Psychologie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Psychologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Dominika

 

 

 

 

PSYCHOLOGIE – je empirická (=vychází ze zkušeností), přírodně-společenská věda o člověku. Jejím předmětem je chování a prožívání jedince.
psychologie – slovo z řečtiny (psýché=duše, logos=rozum, věda)

 

Funkce : jejím úkolem je zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského prožívání a chování.
– jejím úkolem je zkoumání psychiky

Co je to psychika ?

– chování, jednání, prožívání => duše člověka

Proč je tato věda společenská ?
-zkoumá psychiku člověka v rámci celé společnosti

Proč a jak psychologie vznikla ?
-společnost se rozvíjela
-19.století = období průmyslové revoluce => vznik společenských sfér
-lidé se ptali : Co způsobí, že se někdo stane alkoholikem ? Proč někdo reaguje na nějakou skutečnost takto a druhý úplně jiným způsobem ?
-z toho důvodu se odtrhla od filozofie a vytvořila vlastní vědeckou disciplínu

Kde má své kořeny?
.její kořeny sahají až do kmenových soužití, kde byli také šamani, kteří velmi dobře znali lidskou duši (ale vliv drog a omamných látek)
-dále se psychologií zabýval také Aristotelés


Základní disciplíny

= psychologické vědy  a) základní, b) aplikované
Základní :

  • Obecná psychologie
    – se věnuje základním teoretickým otázkám psychologie
    –  podává celkový obraz o člověku
    – zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamikou citového života, zaměřeností, usilování člověka a autoregulací
    – úzce souvisí s dějinami psychologie a psychologickou antropologií
  • Psychologie osobnosti
    – zabývá se strukturou a vývojem osobnosti, zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi
  • Vývojová psychologie
    – pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj, charakterizuje vývojová období člověka
  • Sociální psychologie
    – formy a mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociální skupin, společenských institucí
    – zabývá se problematikou mezilidských vztahů a sociálních skupin
  • Psychopatologie
    – psychické poruchy a potíže, zjišťování příčin jejich vzniku a další následná léčba

 

Aplikované :

  • Pedagogická psychologie – psychologické aspekty rozvoj člověka v podmínkách výchovy – problematika účinného vyučování, poznání žáka
  • Klinická psychologie – diagnostika duševních nemocí a potíží, psychoteraupetická péče pro nemocné
  • Poradenská psychologie – školní, výchovné, profesní a manželské poradenství
  • Soudní (forenzní) psychologie – studium zločinnosti psychologie pachatelů trestných činů, psychologické expertízi pro soudní potřeby

 

Jak se využívá psychologie v reklamě ?
– sugesce, snaží se vsugerovat názor a odhadnou zájem diváka
-vytvoření iluze podle toho, co lidé chtějí

Vliv moderní hudby na diváky ?

-obsahově = text
-umělé skupiny (zpěváci vybíráni podle příjemné barvy hlasu), text + melodie

 

Jak se projevuje psychologie ve škole ?
-přizpůsobení výuky věku dítěte

 

Metody výzkumu v psychologii

  • Pozorování – metoda introspekce = pozorování vlastních vnitřních psychických jevů
  • Experiment

 

Metody těchto věd : zkoumání, pozorování, diagnostika, analýza, porovnávání

PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE – viz.funkce

  • PROŽÍVÁNÍ – souhrnný název pro všechny vnitřní, subjektivní psychické procesy a stavy (vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti), které tvoří celek
  1. Vědomé     – podle toho, jestli si to člověk uvědomuje
  2. Nevědomé

-projevuje se navenek v chování člověka (emoce)

 

  • CHOVÁNÍ – soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka
    – zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, výrazy člověka (pláč, rudnutí, smích, mimika
    a) expresivní – vyjadřuje skutečné smýšlení a pocity = bezprostřední výraz prožívání
    b) adaptivní – přizpůsobování se dané situaci – předstírání, zastírání, stylizacePROŽÍVÁNÍ + CHOVÁNÍ = OSOBNOST ČLOVĚKA

 

Jaký je rozdíl v jednání a prožívání člověka ?
– jednání je vnějším projevem lidské psychiky a prožívání vnitřním projevem


DĚJINY PSYCHOLOGIE

-byla součástí filozofie až do 19.století, poté vytvořila samostatnou vědu
etapy vývoje :

a) první – nauka o duši
b) druhá – duše nahrazena vědomím

 

  • Experimentální psychologie Wilhelm Wundt
    – první experimentální laboratoř
    -považujeme ho za zakladatele moderní psychologie
    -poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce
    – zkoumání vnitřních psychických jevů
    -Německo

 

  • Behaviorismus (z angl.behaviour = chování)
    – jeden z nejvýznamnějších směrů
    psychologie = věda o chování
    zkoumá chování člověka tj. jeho reakce na podněty
    -zakladatel John B. Watson
    -přeceňování role výchovy, neuznávání vrozených psychických dispozic
    -člověk se chová podle toho, co ho ovlivňuje (rodina, prostředí…apod.)

 

Reflextologie – první se jí zabýval I.P.Pavlov, který rozlišil podmíněný a nepodmíněný reflex
nepodmínění reflex = vrozený ;dýchání, polykání, mrkání, dávicí reflex
podmíněný reflex = naučený; vysvětlil na pokusu se psy
-> dával psům jídlo a pokaždé, když jim ho nesl, rozsvítil červené světlo. Psi jídlo očekávali a když jim ho jednou nepřinesl a rozsvítil světlo, psi začali slintat.

  • Psychoanalýza – zakladatel Sigmund Freud
    -zkoumal problém, zda se psychologickému výzkumu stačí zabývat pouze vědomím, zda nemohou existovat nějaké další pochody, které mohou ovlivňovat i naše jednání a chování => NEVĚDOMÍ
    -podle S.Freuda jsou rozhodujícím činitelem psychologického vývoje pudy, zvláště sexuální
    -psychologická a filozofická disciplína
    -lékař ; praxe, setkání s hysterií (prudké reakce na nějaký podnět), chtěl znát její příčiny
    -domníval se, že za prudkými reakcemi stojí zážitek nebo zkušenost, která je potlačena, za vědomím jednání je nevědomí, které celý proces ovlivňuje
    -zážitek se dá vyvolat hypnózou nebo výkladem snů
    -domníval se, že lidé si vybírají partnery podle svých rodičů
    Oidipův a Elektřin komplex – náklonnost dítěte k rodiči opačnému pohlaví
    KOMPLEX = soustava pocitů, myšlenek, vjemů a vzpomínek ovlivňující myšlení a chování člověka.
    Freud rozdělil lidskou psychiku na vědomí a nevědomí

 

VĚDOMÍ – psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty, vnímat, prožívat, myslet a tyto procesy si uvědomovat
-část psychiky, která zahrnuje vše, co si jedinec právě uvědomuje
NEVĚDOMÍ – všechny duševní obsahy, které jsou v daném okamžiku mimo vědomí jedince

 

Struktura osobnosti podle Freuda
a) vědomí – ego
b)nevědomí –superego, id

Rodiče – předávají pravidla, hodnoty, normy a to prostřednictvím výchovy a tradicí
Dítě – pudy a) života (sexuální pudy)
b) smrti

-zabývá se otázkou Co chci dělat ?
Tradice – Co mám dělat ? Co musím dělat ?
-vědomé (dospělé jednání) – skloubení norem a tradic s tím, co chceme

 

  • Analytická psychologie
    Carl Gustav Jung
    – teorie o kolektivním nevědomí lidstva, jež je souborem archetypů tj. předobrazů, ze kterých se zrodila naše kulturaArchetyp – je společné sdílení nevědomí

 

Představa – je názorový obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány, zakládá se na minulém vnímání
– je méně výstižná než bezprostřední vjem

 

  • Humanistická psychologie – opozice behaviorismu, zdůrazňuje tvořivost osobnosti
    – zdůrazňuje vědomí a sebeuvědomování
    – zakladatelé Abraham H. Maslow a Carl R. Rogers

 

Současnost :

  • Hlubinná psychologie – zahrnuje klasickou psychoanalýzu podle Freuda, analytickou psychologii (Jung) a individuální psychologii (Alfred Adler)
  • Kognitivní psychologie (z angl. cognize = poznat)
    – za rozhodující považuje poznávací procesy, kterými si vytváříme tzv. vnitřní obrazy vnějšího světa
    -> schopnost sebereflexe a utváření vlastních hodnot
    George A. Kelly
  • Humanistická psychologie – sebevyjádření člověka, jeho pravá identita (= to, kým ve skutečnosti je) a seberealizace
    – příležitost projevit svoji identitu (= totožnost ; sebepojetí – postoje a očekávání jedince samého)

 

Řeč  (vnější = mluvená a psaná, vnitřní = „řeč pro sebe“)
.nástroj myšlení, vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi a komunikovat (dorozumívat se)

Řeč x jazyk
– nástroj myšlení a forma dorozumívání, jazyk je prostředek dorozumívání, tedy nástroj řeči

 

PSYCHICKÉ JEVY OSOBNOSTI

Co jsou to psychické jevy ?
= projevy lidské psychiky tzn. Jak člověk vnímá a reaguje na základě nějakého podnětu
– jednotlivé psychické jevy jsou navzájem spojeny a působí na sebe jako celek -> projevuje se to v osobnosti člověka
– jsou funkcí mozku, formují se vlivem společnosti, zvláště působením výchovy
– umožňují člověku poznávat  svět a zároveň na něj aktivně působit
– v průběhu života se mění a vyvíjejí (vědomosti, schopnosti apod.)

 

Psychické jevy dělíme na :

  • Psychické vlastnosti (dispozice) osobnosti

= temperament, schopnosti, charakter, motivy a postoje, volní vlastnosti

  • Psychické procesy osobnosti
    = poznávací (kognitivní) procesy -> Vnímání, fantazie, myšlení, řeč, představy
    = procesy paměti -> zapamatování, uchování, vybavení
    = motivační procesy – citové a volní
  • Psychické stavy osobnosti
    = stavy pozornosti, citové stavy
  • Získané dispozice

 

Podle čeho je takto třídíme ?
– podle délky jejich trvání (nejkratší = procesy, nejdelší =vlastnosti, dispozice)

 

Jak se navzájem psychické jevy ovlivňují ?

  • Někdo je nemocný => snížená pozornost, špatná nálada
  • Pozorný člověk = ↑ vnímání
  • Špatná nálada = ↓ vnímání
  • Potřeba se vzdělávat => ↑ pozornost

 

Psychické vlastnosti osobnosti

TEMPERAMENT (z lat. Temperamentum = poměr)
– soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti (např. způsob reagování)
– vlastnosti temperamentu jsou vrozené, ale mohou se změnit výchovou
– nejstarší teorie temperamentu – Hipookrates -> poté lékař Galenos, který vytvořil tabulku temperamentů :

  • Sangvinik (z řec. Sanguis = krev) – čilý, veselý, společenský, nestálý
  • Cholerik (z řec. Cholé = žluč) – rychlý, samostatný, dráždivý, vzteklý, snadno se rozčílí i uklidní
  • Flegmatik (z řec. Flegma = hlen) – klidný, lhostejný, netečný, pomalý
  • Melancholik (z řec. Melaina cholé = černá žluč) – vážný, svědomitý, zodpovědný, bojácný, skleslý
  • Neexistuje čistý typ

 

Švýcarský psycholog Jung rozlišil dva typy osobnosti :

  • Introvert – člověk zaměřený do svého nitra, plachý, nejistý, málo průbojný, s intenzivním vnitřním životem a hlubokými city
  • Extrovert – člověk zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní, snadno přizpůsobivý

 

Psycholog H.J.Eysenck – model osobnosti

 

SCHOPNOSTI
– vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání nějaké činnosti
– jsou ukazatelem rozdílu v kvalitě, rychlosti a snadnosti osvojení si určitého výkonu u různých lidí za stejných vnějších podmínek
– vyvíjí se na základě vrozených dispozic (předpokladů) = vlohy

 

Stupně schopností

  • Nadání – souhrn schopností určitého druhu, který umožňuje pozoruhodné až nadprůměrné výkony v určité oblasti
  • Talent – vysoce rozvinutý souhrn schopností, který umožňuje člověku dosáhnout vynikajících výsledků ve svém oboru
  • Genialita – mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje vytvářet vrcholná díla

 

Druhy schopností :

  • Prostorová představivost – orientace v prostoru
  • Numerické – schopnost operací s číselnými symboly
  • Psychomotorické – koordinace dvou a více pohybů najednou
  • Umělecké – literární, hudební, výtvarné, dramatické
  • Percepční pohotovost – schopnost rychlého postřehu

 

INTELIGENCE
= rozsah určitých poznávacích schopností, které umožňují řešit  problémy, učit se, přizpůsobovat se…

  • Fluidní – vrozená, nezávislá na předchozím učení, během života se nevyvíjí
  • Krystalická – založená na zkušenostech, vědomostech získaných učením a schopnostech je využívat

Inteligenční testy – průměr IQ 100

 

Souvisí s ní i další pojmy :

  • Dovednost – učením získaná dispozice k správnému a úspěšnému vykonávání určité činnosti vhodnou metodou
  • Vědomost – učením osvojený poznatek -> zapamatovaná a pochopená informace, vztah mezi informacemi, pojem, pravidlo
    – různé úrovně poznání skutečnosti
  • Návyk – opakováním získaný sklon k vykonávání určité činnosti, zautomatizovaný zvyk bez potřeby uvědomělé kontroly

 

TVOŘIVOST
– lat. creo = tvořím => kreativita
– zvláštní soubor činností, které umožňují tvůrčí činnost , jejímž výsledkem je něco originálního

 

CHARAKTER
– souhrn psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání
– projevuje se ve vztahu člověka k ostatním lidem i k sobě samému
– formuje se působením výchovy a dalších společenských jevů
– kontroluje a reguluje jedincovo chování podle společenských norem a požadavků

  • Svědomí = systém morální kontroly a autoregulace, „vnitřní hlas“ – říká, co je dobré a co špatné

 

MOTIVY
– jsou to psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb

 

POTŘEBA
– stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme

  • Biologické (primární,vrozené) – potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku apod.
  • Sociální (získané) – kulturní (vzdělání, kulturní život) a psychické (radost, štěstí, láska)

Hodnota = vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním potřeb

 

Dále rozlišujeme tyto motivy :

  • Pud – vrozená pohnutka činnosti, nutkání
  • Zájem – získaný motiv, upoutává člověka po stránce poznávací nebo citové
  • Aspirace (ambice) – snaha k sebeuplatnění,vyniknutí, též ctižádost
  • Cíl – uvědomělý směr aktivity
  • Ideál – vzorový cíl (ideál partnera)
  • Zvyk –tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost

 

POSTOJE
– sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace

Postoj x motiv
– motiv mateřské péče je aktivizován křikem dítěte, způsob reakce matky závisí na jejím postoji k dítěti

 

VNÍMÁNÍ
– psychický proces, který zachycuje to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány
– předpoklad toho, že člověk může myslet
-probíhá bezprostředně po ovlivnění okolím
– odlišení důležitých informací od nepodstatných -> zpracování (srovnávání a zařazování dle předchozích zkušeností)
-předpokladem je podnět; receptory nervové soustavy, které ho zachytí

  • Vjem – zobrazuje obraz předmětu jako celku, tedy výsledek vnímání
  • Počitek – obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (barva, vůně apod.), počitky jsou součástí vjemů

 

PŘEDSTAVA
-názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány
– zakládá se na minulém vnímání, je méně výstižná než bezprostřední vjem
– lidská psychika je schopna přemýšlet

  • Představa paměťová – vybaví se nám z paměti, jsme schopni vybavit si nějaký zážitek -> co jsme v tu chvíli prožívali, ale teď to na nás nepůsobí
  • Představa fantazijní – představujeme si něco, co jsme nikdy neviděli
    -schopnost obrazotvornosti, subjektivní názor
    -výsledek ovlivněn náladou
    (také případný vliv omamných látek)

 

FANTAZIE (obrazotvornost)
– psychický proces, ve kterém vytváříme relativně nové představy, základem jsou vždy zkušenosti, vjemy a paměťové představy, které jsou často pozměněné a zkombinované tak ,jak se ve skutečnosti nevyskytují

 

PAMĚŤ
– schopnost uchovat poznatek a znovu si ho vybavit
– je jedna z nejdůležitějších vlastností člověka, soubor procesů, které umožní osvojení informací, jejich uchování a vybavení

Zapamatování (uložení do paměti)
– největší část osvojeného zapomínáme zpravidla bezprostředně (několik hodin) po zapamatování

  • Spontánní, bezděčné
  • Úmyslné (učení nazpaměť)
  • Uchování v paměti
  • Vybavení a znovupoznání uchovaného

 

Druhy paměti :
a) krátkodobá – zapamatování na několik sekund
– zapojuje zvláště sluchové a zrakové vjemy
b) dlouhodobá – uchování toho, co budeme potřebovat delší dob

  • Logická
  • Mechanická
  • Bezděčná
  • Záměrná

 

Zapomínání
-nejvíce osvojovaného zapomínáme zpravidla bezprostředně (několik hodin) po zapamatování
-vlivy : porozumění, zájem
-zapomínáme to, co nepoužíváme

 

MYŠLENÍ  = vyšší forma poznání
-schopnost člověka na základě smyslového poznání a spolu s ním poznávat obecné, zákonité, podstatné souvislosti a na základě toho určovat své cíle
– vymezuje POJMY = vystižení obecných a podstatných znaků jevu, formovat a ověřovat hypotézy

  • Vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy – SOUD
    ( pravda x nepravda, omyl x lež)
  • Vyjádření vztahů mezi dvěma a více soudy – ÚSUDEK
  • Soudy z nichž vycházíme – PREMISY
  • Vyvozený soud = ZÁVĚR
  • Motorické – řešení problému pohybovou manipulací s předměty
  • Imaginativní – pracuje s názornými obrazy a představami
  • Propoziční – pracuje se slovy, větami a pojmy, abstraktní myšlení

 

Myšlenkové procesy (operace) :

  • Analýza (porovnání) a syntéza – myšlenkové rozdělení celku na části a vystižení jejich uspořádání vzájemných vztahů, opětovné sjednocení
  • Abstrakce – vyčlenění podstatných a obecných vlastností, odhlédnutí od konkrétních (opak = konkretizace), př. projevy lásky
  • Dedukce – vysleduji něco na základě obecného principu, který postupuje od obecného ke konkrétnímu
  • Indukce – opak dedukce, postupuje od konkrétnímu k obecnému

 

UČENÍ
–  je aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozené dispozice a rozlišuje možnosti jedince
– smyslem je získávání, osvojování, pozměňování a upevňování nových zkušeností, přizpůsobování situacím, naučené je opakem vrozeného

  • Vědomosti – osvojené poznatky a informace, včetně jejich vztahů
  • Dovednosti – učením získané dispozice pro vykonávání nějaké činnosti
  • Návyky – učením získané sklony, které člověka pobízejí v určité situaci k určité reakci

 

VŮLE
– označuje psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují řízení činnosti a dosahování cílů v situacích, kdy je potřeba překonávat překážky nebo se rozhodovat

 

VOLNÍ VLASTNOSTI
– vlastnosti podmíněné vůlí člověka
– vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku

 

MOTIVACE
– z lat. movere = hýbat se
– je psychický proces vedoucí k energetizaci organismu
– usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle

 

EMOCE  (City)
– jsou psychické procesy, které hodnotí různé skutečnosti, situace, události, průběh a výsledky činnosti jedince
– prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům

 

Citové stavy :

  • Pocity – jednoduché emoce (hlad, únava…)
  • Nálady – dlouhodobější emocionální stavy, které podbarvují celkové prožívání a činnosti člověka (euforie, deprese)
  • Afekty – silné, bouřlivé a krátce probíhající emocionální stavy; ztráta sebekontroly
  • Vášně – silné dlouhotrvající emocionální stavy
  • Citové vztahy – -> sociální vztahy (láska, nenávist)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: