Středověká filosofie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Středověká filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): EvaLe

 

 

 

 

STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE

– ve 4 století n.l. se křesťanství definitivně prosadilo jako hlavní náboženství římské říše

– typickým znakem středověké filosofie tak nutně bylo střetávání antického myšlenkového dědictví a křesťanského pohledu na svět

– křesťanství nerovná se filosofie

– víra je pro ně hlavní (dříve rozum)

– filosofie prvotního křesťanství-> dějiny i život člověka jsou v rukou milujícího Boha; život v pravdě a lásce, úsilí o spravedlnost; naděje, že zlo a smrt nejsou posledním slovem lidské existence

– očekává se příchod mesiáše, má začít spravedlivý věk

– Ježíš z Nazaretu- 1-33 n. l. -> dal lidem poznání boha, vzal na sebe hříchy celého světa, spasil je tím, že byl ukřižován, otevřel lidem cestu ke spáse a vše záleží na nás; oslovil především chudé, rozčílil mocné, císaře

 

2 etapy

Patristika
– do 8. století
– pater= otec

– křesťanství vstřebává prvky antické moudrosti a zároveň se s ní kriticky vyrovnává
– syntéza učení/ myšlení řeckého, židovského, křesťanského
– hlavní téma- pochopení Krista (poznání Boha)
– cesta k Bohu se děje následováním Krista (život v pravdě a lásce)
– v 1. a 2. století- obhajoba křesťanství
– 3-4. století vytváření náboženských dogmat (vše pochází od boha, stvořil svět a je jedinou skutečností)
– 5-8. století uspořádávání náboženské pravdy
– apologetika= obhajoba pravé křesťanské víry (nejdříve byla směřována proti Římanům); proti sektám uvnitř církve (chtějí rovnost)
– pochopení Boha jako jednoty tří osob: otce, syna a ducha-> trojjedinost

 

Aurelius Augistinus

– nejvýznamnější patrista

– formuloval křesťanská dogmata

– žil nejdříve prostopášným způsobem, pak se dal pokřtít, stává se z něj křesťan

– stojí svým učením i životem na rozhraní antiky a středověku, nechává se inspirovat novoplatonismem (poslední filosofický systém antiky- přepracovává ho ve prospěch, křesťanství a tím ho ničí)

– zabýval se pojmy, jako je duše, čas, stvoření, svoboda a zlo

– až do 13. století byl pilířem církve

– jádrem je vztah boha a člověka

– bůh stvořil svět z ničeho, protože chtěl tvořit (žádná pralátka!), tvořil podle své vůle

– člověk byl hříšník (Adam a Eva)-> jsou zatíženy dědičným hříchem

– mluví o posmrtném životě, čím více člověk trpí na zemi, tím lépe se má v nebi

– bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky a na každém záleží jak s němi bude zacházet; bude-li s němi zacházet správně, tak ho čeká nesmrtelnost

– na konci bude apokalypsa (poslední soud)=> ti, co následují Ježíše budou spaseni (vyvolení) a ti, co nenásledují Ježíše, budou zatraceni

– existují 2 světy- božský (dokonalý) a dočasný (nedokonalý)

– celý život je o tom, že zápasí dobro se zlem

– bůh řeší spravedlnost, rozlišuje dobro a zlo

– celý svět je oddělování dvou skupin lidí- správných, věřících a nesprávných, nevěřících, zatracených

– poznáváme pouze boha „Bůh je jednotou trojího, člověk je jednotou paměti, rozumu a vůle,“

– člověk se narodil bez hříchu, svobodný, a kdyby měl silnou vůli, nedopouštěl by se hříchů

– zlo je jen zdánlivé a je nedostatkem dobra

– největší neřestí je pýcha a troufalost

– díla O boží trojici; O učiteli; Vyznání- o jeho životě a hříchách

 

Spor o svobodu vůle

– lidé se domnívají, že jednají svobodně, ale ve skutečnosti vykonávají boží vůli

– každý člověk může dosáhnout blaženosti, pokud bude dodržovat pravidla (bude se držet učení Krista)

– učil, že člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), ale určití jedinci jsou z milosti boží předurčeni ke spasení (predestinace- je dané, kdo bude spasen)

– nauka o dědičném hříchu-> všichni lidé jsou zatížení hříchem (Adam se prohřešil, díky tomu jsme smrtelní)

 

Význam

– velké posílení církve tímto učením

– stvrzení všech základních dogmat (trojjedinost boha, dědičný hřích, proces vykoupení)

– církev se stala duchovním monopolem-> jediná strážkyně pravdy

 

Scholastika

– schola= škola
– úkol vyrovnat se s antickým dědictvím
– přesunout se z novoplatonismu na aristotelskou filosofii
– prověřit a podložit strukturu křesťanské nauky
– souhlasili s názory uznávaných církevních autorit- Platona a později Aristotela

– vítězí víra nad filosofií (rozumem)

 

3 období

Raná
– 11. -12. století
– řeší spor o univerzálie-> na základě sporu o univerzálie se vytvořili dvě skupiny: realisté (vycházejí z Platonova světa idejí a tvrdí, že obecniny existují reálně) a nominalisté (obecniny jsou pouhá jména)

  • realisté
    – hlavním představitelem Anselm z Canterbury (1033- 1109)- podřizuje rozum víře; podal ontologický důkaz boží existence; podle něj teprve věřící člověk hledá rozumové zdůvodnění své víry, považoval za hlavní myšlenku boha; vše co si myslíme, má reálný základ, jestli existuje pojem bůh, tak je také reálný

„Věřím, abych porozuměl.“- důležitější než rozum je víra

 

Jan Scotus (1810- 1887)- otec scholastiky; spojení filosofie a náboženství (světové dění začíná u boha, do boha se vrací)

  • nominalisté

 

Pierre Abélard– umírněný nominalista; svět byl stvořen bohem, souhlasit s realistama, pro obyčejné lidi je ale směr nominalistů přístupnější, podle něj člověk naplňuje boží vůli, když má ideje v mysli, má správně poznávat, co je dobro a zlo; má být hodnocen podle toho, co dělá, ne v to, co věří; tvůrcem techniky konfrontace argumentů-> když k nějaké věci uvádíme pro a proti; „Rozum bez víry může být, ale víra bez rozumu nemůže být.“

„Rozumím, abych věřil.“-> poznání předchází víře

– vytvořil kompromis-> obecniny existují ve věcech (Aristetolovi formy)

Rosscelinus (1150- 1120)- zpochybnil dogma o trojjedinosti boha; pojmy jsou pouze pojmenováním; odmítá zobecnění x klade důraz na jednotlivosti (neexistuje bělost, ale bílé předměty)

 

Vrcholná (střední)
– 13. století
– hlavní dva proudy

  • františkánské hnutí- založený Františkem z Asisi; snaha vrátit se k původním hodnotám křesťanství, chudobě, lásce k člověku a přírodě a zachránit tak svět
  • dominikánské hnutí- věnovali se osvětě lidu, vzdělávání; Tomáš Akvinský; boj proti kacířům

 

Tomáš Akvinský
– bůh stojí za světem jako stvořitel
– vztah mezi vírou a rozumem
– klade boha nad svět
– 1322 prohlášen za svatého
– víra důkaz nepotřebuje, je zřejmé, že musí existovat božský princip
– odděluje pravdu zjevnou (teologickou) a pravdu přirozenou (filosofickou)
– lidská duše je nesmrtelná (důkazem je lidská touha po nesmrtelnosti), netělesná, nezávislá na těle, nezničitelná
– vytvořil 5 důkazů

  • důkaz z pohybu- vše, co jest, je hybné; hybatelem je bůh
  • důkaz účinku a příčiny- každý účinek má příčinu; první příčinou, která sama není účinkem, je bůh
  • důkaz z nahodilosti- nemůže existovat absolutní nahodilost a vždycky za tím stojí něco, co je nutné; nutností je bůh
  • důkaz ze stupňů dokonalosti- od méně dokonalých věcí postupujeme k dokonalejším, až se dostaneme k nejvyšší dokonalosti, kterou je bůh
  • důkaz uspořádání věcí (účelnosti)- každá věc má svůj účel; účel účelů a cíl cílů je bůh; „Jediné, co o bohu můžeme vědět je, že je.“

 

„Rozum je schopen pochopit boha.“

„Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.“

„Přátelé se radují a smutní pro téže věci.“

– díla-> Sborník (Summa) teologický, Summa proti pohanům

– komentoval díla Aristetolova

– učení Tomáše Akvinského se nazývá tomismus= oficiální učení církve

– zabýval se i etikou-> „Trojího je třeba člověku ke spáse, vědět v co má věřit, vědět, co má žádat a vědět, co má činit.“- předpokladem mravního jednání je svobodná vůle

„Vláda je ustanovená pro společné dobro.“-> nástrojem vlády je zákon, ale i ten je podřízený zákonu božímu

– říká se o něm, že jeho myšlení je podřízeno víře

– nad říší poznání stojí říše víry nebo říše nadpřirozené pravdy (tajemství křesťanské víry)

– křesťanská pravda rozum přesahuje

 

vědomí je rozvrstveno

  • synderesis- základní vědomí sebe sama; poznání základních mravních principů; pomáhá rozlišovat mezi dobrem a zlem
  • sapientia- moudrost, kterou získáváme prostřednictvím výchovy a kontaktů s ostatními lidmi; celosvětový názor a dokážeme se podle něj rozhodovat ve složitějších případech
  • scientia- vědění; výsledek každodenní lidské zkušenosti; umožňuje to člověku využít jeho minulou zkušenost

 

Pozdní
– 14.-15. století
– důraz na přírodní filosofii, mystiku a nominalismus
– pokračování sporu mezi realismem a nominalismem-> nominalisté říkají, že je vedle zjevné pravdy ještě pravda vědecká, která je výsledkem lidské činnosti a lze ji dokázat

 

Wiliam Occam
– jeden z posledních scholastiků
– oddělil církev od teologie-> to, co je řečené o světě, neplatí o bohu

– oddělení rozumu a víry aplikovat také na politiku, církev se má věnovat duchovnímu poslání, ne politice

Bacon
– kritik Tomáše Akvinského
– propagoval logický úsudek, rozum, myšlení, experiment

 

Dvě skupiny
– vytvořili se na základě tzv. sporu o univerzálie (ante res= před věcmi)=> všeobecniny, obecné pojmy, první realisté říkali, že existuje reálnost všeobecnin

realisté
– všeobecniny existují reálně, podobně jako platónské ideje
– existují v boží mysli jako vzory, modely a podle nich jsou vytvořeny konkrétní věci (napřed vznikne pojem a potom věc)

– existuje- li pojem bůh, není pochyb, že existuje

 

nominalisté

– vycházejí z Aristotela
– obecné pojmy jsou jen jména a názvy, kterým reálná existence nepřísluší-> nemají objektivní existenci, jen jsme si je v hlavě vymysleli

– bylo proti církvi, věříte něčemu, co není dokázáno

– kde je psáno, že když si vymyslím tisíc nových pojmů, toho v reálnu opravdu existuje
– něco vzniklo a my jsme tomu dali jméno, nikdo to nevytvořil






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: