Soukromé právo – občanské a rodinné

 

   Otázka: Soukromé právo – občanské a rodinné

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): meenkeers

 

 

 

 

OSNOVA:

a) Systém občanského práva- základní zásady

b) Věcná práva – věc (hmotná/nehmotná), opotřebitelná

c) vlastnictví, spoluvlastnictví, společné jmění manželů

d) dědické právo – dědictví ze zákona, závěti, skupiny dědiců

e) rodinné právo – adopce vs. osvojení, typy péče střídavá x výlučná x společná + problémy z toho plynoucí

 

SYSTÉM OBČANSKÉHO PRÁVA

  • Upravuje vzájemné vztahy mezi občanyk navzájem, fyzickými a právnickými osobami a mezi nimi a státem. Stanovuje pravidl vlastnických poměrů, pravidla plynoucí ze závazkového práva a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti. Základním pramenem je občanský zákoník.
  • Člověk má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, i soukromí svého jména, projevů a osobní povahy

 

Právní úkon

= projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují

  • Vůli lze projevit jakkoliv, pokud je zřejmý obsah, jak výslovně (např.sepsání závěti), tak jednáním (např. spálením závěti) či opomenutím (např. nenapsání závěti).
  • lze rozlišit typické (kupní smlouva) a atypické, podle počtu stran na jednostrané (závěť) či vícestranné (smlouva o sdružení osob), adresované a neadresované (vyhlášení veřejné soutěže), mezi živými a na případ smrti (např. pojistná smlouva pro případ smrti)
    • nejběžnější dvoustraným právním úkonem je smlouva , která vzniká dohodou smluvních stran. Občanský zákoník přesně určuje, kdy můžu odstoupit od dané smlouvy.

 

VĚCNÁ PRÁVA

  • Z právního vymezení věci dělíme na:
    • Hmotné = prostorově vymezené a lidskými smysly poznatelné celky vnějšího světa
      • Dále dělíme na movité (přemístitelné v prostoru) a nemovité (pozemky..)
      • Věci spotřebitelné (užitné jen jednou, paliva, potraviny) a opotřebitelné (auto..)
      • Věci dělitelné (pozemky) a nedělitelné (ty lze právě rozdělit na ideální podíly = procento z ceny)
      • Nehmotné = produkty lidského myšlení, které také mají majetkovou hodnotu – jsou to například: autorská práva a licenční smlouvy (patenty)

 

VLASTNICKÉ PRÁVO

  • Zaručuje vlastníkovi oprávnění předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plosy a užitky a nakládat s ním (prodat, darovat..)
  • Zbavit někoho jeho vlastnictví neboli vyvlastnit je možné jen za vyjímečných okolností.
    • Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje + zároveň musí respektovat vlastnictví jiného.
    • Vlastnictví věci může nabýt především: kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, exekucí.
    • Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji odevzdat vlastníkovi nebo obci.
    • Spoluvlastnictví: o hospodaření se společnou věcí rozhoduje většina.
    • Společné jmění manželů: Majetek, který nabyli manželé, je jejich společným jměním. Obvyklou správu majetku může dělat kdokoliv nich. V závažných úkonech musí být souhlas obou dvou. Při rozvodu se jedná 50:50.

 

PRÁVO DĚDICKÉ

  • Upravuje převod majetku zemřelé osoby na její právní zástupce –> dědice. Vlastnické právo takto přechází již dnem smrti, nikoli soudním rozhodnutím.
  • Majetek se dědí:
    • Ze ZÁKONA
      • Podle stanoveného pořadí dědických skupin:
        • 1. nepominutelnými dědici jsou manžel/ka + děti manželské i nemanželské
        • 2. pokud nejsou potomci, dědí manžel a rodiče
        • 3. sourozenci a osoby žijící alespoň rok ve společné domácnosti
        • 4. potomci prarodičů
        • Pokud nejsou žádní příbuzná ani poslední vůle, majtek propadá státu
      • Podle POSLEDNÍ VŮLE (=Závěť)
        • závěť musí obsahovat den, měsíc a rok sepsání a musí být podepsaný. Nebo zřídit za účasti svědků či notáře.
        • Nezletilí dědí tolik, co zákon přiznává.
        • Ruší se další platnou závětí nebo zničením listiny.
        • Zůstavitel musí být v dobu sepsání plně způsobilý.
  • Potomka je možné vydědit: neposkytl zlstaviteli v rozporu s dobrými mravy pomoc v nemoci nebo ve stáří, neporjevuje-li opravdový zájem, odsouzen na jeden rok k odnětí svobody nebo vede trvale nezřízený život

 

RODINNÉ PRÁVO

RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST:

Vedle vyživovací povinnosti dále zahrnuje:

  • péči o zdraví, tělesný, rozumový, mravní a citový vývoj dítěte
  • zastupování nezletilého dítěte v právních úkonech
  • řádnou správu jeho jmění
  • Při pochybnostech o otcovství  je za otce považován manžel (v případě vdané ženy, ještě do 300 dnů po rozvodu, nebo rozhoduje soud.
  • Soud také rozhoduje na popud sociální péče v případě, že je narušena výchova dítěte o je ho odebrání
  • A svěření do náhradní rodinné péče.

 

  • Existuje několik způsobů jak se o dítě postarat:

1)    Opatrovnictví = v případě střetu zájmu rodičů a dětí, ohrožení majetkových zájmů dítěte..může vykonávat orgán sociálně právní ochrany nebo soudem určená osoba – opatrovník má práva a povinnosti vymezené podle účelu

2)    Pěstounská péče = dítě je svěřeno do pěstounské rodiny, ponechává si příjmení a  končí dovršením zletilosti. Rodina dostává od státu příspěvky a odměnu za práci.

3)    Osvojení (adopce) = dítě přijímá jméno a veškerá práva rodinného příslušníka, je rovno jiným sourozencům.

4)    Ústavní výchova = v případě, kdy nelze nalézt jiné výchovné opatření – je nařízena soudem a trvá do zletilosti.

5)    Poručenství = stanoví soud, pokud rodiče dítěte zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Poručík dítě vychovává, zastupuje, spravuje jeho majetek místo rodičů. Většinou někdo příbuzný, nemá vyživovací povinnost k dítěti






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: