Vznik a vývoj filozofie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Vznik a vývoj filozofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): aidyspunk

 

 

 

 

  1. Mýtické stádium (předfilozofické období)
  • Filozofie vzniká v 7. – 6. století př. n. l.

 

  • Moudrost se předávala formou mýtů, založena na víře, předávala se ústně

 

  • MÝTUS (mythós) = smyšlený příběh se symbolickým nebo náboženským významem, který se odehrává v neurčité minulosti. Mýty lidem zprostředkovávají názor na svět, přírodu a lidské bytí, vysvětlují účel věcí a někdy i původ států, měst, rodů …

 

  • Člověk se pokládá za součást světa a nevyčleňuje se z něj. Všední zkušenost je spojována s kosmickým děním a božskými silami. Ničemu se nediví, protože zná pouze mýty. Jiné odpovědi najít nemůže a neumí.

 

  • Chaos = počátek všeho, z něj se zrodila Gaia (země). Z ní pochází Úranost (nebe) a Tartaros (podsvětí). Člověku stačily k životu tyto skutečnosti. Ničemu se nedivil (např.: povodně = zásah boží ruky)

 

  1. Vznik filozofie v evropském smyslu
  • Vzniká na západním pobřeží Turecka, což je oblast, která je křižovatkou spojující obchodní cesty do Řecka, Palestiny, Severní Afriky a v kontaktu s východními kulturami

 

  • Orientální filozofie je mnohem starší než evropská a je známa pouze velmi úzké skupině lidí. Zbytek společnosti žije stále podle mýtu, proto jsou filozofové často v konfliktu se zbytkem společnosti. Ignorují předsudky a hledají skutečnou pravdu

 

  1. Kde se bere filozofie?
  • Filozofové byli často majetnými občany, nebo šlechtici, kteří se mohli zabývat studiem a přemýšlením, protože byli zaopatření a nemuseli se každodenně starat o obživu. (Jsou to individuality vědomé samy sebe.)

 

  • Klíčové vlastnosti filozofa: Pochybování, tázání a nejistota o světě i sobě samém

 

  • Prazákladem filozofie je ÚDIV nad tím, jak různé věci (jsoucna) jsou (= JSOUCNO: abstraktní pojem, veškeré věci a pocity na Zemi).

 

  • První z nich se diví obyčejným věcem: proč slunce vychází a zapadá. Mytický člověk oproti němu ví, že Helios vyjede na nebe na ohnivém voze a putuje po něm celý den, aby nakonec zajel za obzor.

 

  • Další otázky: Co je svět, kde se vzal? Je pouze jeden? Jaký je smysl života? Jaká je prvotní příčina? Co je původem všech věcí? Jaká je podstata bytí? = pátrání po podstatě = substanci.

 

  • Chaos řeky děsil, proto se ho pokoušejí nahradit kosmem, který má svůj řád uchopitelný rozumem. To je přechod, který uskutečnili první filozofové (miléťané, pythagorejci, Hérakleitos a atomisté).

 

  • Uskutečňují přechod od mýtu k logu (logos = písmeno, řád, rozum, věda). Motivací je to, že to co znám, toho se nemusím bát. Člověk totiž neumí žít v neustálém strachu, proto se snaží svět pochopit rozumem (aby se nemusel bát).

 

,, – Lidé začali filozofovat, protože se něčemu divili.“ Aristoteles

 

  • Filein = milovat, sofíá = moudrost (= Proto je logičtější psát filosofie, ale téměř všude se píše se z).

 

  1. Filozofie x věda
  • Filozofii je těžké definovat = prvotní filozofický problém.
  1. Nemá přesnou definici
  2. Nemá přesný předmět bádání
  3. Nemá přesnou vědeckou metodu

 

  • To jsou důvody, proč se těžko zařazuje mezi vědy, i když z ní vlastně vědy vznikly. Je matkou věd, protože původně byla souhrnem veškerého poznání a souvislostí světa.

 

  1. Co má filozofie společného s vědou?
  1. Logická argumentace
  2. Analýza + experiment
  3. Dohadování (debaty)
  4. Korekce poznání.

 

  • S bytím však všichni máme určitou zkušenost, jsme překvapeni, že věci jsou občas přece jenom jinak, než jsme si původně mysleli (= údiv, překvapení dané zkušeností).

 

  • „Filozofická je taková otázka, na niž nelze odpovědět.“

 

  1. Dělení filozofie

Dvojí chápání filozofie:

a) Světonázor = téměř totožný s náboženstvím, mytologií a ideologie

b) Způsob lidského myšlení a uvažování = založeno na pochybách, údivu a nejistotě, který vedl ke vzniku současné vědy a etiky

 

  • Časem se nutně musela rozdělit na speciální filozofické vědy a pomocné vědy, ze kterých vznikly samotné vědní obory

 

  • Na základě vývoje teorie poznání se objevil požadavek filozofů na možnost ověřit filozofickou teorii na základě faktických důkazů.

 

Pro filozofii je typické kladení otázek:

a) otázky empirické: taková otázka, na niž je možné najít jednoznačnou odpověď, kterou můžeme dokázat, a kterou si umíme obhájit.

Př. „Všechny labutě jsou bílé“.

b) otázky filozofické: otázky, na které nelze najít odpověď

Př. Existuje Bůh? Co je podstatou bytí? Jak víme, že nežijeme ve snu nebo virtuální realitě?

 

  • Filozofie se nachází na hranici mezi vědou a náboženstvím

 

  1. Vydělování speciálních věd a doplňkových disciplín
  • Ontologie (metafyzika):
  1. Co je podstata slova – ,,být“
  2. Hledání obecných vlastností člověka, struktur přírody, společnosti i kosmu

 

  • Filozofická antropologie (etika)
  1. nauka o správném jednání
  2. „Jak se mám chovat, abych dobře prožil vlastní život?“

 

  • Gnozeologie (noetika)
  1. teorie poznání
  2. Jak vůbec můžeme vědět a poznávat, že věci jsou ve skutečnosti tak, jak si myslíme?
  3. Jak víme, že nás nešálí smysly a rozum?
  4. „Jak to vše mohu zjistit?“

 

  • doplňkové disciplíny:
  1. Logika
  2. Estetika
  3. Politologie
  4. Sociologie
  5. Filozofie dějin
  6. Dějiny filozofie
  7. Filozofie vědy
  8. ….

 

  1. Vztah filozofie a umění
  • Někteří lidé považují umění za filozofii v praxi => někteří velcí myslitelé také velkými umělci (Leonardo Da Vinci, Goethe)
  • Umění má potřebu hledat pravdu a zachytit realitu tak, jak to sami rozumem neumíme, ukazuje v jiném světle a umožňuje nám vidět a pochopit, to, co se dosud pochopení vzpíralo
  • Umění v nás vyvolává údiv, stejně jako filozofie

 

  1. Filozof
  • milovník moudrosti, lovec pravdy
  • Společnost žije na mýtech a předsudcích, filozof hledá pravdu => rebelský rozpor
  • Filozof je proto ten, který vyvede ostatní ze slepé víry a přivede je ke kritickému pohledu na svět, díky kterému člověk získá skutečnou svobodu a odpovědnost
  • Nedůvěra v to, co se mi říká = Jedině člověk, který je schopen kriticky myslet se nestane lehce ovladatelným a zneužitelným prostředkem demagogů a ideologů
  • ,, – Moudrý je Bůh, člověk je lovcem pravdy.“ Pythágorás


                                      ANTICKÁ FILOZOFIE          

  1. Charakteristika antické filozofie

 

  • Kosmologie (později ontologie)
  1. Předpoklad celistvosti vesmíru
  2. Vesmír má řád a podléhá mu i člověk
  3. Člověk je obdařen rozumem a může jím zkoumat bytí (pochopit vesmír)

 

  • Kosmogonie = nauka o vzniku světa

 

  1. Časové rozdělení antické filozofie

Raná antika nebo také předsokratovské období

  • Přírodní filozofie (Pátrání po pralátce)

 

Vrcholná antika, atické období

  • Hedonisté, Sofisté, Sokrates, Platón, Aristoteles

 

Pozdní antika (Helénistické období)

  • Cicero, Marcus Aurelius, Plotínos, Augustin Aurelius

 

PŘEDSOKRATOVSKÉ OBDOBÍ = /PŘÍRODNÍ FOLOZOFIE/

  • Zabývá se kosmologií a kosmogonií, které jsou předstupněm skutečné ontologie

 

  • Řekové si položili otázku, kde se bere všechno bytí a co bylo prvotní látkou a příčinou, ale i koncem všeho bytí.

 

  • Tuto pralátku a prvotní příčinu nazývali – ,,ARCHÉ“, ale nikdy nebyli schopni se shodnout, co to vlastně je.

 

a) Milétská škola

  • První, kteří uskutečňují přechod od mýtu k logu (= k poznání). Nemluví o sobě jako o filozofech, zajímá je především matematika (řád, který spojuje všechno v přírodě = physis), takže si říkají fysikové.

 

  • Tím se liší od orientálních filozofií

 

  1. Tháles
  • Zakladatel Milétské školy

 

  • Dokázal vysvětlit matematické vztahy bez mytologického nánosu

 

  • Autor Thaletovy věty, což je první známý matematický objev, který se připisuje konkrétnímu člověku. Geometrii používal k mnoha výpočtům: výška pyramid, vzdálenost lodí od pobřeží…

 

  • Podařilo se mu vypočítat zatmění slunce, kterým přesvědčil dvě válčící města, že Bohové s válkou nesouhlasí, takže po zatmění byl uzavřen mír.

 

  • Za pralátku arché považoval vodu. Z vody se rodí život a ve vodě může také zaniknout

 

  • Podle měření délky stínu tyče ve stejnou dobu na dvou různých místech, která ležela na sever, a na jih od sebe dokázal odvodit, že země je kulatá.

 

  • Vypráví se o něm historka, že se v noci procházel, pozoroval hvězdy a spadl proto do studny. Děvečka, která mu pomohla ven, se mu vysmála, že se zajímá o vysoké věci, ale pro praktický život se vůbec nehodí (= což je klasická výtka proti filozofům a akademikům i dnes)

 

  1. Anaximandros
  • Voda se mu nezdá. Živly jsou si protikladné, z toho by nic nevzniklo, proto to živel být nemůže. Pralátkou může být něco, co není smysly zachytitelné.

 

  • Za pralátku považuje apeiron (= to co nemá hranice), protože vše, co vzniká a zaniká, je ze své podstaty ohraničené, a když je věc neomezená, musí být i věčná.

= Tím Anaximandros položil základy ontologie a pojmu bytí.

 

  1. Anaximénes
  • Pralátkou je vzduch => dech boží, vzduch je obrazem apeiron
  • To co nedýchá, je mrtvé

 

  1. Hérakleitos z Efezu
  • Byl dědicem trůnu, ale byl znechucen politikou, takže se vzdal trůnu ve prospěch svého bratra, aby se mohl plně věnovat filozofii

 

  • Podle Hérakleita byl pralátkou oheň

= Představuje totiž trvalou změnu, která prostupuje vše.

 

  • Oheň neboli změna, vzniká střetáváním protikladů, podstatou bytí je proto dění
    (= variabilismus)

 

  • Drží vše v harmonii a řádu, protože proti sobě vždy existují protiklady, které dohromady vytvářejí změnu a harmonii = dialektika

 

  • Důležitá je dynamika věcí (pak na něho navazuje Hegel, a na něj pak Marx)

 

  • „Bdící mají společný svět, ale spící se obracejí vždy jen do toho svého.“

Bdící znají kosmos koinos = společný svět

= Spící znají jen kosmos idios = svůj uzavřený svět nepochopený ostatními;
odtud možná potom pochází slovo idiot

 

b) Pythagorejci

  1. Pythágorás ze Samu
  • Filozofie se s Perskými válkami rozšířila do Velkého Řecka => kolonie, které byly i v Itálii: odtud filosofie Italská

 

  • Pythagoras z iónského ostrova Samos emigroval do italské kolonie zvané Krotonos

 

  • Zakládá zde politicko-nábožensko-filozofický spolek, který se později rozpadl na skupinu:

a) Mathematikové: dosáhli významných úspěchů v geometrii

b) Akúsmatikové: zabývali se mystikou a symbolikou čísel

 

  • Pythagorás také dost cestoval, takže se traduje, že byl v Egyptě přijat do kasty mágů, kde se naučil, jaké vztahy jsou v trojúhelníku (odtud Pythagorova věta) Dokázal ji teoreticky zdůvodnit.

 

  1. Etika Pythagorejské školy
  • Pythágorás se na svých cestách dozvěděl o orientálních kastách a je možné, že tam pochytil také nauku o převtělování duší (= nekonečný koloběh života) a nutnosti askeze, aby se duše člověka mohla z tohoto koloběhu osvobodit.

(= Askeze: skromnost života)

 

  • vzdělávání, disciplína, zdrženlivost, autorita, vegetariánství, meditace (reflexe nad sebou samým)

Co správného jsem vykonal za uplynulý den? V čem jsem pochybil? Co jsem nesplnil?

 

  • Proto podle nich není slučitelný lov moudrosti a blahobyt.

 

  1. Role čísel Pythagorejské školy = filozofický materialismus
  • Inspiroval se u Anaximandra a hledal věc, která má jedinou vlastnost a jiné kvality: postrádá rozměr, meze => je nekonečná.

 

  • Pythagorejci se obrátili od smyslových pozorování k rozumu, abstraktnímu myšlení a spekulacím. Tak se dostali k tomu, že klíčovou úlohu v kosmu hraje číslo (arithmos)
  • Pythagorejci proto na místo pralátky dosadili čísla, která prostupují úplně všechno. Pokud je možné kosmos pochopit pomocí vztahů rozumem, je k tomu velmi vhodným nástrojem matematika.

 

  • Důležitá symbolika čísel:
  1. bod symbolizuje jednička (o bodu je možné říct, že je jen jeden)
  2. přímku symbolizuje dvojka
  3. rovinu symbolizuje trojka
  4. prostor symbolizuje čtyřka
  5. Vesmír jako celek symbolizuje desítka, která je součtem všech předchozích

 






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: