Sociální pedagogika – maturitní otázka ZSV

 

Otázka: Sociální pedagogika

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): klokanek

 

 

 

 

Sociální pedagogika je hraniční pedagogická disciplína, která:

Užší pohled

  • Zabývá se péčí o sociálně problémové jedince a skupiny (děti a mládež s problémovým chováním, z problematického sociálního prostředí, opuštění jedinci, jedinci v krizových situacích).

  • Zabývá se výchovným působením i mimo vyučování.

Širší pohled – socializace jedince do společnosti a působení jedince na sociální prostředí.

  • Zkoumá sociální vztahy v procesu výchovy.

  • Zkoumá vliv sociálního prostředí na člověka.

Historické pohledy a východiska:

  • Na vznik sociální pedagogiky měl vliv i rozvoj sociologie. Její zakladatel byl A. Comte. Výchovu pokládal za důležitý prostředek socializace, který měl přispívat ke stabilizaci společnosti a chránit ji před rozpadem.

  • Sociální pedagogika vznikala jako reakce na společenskou situaci 2. poloviny 19. století, která s sebou nesla obrovské množství sociálních problémů (např. dětská práce, negramotnost chudých vrstev lidí, stěhování za prací, výskyt sociálně- patologických jevů).

  • Sociální pedagogika je oborem poměrně novým, ale její počátky můžeme nalézt i dříve v pedagogicko-psychologických úvahách o vlivu výchovy na jedince.

  • Samotné označení oboru se objevuje mnohem později a intenzivnější zájem o tuto disciplínu se u nás začal objevovat až v 90. letech 20. století díky prudkému rozvoji sociálních věd.

Norma

  • požadavek, předpis nebo měřítko, které je stanovené nějakou autoritou ve společnosti

  • normy chápeme jako osvědčené, přípustné, správné a žádoucí

  • existuje norma ideální (zákony, pravidla) a norma průměrná

Sociální normy

  • Jsou standardy, které regulují chování a prožívání jedinců ve skupině. Tyto normy definují chování, které je ve skupině přijatelné. Rozdělují tak chování na přípustné a nepřípustné.

  • Funkcí norem a hodnot je řídit sociální jednání.

  • Jsou to pravidla, požadavky kladené společností.

  • Jsou psané (zákony) a nepsané (slušné chování).

  • Skupiny norem:

    • zvyky, obyčeje – nepsané normy, jsou nejméně trestány (pozdravení, nevhodné oblečení)

    • zákony – psané, za nedodržování zákonů jsou postihy

– zajišťují fungování společnosti (např. proti krádežím, podvodům)

    • tabu – nezveřejňovaná pravidla, přísné zákazy (incest, lidožroutství)

Deviace

  • Je jednání člověka, které se odchyluje od nějaké sociální, kulturní, etické nebo morální normy, pravidla. Takové chování se označuje jako deviantní a jednající člověk jako deviant.

  • Může být negativní, ale i pozitivní. (v určité společnosti se objevuje osobnost, společenství lidí, kteří jsou posuzování jako devianti, ale z dnešního hlediska jsou přínosem – disidentská činnost, knihy o sexu).

  • Jsou to např. krádeže, podvody, nedodržování slibů a dohod, dopravní přestupky, alkoholismus, užívání drog apod.

  • Tito lidé, kteří vědomě porušují řád, se mnohdy sdružují do různých skupin. Tím vytvářejí např. gangy, černý obchod, hnutí skinheads, extremistické strany, sekty. Tato společenství se staví proti řádu společnosti a při tom si vytvářejí svá vlastní pravidla, zvyklosti a dohody. 

Asociální chování

  • Je chování, které porušuje společenské normy, ale intenzitou nepřekračuje právní předpisy, je v rozporu s morálkou.

  • Poškozuje většinou sebe samého, bývá setrvalé a časté, vyžaduje speciálně pedagogický přístup v poradenské i ústavní péči ve speciálních výchovných zařízeních.

  • V pedagogickém působení je podstatná motivace, intenzita působení a jeho dopad a diagnostika příčin a jejich odstranění (přijetí partou, upoutání pozornosti, problémy v komunikaci, neúspěch, šikana, reakce na náročnou situaci).

Asociální poruchy:

• útěky

• záškoláctví

• závislostní chování – toxikomanie, narkomanie, alkoholismus, gamblerství

• sexuální deviace – fetišismus, exhibicionismus, sadismus, masochismus, pedofilie, zoofilie, nekrofilie, incest

• sebevražda

Antisociální chování

  • Protispolečenské jednání, poškozující společnost i jedince.

  • Porušení zákonů daných společností, ohrožuje společenské hodnoty, včetně lidského života.

  • Náprava ústavní péčí (školská zařízení, věznice), ale je velká pravděpodobnost recidiv.

Antisociální poruchy:

• krádeže, loupeže (rozdíl je v ohrožení společnosti, loupež je většího měřítka)

• vandalství

• sexuální delikty (pohlavní zneužití, znásilnění)

• zabití, vraždy

• vystupňované násilí, terorismus, rasismus

• organizovaný zločin

• trestná činnost související s toxikomanií či narkomanií

Socializace

  • Je proces začleňování člověka do společnosti.

  • Socializace je celoživotní proces.

  • Jde o osvojování způsobů chování ve společnosti, seznamování s prostředím, osvojování společenských norem a o plné přizpůsobení společenskému životu.

  • Probíhá-li socializace úspěšně, jedinec má osvojeny sociální normyhodnoty, vystupování, ale také i sociální role.

  • Subjekt socializace je jedinec, který působí na společnost, a společnost působí na něj.

Sociální prostředí

  • Je to sociální systém tvořený lidmi, jejich vztahy a společnými aktivitami. Je to prostředí, ve kterém člověk žije a pracuje.

  • Jevy, situace, vztahy, které člověka obklopují v rodině, sociální skupině, společenské vrstvě a v celé společnosti.

  • Sociální prostředí výrazně ovlivňuje socializaci jedince, protože to, v jakém prostředí se zdržujeme, se odráží v chování jedince. Je rozdíl, jestli jsme vychováváni v dysfunkční rodině nebo v rodině, kde se nám rodiče plně věnují. Pokud se pohybujeme v bezproblémovém (méně problémovém) prostředí, naše začlenění do společnosti bude daleko snazší.

  • Vývoj jedince ovlivňuje mnoho prostředí a mnoho faktorů v něm. Nejčastějším prostředím, které jedince ovlivňují, je rodina, škola, vrstevnická skupina, lokální prostředí (hospoda, klub, knihovna, vězení, prostředí nemocnice, místo bydliště – venkov, město).

  • Socializaci ovlivňují tato prostředí:

    • mikroprostředí – ovlivňuje jedince – rodina, školní kolektiv, třída, přátelé, emoce (přímé meziosobní interakce)

    • mezoprostředí – působí na skupinu lidí a utváří vztahy (sociální vazby) mezi mikroprostředím (město, škola, kolemjdoucí)

    • makroprostředí – působí na větší skupinu lidí – ovlivňuje ho společenská situace, ideologie státu, kultura (region, kultura, jazyk, politika, podnebí)

Sociální status (- hierarchické umístění, které si stále držíme)

  • Sociální postavení člověka nebo jiného tvora ve vertikální hierarchii společnosti.

  • Odlišné sociální statusy jsou dány úrovní vzdělání, kvalifikací, bohatstvím, mocenskou pozicí. Takto vznikají sociální vrstvy, třídy – které mají odlišnou prestiž. (Dle pedagogického slovníku).

  • Vymezuje práva a povinnosti jedince ve vztahu k ostatním a zároveň také formuje očekávání, které je požadované v určitých situacích.

  • Hodnocení pozice, společenská vážnost, prestiž.

  • Vztah mezi různými sociálními statusy vymezuje sociální role.

  • Sociální status se dělí na vrozený, získaný a připsaný.

    • vrozený (do bohaté rodiny, chudé rodiny, vzdělané rodiny, žena x muž)

    • získaný (student gymnázia vs. student na základní škole)

    • připsaný – přidělený společností (lékař vs. popelář, politik vs. dělník)

  • Očekávané symboly (např. dáma – důstojnost, krása, pěkné šaty; podnikový ředitel – auto, mobil, doutník, obydlí).

Sociální role

  • Je očekávaný způsob chování člověka v určité roli ve společnosti.

  • Na rozdíl od sociálního statusu, rolí máme více – můžeme je střídat podle situace.

  • 3 základní přístupy jedince k sociální roli:

    • ztotožnění (přijmutí role)

    • distanc/odstup (jedinec roli navenek hraje, ale vnitřně se s ní neztotožní)

    • odmítnutí role

  • Mohou být:

    • krátkodobé a dlouhodobé

    • nucené (žena) a volitelné (zaměstnání)

  • Každá osoba hraje více rolí najednou (žena, manželka, matka, sestra, kamarádka, teta, kuchařka, uklízečka, sexuální partnerka).

  • Role známe už z historie (kasty).

Sociální pozice (= sociální status) – vyjadřuje místo, které jednotlivec zaujímá ve společnosti

  • distanc rolí – nepřijetí role

  • falešná role (úspěšný podnikatel, ale podvodník)

  • konflikt rolí (žena – role matky vs. pracovní role v zaměstnání)

Sociální klima školy

  • Je to dlouhodobý jev buď pozitivní, nebo negativní.

  • Je to vnímání, prožívání, hodnocení a reagování všech aktérů školy (ředitel, učitel, žák, školník, uklízečka atd.) na to, co se ve škole odehrálo, právě odehrává nebo má v budoucnu odehrát.

  • Je vnímané jako fyzikální i psychologické prostředí školy, které následně ovlivňuje vztahy mezi aktéry (žáci, učitelé).

  • Má také vliv na chování žáků, ale také na jejich motivaci k výkonu, na průběh učení i na učební výsledky. Se školním klimatem souvisí výkonnost třídy. To znamená, jaký je počet úspěšných žáků ve srovnání s neúspěšnými – dobré školní klima prospívá nejen žákům, ale působí také na psychické rozpoložení učitelů a vedení školy a na jejich pracovní spokojenost.

  • Bývá často spojováno s náladou, životem ve škole, vztahy se spolužáky a učiteli.

Vrstevnické party, skupiny

  • Kromě rodiny a školy, ovlivňují chování a vývoj jedince také vrstevnické party. Ty mají velký vliv zvláště v období puberty. Hodně důležitým faktorem je typ party, se kterou se jedinec stýká (party, které se stýkají kvůli společnému zájmu – společná muzika, sport / drogově závislí lidé).

  • Některé party se mohou vytvářet z důvodu nudy (dysfunkční rodina), některé páchají kriminální činnost (potřeba obstarat si peníze na drogy, gamblerství).

Sociálně patologické jevy

  • Jevy, které společnost označuje jako nežádoucí, protože jsou v rozporu se zákonem a s právními, sociálními normami.

  • Je to takové chování, které je charakteristické tím, že je nežádoucí, vede k poškozování zdraví, prostředí, ve kterém člověk žije a pracuje. Svým chováním může ovlivňovat nejen sebe, ale i celou skupinu lidí.

    • Za nejzávažnější sociálně patologické jevy se považuje

      • kriminalita

      • ublížení na zdraví, majetku, krádeže, apod.

      • zneužívání drog

      • rasismus

      • záškoláctví

      • gambling

      • vandalismus, sprejerství

      • zneužívání dětí a žen

      • prostituce, domácí násilí

      • agresivita a šikana

  • Abychom předcházeli těmto patologickým jevům, působíme na společnost (děti, mládež) primární prevencí

    • základním principem je výchova žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a utváření pevných osobnostních postojů.

    • cílem je zabránit výskytu rizikového chování nebo co nejvíce omezit škody působené jejich výskytem mezi žáky

Probíhá formou: přednášek, projektů, diskuzí, zážitkových kurzů – realizuje ji pedagog nebo externí pracovník z neziskových organizací

  • Sekundární prevencí se zabýváme ve chvíli vzniku a výskytu problémového chování

Zabývá se jí školní psycholog, metodik prevence a případně další subjekty (policie, neziskové organizace, PPP).






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: