Podstata náboženství a hlavní náboženské směry

 

   Otázka: Podstata náboženství a hlavní náboženské směry

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): kirie

 

 

 

 

Zkoumání podstaty náboženství má dva obory:

● religionistika – dává informace o nábož. směrech, nábož. posuzuje z vnějšího pohledu

● teologie – zkoumá nábož. z pohledu konkrétního nábož. směru, vykládá jej z pohledu určitého nábož.směru(např. pohled křesťanství na judaismus)

 

náboženství = způsob chápání podstaty existence založený na působení objektivní, na nás nezávislé podstaty, kt překračuje možnosti našich smyslů a je  považovaná za zdroj veškerého bytí a za udržovatele řádu

–          nejstarší forma výkladu světa

–          většina nábož je spojena s uctíváním nehmotné podstaty = Bůh, existují i tzv. nebožská náboženství → př. uctívání přírody, animismus (hl. v pravěku a minulosti)

–          polyteistická náboženství = uctívání více bohů

–          monoteistická náboženství = uctívání pouze jednoho boha

–          henoteismus = uctívání jednoho boha, ale připouští i jiné bohy

 

a) teismus – víra v božské působení, bytí má původ v té či oné síle

b) ateismus – popírá vliv nehmotných podstat

c) deismus – předpokládá božskou sílu jako Stvořitele, ale další boží vliv na chod světa popírá (např. francouzští osvícenci)

 

– je spojeno s urč. obřady, rituály k navázání duchovního kontaktu – součástí jsou texty, popř.zpěvy, formy obětování → vnější projevy náboženství

– vnitřní podstata náboženství = přesvědčení o boží existenci (nelze nařídit, musí k tomu dojít)

– součástí jsou i soubory morálních pravidel → praktická etika a i přes různé rozdíly nábož.směrů jsou si v mnohém podobná

 

Pravěk

–        kultovní předměty, uctívání přírodních sil, kult plodnosti (mateřství) atd.

–        pohřebiště – nepokládali smrt za konec bytí, „výbava“ (do hrobu – zbraně, amulety,…)

–        kultovní stavby = megality (asi 4 – 6 tisíce let př.n.l) např.Karnak, Stonehenge

 

Starověk

–        kulty mytologického charakteru – založeny na mýtech o bozích s lidským či zvířecími vlastnostmi → bohové blíže lidské představě

–        lokalizace bohů: Egypt – Re (bůh slunce), Amon, Thoot, …p

–        propracovaný výklad života po smrti, snaha zachovat tělo → mumifikace

–        Kniha mrtvých – průvodce člověka do (po) záhrobí

 

Řecko

–        mytologický charakter – na počátku vládl Chaos, božským zásahem * řád, zrození bohů a titánů (Kronos + jeho sestra Rhenon → Zeus), Zeus je nejvyšší bůh

–        pantheon = soubor božstev sídlících na Olympu

–        bájná stvoření

–        první pojetí náboženství filozofické

→ Xenofanés – kritický pohled na mytologii, skutečný bůh nemůže mít podobu → vyplňuje celý vesmír a je všude přítomen  → * panteizmus – vševyplňující „bůh“

→ Platon – bůh je nejvyšší idea a dobro

→ Aristoteles – bůh = prvotní hybatel

 

Řím

–        mytologická náboženství

–        převzatý řec.pantheon → upravené jména bohů: Zeus = Jupiter, Athéna = Juno, Áres =              Mars, … + jejich domácí bůžci = lárové

–        náboženská tolerance, pokud se jednalo i polyteistické směry

–        od 1.stol.n.l. křesťanství

 

Staroperská náboženství

–        mazdaismus, zoroastrismus, v 6.–5.st.př.n.l., prorok Zarathustra, uctívání boha Mazdy

–        prostředkem k uctívání byl (a stále ještě je) oheň → kult ohně

–        dnes v Indii – tzv.pársové, v Iráku, Kavkazských republikách

 

Germánská mytologie

–        nejvyšší bůh je Odin, bůh války Thor;germánská mytologii vypráví o krizi, kdy bůh Loki zabije boha Baldra → nastává tzv. soumrak bohů

–        sídlem bohů je Valhala

 

Slovanská mytologie – na SZ bůh Svantovít a Jarovít, v okolí Dněpru bůh Perun

 

– většinou nábož. s písemnou tradicí, ale jsou i výjimky (lokální, místní náboženství)

– spojují se přírodní kulty, prvky totemismu, oslavy plodnosti a zemědělských období

– prolínání domorodých náboženství s velkými nábož.směry s písemnou tradicí (např.woodoo)

– polyteistické směry hinduismus, buddhismus, konfuciánství, taoismus a šintoismus

– monoteistické směry – křesťanství, islám, judaismus

– názor, že nábož. je regresivní a s nástupem modernizace a techniky bude stát v pozadí

→ ale ve 20.st. byl zaznamenán nárůst věřících

– ke křesť. se hlásí asi 32% populace, islámu 20%, hinduismu 14%, buddhismu 6%, ostatní 3% a 23% je bez vyznání (u křesťanství jde o druhou evangelizaci Evropy, v islámském světě je nárůst věřících od 70. -80.let 20.stol. )

 

Polyteistická náboženství

 

HINDUISMUS

– * asi 1200 př.n.l., vyspělá civilizace Árijů v povodí Gangy

védská kultura – texty nábožensko-filozofické = védy (texty psány sanskrte)

– védy členěny do 4 oddílů: Rgvéd (výčet božstev), Mahábhárata (líčí boje mezi kmeny Árijů), Bhagavadgíta (etika), Rámájana  (oslavný epos prince Rámy)

– filozofické výklady véd = upanišady – považovány za tajnou nauku, nauku vyvolených

– základ = víra ve věčný život duše a pomíjivost těla → duše přechází z jednoho těla do druhého = reinkarnace, forma dána našimi skutky v min. formách → zákon příčiny a účinku

– cíl = vymanit se z koloběhu reinkarnací a dosáhnout stavu nezávislosti na těle, dosádnout klidu a rovnováhy = nirvána (ideální forma bytí je taková, kdy nejsme závislí na těle)

nejvyšší božstva:

–          Bráhma – stvořitel veškerého bytí, povstal ze zlatého vejce

–          Višnu – laskavý udržovatel světa, bůh lásky, zasahuje, když se ve světě přemnoží zlo, symbol řádu, pořádku, má asi 1000 převtělení a 100 jmen, jejichž přeříkávání tvoří          modlitbu (8.převtělení je Kršna)

–          Šiva – milostivý bůh, ničitel a obnovovatel, považován za boha plodnosti (jeho symbolem může být mužský             pohlavní úd)

–          populární božstva: bůh Ganéša – člověk se sloní hlavou, Šivův syn

– nemá církevní strukturu, systém obřadů, modliteb, obětí – květy, ovoce

– rituál pohřbu – spálení těla na hranici (žena má být podřízena muži, vdova má držet smutek celý život a je vyřazena ze společnosti)

rozdělení společnosti do kast  = varna (existuje přes 100 kast, z toho 4 – 5 základních)

● bráhmani – nejvyšší kasta, vzdělanci, učenci, kněží

kšatrijové – aristokracie, vládcové, bojovníci, zrodili se z hrudi Bráhmovy

vaišjové – řemeslníci, zemědělci, obchodníci, vytvořeni z břicha Bráhmova

šúdrové – služebnictvo, pochází z Bráhmových nohou

páriové – nedotknutelní, nečistí – lidé z okraje společnosti, žijí izolovaně

 

BUDDHISMUS

– v 5.- 6.stol.př.n.l. se hinduismus reformoval v buddhismus

– zakladatel = Siddhárta Gautáma (rod Šákjú) → odešel do ústraní, aby přemýšlel o podstatě bytí pomocí meditace (pomocí askeze) → zbavení se pozemských a materiálních problémů →

po letech došel k poznání, kt. veřejně hlásal

– Siddhárta Gautáma nazýván Buddha = osvícený, posvěcený

– zemřel v 80-ti letech, zanechal rozsáhlý systém vycházející z hinduistických zásad, ale odmítá dělení společnosti do kast, vyznačuje se úctou ke všem živým tvorům

– základem Budhova učení jsou tzv. 4 Budhovy pravdy:

1. život je utrpení → 2. příčinou utrpení jsou naše touhy a náruživé sklony → 3. zbavit se utrpení můžeme tehdy, zřekneme-li se všech tužeb a náruživostí → 4. k tomuto cíli lze dojít střední cestou, cestou bez extrémů

– dosažení nezávislosti na potřebách a tužbách → stav blaženosti = nirvána

– víra v reinkarnaci, zákon příčiny a účinku

2. základní směry: hinajána = malý vůz, soubor pravidel zaměřený na etiku

mahajána = velký vůz, nauka o božstvech

– 4 nemorálnosti těla: – zbavovat života živou bytost, krást, cizoložství a necudnost

4 nemorálnosti řeči – zavádět ostatní falešnými radami, pomlouvat a vyvolávat spory, užívat hrubý a sprostý jazyk, uspokojovat svou vášeň klevetami

3 nemorálnosti mysli – toužit po věcech patřících jiným, toužit škodit jiným, nevíra ve znovuzrození a zákon příčiny a účinku

– buddhismus má 320 milionu příznivců → hl. v Indii, Číně, JV Asii, Japonsku, Střed. Asii

– tolerantní náboženství

– vznikly různé školy, např. zen-buddhismus (typický pro Japonsko)

 

lámaismus – specifická forma buddhismu

– v 7.st.n.l. se do Tibetu dostal máhajanový buddhismus, kt. se sloučil s původním nábož. bön

– od bud. se liší * urč. hyearchie připomínající církev, jejíž základ tvoří duchovenstvo

– duchovní = láma (věnují se studiju a meditaci, askeze, žijí z milodarů), žijí v klášterech, tvoří 1/3 mužské populace Tibetu

– nejvyšší láma = dalajláma (dalaj = oceán → všeobjímající láma, hlava Tibetu) → dnes již 14.dalajláma Tändzín Gjamccho (14.převtělení dalajlámy, kt. „otevřel“ lámaismus světu), vždy po dalajlámově smrti hledání nového dalajlámy, * komise, kt. vybrané adepty posoudí

– * r.1953 Číňané obsadili Tibet → od r.1959 je dalaj. v exilu v Indii (zástupce dalajlámy v Tibetu je tzv. pančenláma)

Potala = sídelní klášter dalajlámy v Tibetu

 

KONFUCIANISMUS

– zakladatel Kchung Fu-c‘, latinsky Konfucius (5.st.n.l.zbožštěn) – usiloval o humanitu, harmonii ve vztahu těla a duše a to dodržováním zásad a vnitřní kázně, vychází z filozofických principů

→ zaměřuje se na pozemský život

– důraz na obřadech → K tvrdí, že každé naše konání by mělo být obřad

– uctívá Kult předků – ve svatyních nebo pomocí domácích obřadů

– písemná tradice = 5 základních knih: Kniha Proměn, K. Písní, K. Původů, K. Obřadů, Letopisy (kronika) jara a podzimu

– názor, že v průběhu života lze dospět k pravdě a ke správnému způsobu života

 

TAOISMUS

– náboženskofilozofický směr, hl. myslitel Lao-c´ – dílo O Tao  a jeho ctnosti (zbožštěn) – udílel životní rady a zkušenosti

tao = cesta, cesta poznání

– etika –  nesmí se zabíjet, lhát, krást, cizoložit, opíjet se X musí se milovat své rodiče, respektovat vládce, ctít své učitele, pomáhat jiným lidem

– dvě protikladné síly Jin a Jang:

–          Jang – mužský princip, symbolizován světlem, sluncem, aktivitou, plodivá síla, dávající a vyzařující princip

–          Jin – ženský princip, tma, noc, Měsíc, přijímající schopnost, podřízenost

– uctívá se mnoho bohů – nejvyšší Šang-ti (božstvo Nebes)

– k taoismu se hlásí asi 7% čínské populace

 

ŠINTOISMUS

– * v Japonsku, prolíná se s buddhismem

šinto = cesta bohů

-velké množství božstev, častým obřadem je výstup na horu Fuji → připravenost k obřadu = 3x tleskneme a ukloníme se, při modlitbách čelenky se symbolem vycházejícího slunce

– písemná tradice: kniha Kodžiky – záznamy starých událostí

kniha Nihongi – zápisky z Japonska

– v pol.19.st. Š. jako státní nábož. → zbožštění císaře (smrtelníci měli zákaz přímo pohlédnout na císaře, byl nedotknutelný) → tento stav až do r.1945 – Jap. ve válce poraženo, císař Hirohitem mohl zůstat na trůnu, ale musel se vzdát božství, dnes je císařem Hirohitův syn Akihitem

 

Monoteistická náboženství

 

JUDAISMUS

– 2000 př.n.l. hebrejské kmeny opustily Mezopotámii a usazovali se v Kenaanu (mezi Jordánem a Středozem. m.)

– vůdcem byl Abrahám – 2 syny: Ismajla → arabské národy, Izáka → hebrejské pokolení → Izákův syn Jákob přezdívka Jisráel = bůh bojující → 12 synů = 12 kmenů Izraele

– izraelité odchází do Egypta, kde byli v nemilosti → prchají v čele s Mojžíšem = Maše, kt. při putování pouští potká Boha, kt. mu dá text dohody o základních pravidlech života (text měl být vložen do Archy úmluvy), M. dostává 2 kamenné desky s 10-ti základními etickými pravidly, kt. se mají řídit → některé normy odlišné od jiných starověkých národů, proto jsou považovány za výjimečné (uctívá pouze 1 Boha, kt. nesmí být zobrazen)

– v nejstarší hebrejské literatuře je Bůh označován jako jahve = pán, Elohim = hospodin, síla, kt. je původem bytí a je přítomna všude ve vesmíru

– židé se vracejí z Egypta do Kenaanu, kde postupně tvoří základy židovského státu

– vznikají židovská království → 1.židovský král Saul, 1.sjednotitel

→ 2.k. David, jeho syn Šalamoun 3.král(rozvoj kultury)

– Š. naplnil Mojžíšův slib → postavil 1.jeruzalémský chrám (v 6.st.př.n.l. vpád Babyloňanů → chrám zničen → po bojích se chrám obnovuje)

– * 2 království: jižní Judea a severní Galilea = Izrael

– nájezdy Alexandra Makedonského, po něm přichází Římané (1.st.př.n.l.) → židům ponecháno nábož., Římané měli státní správu

– konec 1.st.př.n.l. postaven chrám Herodese Velikého, kt. vydržel až do židovské války 66 – 70 = povstání židů proti římské moci → vypálen a rozbořen, zbyla jen Z stěna = Zeď nářků

– další židovské povstání → diaspora = rozptýlení židů po celém světě

– r.1948 židovský stát znovu založen, diaspora ale stále trvá → v Izraeli žije 5 milionů židů, v USA více než 6 mil., v Evropě 1,5 mil., v Rusku 0,5 mil., v Africe 250 000, ostatní 500 000

– písemná tradice = Tora (Pentateuch) – 5 knih Mojžíšových, posvátné texty, psána na svitku

– knihy tvořící židovské zákony – Knihy proroků, Spisy

Tanach = Knihy proroků, Spisy, Tora, Neviem, Chturim

– žid.obec má rabína, který je soudcem, hlavou obce, kazatelem a je to nejvyšší autorita obce

synagoga – shromaždiště (bohoslužba zde se může zahájit sejde-li se min.10mužů)

– další nábož. literatura:

–          Talmud – komentuje Toru, obs. tzv.Micvot = 613 povinností (dnes se dodržuje 270), má 2 verze: starší = Jeruzalémský Talmud, mladší = Babylonský Talmud

–          Kabala – tajná nauka, populární literat., obsahuje magii a mystiku, není oficiální l

– pokrývka hlavy = kipa či jarmulka

– při modlitbě se užívá talit = modlitební plášť (bílo-modrý), modlitební řemínky = tfilin – ovazují se kolem hlavy, ramene a prstu → symbol propojení rozumu, srdce a těla

– v předčítání z Tory mají přednost židé z rodu Kohenů (bývalí chrámoví kněží), Katzů (KC=kněz spravedlnosti) či z rodu Levitů (bývalí chrámoví sluhové)

– bohoslužebný jazyk = hebrejština

– v 19. a 20.st. vytvořena moderní hebrejština = ivrit

– ve stř. a V Evropě jazyk tzv. jidiš – směs hebrejských, něm., polských a ruských výrazů

– v oblasti Středozemního moře jazyk tzv.ladino – směs hebrejštiny a španělštiny

– lunární kalendář – rok má 354 dnů, každý 3.rok je zařazen 13.měsíc

 

svátky a významné události:

– šábes = sabat – slaven každý týden, poč. v Pá západem slunce, končí V So západem slunce

– pesach – období Velikonoc, připomíná útěk židů z Egypta, = tzv.svátek nekvašených chlebů, pečou se maces, v domě nesmí být nic kvasného původu

– šavuot – 7 týdnů po pesachu, oslava seslání Tory

– sukot – svátky stanů, připomíná putování židů po poušti

– chanuka – svátek světel, připomíná návrat židů z Babylonu, trvá 8 dní, zapaluje se tzv. chanukový svícen (menora = 7-mi ramenný svícen, při chanuce se mění na 8-mi ramenný)

– roš ha – šama = novoroční svátky, vrcholí Jonikipur

 

– významné 13.narozeniny chlapce → považován za muže(může číst z Tory), tzv. barmicva (do nábož. obce chlapec přijímán 8.den po narození → obřízka)

– dívky ve 12.letech → batmicva

 

rozdělení judaismu: a)podle vztahu k tradici

– liberální –od 19.st snaha o asimilaci s prostředím, zvyky dodržují formálně, nábož. „vlažní“

– konzervativní – dodržují závažněji pravidla Talmudu,  lpí na tradici

ortodoxní – přísně dodržují 270 Micvot

–          Haredim – ultraortodoxní – neuznávají stát, ale jen království boží, žijí ve čtvrti Šarin v Jeruzalémě, udržují stráž u Zdi nářků

–          Chasidim = zbožní, přísně dodržují pravidla, před 2.sv.v. žili na Haliči, dnes v USA

 

b) z hlediska regionálního a jazykového

1. Aškenázim = Něm, střed. a V Evropa

2. Sefardím = španěl

 

ISLÁM

– islám = odevzdání se → muslim = ten, kdo se odevzdává

– podřízení se vůli boží a respektování božího zákona, navazuje na judaismus a křesťanství

– * v Saudské Arábii 7.st.n.l.

– „zakladatelem“ Muhammad – * asi r.570 v Mekkce (nejsvatější místo celého islámu), ve svých 30-ti letech začal hlásat monoteizmus, 611 jej ve snu navštívil archanděl Gabriel, kt. mu předal poselství, že je pouze 1 Bůh = Alláh a Muhammad je jeho prorokem

– odvozuje celý národ od Ibrahíma = Abraháma a jeho syna Ismaila + postavy ze starého i nového zákona (Krista nepovažují za syna božího, ale za jednoho ze 4 proroků)

– dochází k svaté válce = džihád – boj proti nevěřícím

– r.622 musí M.odejít z Mekky → cesta do Medíny = hidžra (odchod) = poč. islám. letopočtu

– z Medíny vede Muhammad válku proti nepřátelům víry, hl.fáze trvá 8 let, r.630 M. přichází vítězně do Mekky, r.632 umírá – podle tradice byla jeho duše vyzdvihnuta na nebesa v doprovodu Ježíše, Abraháma a Mojžíše

sunna = soubor vyprávění, ústní tradice

Korán = písemná tradice, členěn na 114 súr = kapitol, kt. jsou rozděleny do 4 časových úseků, súry řazeny podle délky veršů, vždy začínají „Ve jménu Boha milosrdného a       slitovaného“, autorství připisováno Muhammadovi, avšak zapsán byl až r.604 – 666 jeho        následníky na základě jeho výroků, je zákoníkem občanským i právním

5 pilířů islámu:

1. šaháda = vyznání → musíme se vnitřně ztotožnit pouze s jediným Bohem a jeho prorokem        Muhammadem

2. salát = modlitba → věřící se modlí 5x denně (za úsvitu, v poledne, odpoledne, před západem slunce a před spánkem), nejúčinnější je hromadná modlitba v mešitě, k modlitbě vyzývá muezzin z minaretu slovy: „Bůh je veliký“, modlí se vždy směrem k Mekkce, před modlitbou je nutná očista (omytí)

3. savn (ramadán) = půst → ramadán je měsíc, kdy se odehrává půst, během půstu by věřící od východu do západu slunce neměl jíst, pít a neprovádět tělesné aktivity → nevztahuje se na staré, nemocné, dětí, těhotné a kojící ženy

4. hadždž = pouť → každý věřící by měl alespoň 1x za život vykonat pouť do Mekky →         účastní se jí jen 2 miliony lidí (limitováno), vrcholem je shromáždění v Mecce, kde stojí čedičový obelisk Ka´ba, cíl pouti = dotknout se Ka´by;  ten kdo podnikl pouť do Mekky je nazýván Hadží a může na hlavě nosit kafion; malá pouť = umra  – kdykoliv navštívit Mekku, není plnohodnotná jako velká pouť; pouti se nemusí účastnit staří, nemocní, bez prostředků

5. zakát = almužna → každý věřící je povinen podle svých možností přispět na chudé, část daně z příjmu

(6.) džihád →oficiálně se neřadí k pilířům, vedou se o tom spory, násilí je určeno pouze k ochraně věřících, muslim nesmí zabít muslima

 

– stravovací pravidla – nesmí se jíst vepřové, zákaz alkoholu

– manželství – žena se kupuje, smlouvu dohodnou rodiče

šar´ía = soubor právních norem z Koránu

 

– v 7.st. spor, kdo může vykonávat úřad chalífa = nejvyšší autorita, hlava islám.společenství → část věřících vycházela z ústní tradice súry = summité → úřad má vykonávat učenec, tzn.uláma, kt. bude zvolen (ostatní muslimové tvrdili, že ch. má pocházet z Muhammadova rodu → jeho bratranec Alí → šiíté)

 

dnes 90% muslimů sunnité

– šiíté v Iránu, Iráku, část Pákistánu

– na obou stranách existují radikální, fundamentální frakce

 

– množstvím vyznavačů 2. nejsilnější náboženství

– islámské společenství = umma děleno na 2 části: maghrib = západ, mašrik = východ

– v rovníkové Africe tzv.černí muslimové

 

– islám v Evropě: – r.711 se berberské kmeny přeplavily přes úžinu spojující Evropu s Afrikou = Gibraltar






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: