamat

– všechny poznatky odvrhává a začíná novou vědu s čistým štítem

→ všechno uvedl v pochybnost – jako svatý Augustin nachází pevný bod v pochybování (nemůžeme pochybovat o tom, že pochybujeme)

– doteď je Descartovo uvažování jasné, ale další krok je pochybný

– Descartes prohlašuje že když myslím, tedy jsem, tak jsem myslící substance (podle Descarta, tedy nemohu spochybnit myšlení, ale citové vnímání a fyzickou existenci mohu zpochybnit)

– Descartes nachází v mysli pojem boha – přebírá ?Anzelmův důkaz boha?

– Descartův důkaz boha se říká geometrický důkaz boha

– říká totiž, „K pojmu boha patří to, že existuje, stejně jako k trojúhelníku patří to, že má 3 úhly.

– když nás bůh neklame, tak nemůžu být klamán ani tím, že mám tělo → skrze boha dokáže pravdivost i rozprostraněné substance

Benedictus Spinoza

(1632-1677)

– působil v holandsku (narodil se tam, ale rodiče pochází z portugalska)

– byl židovského původu

– otec byl kupcem → po smrti otce převzal s bratrem obchod po otci (bere to jako povinost, ale příliš ho to nezajímá)

– zabývá se Descartovou (karteziánskou – přírodní) filozofií

– byl panteista (bůh je přítomen ve všem) – neshoduje se to s židovským náboženstvím → byl vyloučen z židovské obce → ztratil veškeré zázemí (rodinu, prostředí ve kterém vyrůstal, známé a i svůj majetek)

– vydělával si broušením čoček (do toho ještě studoval a zabýval se filozofií)

– byl přepracovaný → projevila se mu tuberkulóza

– vyšly mu jedny spisy → stal se známým (byla mu nabídnuta i profesura na univerzitě v Leidenbergu)

→ odmítl to, že chce svobodně a sám hlásat své názory (tam by mu to prý nebylo dovoleno)

→ kurfiřt mu zaručil volnou ruku ve výuce → stejně místo nevzal

– zemřel na tuberkulózu

Etika

– nejznámější dílo

– skládá se z pěti částí

– v první části se zabývá bohem, celkem světa a člověkem

– v dalších částech se zabývá etikou

– etika je tím základním co ho zajímá

– Spinosa říká „etika je pro mě to nejdůležitější“ – celý svět etikou začíná i končí → nejdříve ze všeho vybudoval etický systém(Descartes se k vybudování etického systému nikdy nedostal)

– Spinosa postupoval u etiky geometrickým systémem

– každá kapitola jeho etiky je rozdělena na axiomy (předem dokázaná tvrzení), definice a důkazy (na základě dedukce vytvořené důkazy)

– vše je hezky očíslované (důkaz číslo 3 vychází z axiomu číslo 2 a definice číslo 4 a 6 z axiomu 4 atd.)

– většinou v kapitolách ještě využívá poznámky a vysvětlivky (uvádí příklady které se mu nevešly do axiomů, definic či důkazů atd.)

– existuje jedna jediná substance (bůh) (Spinosa je monistou X Descartes je dualistou)

– jediná substance je příčinou sebe sama

– substance (bůh) má nekonečné množství atributů (známe jen 2: atribut rozprostraněnosti a atribut myšlení

– atributy jsou projevy substance – v každém atributu se projevuje celá substance (bůh) najednou

– v rámci atributu rozprostraněnosti jsou různé mody (modus = základní vlastnost), které náleží tomuto atributu (např.: pohyb × klid atd.)

– člověk náleží jak atributu myšlení, tak atributu rozprostraněnosti – lidské duše a tělo jsou v návaznosti (sedí mu narozdíl od Descarta)

– abychom ovládli své tělo, musíme získat moc nad svými afekty (vášněmi)

– afekty pocházející ze smyslů a jsou neadekvátní

– afekty pocházející z rozumu jsou adekvátní

– abychom se ovládali, rozum musí řídit smyslnost → musíme být vedeni rozumem

– když jsme vedeni rozumem, nezabýváme se smyslovými rozkošmi, ale zabýváme se poznáním

– začali jsme tedy bohem, pokračovali jsme člověkem, dostali jsme se k poznání a teď se pěkně vrátíme na začátek – nejvyšším poznáním je poznáním boha

– když se tedy řídíme rozumem, jsme schopni poznat boha a tedy princip všeho

– na konci Etiky přestává být přísně racionální, říká: „když poznáme boha, začne se nám to líbit, začneme boha milovat, ztrácíme strach ze smrti, jsme hodní a dobří k ostatním lidem“ atd.

Gottfried Wilhelm Leibniz

(1646-1716)

– německý myslitel

– otec vyučoval etiku a i když zemřel když byl Leibniz malý, vyzvedl v něm touhu po vzdělání

→ jako samouk se vzdělával v různých vědách

– v 15-ti letech začal studovat na Lipské univerzitě (v té době to nebyl problém – kdo byl dost vzdělaný mohl přeskočit poviné vzdělání)

– vystudoval a stal se doktorem práv

– zabýval se různými vědami

– vyrobil počítací stroj

– je autorem infitizimálního počtu ve stejné době jako Newton

– působil jako knihovník, vědecký rada a hlavně se celou dobu zabýval vědou

Monadologie

– nejznámnější dílo

– Leibniz je pluralista – říká tedy, že substancí je mnoho

– zabývá se monádami

– monáda – neprostorová substance (neprostorový bod“, „neprostorová silová centra“), neustále aktivní, duševní povahy a neustále směřují za nějakým cílem – teleoloické povahy (teleos = smysl)

– každá monáda je individualitou

– vzájemně se nemohou monády ovlivnovat

– jsou nekonečné, věčné atd.

– monády mají percepce → všechny monády vnimají (ale nemusejí si to uvědomovat)

– když si uvědomují svoje vnímání mají apercepce

předzjednaná harmonie

– božská monáda (bůh) předzjednala všechny monády ve světě (hodinář nastavující hodinky) → ve světě existuje předzjednaný řád

– agregát = společenství monád

– člověk je také agregátem, ale je řízen centrální monádou = duše

– existují různé pravdy:

1) pravda rozumu

– lze ji potvrdit logickou analýzou

– jsou věčné

2) pravda faktu

– jsou to náhodné pravdy

– nedovedeme rozhodnout zda je ten fakt pravdivý nebo ne

– jedině bůh dokáže převést pravdy faktu na pravdy rozumu (jedině on je schopen poznat všechno)

– Leibnitz říká: „Tento svět je nejlepším z možných světů.“ – chce tím říct, že bůh stvořil tento svět s minimem principů (zásad) a zároveň ho vytvořil s co největší rozmanitostí → tím je ten svět nejlepší (má minimum logických principů a maximum rozmanitosti)

→ reagoval na tento výrok Voltaire → napsal Candida → řekl tím, že když je bída, hlad a smrt, tak tento svět fakt nemůže být nejlepším (s Leibnitzem se moc nepochopili 🙂 )

– a teď zástupci empirismu:

John Locke

(1632-1704)

– byl lékař

– zabýval se různými přírodními vědami (racionalisté byli matematici, empiristé byli přírodovědci

– anglický filozof, ale několik let pobýval i v Nizozemí a Francii

– ke konci života působil ve státní zprávě

Esej o lidském rozumu

– nic není v rozumu co dříve nebylo ve smyslech

– dlouho studoval Descarta → vyšel z jeho kritiky → neexistují vrozené ideje

– zabývá se tedy hlavně smyslovými vjemy

– smyslové vjemy lze rozlišit:

– sensace – jsou aktuálním odrazem objektivního vnímání reality (jsou vytvářeny prostředím)

– reflexe – jsou to vjemy vznikající při vzpomínání, představování atd. (sami si je vytváříme)

– smyslový materiál podle kvality

– primární – (např.: tvar, pohyb atd.) – jsou objektivní (existují mimo nás)

– sekundární – (např.: barva, chuť atd.) – jsou subjektivní (sami si je vytváříme)

– rozum má pouze pořádací funkci (pořádá smyslové vjemy a nic k nim nepřidává → pouze kombinuje materiál získaný ze smyslů = typický empirismus)

– byl představitelem deismu (někdy je považován za zakladatele osvícenství a deismus je jeho počátkem)

– deismus – racionální víra v boha (bůh stvořil svět, dal mu zákony a dále do světa nezasahuje) → deisté nevěří na zázraky, na modlení atd.

– bývá považován za představitele/zakladatele … – stát vzniká ze svobodné vůle vzájemně si rovných bytostí a to na základě společenské smlouvy (společenská smlouva garantuje lidem práva)

– jako Aristoteles tedy tvrdí (zóon politikon), že člověk si ze své přirozenosti vytváří zákony a státy

George Berkeley

(1685-1753)

– pokračovatel Johna Locka

– Irský filozof a teolog (kněz)

– pokusil se o vyvrácení ateismu, ale paradoxně jeho myšlenky nakonec odůvodnily ateismus (D. Hume jeho myšlenky dovedl do tohoto závěru)

– říká, že je nesmysl, aby byla zvlášť primární a sekundární kvalita vjemů (nejde si představit tvar bez barvy a nebo barvu bez tvaru) → řeší to tak, že primární i sekundární kvality vjemů jsou jen a pouze v nás (pohromadě v nás)

– jako důsledný empirik tedy zruší objektivní realitu → „Být znamená být vnímán“ → všechno existuje jen v našem vnímání (té myšlenky se nemusíme nijak děsit – existence objektivní reality je pouze nedokazatelná a co je dokazatelné jsou pouze naše vjemy)

– Berkeley je tedy objektivním idealistou – svět objektivně existuje, ale jenom v našem vnímání

– solipsismus – svět existuje jen v mé vlastní mysli

– Berkeley tvrdí že to není úplně pravda, protože svět existuje v myslích všech lidí

– je mu kladeno: když tedy nikdo něco nevnímá tak to neexistuje? → Berkeley říká, že vždycky je někdo kdo cokoliv vnímá – vždy je bůh!

– je to dost nedokonalé!

– logicky vyplývá, že bůh rovnou stvořil vše v naší mysli – proč by přece tvořil objektivní realitu a potom nás se schopností vnímat tuto realitu když je jednodušší stvořit člověka s představou

– v naších myslích je tedy stvořen celý svět – něco jsme si v hlavě vytvořili sami, ale zároveň víme, že máme v hlavě něco co jsme si sami nestvořili – stvořil to někdo jiný (bůh)

– jsme tedy v zajetí vlastních smyslů – vše je jen v našem vnímání (nemůžeme vykročit sami ze sebe a dokázat, že existuje objektivní realita)

– když tedy několik lidí vidí lavici, tak ji vidí stejnou a cítí proto, že bůh dal všem lidem stejnou ideji o této lavici a tak ji vidíme všichni stejně

occamova břitva – ořezáváme to co neexistuje v našem vědomí

stvořitel je stvořitel myšlenek a pojmů a to těch, které se v našich myslích objevují nezávisle na nás → důkaz, že bůh je nutný

David Hume

(1711-1776)

– studoval práva, historii a filozofii

– hodně cestoval

– krátce působil ve vládě

– byl také historikem → napsal šestisvazkové dějiny Anglie

Zkoumání o lidském rozumu

– jediný zdroj pravdivého poznání je empirie (smysly)

– kritizuje racionalisty → předstírají vědění o tom co vědět nemůžeme

– vychází z Locka a rozlišuje 2 stavy vědomí:

imprese

– počitky a vjemy vyznačující se stálostí, všichni je mají stejné a existují jakoby nezávisle na nás

ideje

– jsme jejich tvůrci

– jsou to představy ze vzpomínek atd.

– souhlasí s Berkeleym s tím, co je empiricky ověřitelné (tedy ne s bohem! – ten není empiricky ověřitelný!)

– Hume si uvědomil, že pojem Boha, Duše a Podstaty je empiricky dokazatelný (!)

– netvrdí tedy, že bůh neexistuje, ale jen, že je nedokazatelný

– Duše a Podstata jsou taky empiricky nedokazatelné věci

– další věc co zruší je Kauzalita → to, že po dané příčině následuje určitý následek, ještě neznamená, že je tomu tak opravdu vždy (bylo to tak dosud, ale nemusí to tak být vždy)

– Kauzalita je dána pouze zvykem – jsme zvyklí, že ráno vyjde slunce a večer zapadne → vždycky jsme si empiricky ověřili, že to tak každý den bylo, ale že to bude i v budoucnu je empiricky neověřitelné

– jsme tedy na půdě rozumových spekulací – zobecněním svého zvyku odhadujeme následky nějakých jevů

– zpochybňuje takto vlastně princip věd → dále se tím bude zabývat Imanuel Kant

Etika

– snaží se vybudovat morálku nezávislou na náboženství → snaží se ji založit na zkušenosti

– kritériem dobrého jednání je užitečnost a příjemnost

– je to podmíněná morálka – já sám si určím co je pro mě dobré a to je také morální (podmiňuji to svou zkušeností a tím co je mi příjemné)

– nepodmíněná morálka – bere v úvahu vyšší mravní hodnoty – morálka je třeba daná bohem atd.

Thomas Hobbes

(1588-1679)

– je mechanickým materialistou (tím vybočuje z empirické linie)

– jeho myšlenky přebírají francouzští osvícenští materialisté

– působil jako osobní sekretář Francise Bacona (byli přátelé)

– většinu života se věnoval vědecké a spisovatelské činnosti (např. zveršoval vlastní životopis, hodně překládal – Aristotela, Homéra atd.)

– byl velkým obdivovatelem Galilea Galilei

O tělese

– nejznámnější spis

– jeho mechanicko materialistická teorie:
– všechno na světě podléhá fyzikálním zákonům

– všechno na světě lze vysvětlit pouze mechanicky

– všechno jsou reakce na nějaké podměty

-vše poznáme pomocí příčin a účinků

– pokud vše nepoznáme teď, tak v principu lze poznat vše → v budoucnu poznáme vše

– jde jenom o to, abychom své poznání prakticky využili

– základem všeho je smyslový materiál → je empirik

– rozum pouze kombinuje to co dostane ze smyslů

– celý svět je složen z těles přirozených (jsou to věci, zvířata a lidé atd.) a těles umělých (rodina, stát atd.)

Leviathan

– dílo zabývající se státem

– Leviathan je mytologická nestvůra, která se objevuje ve starém zákoně jako ztělesnění zla

– Hobbes takto nazval svůj stát

– zpočátku byl „člověk člověku vlkem“ – všichni jsme měli neomezenou svobodu, kterou jsme se snažili prosazovat → „válka všech proti všem

– vzdali jsme se svých práv a vytvořili si stát na základě společenské smlouvy

– když jsme se vzdali svých práv ve prospěch státu (panovníka) → musíme ctít to co si panovník vymyslí a nesmíme se proti tomu bouřit → panovník má neomezenou moc (!)

– abychom tedy lépe žili vzdali jsme se svých práv a vytvořili si stát → stát se nám však stal Leviathanem, protože nás mnohdy utlačuje a my se proti němu nemůžeme bouřit






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: