Renesanční filosofie (3)

 

   Otázka: Renesanční filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Aaa.Ddd

 

 

 

 

–     renesance = znovuzrození

–     především umělecký styl

–     14. – 16. stol. – probíhaly složité duchovní a sociální proměny

–     vzniká nový stav – zámožné měšťanstvo, které se emancipuje od aristokracie

–     roste důležitost individuality jedince

–     první náznaky nacionalismu v Itálii, první umělecká díla v rodící se italštině

  • př. díla „prvního humanisty“ Francesca Petrarcy (14. století)

–     ideálem všestranně vzdělaný člověk ve vědách i umění – tzv. „renesanční osobnost“

–     důležitá je znalost latiny a řečtiny a vytříbené vyjadřování

–     centrem zkoumání se opět stává člověk, který je někdy téměř staven rovně k Bohu

–     projevy – humanismus, reformace, renesanční filozofie

–     zhroucení středověké vertikální axiologické struktury – nejvýše Bůh – člověk – příroda

–     Bůh „rozpuštěn“ v přírodě nebo je v člověku

 

Renesance

–     proměny komunikace

Komunikace:

– s minulostí

– s vesmírem

– s přírodou živou i neživou

– s Bohem

–     centrem zájmu: člověk

–     rozvoj- střelný prach, knihtisk, vzdělání, představy o světě, životní styl …

 

Nové oproti středověku lze vystihnout několika pojmy:

1) Naturalismus

– Vztah k přírodě a odmítání askeze

– Senzualismus a panteismus- zahrnuje je

2) Individualismus a antropocentrismus za svou víru

– Člověk je tématem umělců a filozofů

– Člověk je strůjcem dějin, zodpovědnost

3) Racionalismus

– racionalističtí filozofové považují lidský rozum za základní zdroj lidského poznání

– rozum obsahuje již před zkušeností vrozené pravdy, principy, ideje

– využívají dedukce

 

Renesanční humanismus

–     Kritika středověkých hodnotových ideálů

–     Spojen s učenci a vzdělanci

–     Studium původních textů antických autorů a rozvíjení jejich myšlenek

–     Florentská Akademie – podle Platóna- návaznost

–     kritika středověkých hodnotových ideálů

–     studium původních textů antických autorů a rozvíjení jejich myšlenek

–     humánní = „lidské“, nenáboženské vzdělání mělo směřovat k důstojným lidským hodnotám

 

  • Erasmus Rotterdamský (1465-1536)

–     řeholník, vysvěcen na kněze

–     1509 – pozván Jindřichem VIII. do Anglie

–     1516 – působil u Karla V. v Brabantu jako královský rada

–     přítel Thomase Moora

–     jeho myšlenky připravily půdu pro reformaci, ale sám vystoupil proti Lutherovi

–     heslo ad fontes (= k pramenům“, heslo humanismu)

–     byl proti strnulým dogmatickým metodám

–     dílo:

  • „Chvála bláznovství“
    • satira na poměry ve společnosti

–     jeho myšlenky připravily půdu pro reformaci, ale sám vystoupil proti Lutherovi

–     heslo ad fontes  („k pramenům“, heslo humanismu)

–     proti strnulým dogmatickým metodám

 

  • Michel de Montaigne (1553-1592)

–     šlechtic, žil ve Francii během bratrovražedných náboženských válek – poznal tak zhoubnost fanatismu a dogmatismu

–     spadá pod renesanční skepticismus

–     dílo:

  •  „Eseje
    • klaní se k tradici pyrrhonské skepse – každé poznání je třeba podrobovat trvalé kritické pochybnosti, lidský rozum není vševládný, ale je nedostatečný, člověk je součástí přírody, nikoli jejím pánem
    • považován za zakladatele žánru eseje
    •   „Cestovní deník“

–     centrem zájmu je člověk

–     otázky: Co je člověk? Co je náš život?

–     odpověď: Bytí ke smrti. Smrt je součástí naší existence

–     „savoir vivre“ (umět žít)

–     nevytvořil systém, ale působil na filosofy a umělce

 

Reformace

–     snaha o vnitřní obrodu a reformu církve, což vedlo k reformaci a následnému konfesijnímu rozštěpení církve a krvavým náboženským válkám v Evropě

–     reformace = náprava víry

  • Jan Hus (1371 – 1415)

–     1. reformátor

–     Za vlastní „otce“ reformace jsou považováni Martin Luther a Jan Kalvín (15. – 16. století)

–     německá reformaceMartin Luther (1485 – 1546)

–     „… slovo Boží je třeba přijímat přímo srdcem, bez zprostředkující úlohy církve“

–     přispění ke zdůraznění individuální víry, svědomí a odpovědnosti

 

Renesanční „přírodní“ filozofie

–     nutná znalost matematiky pro zkoumání přírody a zákonů, ale také astronomie, fyziky, techniky,…

–     renesanční přírodní věda není důsledně oddělena od věd ostatních jako je alchymie, magie, astrologie,..

–     geocentrická teorie ustupuje heliocentrické teorii

  • nejvýznamnější průkopníci heliocentrismu:
    • Mikuláš Koperník
    • Johannes Kepler
    • Galileo Galilei
    • Giordano Bruno

 

  • Mikuláš Kusánský (1401 – 1464)

–     německý filozof, diplomat, teolog, autor mnoha děl

–     navazuje na tradice novoplatonismu a mystiky, hlavně Mistra Eckharta

–     myšlenky principu jednoty lidské duše a Boha

  • Bůh je nekonečno
  • K pochopení Boha se lze jen přiblížit – tzv. „poučená nevědomost“

–     teologie a politika: vyzýval k toleranci v období náboženských sporů

–     dílo:

  • „O učené nevědomosti“

–     Co je Bůh? Je možné ho pochopit?

 

Pojem nekonečnost

3 základní ontologická jsoucna:

 

1). Bůh je absolutní nekonečno

2). svět, universum je odvozené nekonečno

3). jednotlivé věci jsou konečné

–     hypotéza o pohybu Země před vznikem heliocentrismu Mikuláše Koperníka

–     přesunutí pozornosti od kvalitativního určení (proč co je a čím co je) k určení kvantitativnímu  (v jaké míře co je)

–     scholastický pojem „substance“ nahradil pojmem vztah, kontrakce

–     univerzum a svět objevil jako objekt vědy, na který lze aplikovat matematiku

 

Hermetická filozofie

–     duchovno, magičnost

–     příroda – živý celek vyrostlý z božských kořenů (i člověk)

  • Paracelsus (1493 – 1541)

–     německý lékař, filozof

–     Jednota mikrokosmu (člověk) a makrokosmu (vesmír, universum)

 

  • Giordano Bruno (1548 – 1600)

–     italský filozof

–     touha po vědění – dominikánský klášter, později jej opustil

–     přednášel na evropských univerzitách, vždy nucen odejít – neporozumění katolíků, protestantů, vědců i politiků

–     8 let vězněn, upálen

–     vychází z Kusánského

–     univerzum (Jedno) – nezměrná nekonečnost s bezpočtem sluncí, hvězd a světů

–     univerzum zároveň bohem

–     probíhají v něm neustálé změny, ale ono samo se nemění

–     „vesmír je plný života“

–     životodárný božský princip nestojí vně přírody, je přímo v ní = panteismus

 

–     lidské dějiny – nekonečné vývojové možnosti

–     kritizuje hrabivost civilizovaných Evropanů vykořisťujících „primitivní“ kmeny

–     ostře napadá náboženskou nesnášenlivost: „téhož Písma používají židé, křesťané i mohamedáni“

 

Gnoseologie:

–     poznání má stupně:

  • smyslové
  • rozumové
  • intelektuální
  • duchovní

–     ovlivnil Spinozu, Leibnize, Goetha, Schellinga …

Dílo:

  • O nekonečnu, univerzu a světech „
  • „O příčině, principu a jednom“
  • „O monádách, počtu a tvaru“

 

Bruno a jiní hermetičtí filozofové vytvořili universalistické pojetí vesmíru, Boha a člověka (vše je nějak ve všem)

 

  • Johannes Kepler (1571 – 1630)

–     formuloval zákony pohybu planet

–     „Ubi materia, ibi geometria“= „kde je látka, tam je i matematika“

 

  • Galileo Galilei (1564 – 1642)

–     italský fyzik, astronom a filozof

–     prokázal Koperníkův heliocentrismus

–     jeho mechanika umožňuje složené objekty rozkládat na jednodušší

–     kritériem pravdy je zkušenost a rozum

–     vycházel z Demokrita

 

„Příroda je největší knihou, která je stále před našima očima otevřená. Nepochopí ji ti, co se nenaučí její řeč. Je napsaná jazykem matematickým a jejími písmeny jsou kruhy, jehlany apod. Přírodní jevy jsou měřitelné a přesně definovatelné . Proto přírodověda začne být považována za základ bezchybného  poznání a zaujme vůdčí místo ve vědách.“

 

  • Bernardinus Telesius(1508-1588)

–     zakladatel italské filosofie přírody

–     přírodu nutno vysvětlovat z ní samé na základě zkušenosti

–     příroda má materiální základ a 2 činné síly: teplo x chlad (nahradil látku a formu)

–     inspiroval G. Bruna

 

Sociální myšlení renesance

–     středověké struktury mizí (rytíři, mniši …)

–     roste význam měšťanstva  =˃ zájem o sociální otázky

 

  • Niccoló Machiavelli (1469-1527)

–     politický pragmatik a teoretik „reálpolitiky“, spisovatel, filosof, politik, diplomat, voják

–     uvědomil si, že lepší společenské poměry může zajistit ten, kdo dokáže získat moc, a především si ji udržet -> dílo Vladař (jako politická učebnice, za účelem prospěchu celku-státu)

–     původ – zchudlá šlechta

–     sekretářem Signorie

Dílo:

  • „Vladař(1. dílo evropské politické literatury) pro Cesareho Borghiu
  • Dějiny Florencie“
  • „Rozpravy“
  • „Mandragora“
  • „O válečnickém umění“

 

–     studoval klasiky Þ koncepce jednotného italského státu, který může uskutečnit jen vladař neštítící se žádných prostředků

–     dějiny nejsou závislé na Bohu, ale na lidech, národu

–     cílem = silný stát, panovník má být obratný

–     „Špatné a dobré“ v politice neplatí, ale jen „prospěšné a škodlivé

–     nejlepší stát je ten, kde převažuje vliv středních vrstev

–     úspěch státu je prvořadý, k dosažení politických cílů lze užít jakékoli prostředky, bez ohledu na morálku

–     „Lidem je nutno buď lichotit, anebo je zničit. Neboť za malé bezpráví se budou moci mstít. Z hrobu se nemstí nikdo.“

–     „Bojovat se dá dvěma způsoby: zákony nebo násilím. První způsob je vlastní lidem, druhý zvířatům, ale často první nestačí, musíme se uchýlit k druhému.“

 

  • Hugo Grotius(1583-1645)

–     vlastním jménem Huigh Groot

–     narozen v Delftu

–     zakladatel mezinárodního práva

–     v dílech obhajoval svobodu nizozemského obchodu v zámoří

–     právo stojí nad státem

Dílo:

  • „Svobodné moře“ (Mare liberum)
  • „Tři knihy o právu válečném a mírovém“ (De iuris belli ac pacis libri tres)


Utopické vize

–     neboli utopická renesance – kritizuje, často pomocí satiry, tehdejší špatné poměry a představuje ideální, spravedlivé společenské uspořádání

–     představy o ideální, harmonické společnosti

–     kritika stávající společnosti, zhroucení feudálního systému trojího lidu, vznik vrstvy bohatých měšťanů a početné vrstvy chudiny

 

  • Thomas More (1478-1535)

–     latinsky Thomas Morus

–     z měšťanské rodiny, otec soudce, působil jako lord kancléř

–     studoval v Londýně a Oxfordu

–     1504 – členem Parlamentu

–     1518 – člen královské rady

–     odpor k Lutherovi

–     1529 – lordem kancléřem

–     měl sociální cítění, statečně vystoupil proti politice ohrazování a královskému „aktu svrchovanosti“

  • 1535 – odsouzen za velezradu a popraven

–     1935 – katolickou církví kanonizován

Dílo:

  • „Utopie“        
    • nádech ironie, neboť v důsledku je značně děsivá s mnoha znaky totalitních států 20. století
    • neustálý dohled nad jedincem, pod hrozbou otroctví nutnost pracovat, omezenost pohybu,…
    • „O nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii“ (1516)
    • „Dějiny vlády Richarda III.“

–     základem společnosti jsou rodinné komuny, všichni povinně pracují 2 roky na venkově, pak ve městě se učí řemeslu a vzdělávají se

–     majetek je společný

–     peníze jsou odstraněny

 

  • Francis Bacon(1551-1626)

–     baron z Verulamu, vikomt ze Saint Albanu

–     syn strážce pečeti

–     studoval V Cambridge a ve Francii

–      věnoval se advokacii

 

–     1584 – v Parlamentu

–     rychlá kariéra – 1618 lordem kancléřem

–     1621 – obviněn z úplatkářství

–     1624 – zcela omilostněn, ale stáhl se do ústraní

Dílo:

  • „Eseje“
  • „O důstojnosti a pokroku věd“
  • „Novum Organum“ (1620)
  • „Nová Atlantida“ (nedokončeno)

–     navázal na Platona; mýtický ostrov, hospodářsky soběstačný, stát řízen nejlepšími vědci. Každých 12 let vysíláni vědci do všech zemí – jazyky, vědy.

–     předmětem zahraničního obchodu = „světlo pokroku“

–     ostatní myšlení viz Empirismus

 

  • Tommaso Campanella (1568-1639)

–     syn ševce, od 1582 dominikánem, 1589 odešel z kláštera do Neapole

–     obžalován z kacířství, inkvizice

–     1599 stál v čele republikánského spiknutí proti Habsburkům v Calabrii, zde zajat a uvězněn inkvizicí na 27 let

–     1626 propuštěn zásahem Urbana VIII.

–     žil v Římě, od 1634 ve Florencii

     Dílo:

  • „Sluneční stát“ (1623)
    • sepsal jej ve vězení, kde byl kvůli účasti v osvobozeneckém boji Itálie  x  španělské nadvládě

–     vycházel z toho, že každé individuum má dvě základní snahy:

  1. 1.      egoismus
  2. 2.      sociabilita → vznik státu

–     cílem je vytvoření Slunečního státu – má zobrazovat království Boží na zemi, v něm má být jedno stádo a jeden pastýř = papež

–     svrchovanost papeže nad císařem a světskou mocí obecně

–     stát uspořádán podle Platona, místo filosofů kněží Þ teokracie

–     zrušen rodinný majetek i život

 

  • Giovanni Battista Vico(1668-1744)

–     narodil se v Neapoli v rodině knihkupce

–     studoval práva, živil se jako vychovatel

–     důkladně znal karteziánství

–     od 1697 učil na univerzitě v Neapoli rétoriku

–     1734 – královským historiografem

Dílo:

  • Základy nové vědy o společné přirozenosti národů „
  • „Obecné právo“

–     byl proti jednostrannosti historického výkladu

–     tvůrce teorie historického koloběhu:

  • epocha = dětství; božská
  • epocha = mládí; heroická – vzniká stát, vládne aristokracie
  • epocha = zralosti; lidská – demokracie, svoboda, přirozená spravedlnost

–     pak úpadek a nový koloběh na vyšším stupni

–     dějiny = záležitostí pospolitosti, ne jedinců

–     podle Benedetta Croceho byl zakladatelem estetiky – v poezii odlišil rozum od fantazie, vědu a filosofii od poezie






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: