Psychické procesy

 

   Otázka: Psychické procesy

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): kakadu

 

 

 

 

Čití, vnímání – druhy počitků, charakteristiky vnímání, poruchy vnímání, představivost – dělení představ, asociační zákony, typy představivosti, myšlení – myšlenkové formy a operace, druhy myšlení, city – znaky a druhy citů, paměť – fáze paměti, asociační zákony, vlastnosti a druhy paměti, pozornost – druhy pozornosti.

 

A)    Poznávací procesy – čití, vnímání, představivost, myšlení, řeč, pozornost + procesy paměti

B)    Citové procesy – prožívání vztahu k vnitř. a vnějšímu světu

C)    Volní procesy – vůle a rozhodování

 

Čití

   = nejjednodušší poznávací proces

–          reflexní proces, odraz prostředí ve vědomí člověka formou počitků (barva, vůně,…) a vjemů

(soubor počitků, obvykle z více smyslových orgánů)

Pomocí analyzátorů získáváme informace o vnějším světě a o stavu našeho organismu → činnost analyzátorů = čití

Člověk jím odráží jednotlivé vlastnosti působících předmětů a jevů

Analyzátor = receptor, dostředivý nerv a mozkové centrum

Receptor → nervové buňky smyslového orgánu přijímají množství podnětů (informací)
energie podnětů způsobí podráždění

Počitek = výsledný efekt činnosti jednotlivých analyzátorů
→ odraz jednotlivých podnětů a jevů působící na receptory člověka (např. oko, ucho,…)

Podnětové (počitkové) prahy → podnět musí mít určitou intenzitu, aby vznikl počitek
– dolní podnětový práh – velikost podnětu, která vyvolává počitek
– podprahové podněty – podněty nižší inetnzity, které již nepociťujeme
– horní podnětový práh – velikost ho překročí à pociťujeme bolest à vzniká příslušný počitek,

který je při překročení více intenzivnější

 – nadprahové podněty – pociťujeme již jako bolest (př. oslňující světlo)

 

Vnímání

   = součinnost analyzátorů

–          zachycování smyslových podnětů

Jedinec odráží vnímanou skutečnost jako celek

Vjem = výsledek procesu vnímání (odraz podnětů a jevů jako celku)

Výběrovost vnímání → na receptory působí velké množství podnětů, ale člověk není schopen vnímat všechny, a tak si vybírá a vyčleňuje pouze některé

Percepce = vnímání

Omyly sociální percepce:

  1. Halóefekt → na základě jedné informace si dotvoříme celkový obraz o druhém člověku
  2. Efekt primality → první dojem; hodnocení po prvním setkání
  3. Profesní deformace
  4. Kategorizace → škatulkování
  5. Atribuční chyba – atribuce = přiřazení
    – můj úspěch = moje zásluha
    – úspěch druhého = zásluha okolí
    – můj neúspěch = vina okolí
    – neúspěch druhého = jeho vina
  6. Autoprojekce → sebe promítáme do někoho druhého, přitom se posuzujeme podle stejného měřítka a myslíme si, že příčiny chování jsou stejné (např. rodič promítá sebe do svého dítěte; naše špatné vlastnosti promítáme do druhých)
  7. Vlastní hierarchie hodnot → hierarchické uspořádání hodnot

 

Počitek – odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které působí na  smyslové

orgány a receptory (vnímáme barvu, chuť, vůni,…); celistvý vjem můžeme rozlišit

Druhy počitků: a) exteroreceptory – odraz vnějších podnětů (zrak, sluch, čich, hmat,…)

b) interoreceptory – zajišťují vjem zevnitř těla (orgánové)

c) proprioreceptory – zajišťují čití pohybu, polohy, rovnováhy

–          kontaktní – hmatové, chuťové, kožní

–          distanční – zrakové, sluchové, čichové

Vjem – odraz předmětu jako celku, který působí na naše smysly, vzniká součinností více

analyzátorů (jablko – hmat, chuť, čich, zrak) nebo činností jednoho analyzátoru (díváme se

na strom za oknem – zrak), vjem není dán pouze ilustrací počitků, ale má pro nás osobní význam

 

Charakteristiky vnímání:

a)      Pregnantnost – dotváření vjemu, doplňování nezřetelných nebo chybějících částí celku

b)       Zaměřenost – (vjemové pole-figura x pozadí)

c)      Výběrovost – v určitém okamžiku nevnímáme vše, co na nás z vnějšího světa působí  –  podprahové vnímání (reklama)

d)     Konstantnost – tentýž předmět je vnímán a poznáván bez ohledu na to, v jaké poloze a   –   z jaké vzdálenosti ho vnímáme

e)      Celistvost – tendence vnímat jednotlivosti jako celek, tvarová psychologie-gestaltismus

 

Vlastnosti vnímání

1) výběrovost

: vybíráme pouze určité vjemy (tím bráníme přetížení CNS)

: výběrovost je podmíněna vlastnostmi vnímající osobnosti – zájmy, potřeby,

2) zaměřenost

: soustředěnost na figuru a odsouvání jejího okolí do pozadí

: vyčlenění figury do pozadí ji umožňuje lépe vnímat

3) pregnantnost

: umožňuje nám vnímání neúplných podnětů jako celek (skvrny – pes …)

: dotváření vjemů na základě předchozí zkušenosti

4) konstantnost

: podněty ve změněných podmínkách vnímáme stejně (stále)

: př: silnice – když se zadíváme do dálky mám pocit že se silnice zužuje

5) transpozice

: podněty,které známe dokážeme rozlišit a rozpoznat i v situaci,kdy se změní jejich forma

: př: melodie hraná v jiné tónině nebo na jiné hudební nástroje

 

Poruchy vnímání:

1) poruchy kvantity

: snížená vnímavost (nemoc, duševní poruchy, deprese, drogy)

: zvýšená vnímavost (dočasně drogy, farmaka, alkohol)

2) poruchy kvality

: iluze – zkreslené vnímání,kdy nějaký podnět vnímáme jinak než normálně

: halucinace – vjemy bez působícího podnětu

 

 

Představivost – dělení představ, asociační zákony, typy představivosti:

 

Představivost

   = vybavování obrazců, které jsme buď v minulosti vnímali (=vzpomínková představivost) nebo které jsme ještě nevnímali (=fantazie)

Výsledkem představivosti je představa

Typy představivosti podle zapojených smyslů:
   a) vizuální = zraková (např. tváře lidí, vzhled předmětů,…)
b) auditivní = sluchová
c) motorická = pohybová (např. pracovní, sportovní,…)

Druhy fantazijních představ:
bdělé snění (vytváření představ, které se vztahují k budoucnosti)
snění ve spánku (projev neúmyslné fantazie; nekontrolovatelné sdružování představ)
halucinace

Asociační zákony → principy, podle kterých si vybavujeme představy
1) podle vnějších vztahů
→ zákon dotyku v prostoru a čase (představy, které jsou spojené prostorem nebo časem, mají zvýšenou tendenci se vybavovat)
zákon podobnosti a kontrastu (lépe si vybavíme představy, které se sobě podobají nebo jsou v kontrastu)
zákon novosti (nové představy se lépe pamatují než ty starší)
zákon častosti (lépe se nám vybavují představy, se kterými se častěji setkáváme)
zákon živosti (živější představy mající hlubší dojem si vybavujeme lépe než představy bezvýznamné)
   2) podle vnitřních (logických) vztahů
zákon příčiny a následku (když si vybavíme příčinu, máme tendenci vybavit si i následek a naopak)
zákon celku a části (představa celku může vyvolat i myšlenku části a naopak)
zákon širších a užších pojmů (širší nadřazené pojmy vyvolají myšlenku na pojmy nižší podřazené a naopak)

 

Myšlení – myšlenkové formy a operace, druhy myšlení:

 

   → zprostředkovaný poznávací proces (na základě smyslového vnímání)

Díky němu poznáváme podstatné a obecné vlastnosti předmětů

Spočívá ve vykonávání myšlenkových operací (např. analýza)

 

–       analýza = rozbor (celku na části)

–       syntéza = sjednocení, shrnutí

–       indukce = myšlenkový postup od jednotlivého k obecnému

–       dedukce = postup od obecného k jednotlivému

–       analogie = srovnávání na základě podobnosti

–       konkretizace = zaměřování se na konkrétní věc

–       abstrakce = zaměřování se na obecnou podstatu

–       srovnávání (komparace) = hledání shod a rozdílů

–       zobecňování= spojování vlastností jednotlivých předmětů

 

Formy myšlení → podoby, ve kterých se myšlení vyskytuje
a) pojem → označení pro věc nebo událost; je důležitý pro myšlení; vzniká na základě podoby slova nebo sousloví – řečové vyjádření obecných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu
Rozsah pojmu = na co všechno se pojem vztahuje a co můžeme pojmem označit (pojmenovat)
Obsah pojmu = definice (charakterizování) pojmu
Vztahem mezi rozsahem a obsahem pojmu je nepřímá úměrnost
b) soud → nalezení vztahu mezi dvěma a více pojmy
Subjekt, predikát = 2 základní složky soudu (např. dřevěná lavice – lavice = subjekt; dřevěná = predikát)
Predikát charakterizuje subjekt
c) úsudek → vyvození závěru z předpokladů
Např. jablka obsahují vitamíny, hrušky obsahují vitamíny, pomeranče obsahují vitamíny => ovoce obsahuje vitamíny)
Premisa = předpoklad
Konkluze = závěr

 

Druhy myšlení
konkrétní – práce s konkrétními představami
abstraktní – práce s abstraktními představami (člověk si nic konkrétního nevybaví)

Podle směru, kterým myšlení ubíhá, rozdělujeme na:
sbíhavé (konvergentní) – pouze jedna možnost při řešení
rozbíhavé (divergentní) – více možností při řešení

Myšlení a řeč – řeč je spojená s myšlením; pomocí řeči přemýšlíme a rozdělujeme myšlenky

 

City – znaky a druhy citů:

 

City (emoce)

→ psychické procesy, stavy a vztahy

Základní znaky citů:

  1. Polarita = protikladnost
    – láska × nenávist
    – dobrá nálada × špatná nálada
  2. Ambivalence = smíšenost citů
    – výsledný cit je složený z více příjemných i nepříjemných citů
    – např. láska v sobě zahrnuje radost, strach o milovanou osobu i žárlivost
  3. Aktuálnost = neopakovatelnost citů v téže podobě
    – představa je spojena pokaždé s jiným typem citu, závisí na okolnosti
  4. Stereotypnost
    – např. pokud učitel znepříjemní žákovi předmět, zůstává mu tento pocit hodně dlouho
  5. Pestrost časového trvání
    – city můžou mít různou délku (od pár vteřin při úleku až po léta, kdy trvá manželská láska)
  6. Nakažlivost citů
    – přenášení citů z jednoho člověka na druhého
    – např. při pohledu na plačícího se sami stáváme smutnými
  7. Citová adaptace = změna intenzity citu vyvolaného opakujícím se podnětem
    – např. neznámý zvuk vyvolá velký pocit strachu, ale při opakovaném ozývání se strach zeslabuje

 

Druhy citů:

a)      Vyšší – souvisí s uspokojováním biol. potřeb jedince = nevyspání,bolesti…

b)      Nižší – výsledek socializace

  1. Morální city – zvnitřnění dobra
  2. Estetické city – prožívání krásna
  3. Intelektuální city – hodnota pravdy a poznání
  4. Interpersonální – láska

 

  • Tělesné city
    – prožíváme v nich stav našeho organismu
    – buď je tělo v rovnováze (příjemné pocity), nebo je rovnováha těla narušena (špatné pocity)
    – narušení rovnováhy (homeostázy) = nemoc
    – zdraví je podnětem pro dobrou náladu
    – na základě uspokojení nebo neuspokojení biologických potřeb se dostaví buď uspokojení, nebo útrapy → dodržení nebo narušení stereotypu
  • Citové reakce
    – podnětem pro jejich vyvolání jsou změny v prostředí (přírodní nebo sociální)
    – jsou krátkodobé
    – afekt = ztráta sebeovládání (a nejen negativní) → unáhlená nepřiměřená reakce
    – obranné a útočné reakce

–          Citové stavy
= nálady
– jsou dlouhodobé a mají nižší intenzitu prožívání
– jsou dispozicemi pro vznik citových reakcí

–          podle průběhu -> afekt – krátké trvání – pozitivní X negativní

–          poruchy nálad – afektivní poruchy – bipolární-afektivní porucha, manie, deprese

 

Paměť –  fáze paměti, vlastnosti a druhy paměti:

 

3        fáze:

  1. vštípení do paměti – potřebujeme určitý čas
  2. uchování v paměti, pamatování  – uchování X zapomínání, fyziologický základ: atrofie spojů, při učení tyto spoje obnovujeme, možnost tlumení spojů (nepříjemné zážitky)
  3. vybavování – asociační zákony

 

Druhy paměti
úmyslnámechanická (učení) a logická (zapojení myšlenkových operací)
neúmyslná

Vlastnosti paměti → rychlosti, pohotovost, rozsah, přesnost, trvalost
– závisejí na věku – mladší paměť si zapamatovává a vybavuje rychleji, trvalost je však menší
– starší paměť si zapamatovává a vybavuje pomaleji, za to trvalost je delší
– plastičnost = vytváření stop do mozkové kůry

Druhy paměti podle doby zapamatování
krátkodobá (bezprostřední)
dlouhodobá

 

Pozornost – druhy pozornosti:

 

Je považována jak za poznávací proces, tak i psychický stav

Psychický stavzaměřenost (výběr podnětu; co je předmět našeho zájmu) a soustředěnost (jak se čemu věnujeme, jakou dobu a s jakou intenzitou)

Vlastnosti:

–          intenzita → stupeň naší aktivity

–          stálost → jak dlouho se soustředíme na jeden předmět

–          rozdělování pozornosti → např. kreslení a zároveň sledování televize

–          přenášení → z jednoho předmětu na druhý

–          roztržitost → neschopnost soustředit pozornost k něčemu

Druhy:

úmyslná (na základě vlastní vůle)

neúmyslná (navozena zvláštnostmi působících podnětů – nevšedností, nápadností)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: