Psychologie

 

   Otázka: Psychologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): ťulda

 

 

 

 

  1. Charakterizujte psychologii jako vědu a definujte předmět jejího studia.
  2. Zařaďte psychologii do systému přírodních i společenských věd.
  3. Určete dílčí oblasti psychologie.
  4. Vyjmenujte metody, které se v psychologii používají.
  5. Vysvětlete pojem psychika a určete její determinanty – vnější a vnitřní vlivy
  6. Vyjmenujte hlavní psychologické směry a teorie (behaviorismus, psychoanalýza, humanistická psychologie, kognitivní psychologie, gestaltismus)
  7. Klasifikujte základní psychické jevy
  8. Psychické procesy
  9. Psychické stavy
  10. Psychické vlastnosti – jen velmi stručně

 

1) CHARAKTERIZUJTE PSYCHOLOGII JAKO VĚDU A DEFINUJTE PŘEDMĚT JEJÍHO STUDIA

1) STAROVĚK

-psychologie součástí filozofie

kalogathia     – duševní i tělesná vyváženost

– harmonie duše, krása těla

psyché (duše) + logos (věda, rozum)

 

PLATON

-duše je samostatný princip

-2 světy = dualismus   – svět idejí -vzor, zde je duše

– svět formy – zde jsou předměty

– duše vstoupí do těla a po smrti z ní zase vystoupí

– duše se vstupováním a vystupováním stále více učí a nabývá vědomostí

– cílem duše je vstoupit do těla filozofa

– díla píše formou dialogů – Fajdros – o duši

– žák Sokrata – filozof, -> ,,vím, že nic nevím‘‘

 

ARISTOTELES

– žák Platona

– systematik

– roztřídil poznání té doby

– O duši

 

2) STŘEDOVĚK

– dokonalý Bůh, hříšný člověk

– spor duše s tělem

– duše je něco víc než tělo

– duševní poruchy jsou vymítány

 

3) NOVOVĚK

– od 18. století – osvícenství

– důraz na člověka

– lékaři si všímají pomocí nehod, že je duše spjata s tělem

 

WILHELM WUNDT (1832-1920)

– první spánková laboratoř v Lipsku v Německu

– pracoval s intenzitou světla

– studoval chování, emoce při světlu

– zachytil průběh emocí -> začátek psychologie jako vědní disciplíny

 

PSYCHOLOGIE

= zkoumá zákonitosti vzniku a vývoje psychiky, analyzuje psychické procesy a stavy, sleduje vývoj vlastností a chování člověka v závislosti na přírodním a společenském prostředí

– psychika je složena:

  • · chování

– vnější projev duševna člověka

– popsatelné, zkoumatelné

  • jednání = veškerá uvědomělá činnost
  • řeč = základní složka dorozumívání
  • výraz
    • · prožívání

– je ukryté, ale přesnější

 

– v období novorozence se chování a prožívání střetává, během stáří se mění podoba = 3 prvky, které ji pojmenovávají

  • předstírání
  • zastírání
  • stylizace

 

Hlavní úkoly:

– zkoumá a popisuje vlivy chování a vnitřní vlivy

– poradenská část

 

2) ZAŘAĎTE PSYCHOLOGII DO SYSTÉMU PŘÍRODNÍCH I SPOLEČENSKÝCH VĚD

PSYCHOLOGIE

– věda speciální – přírodní

                          – kulturní

– patří do věd přírodně-společenských = humanitní věda

– nejblíže je 4 vědám:

  • biologie (člověk) – nervová soustava
  • sociologie – sociální psychologie = nauka o chování lidí ve společnosti
  • kulturologie = sleduje, jak kult působí na člověka, jak člověk kultura ovlivňuje
  • antropologie = věda, zabývající se člověkem všeobecně; jak se vyvíjí psychika člověk
  • filosofie

 

3) URČETE DÍLČÍ OBLASTI PSYCHOLOGIE

-> ZÁKLADNÍ (TEORETICKÁ) – odpovídá na základní psych. otázky

  • obecná psychologie – dějiny, metodologie, jevy
  • psychologie osobnosti – rysy, temperament, vlastnosti, schopnosti
  • vývojová psychologie
  • sociální psychologie – začlenění jedince do společnosti
  • psychopatologie

 

-> APLIKOVANÁ

  • pedagogická psychologie
  • klinická psychologie
  • psychologie práce

 

-> SPECIÁLNÍ

  • psychologie reklamy
  • psychologie poradenství
  • psychologie sportu

 

4) VYJMENUJTE METODY, KTERÉ SE V PSYCHOLOGII POUŽÍVAJÍ

obecně: – vědecké, ověřené metody

– humání

  • pozorování            – v přirozených nebo uměle vytvořených podmínkách

– jedinec v prostředí

– určité jednání v určitém prostředí

  • diagnostický rozhovor     – otázky kombinované

– předem připraveno

  • sociometrie            – otázky, sledování

– ve třídách, kde je nezdravá sociální společnost

  • experiment            – kam až může psychologie zajít, co je humání

– přirozené, umělé podmínky

– předem připravené

– tenká hranice přijatelnosti / nepřijatelné

– pozorování reakcí

  • analýza výtvoru lidské činnosti   – rozbor lidské činnosti

– u týraných dětí (dítě vždy závislé na matce)

5)VYSVĚTLETE POJEM PSYCHIKA A URČETE JEJÍ DETERMINANTY – VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ VLIVY

– ovlivňují člověka

– v raných fázích vývoje

 

VNITŘNÍ

– biologické faktory (vzpomínky)

– genotyp (vrozené)

  • kosterní a svalová soustava
  • oběhová soustava (štítná žláza)

– příštítná tělíska ovlivňují nervovou soustavu

– pankreas (cukrovka)

– pohlavní hormony

  • nervová soustava

– nelze potlačit

 

VNĚJŠÍ

  • socializace – vývoj člověka ve společnosti

– osvojování si pravidel) morální pravidla, školní řád)

  • prostředí přírodní – nadřízenost, podřízenost, město X vesnice, hluk
  • vztahy v rodině

 

6) VYJMENUJTE HLAVNÍ PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY A TEORIE

– mnoho psychologických teorií

– významné směry – některé základní kameny

I.P.PAVLOV – mezi biologií a psychologií

 

BEHAVIORISMUS

=chování

– psychologicky = věda o chování (vnější)

– introspektivní metody zamítá!

– výpověď o pocitech – neobjektivní = černá skříňka

– nitro člověka nelze zkoumat objektivně

– vnější chování -> chování je výsledek reakce na podnět

 

JOHN B. WATSON

– Američan

– významná úloha učení

– přeceňoval úlohu výchovy

 

PSYCHOANALÝZA

– vnitřní stránka člověka

– směr, který se snaží dostat do hloubky psychologických jevů – pod povrch vědomí

– základem je nevědomí

– opak behaviorismu

hlubinná psychologie

SIGMUND FREUD

– nevědomí je nejhlubší vrstva lidské osoby

– nevědomí určuje člověka

– narodil se na Moravě

  • nevědomí   – složka, vzniká nepodstatnými zážitky, dubjektivní hodnoty, obsahy, které se neslučují s morálkou

                 – spouštědlo – traumatický zážitek

– myšlenky z vědomí, které zde zůstávají a díky morální cenzuře

– většinou sexuálního a destruktivního charakteru

– potlačené představy se mohou sdružovat do komplexů

2 modely psychiky:

  • topický   a) vědomí

b) předvědomí

c) nevědomí (ovlivňuje chování)

 

 

strukturální model:

– vrstevnatý model osobnosti

– uplatňuje se v něm duševní energie = libido

  • ID (ono) – racionální

– princip slasti

– z nevědomí

– okamžité uspokojení

  • EGO (já) – racionální

– princip reality

– z vědomí

– vyrovnávání pudů X morálka

  • SUPEREGO (nad já) – osobní morálka

– 2 části:            – nevědomí (z dětství, omezené)

vědomí (omezení, na které reagujeme)

– perfekcionalisté

 

ALFRED ADLER

– důraz na začlenění člověka do společnosti

2 tendence: – formulují osobnost člověka

  • · snaha být ve společnosti
  • · sebeuplatnění

– osobnost formuluje a ovlivňuje sourozenecké pořadí

– pocit méně cennosti vychází z fyzické slabosti

 

CARL GUSTAV JUNG

– analytická psychologie

kolektivní nevědomí lidstva            – obraz zvyků a tradic

= soubor archetypů => kultura

– nevědomí = dědictví otců – ovlivňuje nás

extrovert, introvert

a) osobní nevědomí – během života zapomenu

b) kolektivní – soubor zkušeností, archetypů (Židé-nedůvěra)

c) ego – vědomí já, identita jedince

d) – bytostné já, spojení vědomí a nevědomí, překrývá ego

 

ERICH FROMM

– psychosociální teorie – jedinec ve společnosti

– důraz na charakter – produktivní – společnosti prospěšný

neproduktivní – sobci

 

HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE

– protiklad behaviorismu -> důraz na tvořivost osobnosti

– část protiklad psychoanalýzy -> důraz na vědomí, uvědomování

 

ABRAHAM MASLOW

– zakladatel HPS

Maslowa pyramida:

pocit sociální

1. pocit seberealizace

2. pocit úcty

3. pocit lásky

4. pocit bezpečí

5. biologické potřeby

 

GESTALTISMUS

= tvarová či celostní psychologie

– psychologie jako celek

– nelze redukovat na jednotnou složku

– obsahy vědomí vznikají složením částí -> nelze redukovat na jednotlivé zážitky

MAX WERTEIMER

 

KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE

– řeč, paměť, učení, smysly

– klade důraz na poznávací procesy (smysly, učení, paměť)

– vytváří si člověk vnitřní obrazy vnějšího světa

neurologie, ansantropologie

GEORGE A. KELLY

 

TRANSPARENTNÍ PSYCHOLOGIE

– změněné stavy vědomí

– drogy

STANISLAV GROV

 

7) KLASIFIKUJTE ZÁKLADNÍ PSYCHICKÉ JEVY

– tvoří psychiku jedince

1)   psychické procesy          – poznávací

                          – paměťové

                          – motivační

– krátké děje

2)   psychické stavy – delší, prožívání člověka

citové stavy – nálady (smutek)

stavy pozornosti – záměrné soustředění

3)   psychické vlastnosti        – dlouhodobé (mohou být i trvalé)

– stálý způsob reagování člověka v situacích

– vytvořeno výchovou

– schopnosti  – intimní temperament

                                                  – temperament

                                                  – povahové rysy

                                                  – charakter

 

8) PSYCHICKÉ PROCESY

– prostřednictvím těchto procesů se odehrává převážná část interakce (vztahů) člověka s okolím

– mohou trvat od desítek vteřin až po několik hodin

 

VNÍMÁNÍ

– vnímání, čití, představy, fantazie

– vnímání je vstupní branou poznávacím psychickým procesům

vnímání je psychický proces, jehož prostřednictvím poznáváme to, co působí na naše smyslové orgány

– poznávání zajišťuje orientaci člověka ve vnějším i vnitřním světě

– vnímání je: a) výběrové = vnímáme to, co nás zajímá, baví

b) bezděčné = náhodné

c) záměrné = záměrné, cílevědomé vnímání, tedy pozorování

 

ČITÍ

– poznávání je člověku zprostředkováno prostřednictvím smyslových orgánů = čití – činnost analyzátorů, které nám podávají informace o vnějším světě

analyzátor se skládá z: – receptoru (nervová buňka vnímající podněty z okolí na nervové vzruchy)

dostředivého nervu – vede podráždění z receptoru do mozku

– mozkového centra

– poznání začíná tzv. čitím a vnímáním, jehož výsledky jsou počitky a vjemy

počitek – výsledný efekt čití (barva, šustění,…), je pouhou částí vjemu, je vyjádřením jedné části kvality celku

– dělí se na: vnitřní – receptory pohybu, rovnováhy, dýchání …

vnější – sluchové, hmatové, zrakové

– člověk většinou nemá zkušenost s jednotlivými počitky a předmět vnímání vnímá jako jeden celek (vjem), (vjem jablka vzniká jako činnost zrakového, čichového a chuťového analyzátoru)

– abychom zachytili daný jev, musí na nás působit určitou intenzitou, musí překonat tzv. absolutní práh – podněty, které tohoto prahu nedosahují, se nazývají podprahové

– smyslové orgány člověka nejsou zcela dokonalé ► vnímání člověka proto může být z různých důvodů zkreslené; příkladem mohou být smyslové klamy, kterým všichni lidé podléhají

 

 

PŘEDSTAVY

– další stupeň zpracování smyslových dat

– prostřednictvím představ si lze předměty či jevy, se kterými nejsme aktuálně v kontaktu, vybavit na základě minulé zkušenosti

– představa bude vždy méně jasná, méně živá a bude mít méně detailů

– představy minulých skutečností = vzpomínky

– představy se nevybavují náhodně, ale díky tzv. asociacím ► rozeznáváme dva asociační zákony:

a)      zákon dotyku v prostoru a čase (vybavíme si představy vniklé do vědomí v určitém čase v souvislosti s určitým místem)

b)      zákon podobnosti a kontrastu (vybavíme si představy podobné či zcela odlišné

– představy můžeme rozlišit podle smyslů na:

  • zrakové – tváře, vzhled předmětů, oblečení
  • sluchové – melodie, zvuk hlasu (i po ztrátě sluchu)
  • smíšené

 

FANTAZIE

= umožňuje člověku utvářet a dotvářet proces poznávání a současně se i oprostit od objektivní reality (např. povolání architektů, výzkumných pracovníků apod.)

– pracuje s kombinováním různých představ a jejich částí

– rozlišujeme: neprodukující – navozuje se popisem, např. na základě četby

tvůrčí – výtvor je originální, nepřevzatý

snění – vytváření představ o budoucnosti člověka

 

MYŠLENÍ

– je označováno za nejvyšší poznávací proces, na rozdíl od vnímání zpracovává i informace, které nejsou v daném okamžiku aktuální či zjevné

– může pronikat k souvislostem věcí a jevů

– zobecněné a zprostředkované poznání

– patří sem aktivity, jako je řešení problémů, tvoření pojmů, chápání vztahů…

– je vysoce individuální záležitost

– podléhá vlivu emocí

– realizuje se prostřednictvím myšlenkových operací:

a)      analýza (rozkládání na jednoduché části) a syntéza (složení částí ve smysluplný celek)

b)      srovnávání = komparace (hledání shod a rozdílů mezi jevy) a třídění = klasifikace (členění jevů na základě výsledků srovnávání)

c)      zobecnění = generalizace (hledání společných vlastností jevů), abstrakce (odhlédnutí od detailů ve prospěch celku)

d)      indukce (na základě jednotlivého se vyvozuje obecné) a dedukce (opačný postup od obecného k jednotlivým úsudkům)

–          lze se setkat i s různými poruchami myšlení – mohou být původu biologického, fyzikálního, chemického či sociálního (např. zpomalené nebo zrychlené myšlení, zabíhavé myšlení, bludy apod.)

Formy myšlení:

1. pojem – je základní formou myšlení; myslíme v pojmech

2. vyjádření vztahu mezi pojmy

3. vyjádření vztahu mezi dvěma a více soudy

 

Př.: Pavel je člověk.

       Všichni lidé jsou smrtelní.

        Pavel je smrtelný.

 

Úrovně myšlení:

– konkrétní – nižší úroveň, názorové; vztahuje se k bezprostředním předmětům nebo dějům; je typické pro malé děti

– abstraktní – vyšší úroveň; člověk provádí myšlenkové operace se složitějšími pojmy

 

AHA – zážitek

– radostný prožitek dostavující se při náhlém vyřešení problému pomocí pochopení vzájemných vztahů; spojují se emoce s myšlením a poznáním → daný okamžik si dobře zapamatujeme

Archimédes – při koupeli zformuloval svůj hydrostatický zákon

 

Styly myšlení:

  • · konvergentní – cílevědomá a postupná snaha nalézt řešení problému; hledání se omezuje na předem určenou skupinu možností
  • · divergentní – kreativní a nekonvenční způsob nahlížení; snaha nalézt originální řešení
  • · brainstorming – metoda, která kombinuje oba tyto styly

 

Logika = nauka o správném myšlení

– za zakladatele považován Aristoteles – vypracoval sylogismus = klasický argumentační postup

 

ŘEČ

– je nástrojem myšlení a umožňuje jedinci komunikovat s okolím

– významně usnadňuje proces učení

– vztah myšlení a řeči je velmi úzký, ale jedná se o dva samostatné procesy, které se vzájemně ovlivňují

– nástrojem řeči je jazyk; základním elementem řeči je slovo, které je nositelem nějakého pojmu

– i v oblasti řeči existuje mnoho rozličných poruch (vady výslovnosti, koktavost, huhňavost,…)

– řečová centra v mozku: Brocovo centrum – odpovědné za výslovnost

Wernickeovo centrum – odpovědné za porozumění obsahu

 

9) PSYCHICKÉ STAVY

– převažují déle než psychické procesy

– představují určitý mezistupeň mezi psychickými procesy a psych. vlastnostmi

– jedná se o celkové psychické prožívání člověka v daném okamžiku či za delší časový úsek

– dělí se na:

a)      citové stavy – nálady

b)      stavy pozornosti – soustředění nebo rozptýlení

 

POZORNOST (učebnice s. 10)

= psychologický stav zajišťující soustředění jedince na určitý jev či činnost po určitou dobu

– představuje soustředění (koncentraci) a záměrnost psychické činnosti na vnější a vnitřní podněty, přičemž usuzuje o jejich co nejpřesnější vědomé vnímání

= zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj

– je podmínkou každé činnosti

– bez ní by nebyla možná orientace člověka v prostředí

– závisí na prostředí a stavu jedince (emoční nastavení, motivace apod.)

– přiměřená míra pozornosti předchází všem ostatním psychickým procesům – proces ovlivňování je však vzájemný

– rozlišujeme:

a)      bezděčnou – podnět je pro jedince natolik silným, že je pozornost vyvolána bez zjevného úsilí (intenzita podnětu, prudká změna v prostředí, silný signál) – fascinace pěknou ženou

b)      záměrnou – podnět vyžaduje volní úsilí – vzniká vědomě, cíleně a s vyvinutím určité míry úsilí (učení na zkoušku); schopnost záměrné pozornosti není od narození, ale postupně se vyvíjí a lze ji zlepšovat systematickým tréninkem

základní charakteristiky pozornosti se projevují v různých vlastnostech:

  • koncentrace – soustředění pozornosti na určitý objekt
  • tenacita – schopnost udržet pozornost pro určitou dobu
  • rozsah pozornosti – je určena počtem podnětů, na které se jedinec dokáže současně soustředit
  • vigilita, vigilance – schopnost zachytit podněty, které jsou slabé, nenápadné, je ovlivněna motivací, očekáváním

– je ovlivněna vnějšími a vnitřními faktory

 

ROZTRŽITOST

– neschopnost soustředit se v danou chvíli na předmět

–          momentová

–          vůbec

 

10) PSYCHICKÉ VLASTNOSTI

– emoce, city a volní jednání

EMOCE

– emoce jsou součástí prožívání osobnosti

– jsou to psychické procesy zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, rychlosti dýchání), motorickými projevy, změnami pohotovosti a zaměřenosti

– aktuálně souvisejí s pociťováním stavů organismu a psychiky

– jejich základní funkcí je hodnocení a regulace chování

někdy se odlišují emoce a city:

– emoce jsou chápány jako prožitky vážící se k určité situaci, kdežto citům je přisuzován dlouhodobější charakter (každý jedinec prožívá situaci emocionálně jinak intenzivně a jinak dlouho – tyto rozdíly souvisejí s temperamentem)

 

– každá emoce má několik složek

  • subjektivní prožitek citu
  • vnitřní tělesná reakce
  • kognitivní hodnocení (význam, který prožité emoci dáváme)
  • výraz obličeje a celého těla
  • naše jednání (reakce na emoci)

 

znaky emocí:

  • subjektivnost – prožívání je ryze individuální
  • spontánnost – city nelze volně ovládat, vznikají spontánně a impulzivně
  • předmětnost – emoce se váží k určité situaci, věci, osobě, myšlence
  • aktuálnost – jedná se o okamžitý proces
  • polarita – mnoho citů tvoří protikladné dvojice a velmi často se mění z jednoho pólu na druhý
  • vliv na další psychické procesy – naše emoční nastavení ovlivňuje dále ostatní procesy

 

emoční stavy lze rozdělit:

a)      tělesné city – týkají se prožívání našeho těla a jeho vnitřní rovnováhy, včetně uspokojování jeho fyziologických potřeb (únava, bolest, tlak, napětí, ospalost)

b)      citové reakce – bezprostřední odezva na silný podnět:

  1. 1.      afekt – krátkodobý, intenzivní a k určité situaci se vztahující emoční stav (afekt vzteku, strachu)

         – v extrémní situaci může dojít i k přechodné krátké ztrátě vědomí = tzv. patický afekt

  1. 2.      nálada   – časově delší, méně intenzivní a méně se vážící na určitou situaci; jsou vyvolány podněty, které mají pro jedince určitý význam (dobrá známka ve škole = dobrá nálada)

              – euforie = stále spokojená nálada (z hlediska psychopatologie patří do chorobných nálad), deprese

  1. 3.      vášeň – dlouhodobý a intenzivní emoční stav – patří sem různé druhy sběratelských vášní, ale i vášeň milostná

 

 

– city se dělí z vývojového hlediska na:

a)      nižší – jsou vývojově starší, souvisejí s uspokojováním biologických potřeb jedince, ale také prostřednictvím nich reagujeme na změny prostředí (údiv, hněv, strach, radost)

b)      vyšší – vývojově mladší; souvisejí se sociální oblastí (společensky podmíněné) a jsou specifické pro lidské jedince

– dělí se na:

  • § intelektuální – vznikají v souvislosti s intelektuální činností – hodnotami pravdy a poznání
  • § estetické – spojené s prožitky krásy a ošklivosti; jsou částečně vrozené, ale musí být také pěstovány (např. hra na hudební nástroj)
  • § morální (etické) – cit pro spravedlnost, dobro, zlo, právo, také výčitky svědomí

 

důležitou emocí v životě člověka je:

  • · strach = nepříjemný prožitek, kterým jedinec reaguje na možné nebezpečí, představované určitým předmětem (např. obava z pavouka)
  • · úzkost = nepříjemně prožívaný stav, kdy jedinec nedokáže určit předmět, který je původcem obav (má pocit, že by měl něco dělat, ale neví co a s čím)
  • · fobie = strach z nějakého jevu, předmětu či zvířete, který je tak intenzivní, že zasahuje do každodenního života






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: