Psychologie – maturitní otázka ZSV (5)

 

   Otázka: Psychologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): pajule123 

 

 

 

 

  • je empirická přírodně společenská věda o člověku
  • byla původně součástí filozofie, ze které se začala vyčleňovat v 2. polovině 19. století, za zakladatele považován Aristoteles (spis O duši), avšak jako převratný se uvádí rok 1879, kdy byla založena psychologická laboratoř a to v Lipsku Němcem Wilhelmem Wundtem
  • psychologie má interdisciplinární povahu – úzce spolupracuje s vědami přírodními (antropologie, biologie) i společenskými/humanitními (filozofie, etnografie, sociologie apod.)
  • jejím předmětem je prožívání a chování jedince, avšak k poznání osobnosti je nutné tyto procesy zkoumat v dalších souvislostech (individuální vlastnosti a dispozice ve vzájemném působení s prostředím)
  • slovo psychologie má původ v řečtině: psýché = duše, logos = rozum, věda => věda, učení o duši, dnes však psychologové od pojmenování “duše“ kvůli jeho neurčitosti ustupují a psychologii definují nejčastěji jako vědu o chování a prožíváni člověka
  • hlavním cílem psychologie je tzv. sestava tří „P“, tj. popsat, porozumět a předpovědět lidské chování a prožívání, jejím úkolem je zkoumat mechanismy

PROŽÍVÁNÍ: Souhrnný název pro všechny vnitřní, subjektivní psychické procesy a stavy, které tvoří celek. Patří mezi ně např. vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti. Člověk si psychické procesy a stavy uvědomuje jen do určité míry, a proto rozlišujeme prožívání vědomé a nevědomé. Prožívání se navenek projevuje v chování člověka – př. výraz emocí.

CHOVÁNÍ: Soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka. Zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka (př. pocení, smích, změny v dýchání…). Rozlišujeme chování expresivní, které vyjadřuje skutečné smýšlení a pocity (=bezprostřední výraz prožívání) a adaptivní, kdy se jedinec účelně přizpůsobuje dané situaci, spadá do něj např. předstírání, zastírání nebo stylizace

– ve vývoji tzv. předvědecké psychologie rozlišujeme 2 etapy: v 1. etapě je psychologie chápána jako nauka o duši, v 2. je duše jako základní substance nahrazována vědomím

Experimentální psychologie: vznik psychologie, první psychologická laboratoř (1879, W. Wundt, Lipsko), orientace na oblast poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce (sebepozorování)

Behaviorismus (počátek 20. stol.): jeden z nejvýraznějších směrů, psychologie chápána jako věda o chování – vykládá chování zejména jako reakci na podněty, zakladatelem B. Watson, behavioristé přeceňovali roli výchovy a neuznávali vrozené psychické dispozice, I. P. Pavlov, podmíněné reflexy – pokusy se psy

Psychoanalýza/Hlubinná psychologie (počátek 20. stol): zakladatelem vídeňský lékař Sigmund Freud – zkoumal, zda vedle vědomí existují ještě nějaké pochody, které mohou ovlivňovat naše jednání a chování, a to v nevědomí, zjistil vztah mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy -> upozornil na vliv nevědomí na chování člověka, rozhodujícím činitelem psychického vývoje pudy (a to zejména sexuální – libido, pud energie eros, pud smrti thanatos – touha po návratu do anorganického stavu), 3 vrstvy osobnosti: ID (nevědomí – instinkty, pudy, sexualita), EGO (vědomí – konflikty mezi pudy a morálkou), SUPEREGO (svědomí – výsledek výchovy a morálního nátlaku)

Analytická psychologie: představitelem C. G. Jung – teorie o kolektivním nevědomí lidstva, jež je souborem archetypů/předobrazů (společně sdílené nevědomí lidstva, projevuje se skrze sny a fantazii), ze kterých se zrodila naše kultura

Gestaltismus/Tvarová psychologie (1. pol. 20. stol.): psychické děje vystupují jako celky, jejichž strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jejich jednotlivých částí, biologické, psychické a sociální jevy + procesy mají celostní nedělitelnou povahu – celek je víc než suma částí, zakladatelé: Max Wertheimer, Wolfgang Köhler

Humanistická psychologie (pol. 20. stol.): v opozici k behaviorismu – zdůrazňovala tvořivost osobnosti, vědomí – sebeuvědomování, uvolnění – hippies, touha se měnit, seberealizace člověka, pozitivnější směr, zakladatelé: Abraham H. Maslow (pyramida/schody potřeb), Carl R. Rogers

v současné době 5 hlavních proudů:
– hlubinná psychologie (klasická psychoanalýza – Freud, analytická psychologie – Jung, individuální psychologie – Alfred Adler – zavedl pojem komplex méněcennosti, neopsychoanalýza – Erich Fromm)
– neobehaviorismus (Edward C. Tolman – na základě analýzy vztahů mezi podněty a chováním vzniká pohoda)
– kognitivní psychologie (poznávací procesy, jimiž si vytváříme vnitřní obrazy-modely vnějšího světa, skrze ně jsme schopni sebereflexe-vcítění se do sebe sama a utváření své hodnotové orientace, představitelem George A. Kelly)
– humanistická psychologie
– transpersonální psychologie (změněné stavy vědomí, mystické praktiky, meditace, drogy apod., představitelem americký psycholog českého původu Stanislav Grof

metody výzkumu v psychologii:

  • pozorování – sledujeme člověka a jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa, zaznamenáváme je, pozorování dělíme na: extrospekci (sledování vnějších projevů) a introspekci (pozorování vlastních vnitřních psychických jevů)
  • experiment – zasahujeme do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměnné byly kontrolovány a ze změn se daly kvantitativně vyjádřit souvislosti, využívají se dotazníky, rozhovory, analýzy…
  • explorační/zjišťující metody – sociálně-psychologické výzkumné metody, slouží ke sběru dat, př. sociometrie (analýza vztahů mezi členy malých skupin, preferenční volby), obsahová analýza (výskyt určitých témat v médiích a jinde, charakteristika určitých jevů a jejich historických proměn – př. pornografie, může sloužit i k identifikaci autora), sémantický diferenciál (měření významu určitých objektů a jeho srovnávání)

    psychodiagnostické metody – soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, aktuální stav apod., využití výkonových testů, testů osobnosti, rozhovorů…

  • psychologické vědy: většinou rozdělovány na základní, aplikované a speciální, v současnosti však děleny už jen do dvou skupin: základní a aplikované/používané v praxi
  • základní psychologické vědy – pouze předměty na VŠ – teoretický základ, neexistují v praxi:
  • obecná psychologie – základní teoretické otázky, celkový obraz o člověku, problematika poznávacích procesů, dynamika života apod., v úzké souvislosti s dějinami psychologie a psychologickou metodologií
  • psychologie osobnosti – struktura a vývoj osobnosti, zkoumá podrobnosti a odlišnosti mezi lidmi
  • vývojová psychologie (ontogenetická) – otázky pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj, charakteristika vývojových období člověka
  • sociální psychologie – řeší otázky forem a mechanismů začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí i samotné mezilidské vztahy a sociální skupiny
  • psychopatologie – otázky pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody, které je odstraňují
  • aplikované psychologické vědy – běžně jako povolání:
  • pedagogická psychologie – řeší psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy, zkoumá problematiku účinného vyučování, poznávání žáka
  • klinická psychologie – diagnostika duševních nemocí a potíží, psychoterapeutická péče o nemocné, vč. somaticky (tělesně) nemocných lidí
  • poradenská psychologie – poradenství školní, výchovné, profesní, manželské
  • soudní/forenzní psychologie – studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činů, psychologické expertizy pro soudní potřeby
  • další aplikované psychologické vědy: psychologie zdraví, sportu, práce, reklamy, umění…

 






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: