Sociologie – maturitní otázka (4)

 

 Otázka: Sociologie

 Předmět: Základy společenských věd

 Přidal(a): Jana Dvořáková

 

 

 

 

Sociologie je věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti (společenských jevů a vztahů), její struktury a zákonitosti jejího vývoje. Snaží se zformulovat obecně platné principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin.

 Sociologie jako věda vznikla v 1. polovině 19. století.

 Za jejího zakladatele se považuje Auguste Comte, který dal tomuto oboru název.

 Původně tento obor nazval sociální fyzikou a členil ji na sociální statiku – řád (zkoumá podmínky života jedince, rodiny a společnosti) a sociální dynamiku – pokrok (teorie neustálého pokroku lidstva, pokrok probíhá podle 3 stádií).

 Zákon 3 stádií:

1) teologické

2) metafyzické

3) vědecké

 Sociologie není vědou ve smyslu přírodních věd. Tato skutečnost je dána 2 okolnostmi.

– předmět sociologického zkoumání se liší od předmětu zkoumání přírodních věd

– povaha sociologických nálezů se lizí od povahy nálezů přírodních věd

 
Předmětem zkoumání sociologie: společnost a její struktura

– Poznatky sociologie mají pouze omezenou platnost, protože různé společnosti jsou odlišné.

– Liší se svou kulturou, institucemi, sociální strukturou a tím jak jsou sociálně organizovány.

– Povaha poznatků a zjištění sociologie je pouze pravděpodobností (=že něco nastane, ale také nastat nemusí).

 Zdravý rozum = vědění a znalosti, jimiž se lidí řídí v každodenním životě.

 Předmět sociologie

Émile Durkheim definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech (móda, jazyk).

  • jsou vůči člověku vnější
  • působí na člověka nátlakem

– Sociální fakta = jevy, které je nezbytné zkoumat nezávisle na individuích.
– Jeho vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický realismus.

 Max Weber definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání (oblékání, česání).

  • je smysluplné, obvykle zaměřené na určitý cíl
  • je orientované na druhé lidi

– Je spjato s aktivitami lidí, kteří svým každodenním jednáním, kterému přiřazují smysl, vytvářejí den po dni spolešnost.
– Weber staví na jednotlivci, který je původcem sociálního jednání, společnost je pak sumou takto jednajících lidí.
Podobné vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický nominalismus.
– Sociální problém (nezaměstnanost) = je to, co společnost za problém považuje. Týká se celé společnosti, ne jedince.
– Sociologický problém (manželství) = týká se sociologie jako vědy. Jedná se o otázku, proč něco funguje určitým způsobem a jaké vniřní a vnější vztahy společnosti to způsobují.

Metody sociologie

Kvantitativní výzkum

1) omezený obsah informací o mnoho jedincích

2) redukce počtu pozorovaných proměných a redukce počtu sledovaných vztahů mezi těmito proměnnými

3) snadná generalizace na populaci, meřitelná platnost

= testování pravdivosti hypotéz ve velkém vzorku tázaných.

Metody:

1) přímé pozorování – zaměřené a dobře plánované vnímání vybraných jevů, vše se pečlivě a systematicky zaznamenává.
2) rozhovor – informace jsou získávány v přímé interakci s respondentem
3) dotazník – respondent odpovídá písemně na otázky v tištěném formuláři
4) analýza dokumentů – analýza dokumentů nevytvořených za účelem pozorování

 

Kvalitativní výzkum

1) mnoho informací o malém počtu jedinců

2) redukce počtu sledovaných jedinců

3) problematická a někdy i nemožná generalizace na populaci

= má jinou logiku. Nejde o testování hypotéz, ale o hledání motivů, které stojí za jednáním lidí a hledání významů.

Metody:

1) zúčastněné pozorování – výzkumník se podílí na každodenním životě lidí
2) analýza osobních dokumentů – respondentova vypověd o vlastním životě nebo úvaha o určité události nebo problému (deník, dopis)
3) nestandardizovaný rozhovor – rozhovor mezi respondentem a tazatelem

Dějiny sociologie

Období protosociologie

– uvažování o společnosti před vznikem sociologie jako vědy

1) Platón – přichází s rozdělením obyvatel na vrstvy (vládci, strážci, řemeslníci)

2) Aristoteles – člověk společenský – zoon politikon. Systematik. Se svými žáky prozkoumal asi 150 ústav.

3) John Locke – navrhl rozdělení státní moci (zákonodárná, výkonná, federativní).

4) August Comte – v díle Kurz pozitivní filozofie pojmenoval sociologii jako vědu.

5) Herbert Spencer – představitel organicistického směru, kterým je společnost vnímána jako žijící organismus a jednotlivec je jeho buňka. Představitel zákona přirozeného vývoje.
– Podle něj je sociologie věda o vývoji společnosti, který probíhá v důsledku působení přirozených a přírodních zákonů. Společnost musí pracovat pro jednotlivce, né naopak.
Analýza institucí ( domácí, politická, církevní, průmyslová).

7) Emil Durkheim – zabýval se analýzou dělby práce, problémy sebevražd. Je považován za průkopníka kvantitativního šetření v sociologii.

8) Karl Marx – Spatřoval v kapitalismu příčinu problému moderního světa a upozorňoval na rozpory a boje mezi sociálními skupinami.

9) Max Weber – Zaměřil svůj zájem na sociální jednání. Jeho přístup je postaven na předpokladu smyslu a významu, kteřé přiřazují jedinci svému jednání.

10) Vilfredo Pareto – teorie elit 

20.století (3 směry)

1) funkcionalistické koncepce – vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska funkcí, jež plní ve společnosti (Talcott Parsons, Robert K. Merton)

2) konfliktuální přístup – vysvětluje přetrvávání institucí z hlediska zájmů skupin, jež mají převahu nad jinými skupinami (Lewis Coser, Randall Collins)

3) interpretativní přístup – vysvětluje přetrvávání institucí z hlediska jednání lidí a významů, které těmto institucím přiřazují. (George H. Mead, Erving Goffman)

 

 

 

Česká sociologie – ve světe není příliš známá.
Zakladatel: T.G.Masaryk (zabýval se sociálními otázkami sebevražd, vytvořil 1.učebnici sociologie u nás), dále také Edvard Beneš – sociologie politiky (politika je praktická sociologie).

 

  • „brněnská sociologická škola“ – (Chlupný, Fišer, Bláha)
  • „pražská sociologická škola“ – (Král, Foustka)

 

-po únoru 1948 byla sociologie u nás považována za „buržoazní pavědu“
-60.léta → osvěžení sociologie
-po r. 1989 → rozmach sociologie (funguje na akademii věd)

Součastnost: Miroslav Petrusek, Jiřina Šiklová, Jiří Buriánek, Jan Keller, Ivo Možný.

Chicagská škola
20.léta – 1935

– je tam laboratoř sociologie
– souvisí s rozvojem Chicaga
– věnují se především výzkumům sociologií města (pozorování, dotazníky)

→ souvisí to s přistěhovalectvím (nové jazyky, kultury…)

→ tato škola preferovala empirické teréní výzkumy

Socializace

= začlenění do společnosti. Je to celoživotní proces. Zprostředkovává ji především rodina, ale i škola.

Hlavní znaky:

1) komunikace – naučit se mateřskou řeč

2) naučit se základní společenské normy a pravidla

3) získat základní vědomosti

4) osvojit si své sociální role (student, syn, dcera)

5) individualizace = vytvoření osobnosti jedince

Faktory socializace:

– biologické – vrozené (vzhled)

– kulturní – souvisí se sociálními normami, hodnoty a společností jako celku 

Fáze socializace:

primární – předškolní věk (do 3-6 let)

– nejvíce v ní na nás působí rodina (= hlavní činitel socializace). Je v ní podstatné naučit se řeč a základní společenské normy
– vysoký manuální rozvoj.

sekundární – období školního věku + puberta + adolescence

– působí na nás stále rodina + různé instituce (škola) a vrstevníci (touha po uznání od vrstevníků)
– velká samostatnost
– větší přehled o společnosti
– tolerance, umění se přizpůsobit

 terciální = fáze týkající se spíše přizpůsobování novým situacím

  • pevnější přátelské vztahy
  • pevné a trvalé citové vztahy
  • omezenost ve volném čase

→ stáří = přizpůsobení k většímu volnému času

Resocializace

= znovu začlenění do společnosti

  • může být i cílená (nápravové zařízení, vězení…)

Prostřednictvím ní se uskutečňuje sociální učení, pomocí odměn a trestů.

Napodobování = učení na základě modelů a vzorů.

Sociální zpevňování (odměna a trest).

Teorie elit

  • věnoval se jí Vilfredo Pareto

– členové elity jsou ti nejschopnější
– jsou to ti, kteří vládnou hospodářsko-politické společnosti

(šlechta, prominentní politici, vysoce postavení manageři, vědci…)
– dochází ke koloběhu elit, jejich postavení se mění v rámci historie

Non-elita= ti, kteří jsou ovládáni elitou

  • elita ovládá ostatní všemi prostředky (manipulace, nátlak, sliby…)

 Dva typy elit:
1)  lišky – je pro ně typická manipulace argumenty
2) lvi- k ovládání používají násilí

Kultura

1) zásadní odlišnosti od přírody
– vše co vytvořil člověk (kartáček na zuby)

2) veškerá tvůrčí činnost člověka
– umění (filmy, sochy, obrazy…)

3) zakotvené vzorce chování, vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti odvojili
– jsou pozorovatelné v každodenním životě

1, materiální kultura
– památky, umění, technika, oblečení
Artefakty = předměty, které charakterizují určitou kulturu (kroje, sochy, jídlo)
Symboly = objekty, které mají určitý kulturní význam (vlajka, hymna, znak, klenoty)

2, duchovní kultura
– nehmotné věci (náboženství, hymna, tradice, jazyk, zvyky, hudba)

3, normativní kultura
Pravidla A morální (chování, etiketa…), B psaná (právo, zákony, vyhlášky)

Funkce:

1) vzdělávací a výchovná

2) relaxační

3) socializační

4) akumulační – zachování myšlenek a výtvorů předchozích generací

Kulturní difúze = kontakt mezi kulturami

Enkulturace = učení jedince žít v jiné kultuře (spojeno se socializací)

Endokulturace = přenos kultury z generace na generaci

Akulturace = kontakt 2 a více kultur (např. přestěhování dospělého)

  • adaptace na jinou kulturu
  • přijímáme a osvojujeme si jinou kulturu

Xenofobie = strach z něčeho neznámého

Subkultura = odlišuje se určitými znaky
(např. vegetariání, rockeři, emo, sekty, skauti, mafie…)

Masová kultura
Masa = velký soubor lidí, který postrádá nějaký sociální řád

  • ztrácí se osobnost → nejde o jedince, jde o rozšiřování kultury
  • sdělování stejných nebo obdobných souborů vycházejících z malého počtu zdrojů velkým masám příjemců
  • podmíněna sdělovacími prostředky
  • vyvíjí se → není stálá
  • tisk, film, rozhlas, rádio, televize, internet

+ rychlý přenos informací
+ zahrnuje velký počet lidí
+ snadná dostupnost
+ zvýšení popularity
+ propagace

  • nepravdivé informace
  • narušení soukromí
  • ohrožení osobnosti
  • manipulace
  • závislost
  • odtržení od reality

Sociální struktura

= síť vztahů jedinců, pozice a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti.

1) sociální postavení

2) sociální role

3) sociální stratifikace společnosti

Sociální role = očekávané chování v rámci sociálního postavení
Každý člověk má několik sociálních rolí i pozic (kamarád, dítě, student, milenka…).

Způsoby získání sociálních rolí:

role připsané – jsou nám dány automaticky bez ohledu na naše kvality a schopnosti (dcera, Čech, dívka)
role získané – výsledek naší činnosti, záleží na kvalitách, dovednostech, IQ…
(sportovec, student, manželka, matka, řidič)
role vnucené – výsledek činnosti někoho jiného (oběť, nezaměstnaný…)

Další druhy sociálních rolí:
A) skupinové (student)

B) individuální (prezident, ředitel)
C) krátkodobé (nakupující)
D) dlouhodobé (syn)
E) volitelné (sportovec)
F) vylučující se
G) pronikající se – vyžadují stejné chování (dcera a vnučka; kamarád a spolužák)

Sociální status = hodnota postavení, často spojená s profesí
Hodnoty: vzdělání, profese (lékař) , majetek
1) připsaný (vrozený – pohlaví, věk; vnucený – nezaměstnanost, pacient, obět)
2) získaný – pozice ve společnosti, ovlivňitelný (např. vzděláním)

1) objektivní – ostatní nás vidí na vysoké pozici (ředitel firmy)
2) subjektivní – on sám se cítí špatně, má toho hodně

Ukazatele statusu: popularita, politický vliv, vzdělání, příjem, věk, majetek, oblečení.

Sociální stratifikace = rozvrstvení ve společnosti (lat. Stratum = vrstva)

Sociální vrstva = velká skupina lidí, která má ve společné znaky, kterými se liší od ostatních.
– Jejím základem je nerovnost, která se může vymezovat pohlavím, věkem, vzděláním, příjmem, náboženstvím, prestiží či ekonomickým kapitálem.

1) vertikální – nerovné rozdělení (ekonomický kapitál)

2) horizontální – rozdělení např. místem bydliště (Praha, vesnice)

Systémy:

1) otrokářský – otrok nemá žádná práva, otrokář si s ním dělá, co chce
2) kastovní

– typické pro Indii (1955 tam byly právně zrušeny)
– do kast se rodíme, není možný přechod mezi kastami
– nedovoluje se sociální mobilita

A brahmáni – kněží, nejčistší a nejvyšší rasa

B kšatrijové – bojovníci a vládci

C vajšijové – (osobně svobodní) kupci, řemeslníci

D šúdrové – dělníci

E párijové – nečistí, vyloučení ze společnosti

3) stavovský

– typický pro feudální společnost
– stavy byly rozděleny podle vlastnictví půdy

A šlechta – nejvyšší, urození

B duchovenstvo – kněží

C heterogenní skupina – měšťané, nevolníci, obchodníci, řemeslníci

4) třídní společnost

Třída = skupina lidí, která má stejný vztah k výrobním prostředkům

  • typické pro moderní společnost
  • možný přechod mezi třídami

Sociální mobilita

= pohyb mezi vrstvami a třídami

  • není možná v kastovním systému

1, vertikální mobilita ↓ ↑

– přesun mezi třídami, výrazné změny (plat, známé)
– vzestupná a sestupná

2, horizontální mobilita → ←

– pohyb v 1 vrstvě, nevýrazné změny

Intragenerační mobilita

= mobilita v rámci 1 generace, v rámci jedince
(hledáme rozdíly mezi cíly, které jsme si určily a kterých jsme dosáhli)

Intergenerační mobilita

= v rámci 2 generací
(poměření pozic rodičů a jejich potomků)

 






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: