Psychosomatika – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Psychosomatika

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Kristýna

 

 

 

 

PSYCHOLOGIE AKUTNÍCH, SUBAKUTNÍCH A CHRONICKÝCH ONEMOCNĚNÍ, PSYCHOSOMATIKA

 

AUTOPLASTICKÝ OBRAZ NEMOCI – AON
Nemoc
– narušení homeostázy, patologické procesy
– subjektivní prožívání nemoci a postojů ve vztahu ke změněnému zdravotnímu stavu
– změna životního stylu
– změna uspokojování potřeb

 

STRÁNKY AON
senzitivní – reakce nemocného na bolest, práh bolesti, hodnocení bolesti
citová – přítomnost škály astenických citů – strach, úzkost, citová ambivalence, naděje, smutek, pláč
volní – regulace chování
racionální – racionální nebo iracionální přístup, přesvědčení, předsudky

 

PODMÍNĚNOST AON
Charakter nemoci – akutní, chronická, trvalý defekt, poruchy integrity, vitální ohrožení okolnosti vzniku choroby
– akuzace – příčina
– míra zavinění
– pracovní úraz
způsob terapie – farmakoth., dietoth.,konzervat., operativa
premorbidní osobnost – před vypuknutím nemoci
sociální postavení

 

POROVNÁNÍ SITUACE – PREMORBIDNÍ A MORBIDNÍ OSOBNOST
PREMORBIDNÍ OSOBN.
Práceschopnost, aktivita
Nezávislost, životní rytmus si určuje sám
přiměřené sebevědomí
sociální interakce, známé prostředí
široký rozsah zájmů
dostatek soukromí
kvalitní výkony
široká časová dimenze

 

MORBIDNÍ OSOBN.
PN, pasivita, závislost, rytmus určují jiní
snížení sebevědomí
omezená interakce
neznáme prostředí
Úzký nebo žádný rozsah zájmů, nedostatek
soukromí, převaha záporných pocitů, omezené
soukromí
změna v kvalitě výkonů

 

FÁZE
1. prémedicínská fáze
2. období náhlé změny životního stylu
3. aktivní adaptace
4. psychická dekompenzace
5. pasívní adaptace – rezignace

 

Ad 2. období náhlé změny životního stylu – reakce pacienta na oznámení diagnózy:
a) skutečný klid
b) zdánlivý klid
c) obavy, strach, depresivní odpověď
d) panická reakcee) popření
f) šok
g) očekávaná reakce

 

FAKTORY DETERMINUJÍCÍ AON
VNITŘNÍ
věk
pohlaví
temperament
psychické reakce
citové reakce
vlastnosti
typ osobnosti

 

VNĚJŠÍ
profese
charakter choroby
škála dg., th. ošetřovatelských a jiných s nemocí
souvisejících výkonů
nemocniční prostředí
výchovné vlivy
sociální prostředí
změny v psychice morbidní osobnosti:
sugestibilita – ↑ vnímavost nekriticky přijímat informace a pokyny
vztahovačnost – vztahuje na sebe infor., které se ho netýkají
egocentrismus – zaměřenost na sebe, ignorace problémů
přecitlivělost – reagování na běžné podněty neadekvátně
adaptační problémy – neschopnost přizpůsobit se nemoci/prostředí
ambisentence a ruminace – představy jednou s + koncem („uzdravení “), jednou s – závěrem („nikdy už
nebudu pracovat“ …)
nadměrná introspekce
bilanční tendence – P hodnotí svůj život, vztahy, práci, co stihl/nestihl
akuzace – u P, který nese podíl na vzniku nemoci
Fixace – neschopnost řešit situaci novým způsobem
únikové tendence – vymlouvání se, ignorace, choroby, sebenarkotizace, úvahy o sebevraždě
Nemoc mění dočasné nebo trvale postavení jedince ve společnosti, zbavení povinností – reakce komplex
méněcennosti, simulace, disimulace, poživačnost
omezení životních možností – potřeby, cíle, zájmy, návyky, zvyky, pohyb, dieta, kontakty (rodinné, pracovní)
omezení soukromí – anamnéza, obnažování, pobyt ve zvláštní sociální skupině, povinnost mlčenlivosti

 

NEMOC ZÁSADNĚ MĚNÍ OBVYKLÉ PROJEVY ČLOVĚKA:
a) Nemoc a kognice – vnímání, paměť, myšlení – chápání, depersonalizace/derealizace – „Je divnej…“ ,
orientace osobou/místem/časem

 

b) Nemoc a emoce – Veselá mysl – půl zdraví. Negativní emoce a nemoc jsou spojité nádoby.
Opakované špatné nálady zvyšují u lidí pravděpodobnost onemocnění: výzkum Cohena: prožívání silných
pozitivních i negativních emocí ovlivňuje uvolňování secernovaného imunoglobulinu A (S-IgA) – obrana
organismu proti běžnému nachlazení. Psychoneuroimunologie označuje oblast studia, která se týká
vzájemných vztahů mezi činností centrálního nervového systému (CNS) a aktivitou imunitního systému
pozitivní emoce – ↑ S-IgA
negativní emoce – ↓ S-IgA
Negativní emoce jsou energeticky velmi náročné. Starosti tíží, vyvolávají napětí – psychické i ve svalech, člověk
je napjatý i svalově. Napětí vyčerpá obrovské množství energie. Když to trvá delší dobu, podlomí to i imunitu a
člověk je náchylnější k nemocem. K uzdravování patří humor. Naučený optimismus je vědomé úsilí hledat na
situacích, okolnostech či lidech dobré stránky. Něco, nač můžeme navázat, abychom naši momentální
nedobrou situaci viděli v lepším světle. Dokázat na životních svízelích objevit to přechodné a časem změnitelné,
to je klíč k optimistickému vidění života

 

c) Nemoc a vůle
Vůle pacienta jako akt rozhodování o sobě. Vůle jako psychická charakteristika přijetí, rozhodnutí a vytrvání –
např. v léčebném režimu, dietě, vzdání se návyků či radostí… Otázky etiky, sdělování diagnózy AKUTNÍ ONEMOCNĚNÍ
Náhlá změna životního stylu, s níž se musí rychle vyrovnat
Mezní zátěž
Prožívání strachu, bolesti, obavy, omezení možností
Zátěž i na zdravotníky – řešení problému spojených s nemoci i psychikou

 

SUBAKUTNÍ
Nemá až tak výrazný vliv na psychiku
Během přechodu do chronického stádia mohou představovat zvýšenou zátěž
Podmíněnost osobnostními faktory, či podporou okolí
Změny chování nejsou ve srovnání s akutními, tak výrazné

 

CHRONICKÉ NEMOCI
Proces adaptace na psychiku může představovat až extrémní zátěž s postupným zhoršováním zdravotního
stavu
Nemusí dojít k adekvátnímu zvládání
Bez podpory okolí se neobejde
Dlouhodobost nemoci, vleklost terapie, střídání terapeutických postupů, nevyhnutelnost pravidelných návštěv
u lékaře, pozvolné stupňování příznaků nemoci, rehospitalizace, slabá naděje na uzdravení
HH syndrom (syndrom marné snahy a beznaděje), ↓ kvality života

 

Opatření:
 informovanost pacienta
 tlumení chronické bolesti
 podporovat soběstačnost
 posilovat vlastní hodnotu a užitečnost
 pomoc v orientaci vytyčování nových cílů a plánů
 vyvolat změny v postojích k nemoci, sobě samému
 orientace na smysluplnou existenci

 

REAKCE DLE PROGNÓZY NEMOCI
Příznivá prognóza – nevede ke změnám psychiky i životního stylu
Nepříznivá prognóza – se zhoršujícími příznaky se zhoršuje psychický stav
Infaustní prognóza – na jedné straně snaha vyrovnat se, na straně druhé podvědomé potlačování reality

 

PSYCHOSOMATIKA
Základními projevy této skupiny onemocnění jsou opakované a rozličné somatické stesky, které nelze vysvětlit
tělesnou – somatickou poruchou. Odhaduje se, že u 20-50 % pacientů v ordinaci praktického lékaře se nenajde
jasná potíží.
Oborem, který soustavně studuje roli psychologických faktorů ve zdraví a nemoci, je psychosomatická
medicína, zkráceně nazývaná psychosomatika. Základním požadavkem pro potvrzení této diagnózy je trvání
potíží více než dva roky, přičemž by mělo být přítomno 6 a více tělesných příznaků, zaměřených na nejméně
dva orgánové systémy.
Nejčastěji jsou potíže zaměřeny na gastrointestinální, kardiovaskulární nebo urogenitální systém. Rovněž
mohou být přítomny kožní nebo bolestivé příznaky. Pacient trpící tímto onemocněním usiluje – na rozdíl od
hypochondrické poruchy – častěji o odstranění. U somatizační poruchy je velice důležitá diferenciální
diagnostika. To znamené, že je nutné vyloučit jiné psychiatrické anebo somatické příčiny obtíží.
Mezi psychiatrické příčiny patří zejména deprese, která se zvláště u starších lidí manifestuje více somatickými
nežli psychickými příznaky. Nevysvětlitelnými somatickými příznaky mohou též začít některé formy
schizofrenie, zde však hypochondrické příznaky často nabývají charakteru bludu a jejich interpretace bývá
značně bizarní. V oblasti somatické je diferenciální diagnostika velmi široká Pacienti trpící somatizační poruchou velmi často
přicházejí s trávícími problémy (bolesti, říhání, pocity na zvracení nebo zvracení), abnormálními pocity na kůži
(pálení, svědění, štípání, znecitlivějí, bolestivost). Objevují se také se sexuálními obtížemi, či gynekologickým
výtokem. Druhotně se může objevovat úzkost a deprese. Bolesti a nemoci se u pacientů objevují jako
symptomy napětí jejich intrapsychického světa i vnější životní situace.

 

Psychosomatika je vědní obor, který vznikl z poznání, že tělesné nemoci mají své emocionální a psychické složky
a že psychologické a somatické faktory jsou spolu v interakci tam, kde vznikají nemoci: Atopický exém, astma
bronchiale, ulcerosní kolitida, migréna, poruchy příjmu potravy, zácpa aj.
Další poměrně mladé multidisciplinární propojení dokladující provázanost fyzického těla a psychiky přináší
psychoneuroimunologie – označuje oblast studia, která se týká vzájemných vztahů mezi činností centrálního
nervového systému (CNS) a aktivitou imunitního systému.

 

Pro shrnutí tedy, vnitřní rovnováhu člověka a jeho fyzické zdraví ovlivňují tři faktory:
 exogenní vlivy – prostředí v tom nejširším slova smyslu. Tento faktor může člověk měnit jen omezeně.
 endogenní vlivy – složení a kvalita naší stravy, celková životospráva, vrozené predispozice a aktivita
člověka. Tento faktor může člověk skoro úplně měnit.
 emoce a myšlenky – toto je oblast, kterou člověk může mít úplně pod svojí kontrolou, i když si to
vyžaduje určitý trénink.
Z toho vyplývá, že člověk může aspoň z části ovlivňovat svoje zdraví a to např. dobrými stravovacími návyky,
udržováním tělesné kondice a nebo relaxem, či jinými metodami, kterými si může pomoct, když prostředí okolo
je možné měnit jen minimálně. Oběťmi psychosomatických onemocnění jsou většinou pesimističtí a introvertní
lidé, kteří mají zlý vztah k sobě i jiným a mají na sebe příliš velké nároky. Takový člověk pociťuje hodně
negativních myšlenek a emocí a není schopný se s nimi někomu lehce svěřit.

 

LÉČBA PSYCHOSOMATICKÝCH NEMOCÍ
Terapie pacientů s medicínsky nevysvětlitelnými symptomy je zdlouhavá a problematická. Efektivita léčby se
podle povahy onemocnění velmi různí, přesto základní přístup k těmto pacientů je stejný:
1. První vyšetření by mělo být vždy provedeno důkladně, včetně podrobné anamnézy.
2. Další vyšetření provádět vždy pouze cíleně se zaměřením na příznak, na který si pacient stěžuje
3. Dodržovat zásadu kontaktu s jedním lékařem (nejlépe pokud je to praktický lékař nebo psychiatr), který pak
pacienta cíleně odesílá k dalším vyšetření
U psychosomatických obtížích se doporučuje psychoterapie.

 

Přístup:
 vyjádřit zároveň respekt k osobnosti pacienta, ale také sdělit, že trváte na pravidlech zařízení,
léčebném postupu. Např: „Vím, že je to pro vás těžké, ale budeme to muset zvládnout podle těchto
pravidel, jiná zde nemáme, platí pro všechny.“
 vyhnout se ponižování pacientů, i přestože jejich chování může u pracovníka vzbuzovat agresi.
 u závislostí, či poruch příjmu potravy může pacient pod vlivem svého duševního stavu hovořit o
sebevraždě, či vyhrožovat sebevraždou. Hrozba sebevraždou může a nemusí být míněna vážně. Není
to snadné rozlišit. Neplatí, že když člověk sebevraždou vyhrožuje, že ji nespáchá. Zdravotník by měl
postupovat vždy tak, jak je standardní u nich na pracovišti.

 

OTÁZKY K DISKUZI
1. Příklady „imunitního tréninku“
2. Rozdíl v pojmech psychosomatika a somatopsychika
3. Naučený pesimismus






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: