Politické strany, doktríny, ideologie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Politické strany, doktríny, ideologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Tea

 

 

 

 

POLITICKÉ STRANY – dobrovolná sdružení občanů za účelem účasti na politickém životě
– jsou nejdůležitějšími subjekty politického pluralismu a jsou nutné pro fungování zastupitelské demokracie
– jejich program zahrnuje většinu oblastí společenského života (ekonomika, věda, vzdělávání…)

financování PS – státní příspěvek (př. za hlasy ve volbách)
– členské příspěvky
– sponzorské dary

funkce PS – zprostředkující (navrhují kandidáty, které si lidi volí do zastupitelských sborů)
– integrační (sjednocují podobné zájmy svých členů a voličů v jeden)
– socializační (učí své členy a voliče účasti na politice)
– mobilizační (oslovením voličů chtějí docílit jejich zapojení do politiky)
– rekrutivní (vybírají a vychovávají budoucí elity)
– ústavní (sestavují vlády)

druhy PSpodle charakteru členství –> masové (usilují o co největší počet členů bez rozdílu)
–> strany s omezeným členstvím (vybírají si členy podle původu, ideologie…)

 

podle šířky spektra –> strany ideologicky úzké (orientace na jednu skupinu (př.podnikatelé, sedláci)
–> catch-all strany (usilují o podporu ve všech skupinách společnosti)

 

pravice – chce aby stát plnil co nejméně funkcí (pouze bezpečnostní či obranou funkci
– stát by zde měl stanovit pouze právní rámec a garantovat jeho dodržování
– podpora soukromého podnikání a vlastnictví; rovnost příležitostí
– kladen důraz na jednotlivce; každý se může zapojit do tržní soutěže

 

levice – podporuje více zásahů státu do ekonomiky, zdravotnictví či školství
– stát by měl mírnit hospodářské otřesy, poskytovat rovný přístup ke vzdělání
–  v tržní soutěži nemáme všichni stejnou šanci (zdravotně postižení lidé nebo lidé s nižším vzděláním)
– myšlení levice je kolektivistické; dává přednost spolupráci před soutěží

koalice politických stran – spojení několika stran za účelem dosažení společného cíle
volební koalice – cílem této koalice je získat více zastupitelů vzájemnou podporou při volbách
vládní koalice – cílem je získat dostatečný počet křesel pro vyslovení důvěry vládě a důležité zákony (min. 101 hlasů)
– nevýhody: volič dopředu neví, jaká koalice vznikne. Strana, kterou volil se může následně spojit se stranou, kterou si nepřál
– výhody: více stran lépe odráží více názorů ve společnosti

 

systémy PS – souhrn všech PS v daném politickém systému a jejich vzájemná spolupráce
systém jedné stranymonopartismus
– nedemokratický; pouze jedna jediná strana má monopol na moc (např. komunistická strana)
systém dvou stran – bipartismus
– v systému jsou dvě relevantní strany, které mají šanci sestavit vládu
– např. VB (labouristé X konzervativci), USA (republikáni X
demokraté)
systém více než dvou stran – multipartismus
– typický např. pro většinový absolutní volební systém
– je-li počet stran vyšší než 6, je pro ně obtížné se navzájem vůči sobě vymezit v demokratické (té středové) části spektra

 

IDEOLOGIE A DOKTRÍNY –  doktrína = konkrétnější soubor principů a názorů na určitý problém a metod, jak jej dosáhnout
                                                 – ideologie = soustava myšlenek a názorů na správné uspořádání ekonomiky, společnosti a fungování člověka ve společnosti
– zabývá se uspořádáním společnosti, nikoli světa
– vývoj po průmyslové revoluci -> narušení tradičního náboženského výkladu společnosti; růst sociálních rozdílů mezi lidmi
funkce: – vysvětlení politických událostí a jevů
– hodnotový rámec (dobro X zlo)
– sounáležitost se skupinou, identita
– obecná východiska politického programu

dělení: pravice X levice (viz dolní tabulka)

PRAVICE LEVICE
-preferuje jednotlivce -preferuje společnost jako celek
– je pro omezené funkce státu – požaduje velký a silný stát
– soukromé vlastnictví a podnikání – kolektivní vlastnictví a silné, státem kontrolované podniky

 

 

druhy ideologií –> liberalismus – požaduje svobodu jedince (politickou, náboženskou, kulturní…)
– počátky v Anglii, 17. st; masový rozvoj na začátku 19. stol.
– John Locke (v politice byl významným představitelem)
Adam Smith (v ekonomice -> ekonomická svoboda)
– John S. Mill (lidem chce poskytnout i pozitivní svobody, hl. ve vzdělání, zdravotní péči)
znaky liberálního státu: – pouze minimální funkce
– garance spravedlnosti
– neviditelná ruka trhu
– konkurence podnikatelů
– druhy: moderní – střední třída
– neupřednostňování ekonomiky před lidskými právy -> větší spravedlnost (hlavně vůči menšinám)
Dahrendorf, Rawls

 

neoliberalismus – co nejmenší zásahy státu do ekonomiky; propagace svobody a zodpovědnosti za sebe sama
Friedmann, Hayek

 

–> konzervatismus – usiluje o zachování osvědčených hodnot, tradic a institucí z minulosti
– vznik přelom 18. a 19. století jako reakce na osvícenství a rozmach liberalismu
– duchovním autorem konzervatismu je Edmund Burke (v díle „Úvahy o revoluci ve Francii“ odsoudil Velkou franc. revoluci za zrušení tradičních institucí)
hodnoty konz.: – úcta k tradicím, respektovat zvyklosti
– skepticismus k lidské podstatě
– organická společnost (společnost nás vychovává; nerodíme se jako anonymní individua, ale už od narození patříme do rodiny)
– úcta k autoritě
– úcta k majetku

 

doktríny konz.: – autoritativní konz. (absolutní úcta k autoritě, kterou je třeba poslouchat. Např. král, církev…)
paternalistický konz. (autorita=otec v rodině; vládce se musí starat o své podřízené. Chce sociálně tržní hospodářství)
libertariánský konz. (v ekonomice svobodný trh bez zásahu státu; chce morálku, stabilní rodinu, vliv církve. Významný v 80. létech -> vláda M. Thatcher, R. Reagan

–> socialismus – cílem: spravedlivá společnost
– rozmach v 19. stol. -> po průmyslové revoluci vzniká masová vrstva dělníků, kteří žijí v krizové sociální situaci (dlouhá pracovní doba, minimální mzda)

– tyto podmínky kritizují K. Marx a F. Engels (v díle „Komunistický manifest“ hodlají navrhnout razantní řešení pro změnu těchto podmínek)
myšlenky soc. – rovnost a spravedlnost
– kolektivismus (spolupráce mezi lidmi, nikoli soutěživost)
– důležitější je pro člověka práce, nežli politika
– internacionalismus (dělnická solidarita napříč zeměmi -> vše pro zájmy dělníků)
– kolektivní vlastnictví

proudy soc.utopický (reakce na zničenou společnost po průmyslové revoluci -> návrh ideální, spravedlivé společnosti -> neúspěch. Fourier, Owen, Saint-Simon)
komunismus (radikálnější větev socialismu)
sociální demokracie (nejrozšířenější; Zeman, Tony Blair, Anthony Giddens –> duchovní otec socialismu)
Frankfurtská škola (marksistické hnutí)
keynesiánství (prosazuje masivní zásahy státu do ekonomiky; cílem je snížení nezaměstnanosti)

 

–> komunismus – společnost naprosté rovnosti a společného vlastnictví
– r. 1848 Komunistický manifest (autoři Marx a Engels)
– kritika kapitalismu a vykořisťování
– třídní boj mezi kapitalisty (vykořisťovatelé) a mezi dělníky a rolníky (vykořisťovaní) -> řešením mělo být sjednocení proletářů (dělníci)
– hl. kvůli poupravení marxismu sovětskými vůdci (Lenin, Stalin) se stal komunismus totalitní ideologií => místo diktatury proletariátu (jak zamýšlel Lenin) došlo k nastolení osobní diktatury (pod iniciací Stalina). Docházelo k popravám, zavíráním do gulagů, vyhlazování vlastního obyvatelstva
doktríny – Mao Ce-tung (opora rolnictva, boj proti byrokracii)
– eurokomunismus (reformované komunistické strany; opouštění sovětského modelu, příklon k evolučnímu socialismu)
– revoluce Lva Trockého (je třeba stále prohlubovat reformy)

 

–> stalinismus – brutalita, hladomory
– kolektivizace (společné vlastnictví v zemědělské výrobě

KOLCHOZ, JZD; násilně vynucována; výsledkem byl hladomor a pokles
zemědělské výroby)
– hustá síť pracovních táborů = gulagů
– tajná policie (KGB, NKVD…)

 

–> marxismus – navrhuje úplně zrušit soukromé vlastnictví
– princip lidství; vše co existuje, je z hmoty (neexistence náboženství => nejvyšší míra ateismu)

 

–> rasismus – už od počátku si rasy nejsou rovny (rozdílné platy, omezená lidská práva)

– není prokázáno, že např. černá rasa je méně inteligentní než bílá, i když cílem rasistů je vyzdvihování jen té jejich jediné rasy (většinou bílé)
J. Gobineau (představitel rasismu, v díle „Rozprava o nerovnosti ras“ se podle něj rasy liší fyzickými i duševními schopnostmi)
– zneužití sociálního darwinismu (silnější jedinci znamenají pokrok, ty slabší je třeba vyhubit)
antisemitismus = nenávist vůči Židům
– v době hospodářské krize (30. léta 20. st. byli Židé označeni za viníky všech problémů
– nacisté je pronásledovali (pogromy) a zavírali do oblastí jim určených (ghetta). Norimberské zákony (1935) zbavily Židy veškerých práv
– řešení: Konečné řešení židovské otázky
(zcela vyhladit Židy)
systém apartheidu – segregace v JAR; změna: v 90. létech se stává prezidentem bojovník za práva černochů Nelson Mandela -> je uznán pluralitní systém
USA – Ku-klux-klan
– po 2. sv. v. za práva černochů bojoval
Martin Luther King

– nástrojem na odstranění diskriminace je tzv. pozitivní diskriminace (různí členové menšin jsou přednostně přijímáni do škol, zaměstnání…)

 

–> nacionalismus – národ chápán jako etnická pospolitost, do které se lidé rodí
– 2 druhy – integrační nac. (požaduje vybudování národních států)
desintegrační nac. (potlačování dalších národů; např. expanze)
– usiluje o ustavení národního státu, budování národního povědomí či o ochranu vlastního jazyka a kultury
– teoretici: J. G. Herder, G. Mazzini

 

doktríny liberální nac. (požadavek na sebeurčení národů a na vznik národních států -> podle tohoto schématu byla přestavěna i Evropa po
1. sv. v. Mělo se tak zamezit válečným konfliktům a nenávisti)
konzervativní nac. (boj proti revolučnímu a internacionalistickému socialismu. Bismarck, Thatcher, Bush, Reagan…)

integrální nac. (=šovinismus; radikální směr hlásající agresivní politiku a absolutní podřízení se národu. Dříve u nacismu, dnes u extrémně pravicových stran)

–> fašismus – vznik v Itálii (20. léta 20. stol.)
– z lat. „fasces/fascio“ = svazek prutů, symbol cenzurů v Itálii a symbol úřední moci italského impéria)
– představitelé: Mussolini, Gentile
 – znaky fašismu – dominantní role vůdce; nadčlověk = člověk nespoutaný slabošskou morálkou
– odmítá hodnoty liberalismu i demokracie
– před rozumem upřednostňuje raději instinkt
– rasismus (vůdce tvrdí, že hájí národ jako takový; podřadné rasy musí být poraženy)
–> nacismus = národní socialismus, vznik ve 20. létech 20. stol.
– duchovním autorem Adolf Hitler
– hl. tématem rasa a národ (nejvyšší možnou rasou je rasa árijská (jiná není možná)
A. de Gobineau, Chamberlain
                           – největší autoritou je vůdce (führer) a u ostatních se očekává poslušnost
– je přesvědčen o výjimečnosti vlastního národa
– odmítá demokracii, likviduje lidská práva a svobody

– NSDAP (ovládala celou společnost i stát, v čele A. Hitler)
Wermacht (armáda), gestapo (tajná policie), jednotky SS

 

–> anarchismus – věří v člověka a jeho přirozenost, proto požaduje zrušení státní moci, která by tomu bránila
metody pacifismus (násilným metodám odporuje pouze nenásilně, např. hladovky. Jsou proti válce, válečným konfliktům. Gándhí, Tolstoj)
terorismus (cíl útoku by měl představovat symbol odmítaného systému. Např. atentát na Františka Ferdinanda d´Este)
doktríny individualistický an. (naprostá volnost člověka je podmínkou štěstí; člověk by měl zahodit zákony, morálku, tradici. Stirner, Nozick)
kolektivní an. (vznikl v dělnickém hnutí. Nejvíce v Rusku –> Kropotkin, Bakunin. Ideálem je společné hospodářství, zrušení soukromého majetku. Spolupracoval se socialismem, avšak soc. byl pro stát a anarchismus nikoli)
mutualismus (francouzský revolucionář Proudhon požadoval systém spravedlivé směny, kde není nikdo vykořisťován)

 

–> feminismus – ženské hnutí prosazující zrovnoprávnění žen ve všech sférách (politické, ekonomické, právní…)
– počátky hnutí na konci 18. stol.
Millerová (Sexuální politika), Beauvoirová (Druhé pohlaví), Friedmanová (Ženské mystično)

doktríny liberální fem. (dříve boj za volební právo, dnes boje za plné zrovnoprávnění, účast mužů při výchově dětí…)
socialistický fem. (požaduje právo na finanční nezávislost ženy na muži, rovné odměňování a pracovní příležitosti pro ženy)
radikální fem. (usiluje o totální rozbití patriarchální rodiny; chce zbavit matku závislosti na muži či rodině, aby se mohla věnovat kariéře a seberealizaci)
postfeminismus (80. léta 20. stol. Požadavek svobody muslimských žen, život v lesbických společenstev bez mužů, dosazení žen na vyšší pracovní posty hlavně pro jejich empatii a citovost)

 

–> enviromentalismus – od poloviny 50. let 20. stol., zakladatelem: Aldo Leopold
   – usiluje o změnu politického systému; zaměřuje se na důslednou ochranu přírody a kritizuje společnost, která si z přírody pouze bere a nebere jí nějak hodnotnou
– podporuje různá ekologická hnutí i skupiny (umírněné i ty radikální, které požadují návrat k přírodě, zrušení automobilismu…)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: