Rodinné právo – maturitní otázka ZSV (2)

 

Otázka: Rodinné právo

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Karlosak

 

 

 

 
Obecně, principy
Definice= rodinné právo je souhrn, které upravují manželské a rodinné vztahy, otázky manželství,
vztahy mezi rodiči a dětmi a vztahy vznikající při náhradní rodinné péči.
– Jedná se o soukromoprávní odvětví práva.

Předmět rodinného práva:
– vztahy mezi manžely
– vztahy mezi rodiči a dětmi
– vztahy náhradní rodinné výchovy

Principy:
– princip monogamie (pouze jeden partner)
dobrovolnost při uzavírání svazku
zásada rozlučitelnosti manželství (připuštění rozvodu)
rovnost muže a ženy
rovné postavení dětí narozených v manželství i mimo něj
–  princip blaha dítěte
princip rovnosti subjektů (rozdíl oproti veřejnému právu, kde je podřízenost a nadřazenost
vztahů)
– princip vzájemné pomoci (např. děti rodičům, vyživovací povinnost atd..)

V rodinném právu mají značný význam morální normy.

Manželství
Definice = manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem,
jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí.

Základní znaky manželství:
1. může vzniknout jen zákonem stanoveným způsobem (příslušný orgán nebo registrovaná církev
nebo náboženská společnost)
2. může vzniknout jen mezi mužem a ženou (odlišovat od registrovaného manželství a nesezdaného
soužití)
3. monogamie
4. rovnoprávnost vztahu
5. svobodně a dobrovolně uzavřené
6. vznik a zánik jen zákonem předepsaným způsobem
(Pozn.: zasnoubení není právní akt)

Vznik manželství

– Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu
vstupují do manželství, což je činěno před příslušným orgánem, veřejně a slavnostním způsobem za
přítomnosti dvou svědků + souhlas stran musí být udělen v přítomnosti orgánu příslušného
k provedení svatebního obřadu.
Vedle toho činí snoubenci ještě další prohlášení v rámci předoddavkového řízení:
– že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství (např. to, že mají ještě jiné
manželství…)
že znají navzájem svůj zdravotní stav
– že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné
zajištění rodiny po uzavření manželství
– souhlasné prohlášení o příjmení
Předoddavkového řízení provádí matriční úřad, v jehož správním obvodu je alespoň jeden ze
snoubenců přihlášen k trvalému pobytu. Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady.

Sňatky rozdělujeme na dva základní:
1. občanský sňatek – před starostou, zástupcem starosty nebo jím pověřeným členem
zastupitelstva matričního úřadu, místo uzavření sňatku je kdekoliv, svědci musí být zletilí a
způsobilí
2. církevní sňatek – před příslušným orgánem církve, lze ho uzavřít až po té, kdy snoubenci
předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem o tom, že splnili
všechny požadavky zákona pro uzavření manželství
– Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky. Ovšem byl-li
uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.
– Výjimečně lze uzavřít manželství zástupcem, pouze u obcí III kategorie či krajského úřadu a za přesně
stanovených podmínek (plná moc…)

Neplatné manželství
– Pokud takové manželství vzniklo, má právní následky, a to až do té doby, dokud jej soud neprohlásí na
neplatné. Po tomto prohlášení se na něj pohlíží jako na neuzavřené.

Kdy je manželství neplatné:
a) porušení principu monogamie
b) příbuzenský vztah
c) nedostatek věku (manželství může uzavřít i nezletilec starší 16-ti let z nějakých závažných
důvodů, např. těhotenství)
d) duševní porucha (pokud je osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, nemůže manž. uzavřít
vůbec, pokud je způs. k právn. úkonům pouze omezena, může s povolením soudu)
e) vady právního úkonu. Např.:
– bezprávná výhružka (např. věřitelka vyhrožuje, že pokud si ji dotyčný nevezme, podá na
něj žalobu…)
– omyl v totožnosti (zřejmě jen teoreticky, např. podobnost dvojčat…)
– omyl v povaze právního úkonu (opět jen teoretická možnost, např. že si někdo myslel, že
podepisuje kupní smlouvu…)
Vyslovení neplatnosti je možné jen na návrh kteréhokoliv z manželů a je omezeno lhůtou – nejpozději
1 rok ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl. Manželství prohlášené za neplatné se považuje
za neuzavřené (pokud si např. někdo vzal místo své snoubenky omylem nějakou jinou ženu a ani rok
poté, co si toho všiml, nepožádal soud o prohlášení tohoto manželství za neplatné, zjevně se s tímto
stavem dostatečně smířil a proto jeho právo zaniká).

Zdánlivé manželství
Zdánlivé manželství nevyvolává žádné právní následky, o jeho neexistenci nemusí soud ani
rozhodovat.
Kdy se např. může jednat o zdánlivé manželství:
– dvě osoby stejného pohlaví
– donucení fyzickým násilím (např. i droga)
oba snoubenci neprojevili souhlasně svoji vůli vstoupit do manželství
– církevnímu sňatku nepředcházelo předoddávkové řízení
– prohlášení o vstupu učinil zástupce bez platné plné moci
– před nepříslušným orgánem

Vztahy mezi manžely
Práva a povinnosti manželů vznikají ze zákona již samotným uzavřením manželství a zanikají
nejpozději s jeho zánikem.

Osobní práva a povinnosti manželů
Základní povinnosti:
– žít spolu (neznamená povinnost společného bydlení)
– být si věrni (pouze morální)
– vzájemně si pomáhat (vyživovací povinnost mezi manželi)
– vytvářet zdravé rodinné prostředí
– respektovat svoji důstojnost (problematika násilí)
– společně pečovat o děti

Další povinnosti:
– uspokojovat potřeby rodiny
– rozhodovat společně o záležitostech rodiny

Zákonné zastupování mezi manželi
Manželé mají právo vzájemně se zastupovat v běžných záležitostech. V podstatných věcech však musí
každý z manželů jednat sám za sebe nebo udělit plnou moc (např. přijímání mzdy).

Solidární závazky manželů
Jednání jednoho z manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně
a nerozdílně (rozlišovat např. od koupě nového automobilu bez vědomí manželky).

Manželské majetkové právo
Toto právo řeší tzv. institut společného jmění manželů, což je samostatná kapitola občanského
práva hmotného.

Vyživovací povinnost mezi manželi
Cílem je zajištění zásadně stejné životní úrovně oběma manželům. Podmínkou je existence
manželství, tedy toto neexistuje mezi druhem a družkou či osobami stejného pohlaví.

Zásady:
– dobrovolnost plnění (pokud jeden neplní, určí vyživovací povinnost soud na návrh druhého)
– zásada vzájemnosti (zásada stejné životní úrovně obou manželů)
Rozsah výživného a jeho výše vyplívá na jedné straně ze schopnosti a možnosti povinného subjektu a
na druhé z odůvodněných potřeb oprávněného subjektu.

Zánik manželství, rozvod

Manželství zaniká
a) smrtí jednoho z manželů
b) prohlášením jednoho z manželů za mrtvého
c) rozsudkem soudu – rozvodem
Rozvod je jediný možný způsob zrušení manželství za života obou manželů.

Sporný rozvod
Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a
trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití (nevěra, opuštění společné
domácnosti k jinému partnerovi, alkoholismus, zadlužování apod.).
Souhlas druhého manžela není třeba, rozvést lze i proti jeho vůli.

Ztížený rozvod
Jedná se o zvýšenou ochranu manžela, který s rozvodem nesouhlasí.
Podmínky jsou:
– existuje zde kvalifikovaný rozvrat (musí být hluboký a trvalý…)
– jeden z manželů se brání rozvodu
– jedná se o manžela, kterému by rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma (např. invalida)
– manžel bránící se rozvodu nesmí být tím, kdo zapříčinil převážně rozvrat vztahu
– mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství
Ochrana ovšem nemůže být absolutní (nelze nikoho nutit, aby setrval v manželství). Jestliže však
manželé spolu nežijí déle než 3 roky, soud manželství i zde rozvede.

Nesporný = smluvený rozvod
Jedná se o elegantnější formu rozvodu, kdy se oba manželé již před konáním soudu dohodnou.
Podmínky:
– manželství trvalo min. 1 rok (zde se předchází neuváženým rozvodům)
– manželé spolu nejméně 6 měsíců nežijí
– druhý manžel se k návrhu na rozvod připojí
Existenci rozvratu pak již není třeba soudu prokazovat, soud také nezjišťuje příčiny rozvratu.

Manželům vzniká nárok na rozvod za splnění těchto podmínek:
a) předložení písemné smlouvy upravující pro dobu po rozvodu
           1. vypořádání majetkových vztahů manželů
           2. práva a povinnosti společného bydlení
           3. případnou vyživovací povinnost (tato však není povinná)
b) existence pravomocného rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů
– nezletilých dětí pro dobu po rozvodu
– Rozvod manželství s nezletilými dětmi
Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem
těchto dětí, daným zvláštními důvody (např. je dítě těžce zdravotně postiženo).
Soud při svěření sleduje zejména zájem dítěte. U dětí starších se přihlédne k jejich stanovisku.
Jednou z možností stanovených zákonem a při vhodnosti takového systému je také tzv. střídavá
výchova obou rodičů.

Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi
Tato povinnost se uplatňuje tehdy, pokud některý z manželů není po rozvodu se schopen sám živit.
Jedná se však pouze jen o přispívání na přiměřenou výživu. Tedy nikoliv jako u nerozvedených
manželů, kde je nutná zásadně stejná úroveň obou manželů.

Nesezdané soužití
Definice = dvě osoby odlišného pohlaví vytvoří určité dlouhodobější životní společenství. V tomto
případě jsou nazývání druh a družka jako muž a žena, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují
náklady na své potřeby.
Nemůže zde vzniknout společné jmění manželů a není také regulována vyživovací povinnost. Je zde
také mnohem nevýhodnější postavení např. při dědění.

Vztah rodič – dítě
Rozdělujeme na dvě základní skupiny:

1. Rodičovská zodpovědnost
Je vymezena jako souhrn práv a povinností při:
– péči o nezletilé dítě a jeho výchově
– zastupování nezletilého dítěte
– správě jmění nezletilého dítěte
Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům (bez ohledu na to, zda jsou v dané chvíli manžely či
zda spolu žijí nebo ne).

Práva rodiče:
 mít dítě u sebe
– řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled
– vynutit si přiměřenými prostředky určité chování dítěte (ovšem tak, aby nebyla dotčena jeho
důstojnost)
– určit místo pobytu dítěte
– určit povolání dítěte ve shodě s jeho zájmy
– stýkat se s dítětem

Dítě je naopak povinno:
– podle svých schopností a možností pomáhat rodičům
– pokud má vlastní příjem, přispívat na úhradu společných potřeb rodiny
– cítit a respektovat své rodiče
Zastupování dítěte – úkony, ke kterým nemají nezletilé děti právní způsobilost, musí činit jejich
jménem a za ně jejich zákonní zástupci (existují ovšem úkony, kde i nezletilé děti jednají svým jménem –
např. žádost o vydání občanského průkazu).

2. Práva a povinnosti dětí vůči rodičům
Práva dítěte vůči rodičům:
1. právo na život (obecně)
2. právo na život se svými rodiči
3. právo na na samostatné rozhodování (s ohledem na stupeň svého vývoje)
4. právo na výchovu
5. na zastupování a správu jeho jmění
6. právo na výživné
7. právo na soukromí
8. právo na ochranu korespondence, cti a pověsti
9. právo na tělesnou integritu (např. rodiče nemohou dítě nutit, aby si dal naušnici)

Vyživovací povinnost mezi příbuznými
Výživným se rozumí nejen zabezpečení vlastní výživy, ale i uspokojování hmotných a kulturních
potřeb oprávněného subjektu.

Druhy vyživovacích povinností:
1. rodičů k dětem
2. dětí k rodičům
3. mezi ostatními příbuznými
4. mezi manžely
5. mezi rozvedenými manžely
6. příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce
Výživné nelze přiznat, jestliže by t bylo v rozporu s dobrými mravy (např. trestný čin spáchaný
vůči rodičům).

Rozsah a výše výživného se odvíjí od:
a) schopností (nelze objektivně určit), možnosti (věk, zdravotní stav) a majetkových poměrů
povinného
b) odůvodněné potřeby oprávněného (jaký je stav tzv. odkázalosti na výživu – neschopnost
uspokojovat své odůvodněné potřeby, výživu atd.)

Přiznání a splatnost výživného
Soud přizná výživné ode dne zahájení soudního řízení a v případě výživného pro děti dokonce může
přiznat výživné i 3 roky zpětně.
Splatnost – v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy měsíc dopředu.

Vyživovací povinnost rodičů k dětem
Jedná se o nejdůležitější vyživovací povinnost.
Vzniká ze zákona a to:
– u matky – okamžikem narození dítěte
u otce – okamžikem určení otcovství (bez ohledu na to, zda jsou manželé)
Pokud není plněno dobrovolně (např. po rozvodu) je třeba podat návrh soudu, aby o vyživovací
povinnosti rozhodl.
Vyživovací povinnost mají oba rodiče, ale nikoliv stejným dílem, ale na základě jejich schopností,
možností a majetkových poměrů. Přihlíží se také k tomu, který z rodičů o dítě osobně pečuje, žijí-li
rodiče spolu, přihlíží se k péči o společnou domácnost.

Při stanovení či zvýšení výživného se přihlíží:
1. z hlediska dítěte – např. k věku, zdravotnímu stavu, zájmům, návštěvám školního zařízení apod.
2. z hlediska povinného rodiče – např. k hodnotě majetku, výdělečným možnostem, zda tento
rodič nepodstupuje nepřiměřené majetkové riziko.

Zánik vyživovací povinnosti
– pokud je dítě se schopno samo živit (může nastat již před dosažením zletilosti, ale zároveň
neznamená dosažením této zletilosti 18 roku věku – např. studuje)
– uzavřením manželství dítěte
– osvojením dítěte či smrtí dítěte nebo rodičů
Pro výpočet výživného neexistuje v současné době žádná závazná tabulka, která by určovala přesnou
výši. Nicméně soudy mají k dispozici orientační doporučující tabulku (procentuelní určování výživného
na děti z čisté mzdy povinného rodiče a to v rozmezí 11 (děti do 5 let) až 25% z čisté mzdy).

Náhradní rodinná výchova
Náhradní výchova =odebrání dítěte z rodiny soudem a jeho umístění v jiném, náhradním prostředí
(jiná rodina, ústav).
Nemůže-li dítě vyrůstat ve své přirozené rodině, musí v zájmu blaha dítěte zasáhnout stát. To jsou
zejména případy kdy:
– rodiče nejsou schopni, ať už z objektivních (např. jsou ve vězení) nebo ze subjektivních (nemají
zájem) důvodů dítě vychovávat
– rodiče nejsou ochotni mít dítě u sebe
– rodiče nedokážou vytvořit dítěti příznivé rodinné prostředí

Druhy náhradní výchovy:
1. osvojení (dříve se používal termín „adopce“)
2. svěření dítěte do výchovy jiného občana
3. svěření dítěte do pěstounské péče
4. poručnictví
5. opatrovnictví
6. ústavní výchova

Osvojení
Osvojit lze jedině nezletilého a to jen, je-li mu osvojení ku prospěchu. O osvojení vždy rozhoduje soud
na návrh osvojitele.

Má dvě fáze:
Druhy,Následky, preadopční péče – péče před osvojením, budoucí osvojitelé si berou dítě jakoby „na zkoušku“
domů na dobu nejméně 3 měsíců
úplné osvojení – vztahy k původním rodičům zcela zanikají.
osvojení:
zrušitelné, nazývané též „osvojení I. stupně“ či „osvojení prosté“, zrušitelně lze osvojit dítě bez
ohledu na věk, tj. ihned po uplynutí tříměsíční předadopční péče, v případě novorozenců tedy
již ve třech měsících, v případě zrušitelného osvojení zůstávají v matrice i v rodném listě dítěte
zapsáni jeho původní rodiče. Lze ho zrušit, avšak jen ze závažných důvodů. Návrh na zrušení
osvojení může podat pouze osvojitel nebo zletilý osvojenec (§ 73 odst. 1), zrušením osvojení
vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou.
Osvojenec nabývá opět svého dřívějšího příjmení (§ 73 odst. 2).
nezrušitelné, nazývané též „osvojení II. stupně“ či „osvojení plné“, lze osvojit jen dítě starší
jednoho roku (§ 75), jak patrno z jeho názvu, nelze zrušit (§ 73). Pokud osvojitelé nemohou
nebo nechtějí o nezrušitelně osvojené dítě osobně pečovat, mají stejné možnosti jako v případě
vlastního dítěte (svěření dítěte do jiné náhradní rodiny, do zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc nebo v krajním případě do ústavní výchovy). V případě nezrušitelného
osvojení jsou osvojitelé zapsáni v matrice i v rodném listě dítěte namísto původních rodičů.
Pokud dítě nezrušitelně osvojí osamělá osoba, je z matriky i z rodného listu vypuštěn zápis o
druhém rodiči dítěte (používá se termín „neuveden“). V matrice zápis o původních rodičích
vždy zůstává v poznámce. Zletilé osvojené dítě má právo do matriky nahlédnout. Nezrušitelně
lze po roce věku osvojit i dítě, které bylo předtím osvojeno zrušitelně, a to až do dovršení jeho
zletilosti. V praxi jsou novorozenci poměrně často osvojováni nejprve zrušitelně a po dosažení
jednoho roku věku nezrušitelně.

osvojení:
– vzniká vztah jako mezi rodiči a dětmi
– osvojenec má veškerá práva a povinnosti dítěte a vzniká příbuzenský vztah
– zanikají práva a povinnosti k původní rodině
– dochází ke změně příjmení osvojence + právo osvojitelů změnit dokonce i jméno osvojence

Poručenství (poručnictví)
V případě, že rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské
zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí
soud dítěti ustanovit poručníka, který je oprávněn nezletilé dítě vychovávat, zastupovat a spravovat
jeho majetek místo rodičů.

Opatrovnictví
Opatrovnictví je další forma náhradní rodinné péče. O ustanovení opatrovníka rozhoduje soud
usnesením, v němž vymezí rozsah práv a povinností k dítěti, a to vždy s ohledem na důvod, pro
který byl dítěti opatrovník ustanoven. Opatrovník vykonává pouze některá v rozhodnutí stanovená
práva, není zákonným zástupcem dítěte.

Registrované partnerství
Je to trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví. Vzniká svobodným projevem vůle dvou osob
stejného pohlaví.
Prohlášení o registrovaném partnerství se provádí před matrikářem, který položí otázku, zda osoby
chtějí uzavřít partnerství. Po jejich prohlášení, že chtějí vstoupit do partnerství, následně podepíší
protokol o prohlášení a partnerství se zapíše do knihy registrovaného partnerství.
Práva plynoucí z tohoto svazku:
při dědění má partner pozůstalého právo dědit dle zákona v první dědické skupině spolu s
dětmi pozůstalého. Pokud byl partner bezdětný, dědí ve druhé dědické skupině spolu s rodiči
pozůstalého, nejméně však polovinu dědictví
– partner se může informovat u lékařů na zdravotní stav druhého partnera
– partneři se mohou zastupovat v různých záležitostech, např. při přebírání dopisů, zrušení rezervací ubytování
Povinnosti:
– oba partneři by měli sdílet stejnou životní úroveň, jsou povinni se v této věci vzájemně
podporovat

Podmínky pro uzavření registrovaného partnerství:
– aspoň jeden z partnerů musí být občanem České republiky
– oba musí mít 18 nebo více let
– oba musí být způsobilí k právním úkonům
– nesmí mít dříve uzavřené manželství nebo partnerství, která stále trvají
Partnerství se uzavírají u příslušných matričních úřadů. Většinou se jedná o magistráty příslušných
krajů. V každém kraji tak najdeme jeden magistrát, který registrované partnerství uzavírá.
Partnerství se uzavírá v tom kraji, ve kterém má aspoň jeden z partnerů trvalý pobyt. Pokud ani jeden
nemá trvalý pobyt v České republice, partnerství se uzavírá na zvláštní matrice v Brně.
„Rodinný stav“ je pak v občanském průkazu nahrazen slovem „Stav“ a k tomu je připsáno „partnerství“
nebo při zániku partnerství „zaniklé partnerství“. Partneři si také mohou zažádat o změnu přijmení.
Registrované partnerství neumožňuje adopci dětí.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: