Sociální stát – Welfare State – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Sociální stát – Welfare State

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Jitunka

 

 

 

 

stát sociálních služeb, založeno na myšlence, že základní lidské potřeby a podmínky jsou záležitostí nejen jednotlivce, ale záležitostí společnosti

 

– Ve Velké Británii byl sestaven systém sociálního opatření jako ochrana před pěti částmi

  1. Chudoba
  2. Nemoci
  3. Nezaměstnanost
  4. Nevzdělanost
  5. Nedostatečné bydlení

 

Příčiny vzniku

  • Přetrvávající problémy moderní společnosti
  • Formování národních států po VFR
  • Růst kapitalismu, politická moc a s ním pojená industrializace a urbanizace

 

Funkce a cíle

Marshall – hlavní představitel pojmu WELFARE STATE zdůraznil tři části

  • Občanská práva – zajištění individuálních svobod a rovnosti před zákonem
  • Politická práva – zajištění participace na rozhodování moci
  • Sociální práva – zajištění minimálního sociálního zabezpečení

 

Typologie

1) Podle teoretika Titmusse – v 60. letech:

 

Reziduální model soc. politiky

  • vychází z liberální koncepce
  • podle ní existují 2 způsoby, jak uspokojit potřeby lidí => trh a rodina
  • když selže trh i rodina, nastupuje sociálně politická instituce, ale jen dočasně
  • jedinou funkcí soc. politiky je řešení chudoby, tzv. poor relief

 

Průmyslově výkonový model sociální politiky

  • sociálně politická instituce mají důležitou úlohu jako doplněk ekonomiky
  • podle tohoto modelu se mají uspokojovat potřeby jednotlivců na základě zásluh, pracovního výkonu a produktivity
  • cílem je udržení společenského statusu jednotlivců

 

Institucionální model soc. politiky

  • SP je součást institucionálního uspořádání společnosti
  • poskytuje univerzální služby mimo trh s cílem redistribuce společenského blahobytu a uspokojování potřeb lidí na vysoké úrovni

 

2) Podle teoretika Andersena, který na Titmusse navázal – v 90. letech:

Základními kriterii pro definování typů soc. států je kvalita soc. práv, soc. stratifikace a vztah mezi státem a rodinou. Základem jeho přístupu se stal koncept dekomodifikace.

 

Liberální režim

  • odpovídá reziduálnímu modelu Titmusse
  • dominuje soc. pomoc na bázi testování příjmů
  • skromné univerzální transfery a pojišťovací témata
  • dávky určeny pro nízko příjmové skupiny, lidi závislé na státu / dělníky aj.
  • nároky na dávky omezeny
  • stát povzbuzuje trh např. min. mzdou /pasivně/ nebo dotováním soc. schémat poskytovaných privátním sektorem /aktivně/
  • důsledkem tohoto typu je omezování soc. práv

 

Konzervativní režim

  • typický pro Rakousko, Německo
  • snaha o zachování statusových rozdílů
  • práva jsou přidělena na základě příslušnosti ke třídě či statusu
  • jakákoliv redistribuce má zanedbatelný dopad
  • stěžejní je uplatnění principu subsolidarity

 

Sociálně demokratický

  • odpovídá institucionálnímu modelu
  • typické je uplatňování principu univerzalismu a dekomodifikace i na střední třídu
  • sleduje rovnost nejvyšších standardů, a ne rovnost min. uspokojování potřeb
  • všechny vrstvy jsou součástí jednoho univerzalistického pojištění, i když jsou dávky přizpůsobeny příjmům
  • tento model snižuje úlohu trhu

 

Leninský model

  • spojen s režimem ve státech střední a východní Evropy
  • kladl důraz na univerzalitu
  • stát měl monopol na poskytování soc. služeb
  • pomoc dostali ti, kteří byli součástí „pracujícího lidu“
  • ostatní byli vyloučeni ze systému, často i kriminalizováni
  • docházelo k omezování soc. práv
  • systém představoval spíše nástroj kontroly

 

Latinský model neboli „jižní“

  • charakteristická je absence definovaného životního minima
  • často nesystematická opatření
  • spoléhání se zejména na sociálně ochranné funkce rodiny
  • např. Řecko, Španělsko, Portugalsko

 

Vývoj

– naplňování principů soc. státu je úzce spojeno s hospodářskou, politickou situací a ekonomickým vývojem státu. Po 2. světové válce došlo k rozvoji sociálních států, zejména v 60. letech 20. století, kdy v mnoha zemích rostly soc. výdaje a rozvíjely se jednotlivé složky soc. státu jako soc. služby a soc. pojištění. Poté byla expanze veřejných soc. služeb ukončena hospodářskou krizí spojenou ropným šokem v r. 1973. Další období se proto nazývá „krizí soc. státu“.

 

Příčiny krize:

  • propad příjmů státu
  • nárůst nezaměstnanosti
  • větší počet soc. slabých osob






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: