Psychologie jako věda – maturitní otázka

 

   Otázka: Psychologie jako věda

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Jana K.

 

 

 

 

Psychologie je věda o duši.

–        z řeckého slova psyché (duše) a logos (věda)

–        věda o psychice, tj. o prožívání a chování

–        vychází z poznatků o člověku, k nimž přispěly přírodní a společenské vědy

–        původně součástí filozofie

–        za zakladatele považován Aristoteles (spis O duši)

–        snaha objasnit pojem duše se objevuje už v antickém Řecku v Platónově a Aristotelově filozofii

 

  • Platón tvrdí, že duše v těle pobývá jen dočasně, po smrti je opouští

–         rozlišuje duši na:

  • žádostivou (pudovou) – ve spodní části trupu
  • citovou (vášnivou) – v oblasti hrudi
  • rozumovou – v oblasti hlavy

 

→    Aristoteles tvrdí, že člověk je jednota přírodního těla a duše

–        všechno živé má duši

–        rozlišuje duši na:

  • vegetativní (rostliny)
  • vnímavou (živočichové)
  • rozumnou (člověk)

 

–        16 stol. – poprvé užit termín psychologie (Melanchthon)

–        1879 – založení 1. psychologické laboratoře (v Lipsku), zakladatel německý psycholog Wilhelm Wundt => vznik vědecké psychologie (výzkum založen na pozorování a experimentu)

 

Předmět zkoumání psychologie: studium psychických procesů, stavů a vlastností (moderní psychologie)

(v době, kdy bylo psychologické myšlení závislé na filozofii, se za předmět považovala právě duše)

 

Cíl psychologie: poznávat, předvídat a ovlivňovat chování, jednání a prožívání člověka, pomáhat formováním osobnosti a jejímu rozvoji

 

Psychika

–        souhrn veškerého duševního dění jedince

–        tvoří ji prožívání a chování

 

Funkce psychiky:

a)     informačně-orientační – poskytuje člověku informace o tom, co se děje v jeho okolí i uvnitř jeho těla

b)     regulační – umožňuje člověku řídit své pohyby, činnosti a účelně se rozhodovat

c)     adaptační – umožňuje člověku se přizpůsobit situaci (adaptovat)

 

Prožívání

= vnitřní svět člověka

–        to, co si člověk sám uvědomuje ze svého duševního života

–        subjektivní jev (moje vlastní, přístupné pouze mně)

–        typické pouze pro člověka

–        neopakovatelné

–        nemusí být souhlasné s chováním

 

Obsah prožívání:

  1. psychické procesy:
  • poznávací – poznávání vnitřního i vnějšího světa

–        patří sem: čití, vnímání, představivost, paměť, učení, myšlení, řeč

  • citové – vytváření urč. vztahu k vnitřnímu i vnějšímu světu na základě dojmu (např. sympatie x antipatie, příjemnost x nepříjemnost)
  • volní (vůle) – umožňují překonávat překážky k dosažení vytčeného cíle

 

  1. psychické stavy

–        jsou projevem „celkového duševního rozpoložení“, tělesného cítění se i zdravotního stavu

–        patří sem pozornost a emoce (např. únava, roztržitost, neklid, nadšení, tréma)

 

  1. psychické vlastnosti

–        relativně stálé rysy, jejich výsledkem je prožívání

–        dělí se: aktivačně motivační (potřeby, motivace, zájmy), vztahově postojové (postoje, charakter), dynamické (temperament), výkonové (vědomosti, dovednosti, návyky, schopnosti, instinkty), autoregulační (sebeovládání, sebehodnocení, sebekritika)

 

Pozn.: součástí psychiky je také vědomí a nevědomí

  • vědomí

= nejvyšší stupeň psychiky, vlastní pouze člověku

–        to, co člověk prožívá, uvědomování si tohoto prožívání, uvědomění si sebe sama i okolního prostředí

–        subjektivní, závislé na funkci mozku

 

Stavy vědomí

→    bdělé vědomí

→    ospalost

→    spánek (rem, nonrem)

→    hypnóza

 

Poruchy vědomí

  • kvantitativní

→    somnolence – lehčí porucha vědomí, jedinec působí ospale, ale reaguje na podněty, je orientovaný

→    sopor – těžší porucha vědomí, jedinec reaguje pouze na podněty silnější intenzity (bolestivé, zvýšení hlasu)

→    kóma – bezvědomí, jedinec na podněty nereaguje

  • kvalitativní

→    např. delirium – zmatenost, nelogičnost, poruchy orientace v čase, prostoru

– často u alkoholiků, doprovázeno halucinacemi (např. vidina bílých

myšek)

 

  • nevědomí (podvědomí)

–        Obsahuje:

–        podněty malé intenzity – nemohou dosáhnout uvědomění

–        zapomenuté prožitky – jsou uvědomitelné, ale jedinec je zapomněl

–        nepříjemné prožitky – vytěsněné působením vlastních psychologických obran

–        zautomatizované činnosti

–        potlačené touhy a přání

–        nevědomé tendence k jistému jednání (sympatie x antipatie)

 

Chování

–        soubor vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organizmu

–        na základě chování posuzujeme duševní život jedince

–        objektivní jev (viditelný, pozorovatelný, hmatatelný ostatními lidmi)

–        chování může pozorovat jiná osoba, může ho zachytit přístroj EEG

 

Chování obsahuje:

  • reakce – založeny na vrozeném základě, nejjednodušší vrozené projevy chování (nepodmíněné reflexy a instinkty)
  • odpovědi – projevy chování založené nevrozeném základě (např. zkušenostech, vědomostech, návycích, zvycích)
  • jednání – nejuvědomělejší činnost chování, vztahuje se k jedincům v lidské společnosti
  • vnější projevy – neverbální komunikace (mimika, gesta, řeč těla), vegetativní změny (zrychlení dechu, pocení)
  • řeč – verbální chování (co člověk říká a jak mluví)

 

Formy chování:

  • spontánní – samočinné, bez vnějších podnětů
  • reaktivní – vznikne v důsledku vnějších podnětů
  • operativní – souhrn aktivity člověka při vykonávání nějakého úkolu

 

Typy chování, např.:

–        adaptivní – přizpůsobení se okolnostem, v rozporu se skutečným prožíváním

–        maladaptivní – nepřizpůsobení

–        expresivní – bezprostřední výraz prožívání, založeno na prožívání

–        prosociální – založeno na pomoci druhým

–        asociální – neodpovídá normám společnosti

–        antisociální – pohybuje se na hraně zákona

–        instinktivní – geneticky podmíněné reakce

–        pudové – cílená činnost vycházející ze základních životních potřeb (např. hlad, sex)

 

Pozn.: Tvořivá činnost – psychika člověka se rozvíjí v činnosti a činností (nebo jejím potlačením) se též projevuje

 

Psychologické disciplíny (odvětví)

–        základní, aplikované, speciální

 

1)     Základní

  • obecná psychologie – vymezuje předmět psychologie, základní metody psychologie, zkoumá a vysvětluje vznik a vývoj psychiky
  • psychologie osobnosti – zkoumá osobní vlastnosti člověka a jejich vytváření
  • vývojová psychologie – zkoumá vývoj psychiky
    • fylogenetická – vývoj psychiky od nejjednodušších organismů po člověka
    • antropogenetická – vývoj psychiky člověka jako biologického druhu
      • hominizace – polidšťování (souvislost vývoje psychiky s vývojem mozku)
      • sapientizace – stávání se rozumnou bytostí
      • ontogenetická – vývoj psychiky člověka od početí až po smrt
      • psychofyziologie – zkoumá podmíněnost (determinaci) psychických jevů (např. činnost vyšší NS, žláz s vnitřní sekrecí apod.)
      • sociální psychologie – zkoumá společenskou podmíněnost psychických jevů, vliv jiných lidí a společenských skupin na utváření psychiky člověka, řeší otázku začleňování jedince do společnosti
      • psychopatologie – zkoumá patologické (chorobné) změny v duševním životě (např. při duševních poruchách nebo nemocech)
      • srovnávací psychologie – zabývá se srovnáváním poznatků jednotlivých psychologických disciplín
      • dějiny psychologie – zkoumání historického vývoje názorů na psychiku a psychologii jako vědu

 

2)     Aplikované

–        využitelné v praxi

  • Pedagogická psychologie – zkoumá podmínky, průběh a výsledky vyučování a výchovy
  • Psychologie práce – zkoumá činitele ovlivňující pracovní výkon a problémy spojené s pracovním procesem (např. vliv pracovního prostředí na výkon, mezilidské vztahy na pracovišti)
  • Klinická (zdravotnická) psychologie – řeší otázku diagnostiky, prevence a terapie duševních nemocí a potíží, zabývá se psychikou člověka pod vlivem nemoci
  • Soudní (forenzní) psychologie – v soudní praxi, zabývá se psychikou lidí regulovaných právem, zjišťování psychologických zvláštností u pachatelů trestných činů
  • Poradenská psychologie – zabývá se školským, výchovným, profesionálním a manželským poradenstvím

 

Dále: Psychologie dopravy, sportu, armády, Psychologie trhu a reklamy

 

3)     Speciální

Např.:

  • Zoopsychologie – zkoumá psychiku živočichů na různých stupních vývoje, srovnává psychiku zvířat a lidí
  • Diferenciální psychologie – zkoumá individuální psychické rozdíly u lidí vzhledem k pohlaví, národnosti

 

Metody psychologického výzkumu

–        psychologie je empirická věda (tj. založená na opakovatelných a ověřitelných experimentech)

–        sbírá, třídí a interpretuje vědecká fakta a odvozuje vědecké hypotézy

 

Metoda

–        postup, jak dosáhnout cíle

–        cílený, plánovaný, promyšlený postup, díky němuž věda získává fakta a nové poznatky

  • charakteristika metod: objektivnost, standardnost, validita (platnost), spolehlivost, úspornost, reprezentativnost, jednoduchost, srozumitelnost, kvantitativní a kvalitativní interpretovatelnost

 

Základní psychologické metody:

  • Pozorování
  • Rozhovor
  • Dotazník
  • Experiment
  • Sociometrická metoda
  • Rozbor výsledků činnosti
  • Životopis
  • Psychologické testy

 

Pozorování

–        záměrné systematické a plánovité vnímání urč. vjemu

–        přesně zaznamenávané (kamera)

–        můžeme pozorovat jedince i skupinu

–        pozorujeme vnější projevy chování v přirozených i speciálně upravených situacích => charakterizujeme jeho chování a usuzujeme na jeho prožívání

 

Základní typy pozorování:

a)     extrospekce – pozorování vnějších projevů druhých

b)     introspekce – pozorování vlastních vnitřních duševních jevů (sebepozorování)

 

Rozhovor (interview)

–        cílené získávání urč. informací

–        přímý kontakt s klientem

–        sledujeme i neverbální projevy

–        příklad rozhovoru – anamnéza nemocného

 

typy rozhovoru:

  • individuální – tazatel pracuje pouze s jednou osobou
  • skupinový – s více lidmi (besedy)

 

  • standardizovaný – znění a pořadí otázek přesně určeno (kvantitativní výzkum)
  • nestandardizovaný – připravené okruhy otázek, ale jejich obsah, pořadí a formulace závisí na tazateli, klade i doplňující, upřesňující otázky (kvalitativní výzkum)

 

Dotazník

–        hromadné získávání údajů pomocí písemných předem připravených otázek

–        rychlejší než rozhovor

–        oslovení, písemné odpovědi

typy otázek:

a)     otevřené (jedinec odpovídá vlastními slovy)

b)     uzavřené (nabídka odpovědí – Ano x Ne, Nevím)

c)     polouzavřené (nabídka odpovědí i vlastní odpověď – Ano x Ne, Nevím; Jiné…)

 

Experiment

–        umožňuje zkoumat duševní jevy v záměrně vytvořených podmínkách (záměrné vyvolání jevu)

–        přístroji lze zaznamenávat výsledky

–        dělení:

a)     přirozený experiment – zkoumání psych. jevů v přirozených podmínkách

b)     laboratorní experiment – v uměle vytvořených podmínkách

 

Sociometrická metoda

–        používá se při zjišťování vzájemných vztahů v kolektivu (např. nemocniční pokoj)

 

Rozbor výsledků činnosti

–        práce, které byly vytvořeny při běžné činnosti (např. umělecké výtvory, deníky, ruční práce) => zjišťování úrovně duševního vývoje, schopností, dovedností

 

Životopis

–        studuje průběh dosavadního života jedince (úspěchy, neúspěchy apod.)

–        umožňuje zjistit např. příčiny poruch chování

 

Psychologické testy

–        k zjištění intelektových schopností, osobních vlastností

–        zkoumaní jedinci plní identické úkoly

–        např. IQ testy, Roschachův test (test inkoustových skvrn), Rosenzweigův obrázkový frustrační test, Baum-test (kresba stromu), Lüscherův barvový test






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: