Otázka: Psychologie učení
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): 123
Učením označujeme činnosti, kterými jedinec získává, rozšiřuje a prohlubuje své poznatky o světě.
Psychický vývoj:
- Psychologické děje jsou vázány na zralost a funkční činnosti mozku.
- Vývoj se uskutečňuje díky zrání a učení, důležité je, aby působily ve vzájemném souladu.
- Zrání ovlivňuje předpoklady k rozvoji určitých psychických vlastností
- Je to „časový program“ pro psychický a tělesný rozvoj jedince
- Dochází ke zkvalitnění nervové soustavy
- Učení urychluje proces zrání.
Učení je celoživotním procesem. Učení záměrné (uvědomujeme si) X nezáměrné (mimoděčné).
Učení je vlastní i zvířatům, ale v různé míře. Někdy nám výzkumy o učení zvířat pomohou dozvědět se i něco o učení lidí (I. P. Pavlov, E. L. Thorndike).
FÁZE UČENÍ
- MOTIVAČNÍ – UVĚDOMÍME SI VNĚJŠÍ ČI VNITŘNÍ POHNUTKY, AKTIVIZUJE NÁS TO K ČINNOSTI
- POZNÁVACÍ – PRONIKÁME DO PROBLÉMU, UPLATŇUJEME MINULOU ZKUŠENOST, ZÍSKÁVÁME INFORMACE
- VÝKONOVÁ – ČLOVĚK POCHOPIL A VYŘEŠIL ÚKOL
- KONTROLNÍ – PROVĚŘUJEME SPRÁVNOST ŘEŠENÍ ÚKOLU
DRUHY UČENÍ
– učení probíhá na celé řadě různých úrovní životních projevů organismu
- UČENÍ PODMIŇOVÁNÍM
– nejjednodušší forma
– probíhá na úrovni fyziologických procesů
– dochází ke spojení našich citových a fyziologických pochodů s určitými událostmi prostředí
– vesměs se vymyká kontrole našeho vědomí
– zvířata i lidé
– zákonitosti učení podmiňováním zformuloval I. P. Pavlov (1849 – 1936)
– podstatou učení podmiňováním je schopnost organismu učit se reagovat na podmíněné, původně neutrální podněty: a) emocionálně – pocit radosti, strachu
- b) vegetativně – fyziologickými reakcemi, sliny, zježení srsti, atd.
- UČENÍ APROXIMACÍ = UČENÍ POKUSEM A OMYLEM
– zpevňování reakcí organismu odměnou či trestem
– zásada postupné aproximace – programové učení (psa učíme první sedni, potom lehni)
– využití i v pedagogice
- SENZOMOTORICKÉ UČENÍ = SMYSLOVĚ–POHYBOVÉ UČENÍ
– učíme se úkony náročné na vnímání, koordinaci pohybů
– dítě se učí chodit, malovat (opírá se také o nápodobu a slovní instrukci
– i zvířata, ale u nich má senzomotorické učení pudový charakter
Proces senzomotorického učení dělíme na tři části:
- Počáteční seznamování s činností (ukázka)
- Fáze procvičování (metoda, korekce chyb)
- Aplikace (přichází další zdokonalování)
– v celém procesu má význam „zpětná vazba“ – sebekontrola.
- UČENÍ VERBÁLNÍ (SLOVNÍ)
– specificky lidská činnost
– člověk se učí zvládat slova, vnímat je, učí se funkci slov v komunikaci (jazyková kompetence osobnosti)
Proč je učení se jazyku důležité?
Jazyk je prostředek komunikace mezi lidmi a prostředek začleňování se do mezilidských vztahů. Jazyk je hlavní činitel vývoje myšlení.
Psycholog B. BERGSTEIN rozlišuje dva různé jazykové kódy, jakými se učíme zvládat jazyk:
- kód rozvinutý
- Pozitivní zkušenost s řečí – jedinci je sdělováno něco zajímavého, milého
- Jedinec zjišťuje, že k vyřešení problému je snadnější uchopit jej jazykem (vnitřní či vnější dialog)
- kód omezený
- Řeč je pro jedince (dítě) nástrojem vyjadřování příkazů, zákazů
Jazykový kód se upevňuje na konci předškolního věku, děti s omezeným kódem jsou ve škole v nevýhodě.
- UČENÍ NÁPODOBOU (IMITACÍ)
= observační učení
– člověk se učí tím způsobem, že si všímá a pozoruje chování lidí (jakoby přebíral hotovou zkušenost druhého)
– důležité v dětství. Od 2,5 roku se objevuje napodobování sociálních rolí, dochází k vcítění se do druhého (identifikace = ztotožnění)
DRUHY NÁPODOBY:
- REGRESIVNÍ NÁPODOBA
Přichází, jestliže jedinci nemají vzor, koho napodobovat.
Např. staršímu sourozenci není věnována dostatečná péče, a on udělá krok zpět ve vývoji (znovu se začne počurávat).
- ZÁVISLÉ PŘIPODOBŇOVÁNÍ
Nevyvíjí se vlastní způsob řešení.
Např. mladší sourozenec je chválen za to, že napodobuje staršího.
- ODREAGOVÁVACÍ NAPODOBOVÁNÍ
Frustrace, vidí svůj vzor řešení agresí, agresivní ve své fantazii nebo na jiném dítěti.
- KOMPENZAČNÍ NAPODOBOVÁNÍ
Vnímáme jako vzor lidi, které obdivujeme za určitou věc, kterou sami nemáme (pociťujeme frustraci). Začneme se oblékat jako oni, mluvit jako oni atd.
- SOCIÁLNÍ UČENÍ
– osvojujeme si typické formy lidského společenského chování, např. pozdravit.
POZNÁMKA: Domácí úkol – Efektivní učení: – zásady efektivního studia – samostudium
PAMĚŤ
Paměť je psychický proces, který odráží minulé prožívání a chování v našem vědomí.
TŘI FÁZE PAMĚTI:
- KÓDOVÁNÍ (VŠTÍPENÍ; ZAPAMATOVÁNÍ)
Na kódování vliv má řada faktorů: lépe si zapamatujeme věci, které budou mít menší rozsah, složitost, věci strukturované, logicky uspořádané a zajímavé. Důležitá je pozornost a koncentrace.
- UCHOVÁNÍ
Nutné opakovaní, jinak dojde k zapomínání.
- VYBAVOVÁNÍ (REPRODUKCE)
Vyžaduje značné úsilí, vybavený jev nemusí být přesnou kopií dřívějšího zážitku.
KLASIFIKACE PAMĚTI:
- Hledisko úmyslu – paměť bezděčná (neúmyslná) X záměrná (úmyslná)
- Hledisko způsobu zapamatování – logická X mechanická
- Hledisko trvání – dlouhodobá X krátkodobá
- Hledisko rychlosti a snadnosti zapamatování:
– Názorná (pomocí obrázků a schémat)
– Slovně-logická (klíčová slova)
– Citová (zapamatování si citově zabarvených zážitků)
Mnemotechnická pomůcka = „triky k zapamatování čehokoliv“
– je to slovní či grafická konstrukce, která napomáhá k zapamatování
– „mnemo“ = paměť
– např. Vyjmenovaná slova: BeFeLeMe Pes Se VeZe.
PORUCHY PAMĚTI:
- AMNÉZIE – neschopnost vybavit si nějaký dej či jev za určitý časový úsek. Příčinou mohou být poruchy vědomí všeho druhu, např. otřes mozku, mrákotné stavy – otrava alkoholem, užití drog nebo organické poškození části mozku, po autohavárii, atd.
- KRYPTOMNÉZIE – porucha, kdy je jedince přesvědčen o určité myšlence, že je jeho vlastním nápadem, ačkoliv ji získal jinde.
ZAPOMÍNÁNÍ
Zapomínání je mizení mozkových stop.
Jaké by to bylo, kdybychom nezapomínali?
Je zapomínání vždy negativní?
Duševní obsahy uložené v paměti na sebe působí rušivě a tím působí zhoršené vybavování, dochází k proaktivnímu a retroaktivnímu útlumu:
Proaktivní útlum
– potíže při vybavování nových znalostí kvůli dřívějším znalostem (staré narušuje nové)
– „už je toho moc, už mi to neleze do hlavy“
Retroaktivní útlum
– nové poznatky narušují vybavování dříve naučeného (překrytí)
– nové narušuje staré
– „vytěsnění z paměti“
Křivka zapomínání
MYŠLENÍ
Myšlení je psychický poznávací proces, který zpracovává informace, které v tu danou chvíli nejsou aktuální (zjevné) a může proniknout k souvislostem věcí a jevů. Využívá paměť.
Pojem myšlení zahrnuje: řešení problémů, tvoření pojmů, chápání vztahů a předvídání jevů.
Myšlení nám je umožněno díky zprostředkovanému poznání: (např. Jdeme na návštěvu. Kouří se z komína. → Jsou doma.)
MYŠLENÍ MÁ 2 HLAVNÍ ÚROVNĚ:
1) Konkrétní (názorné) – vztahuje se k přítomným jevům, dějům a předmětům. Je typické pro malé děti.
2) Abstraktní (teoretické) – myšlenkové operace se složitějšími pojmy.
Myšlení se realizuje prostřednictvím tzv. MYŠLENKOVÝCH OPERACÍ
PORUCHY MYŠLENÍ:
Poruchy myšlení mohou mít biologický, fyzikální, chemický či sociální původ.
- Překotné myšlení (Tachypsychie; myšlenkový trysk) – v hlavě značné množství myšlenek; dotyčný není schopen tok ovlivnit.
- Zabíhavé myšlení – neschopnost držet se tématu, nerespektování logické návaznosti, …
- Bludy – obsahově zkreslené myšlenky – jedince je považuje za správné.
DRUHY MYŠLENÍ:
- Konvergentní – sbíhavé
– v takových úlohách, které mají jediné správné řešení
– logický a algoritmický postup
– v matematice
- Divergentní – rozbíhavé (tvůrčí)
– při řešení úloh, které mají více řešení
– hledáme možné řešení a nejlepší se vybereme
POZORNOST
Pozornost je psychický stav člověka, který se vyznačuje zaměřeností a soustředěností vědomí.
Zaměřenost → člověk si vybírá a ve svém vědomí neodráží všechny podněty, které na něj působí.
Soustředěnost → stupeň aktivity naší psychické činnosti, důležitá intenzita pozornosti.
PODMÍNKY POZORNOSTI:
- vnější – všímáme si silných a velkých podnětů – upoutají nás neočekávané, nové, neobvyklé podněty.
- vnitřní – ovlivňuje ji stav bdělosti, únavy a ospalosti.
DRUHY POZORNOSTI:
1) neúmyslná (mimovolní) – vzbuzují ji zvláštnosti podnětů: síla, velikost, nápadnost, kontrast, neočekávanost, změna …
2) úmyslná
NA ČEM JE POZORNOST ZALOŽENA?
o Orientačně pátrací reflex
= projevuje se jako zvědavost, snaha po poznání
o Zákon vzájemné indukce
= čím větší podráždění (silnější podnět), tím dochází k utlumení ostatních oblastí
o Vliv minulých dočasných spojů
= naši pozornost snáze upoutá to, co nás baví
VLASTNOSTI POZORNOSTI: intenzita, stálost, rozdělování (selektivita), rozsah, přenášení.
PORUCHY POZORNOSTI:
Roztržitost
nemůžeme se soustředit na to, co chceme, protože se zabýváme něčím jiným
Roztěkanost
soustředíme se na hodně věcí naráz a ve výsledku se nesoustředíme na nic.
VNÍMÁNÍ, PŘEDSTAVY A FANTAZIE
Vnímání je psychický proces, jehož prostřednictvím poznáváme to, co působí na naše smyslové orgány. Úzce souvisí s myšlením a řečí, nejde o jen o přijímání smyslového obrazu reality, ale i o jeho další transformaci a interpretaci.
Vnímání zajišťuje orientaci člověka ve vnějším i vnitřním světě. Vnímání je výběrové (vnímáme to, co nás zajímá), bezděčné (náhodné) či záměrné (cílevědomé).
Vnímání je nám umožněno prostřednictvím smyslových orgánů (např. oko, ucho, pokožka)
Smyslový orgán se skládá z:
- Receptor (čidlo, příjemce)
= speciální nervová buňka vnímající a přeměňující podněty z okolí na nervové vzruchy
- a) vnější – např. zrak, sluch, čich, hmat
- b) vnitřní – receptory pohybu, rovnováhy, dýchání, vyměšování
- Dostředivý nerv
– vede podráždění z receptoru do mozku
- Mozkové centrum
Jejich výsledky nazýváme počitky a vjemy.
Počitek je částí vjemu (vůně čerstvých jahod), vjem je zobrazením předmětu nebo děje jako celku (vjem jahod).
Aby daný jev zapůsobil na naše smyslové orgány, musí překročit tzv. absolutní podnětový práh (pokud jej nepřekročí, jsou vjemy podprahové. Dolní podnětový práh je nejnižší intenzita podnětu:
Ø zrak: ve tmě lze vidět plamen svíčky ve vzdálenosti 50 km
Ø sluch: v místnosti můžeme slyšet tikot hodinek ve vzdálenosti 6 m
Ø chuť: poznáme 1 gram soli v 500 litrech vody
Ø hmat: ucítíme pád včelího křídla na tvář z výšky 1 cm.
Horní podnětový práh naopak udává nejvyšší intenzita podnětu, která působí na naše receptory a stále vyvolává počitek. Při přesažení tohoto prahu podnět buď nevnímáme, anebo jej vnímáme jako bolestivý.
Smyslové orgány člověka nejsou zcela dokonalé. Vnímání člověka může být z mnoha důvodů zkreslené.
Ø Smyslové klamy.
Ø Iluze – vjemy, které neodpovídají skutečnosti, ale vycházejí z ní.
Představy jsou dalším stupněm zpracování smyslových dat. Prostřednictvím představ si lze předměty či jevy, se kterými nejsme aktuálně v kontaktu, vybavit na základě minulé zkušenosti.
Představy se nevybavují náhodně, ale díky tzv. asociacím.
2 asociační zákony:
1) Zákon dotyku v prostoru a čase (představy vzniklé v závislosti na čase, např. každé ráno potkávám pošťáka a dnes ho nepotkám, ale vzpomenu si a představím si ho)
2) Zákon podobnosti a kontrastu (vybavíme si představy podobné nebo naopak odlišné, např. při pohledu na paní nesoucí nákupní tašky si vzpomeneme, že jsme chtěli jít nakoupit)
Fantazie umožňuje člověku utvářet a dotvářet proces poznávání a současně se osvobodit od objektivní reality. Fantazie pracuje s kombinováním různých představ a jejich částí, a na základě toho vytváří představy relativně nové.
Rozlišujeme představy:
- reprodukující (navozuje se popisem, např. při četbě knihy si představujeme hlavního hrdinu)
- tvůrčí (vývoj je originální, nepřevzatý)
