Rodinné právo – seminární práce

 

   Otázka: Rodinné právo

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Verca

 

 

 

 

OBSAH

Úvod

Co je to rodinné právo?

Dělení rodinného práva

Manželství

Registrované partnerství

  • 1. Vznik manželství
  • 2. Neplatnost a neexistence manželství
  • 3. Vztahy mezi manžely
  • 4. Zánik manželství, prohlášením za mrtvého
  • 5. Rozvod

Příbuzenství

Narození dítěte

Vztahy mezi rodiči a dětmi

  • 1. Rodičovská zodpovědnost
  • 2. Výchovná opatření
  • 3. Určení rodičovství
  • 4. Osvojení
  • 5. Poručenství a opatrovnictví

Výživné

  • 1. Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí
  • 2. Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými
  • 3. Vyživovací povinnost mezi manžely
  • 4. Výživné rozvedeného manžela
  • 5. Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce
  • 6. Společná ustanovení

Škola a těhotenství

Jak rozvod prožívají děti?

Jak rozvod prožívají dospělí lidé?

Přílohy

Použitá literatura

Závěr

 

ÚVOD

Toto téma jsem si vybrala, protože se o právo zajímám. Když jsem si přečetla a na internetu našla kolik je forem práva nejvíce mě zaujalo rodinné právo. Zároveň jsem mě až do této doby byly neznámé. Po mém delším a hlubším zájmu z toho vznikla moje seminární práce. Zahrnula jsem zde důležité pojmy, které určitě k rodinnému právu patří a ty jsem následně vysvětlila a také jsem zde vysvětlila ten hlavní pojem co vlastně rodinné právo znamená. Také jsem zde zahrnula několik příloh, kde se nachází grafy rozvodů, průměry narozených dětí na jednu rodinu apod.

 

CO JE TO RODINNÉ PRÁVO?

Prameny rodinného práva

  • Zákon o rodině
  • Zákon o pěstounské péči
  • Úmluva o právech dítěte
  • Občanský zákoník
  • pojem a předmět rodinného práva, postavení v systému práva regulují manželské a rodinné vztahy

 

Předmět rodinného práva = 3 druhy vztahů:

1. vztahy mezi manžely (osobní a majetkové)

2. vztahy mezi rodiči a dětmi (určení rodičovství, institut rodičovské zodpovědnosti), vztahy prarodiče – děti a mezi sourozenci, možnost zásahu státu, neplní-li rodiče své povinnosti

3. vztahy náhradní rodinné výchovy – postavení rodinného práva se vydělilo z občanského práva, díky ingerenci státu na hranici soukromého a veřejného práva, tvoří relativně samostatný subsystém.

 

DĚLENÍ RODINNÉHO PRÁVA

  1. Manželství
  • Vznik manželství
  • Neplatnost a neexistence manželství
  • Vztahy mezi manžely
  • Zánik manželství, prohlášením za mrtvého
  • Rozvod

 

  1. Vztahy mezi rodiči a dětmi
  • Rodičovská zodpovědnost
  • Výchovná opatření
  • Určení rodičovství
  • Osvojení
  • Poručení a opatrovnictví

 

  1. Výživné
  • Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí
  • Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými
  • Vyživovací povinnost mezi manžely
  • Výživné rozvedeného manžela
  • Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané

 

Matce

  • Společná ustanovení ( o výživném)

 

1. MANŽELSTVÍ

= dobrovolný svazek muže a ženy uzavřený souhlasným prohlášením před příslušným orgánem nebo státem registrovaným církví za účasti dvou svědků, poté proveden zápis do matriky

– rovnost manželů stanoví zákon, mají stejná práva i stejné povinnosti

– zákon o rodině chápe manželství jako harmonické, pevné a trvalé životní společenství muže a ženy, pro které se oba dobrovolně rozhodli

 

Okolnosti vylučující uzavření platného manželství:

  • překážka bigamie
  • překážka příbuzenství mezi předky a sourozenci
  • překážka nezletilosti hranice 18 let ve výjimečných případech lze povolit sňatek osobě starší 16 let
  • překážka duševní choroby

 

Formy manželství:

  1. Civilní forma – manželství je uzavřeno před orgánem státu, který je pověřen vést matriku pro obvod. Sezdává starosta, nebo jim pověřený člen zastupitelstva. Je důležitá přítomnost matrikáře.
  2. Církevní forma – manželství je uzavřeno před orgánem státem registrované církve, nebo náboženské společnosti a to před osobou vykonávající činnost duchovního.

 

Obě formy uzavřené manželství mají stejnou platnost a podmínky.

 

Při uzavření manželství musí snoubenci učinit několik prohlášení:

  1. O vstupu do manželství
  2. O nevědomosti vylučující vznik manželství
  3. O vzájemné znalosti zdravotního stavu
  4. Prohlášení o příjmení

 

Vztahy mezi manžely:

Práva a povinnosti osobního charakteru

  1. Žít spolu, být si věrni a vzájemně si pomáhat vytvářet zdravé rodinné prostředí. Toto jsou práva morální a ne právní.
  2. Povinnost dohody o všech podstatných záležitostech. V případě nedohody lze se obrátit na soud.

 

Je-li ohrožen život snoubence, může se manželství uzavřít na kterémkoliv místě.

  • Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským úřadem České republiky oprávněným k tomuto zvláštním předpisem.
  • Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
  • V cizině může přijmout prohlášení snoubenců i kapitán lodi pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
  • Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky.
  • Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.

 

REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ

  • Registrované partnerství zajišťuje právní jistotu pro soužití dvojic stejného pohlaví. Zákon o registrovaném partnerství má dát dvojícím gayů a lesbiček právní jistotu v právním řádu České republiky.
  • Má upravovat uzavírání partnerství, podmínky pro jeho zrušení nebo zánik, vzájemné majetkoprávní vztahy partnerů, jejich práva a povinnosti vůči sobě navzájem, vůči institucím a vůči státu.
  • V současné době existují různé podoby právních norem, které upravují soužití osob stejného pohlaví v 11 zemích Evropy: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Island, Německo, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Švédsko a Švýcarsko.

 

1.1. VZNIK MANŽELSTVÍ

  • Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.

 

  • Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí, bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.

 

  • Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.

 

  • Z důležitých důvodů může okresní úřad povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.

 

  • Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné

 

  • Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

 

  • Zástupcem snoubence může být pouze zletilá fyzická osoba, která není zbavena způsobilosti k právním úkonům, jejíž způsobilosti k právním úkonům není omezena, a která je stejného pohlaví jako snoubence, kterého zastupuje. O povolení uzavřít manželství zástupcem rozhoduje okresní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu snoubence, popřípadě podle místa posledního trvalého pobytu. Pokud takový pobyt na území České republiky žádný ze snoubenců neměl, je příslušný k rozhodnutí Magistrát hlavního města Prahy. K žádostí o povolení uzavřít manželství zástupcem přiloží snoubenec doklady, které jsou přikládány k uzavření manželství, a písemnou plnou moc.

 

1.2. NEPLATNOST A NEEXISTENCE MANŽELSTVÍ

  • Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci, totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.

 

  • Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav osoby slučitelný s účelem manželství.

 

  • Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilosti k právním úkonům je omezena, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem manželství.

 

  • Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhružky anebo omylu týkajícího e totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství ne návrh kteréhokoli z manželů.

 

  • Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce prvního zanikne uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl.

 

  • Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donucení fyzickým násilím.

 

  • Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let.

 

  • Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.

 

  • Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez toho povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.

 

1.3. VZTAHY MEZI MANŽELY

  • Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.

 

  • Záležitost rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.

 

1.4. ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍM ZA MRTVÉHO

  • Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci.

 

  • Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.

 

1.5. ROZVOD

Rozvod může proběhnout jedině u soudu. Důvody k rozvodu se uvádět nemusí, musí se však prokázat nefunkčnost manželství.

 

  • Soud na návrh některého z manželů může manžele rozvést, jestliže je manželství trvale a hluboce rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.

 

  • Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky s ustanovení jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství rozvede, jsou-li předloženy:
  1. Písemné smlouvy s úředně ověřenými popisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a Případnou vyživovací povinnost
  2. Pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.

 

  • Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

 

  • Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

 

  • Před rozhodnutím o svěření do dítěte by měl soud zjistit:
    • zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, vlohy a schopnosti
    • životní poměry obou rodičů, včetně bytových poměrů
    • kdo dosud více dbal na výchovu dítěte (citová, rozumová, mravní)
    • výchovná schopnost a odpovědnost rodiče
    • stabilita budoucího výchovného prostředí
    • schopnost rodiče dohodnout se s druhým rodičem
    • citové vazby na příbuzné (sourozence, prarodiče,…)
    • hmotné zabezpečení ze strany rodiče

 

  • Jsou-li ob Rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

 

  • Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.

 

  • Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.

 

  • Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

 

  • Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

 

  • Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.

 

  • Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.

 

PŘÍBUZENSTVÍ

Přímá linie – mezi osobami přímo pocházejícími jeden z druhého (otec – syn)

 

Pobočná linie – mezi osobami, které mají společného předka

                                  – příbuzenské vztahy vznikají také nemanželským

                                     Zplozením

 

NAROZENÍ DÍTĚTE

– narozením dítěte vzniká příbuzenský vztah k rodičům

matka dítěte je jistá, ale při pochybnostech otcovství se otec určuje:

  1. Narodí-li se dítě provdané ženě, považuje se za otce manžel matky, jestliže se dítě narodilo v době od vzniku manželství do 300 dne po jeho zániku
  2. Muž určený souhlasným prohlášením obou rodičů
  3. Rozhodne soud – na základě důkazů určí otce, který měl s matkou pohlavní styk v době, od které do narození dítěte neuplynulo méně než 180 dní a více než 300 dní.

 

Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte – určuje soud

 

Rodiče jsou odpovědni za výchovu a výživu dítěte. Mají právo a povinnost zastupovat své nezletilé děti, spravovat jejich záležitosti. Jestliže při některých právních úkonech dojde ke střet zájmů mezi dítětem a rodiči (nebo mezi dětmi navzájem) zastupuje dítě tzv. kolizní opatrovník.

 

Dítě, které žije s rodiči ve společné domácnosti, je povinno jim pomáhat a přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, jestliže má své příjmy.

 

  1. VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI

Souhrn práv a povinností, které mají rodiče s plnou způsobilostí k právním úkonům vůči svému nezletilému dítěti.

Mezi ně patří:

  1. Právo dítě vychovávat

    – právo dítě mít u sebe

    – právo určit místo pobytu dítěte

    – právo určit povolání dítěte ve shodě s jeho zájmy

    – právo být s dítětem v kontaktu (soud může omezit, nebo zakázat tento

      kontakt mezi rodiči a dětmi)

  1. Právo dítě zastupovat před úřady, spravovat jejich majetek, atd.
  2. Vyživovací povinnost – je to nejdůležitější druh povinnosti a trvá po

     celou dobu trvání právního vztahu mezi rodičem a dítětem

  1. Určení jména a příjmení dítěte

 

Náhradní rodinná výchovna

Patří do ní:

  1. ústavní péče ( dětské domovy)
  2. osvojení – vzniká stejný právní vztah jako mezi rodiči a dětmi. Dítě má

    Stejná práva jako vlastní dítě rodičů

  1. pěstounská péče – je určena pro děti, které není možno osvojit z důvodu

    vyššího věku, horšího zdravotního stavu. Pěstounská péče je individuální,

    nebo kolektivní pěstounská péče např. vesničky S.O.S. Pěstounská péče    

    je placena státem.

  1. svěření do výchovy jiného občana než rodiče – tato forma náhradní

    výchovy je určena pro děti u nichž se předpokládá, že se budou moci

    časem vrátit do původní rodiny např. svěření dětí prarodičům

  1. vyživovací povinnost v rodinném právu – členové rodiny mají povinnost

     navzájem si pomáhat. Tato pomoc, která má morální charakter, ale

     existuje zde i právní stránka vyživovací povinnosti – je to vyživovací

     povinnost rodičů vůči dětem.

 

2.1. RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST

  • Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny.

 

  • Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.

 

  • Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.

 

  • Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.

 

2.2. VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ

  • Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí, přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.

 

  • Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.

 

  • Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.

 

  • Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte, do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.

 

  • Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen „pěstoun“), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte.

 

  • Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.

 

  • li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti rozhodne soud.

 

2.3. URČENÍ RODIČOVSTVÍ

  • Za otce se považuje muž, která s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.

 

  • S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte.

 

  • Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.

 

  • Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.

 

  • Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.

 

  • Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel.

 

  • Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.

 

  • Muž jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno, tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.

 

2.4. OSVOJENÍ

Osvojení dítěte a pěstounská péče

– mnoho dětí je u nás umístěno v dětských domovech

– 1% dětí je umístěno v S.O.S. vesničkách

– možnost umístění dětí do rodiny:

  1. osvojení(adopce) = přijetí dítěte za vlastní, dítě dostane nový rodný list a příjmení, zanikají jeho příbuzenské vztahy k původní rodině, o adopci rozhoduje vždy soud

– zrušitelné – u dítěte mladšího než 1 rok

– nezrušitelné – u dítěte staršího než 1 rok

– novelizace zákona: u adopce vždy vyžadován souhlas matky ( ne v šestinedělí)

 

  1. pěstounská péče = je dočasná, zaniká dosažením zletilosti dítěte, nemění se příjmení a příbuzenské vztahy

– pěstouni jsou odměňováni státem

– rozhoduje soud

– čekací doba je kratší než u adopce

 

  1. poručenství – týká se zletilých

– vzniká např. když rodiče zemřeli nebo nemohou vykonávat rodičovské povinnosti

– soud většinou přiřkne děti blízkým příbuzným

 

  • K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.

 

  • Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.

 

  • Jako společné dítě mohou osvojit pouze manželé.

 

  • Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péče, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň po tuto dobu.

 

  • Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.

 

  • Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojencem bude mít opět své dřívější příjmení.

 

  • Osvojení, vyjma nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

 

  • Děti vhodné pro osvojení jsou děti, u kterých se předpokládá méně problémový zdravotní a psychomotorický vývoj a které je možné předat do rodinné péče především v raném věku.

 

  • Lze také dítě osvojit z ciziny – tato forma náhradní péče je možným řešením v případě, že se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v zemi původu.

 

  • Mezinárodní osvojení je upraveno Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference

 

  • Právně volné děti, pro které se během 6 měsíců nepodaří nalézt vhodnou rodinu v ČR, jdou nabídnuty prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně do osvojení do ciziny. Pokud se nenašla rodina v cizině a zároveň se podařilo nalézt rodinu v ČR, je upřednostňována naše rodina, protože dítě má právo žít v zemi svého původu.

 

  • Pokud se pro žadatele o osvojení nepodaří vytipovat vhodné dítě z celé ČR je možné, pokud si to přejí, hledat pro ně dítě v cizině.

 

Dnes je možné adoptovat si dítě z Afriky a tím mu umožníme lepší vzdělání, kvalitnější pomůcky ve škole, ale také zlepšení životních podmínek. Do této adopce se může připojit kdokoliv.

 

2.5. PORUČENSTVÍ A OPATROVNICTVÍ

  • Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.

 

  • Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.

 

  • Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.

 

  • Rozsah práv a povinnosti opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byl plně zajištěna.

 

  1. VÝŽIVNÉ

3.1. VZÁJEMNÁ VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ A DĚTÍ

  • Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

 

  • Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

 

  • Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

 

  • Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

 

  • Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.

 

  • Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže pomoc potřebují.

 

  • Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.

 

Za plnění vyživovací povinnosti se považuje nejen placení výživného, ale také osobní péče o vyživovanou osobu.

o výživném rozhoduje soud na návrh oprávněné osoby. Rozhodnutí soudu musí být v souladu s právními normami a také s morálními zásadami.

Nejdůležitější povinnosti jsou mezi rodiči a dětmi a manžely.

 

  1. vyživovací povinnost vůči dítěti – trvá od jeho narození do doby, kdy je dítě schopno samo se živit
  2. vyživovací povinnost vůči rodičům – v situaci, kdy rodiče nejsou schopni sami se živit
  3. vyživovací povinnost mezi manžely – je uzákoněna za tím účelem, aby životní úroveň manželů byla po celou dobu trvání jejich manželství stejná

 

Někdy se uplatňují ostatní druhy vyživovací povinnosti např:

   – mezi ostatními příbuznými v přímé linii (dědeček a vnuk)

   – příspěvek na výživu rozvedeného manžela (který není schopen sám živit)

   – příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce

      (otec dítěte)

 

  • Výživa nezletilého dítěte:

– oba rodiče mají stejnou povinnost materiálně podporovat své dítě

– každý rodič přispívá podle svých schopností, možností a

  majetkových poměrů

– nežijí-li rodiče spolu, vyživovací povinnost upraví soud. Obvykle

  přispívá na výživu dítěte rodič, se kterým nežije

– výše výživného závisí také na věku dítěte, studiu, zájmech,

  zálibech, …

 

3.2. VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI

  • Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

 

  • Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

 

  • Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

 

3.3. VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI MANŽELY

  • Manželé mají stejnou vyživovací povinnost.

 

  • Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

 

3.4. VÝŽIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŽELA

  • Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.

 

  • Tato povinnost přechází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.

 

  • Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely.

 

  • Výživné lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.

 

3.5. PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU A ÚHRADU NĚKTERÝCH NÁKLADŮ NEPROVDANÉ MATCE

  • Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenství a slehnutím.

 

  • K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolena, může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.

 

3.6 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (O VÝŽIVNÉM)

  • Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.

 

  • Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

 

  • Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

 

  • Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnost přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

 

  • Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojede-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

 

  • Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.

 

  • Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh.

 

  • Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.

 

ŠKOLA A TĚHOTENSTVÍ

– těhotná studentka má právo pokračovat ve studiu

– po porodu se její absence posuzuje jako u dlouhodobě nemocného

  studenta

– individuální studium se nepovoluje

 

JAK ROZVOD PROŽÍVAJÍ DĚTI

Děti prožívají rozvod mnohem složitěji než dospěli. Většinou má toto zranění v jejich duši charakter obalené rozbušky čekající na odjištění. Ať už jde o nemluvně či školní dítko, v každém věku je rozvod poznamenává. Dokonce i na prahu dospělosti může pocit ztráty kořenů silně rozkolísat psychiku. Na druhou stranu malé dítě nám o tom sice říci ještě neumí a ze situace takzvaně nemá rozum, ale může být ohrožena jeho základní potřeba jistoty, bezpečí nebo důvěry ve svět, což zpětně ovlivní i spoustu dalších podružností.

V předškolním věku se v souvislosti s rozvodem často objevují zhoršení spánku a strach z odloučení od rodiče nebo jiné pečující osoby. Ve škole jsou tyto děti obvykle hodnoceny jako rozlítostněné, nervózní, nesoustředěné, citlivé a výbušné. U dětí mladšího školního věku jdou také někdy ruku v ruce psychosomatické potíže a zhoršení prospěchu. Chlapci často ventilují své pocity projevy agresivity, hněvu, smutku a různými poruchami chování. Dívky se spíš snaží ve svých omezených možnostech proti rozvodu bojovat.

 

Existují ovšem i děti, kterým se podařilo se s rozpadem vztahu rodičů celkem lehce srovnat. Hlavní je, ale přístup rodičů. Dávají dítěti pocit, že i když každý teď bydlí zvlášť, jejich lásku k němu to nijak neohrozilo. Rodiče své problémy řeší mimo jeho dosah a ani v nepřítomnosti druhého dospělého ho před dítětem nepomlouvají ani proti němu jinak dítě nabádají. Jde o přístup rozumných a uvědomělých osobností, kteří nad své zájmy staví prospěch dítěte. před takovými rodiči smekám, mají velké a dobré srdce. Kéž by jich bylo na světě víc!

 

V dnešní době jsou rodiče takoví, že se navzájem pomlouvají a špiní u dětí. Neustále, když jsou s dětmi tak naráží na toho druhého a dítě je pak velmi zmateno a strašně ho to mrzí a trápí. Je smutné že více jak 25% dětí se nesmíří s tím, že se rodiče rozvedli a našli si novou rodinu, že se rozhodnou k sebevraždě. Rodiče, kteří si najdou novou rodinu a mají další děti, by měli přistupovat stejně tak ke svému dítěti z předchozího manželství a neměli by nijak preferovat dítě z nové rodiny. Měl by je vychovávat stejně. Dávat každému stejně lásku jak k tomu druhému, ani jednoho nijak nepreferovat před tím druhým.

 

JAK ROZVOD PROŽÍVAJÍ DOSPĚLÍ

Dospělí prožívají rozvod trochu mírněji než děti. Rozvod přijmou dříve. Myslím si, že většina dospělých s tím postupně smíří, ale ze začátku je to mrzí, protože celé jejich dětství byli rodiče spolu. Dospělé to tak psychicky neovlivní jako děti, ale mrzí je rozvod rodičů. Je to pro ně nepochopitelné, protože spolu žili celý život a najednou se rozvedou. Většinou je příčina rozvodu taková, že si jeden z manželů najde mladšího partnera. Myslím si, že stejně po nějaké době se k sobě zase vrátí.

 

Ve většině případů se, ale rodiče rozvádějí, když jsou děti ještě malé, protože si nerozumí nebo si najdou někoho jiného.

 

Myslím si, že je hodně těžké pro dospělé lidi, když najednou si jeden z partnerů „na stará kolena“ najde mladého partnera. Ten druhý to těžce nese a často se stane, že na následky toho hodně onemocní, protože je jim smutno pro protějšku, když celý život žili spolu.

 

Myslím si, že rozvod je hodně těžký jak pro děti tak i pro rodiče, kteří se zrovna rozvádí.

 

POUŽITÁ LITERATURA

  • Zdeňka Králíčková – Rodinné právo v otázkách a odpovědích
  • Sagit – Rodinné právo
  • Konzultace s rodinným právníkem
  • Internetové stránky
  • Maturitní otázky

 

ZÁVĚR

Na závěr jsem jen chtěla napsat, že jsem se zamyslela nad tím proč je v této době tolik rozvodů a zničených manželství.

Zjistila jsem, že nejvíce manželství krachuje hned v prvních letech společného soužití a to jde hlavně o bezdětné páry.

Nejhorší mi přijde, když manželství skončí i po dvacetiletém manželství, což mi připadá jako naprostá katastrofa. Manželé v té době už mají už odrostlé děti, o které se nemusí starat a tím pádem má každý z partnerů více času a začnou se odcizovat.

Nejčastější důvody rozvodů jsou rozdílné názory a zájmy. Dalším strašným důvodem k rozvodu patří domácí násilí. V malých procentech i nevěra.

Myslím si, že lidé by si měli hodně promyslet svatbu…měli by zvážit jestli toho druhého znají pořádně.

Je to strašné v této době, když téměř každé manželství končí rozvodem. Nejvíce to odnesou děti a následky mají až do dospělosti a nerady na tuto dobu vzpomínají. Jestli se doba neuklidní a lidé se nebudou brát, už teď je pro některé svatba jen zbytečnost. A tak by to nemělo být.

Nejdříve jsem chtěla udělat i anketu na téma rozvod, ale většina lidí, když jsem se je na to zeptala odmítala toto téma rozebírat, protože je toto téma pro ně velmi citlivé a nechtějí to vytahovat a vzpomínat na to.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: