Analýza švédského modelu sociálního státu a uplatnění v ČR

 

   Otázka: Analýza švédského modelu sociálního státu a uplatnění v ČR

   Předmět: Sociologie

   Přidal(a): Petr Skořepa

 

 

Anotace

Seminární práce se zabývá tématem Analýza švédského modelu sociálního státu a jeho dispozic k uplatnění v České republice.

Cílem této práce je analýza švédského modelu sociálního státu a jeho dispozic k uplatnění v České republice na základě srovnání historických vývojů jednotlivých států a jejich následného porovnání. Výchozí zdroje bude tvořit kniha Sociální politika v Evropských zemích, jejíž autorkou je Gabriela Munková, Soumrak sociálního státu od Jana Kellnera , Sociální stát – východiska a přístupy od Večeři a internet.

 

Obsah

  • Úvod.
  • Definice welfare state
  • Typologizace sociálního státu
  • Historie vývoje sociálního státu
  • Obecný vývoj
    • Vývoj švédského systému
    • Vývoj českého systému
    • Krize sociálního státu
  • Globalizace
  • Závěr
  • Shrnutí

 

Úvod

Tématem pro mojí seminární práci je analýza systému sociální demokracie uplatňované ve Švédsku a následná komparace předpokladů pro uplatnění tohoto systému v Česku a právě ve Švédsku. Důvod, proč jsem zvolil toto téma pravděpodobně vychází (nejen) z mého zájmu o náš současný politický systém, se kterým jsou mnozí lidé nespokojeni. Říct, že jsou nespokojeni právě se systémem může být odvážné, na druhou stranu zde spokojenost zajisté nepanuje, což dle mého názoru vychází ze současných hospodářských problémů. Rád bych se touto prácí chtěl alespoň minimálně podílet na řešení této situace vytvořením srovnávací analýzy vycházející z vývoje sociálního státu ve Švédsku a České republice a zjistit, zda-li je skandinávský systém uplatnitelný v českých podmínkách.  Konkrétně tímto způsobem bych chtěl získat nové informace a přispět něčím pro příznivce či odpůrce sociálního státu (sám nevím zda-li se řadím na jednu či druhou stranu, což by mělo přispět k mé objektivitě a nezaujatosti), který by mohl být jednou z variant. Předpokládám ovšem, že existují důvody, proč zde tato varianta uplatněna není a na tyto důvody se bude také snažit v průběhu práce přijít. Mým primárním cílem je za prvé získat informace o fungování sociální demokracie ve Švédku, kde byl sociální stát vytvořen s největší úspěšností a těží z toho dodnes. Tyto informace poté využiji ke srovnání s dispozicemi českého politického systému či kultury k nastolení právě takového systému jaký je uplatňován ve státech Skandinávie, přičemž výchozím státem pro mě bude Švédsko. Tudíž bude pro mě důležité získat rozšiřující informace o hrozbách a příležitostech sociální demokracie zde v České republice. Mým předpokladem je, že švédský politický systém se liší od toho českého a tento proces začal, dle mého názoru, již na začátku 20. století, ne-li dříve. Bude zapotřebí zjistit, jak konkrétně se tyto systémy od sebe odlišují. Dalším faktorem, který mě přiměl k vybrání této problematiky je současný stav světového hospodářství. V době, kdy je svět zasažen ekonomickou krizí a jistě ne poslední, ukazuje Švédsko způsob, jak této situaci čelit způsobem velmi účelným. Faktorů je zde určitě více, přepokládám ovšem alespoň částečný vliv sociální demokracie, v podobě takové, jaká se v tamní oblasti vyskytuje, na čelení krizi s menšími hospodářskými problémy, nežli je tomu například právě u nás. Samozřejmě nikdy nedojde k tomu, aby stát nebyl i nejmenším způsobem zasažen celosvětovou krizí, ale i těmto následkům se dá čelit, což právě Švédsko ukazuje. Z tohoto pohledu považuji mé téma za důležité a doufám, že i mě samotnému poslouží vhodným způsobem k vytvoření úsudku přiklonit-li se, velmi obecně řečeno, v našem případě na stranu levice či pravice.

 

Definice welfare state

Pro pochopení všech souvislostí pojících se s výstavbou sociálního státu nejen ve Švédsku je nezbytné uvést obecné či teoretické informace, z nichž je možné, a pro tuto práci i potřebné, si uvědomit dané souvislosti, které napomáhají vysvětlení jeho fungování. Tato část práce je tedy víceméně pouze o konstatování faktů.

Pojem welfare state zmínil jako první v politice lord William Beveridge. Stalo se tomu roku 1942, kdy se zabýval otázkou minimálního sociálního zabezpečení v tzv. Beveridgově zprávě. Od této doby tento pojem prošel značnou transformací a existuje mnoho jeho výkladů, které jsou si vesměs podobné, a to minimálně v oblasti, na kterou se vztahují – tedy na oblast sociální.

Je-li pojem překládán do českého jazyka, dochází ke střetu více možných definicí. Welfare state může být tedy v českém jazyce chápán jako:

  • Stát blahobytu,
  • Asistenční stát,
  • Stát sociálního zabezpečení,
  • Sociální stát, atd.

Nejčastěji je pojem překládán jako právě sociální stát. Ovšem setkat se lze i s ponechanou, resp. přejatou podobou z anglického jazyka. Výklad kontextu pojmu se ovšem může také lišit dle toho, o jaké zemi se v souvislosti s tímto termínem mluví. Je například rozdíl mezi chápáním welfare state v USA a ve Velké Británii. Ve Spojených státech je welfare chápán jako výše sociální pomoci v případě, že se někdo dostane do tíživé situace, kdežto Velká Británie interpretuje pojem jako oblast sociálních opatření (zdravotní, sociální, pojištění, …), které se snaží problémům předejít. Proto v této práci také zmíním typologizaci sociálního státu dle vybraných teoretiků, aby bylo možné si uvědomit, že velké množství států tento termín chápe jinak a k sociálním opatřením v tomto důsledku i jinak přistupuje.

Přejdeme-li k definici welfare state opět nedostaneme nic na čem by se teoretici jednomyslně shodovali.

 

Gøsta Esping-Andersen definuje sociální stát jako „institucionální opatření, pravidla a znalosti, které řídí a formují současná sociopolitická rozhodnutí, …“

 

Briggs říká, že „Sociální stát je stát, ve kterém je demokraticky organizovaná moc užita k:

  • zajištění základního příjmu pro každého jedince a jeho rodinu,
  • zmírnění nebo překonání sociálních rizik v důsledku možných sociálních událostí s cílem zajistit přiměřenou sociální úroveň, bezpečí a suverenitu jedince,
  • poskytování veřejných sociálních služeb (zejména v oblasti školství a zdravotnictví) odpovídající úrovně pro všechny jedince bez ohledu na jejich sociální status.“

 

Liberální definice: „Sociální stát změkčuje rizika moderního života, realizuje opatření k zajištění bezpečnosti všech občanů, zvyšuje rovnost příležitostí a tím tlumí třídní konflikt a podporuje sociální spravedlnost.“

 

Martin Potůček: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.“

 

Lze ovšem říci, že víceméně všechny definice se shodují tom, lépe řečeno z nich vyplývá, i když ne vždy explicitně, že sociální stát je možné chápat jako minimální zabezpečení jedince pro případ sociálních nejistot a zabezpečení poklidného života jedince v jeho stáří.

Dají-li se tedy shrnout hlavní funkce sociálního státu, je to stát, který si dává za úkol zajistit svým občanům tyto základní jistoty:

  • garance minimálního příjmu pro jedince a rodinu,
  • poskytnutí sociálního zabezpečení umožňujícího předejít, zmírnit nebo překonat sociální rizika s cílem zajistit přiměřenou minimální úroveň sociálního bezpečí a sociální suverenity,
  • zajistit kvalitní úroveň odpovídajících služeb pro všechny občany bez ohledu na jejich společenský status.

 

Pro pochopení fungování sociálního státu je nezbytné charakterizovat ho a vymezit s jeho charakteristikou související dva ústřední pojmy.

Existence sociální politiky je úzce spojena s politickým systémem dané země, jelikož sociální stát se snaží redukovat dopady tržních mechanismů na jedince. Proto sociální stát se vyskytuje tam, kde fungují principy tržního hospodářství. Z tohoto faktu vyplývá, že země s centrálně plánovanou ekonomikou se za sociální státy považovat nedají, jelikož v nich není splněna podmínka tržního hospodářství.

 

Druhým pojmem, který je primární pro charakteristiku welfare state je solidarita, jakožto nástroj pomoci lidí s vyššími mzdami v sociálním zabezpečení těch s nižšími mzdami. Keller rozlišuje dva druhy solidarity, a to konkrétně „prvotní“ a „sekundární“. Za „prvotní“ byla dříve považována příslušnost k určitým skupinám, v 19. století v průběhu industrializace a modernizace se v důsledku působení trhu přeměnila v solidaritu sekundární, která má za úkol snižovat sociální napětí.

 

(Typy státu blahobytu a česká republika, http://is.muni.cz/th/172172/esf_m/diplomkaJKfin.pdf)(Sociální stát, http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/27513/1/text.pdf)(VEČEŘA, K. Sociální stát – východiska a přístupy, Sociologické nakladatelství, 1996, ISBN 80-85850-18-8)(Sociální stát, typologie sociálních států, http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_st%C3%A1t)

 

Typologizace sociálního státu

Gøsta Esping-Andersen je dánský sociolog, který roku 1990 vydal knihu, která nese název Three Worlds of Welfare Capitalism. Dílo bylo veřejností přijato velmi kladně a způsob jakým rozdělil sociální státy je dodnes zřejmě nejpoužívanějším. Později byla jeho práce doplněna o čtvrtý typ sociálního státu.

 

Esping-Andersen ve své typologii vychází ze dvou pojmů a dalších dílčích faktorů, které jsou dle něho pro jeho dělení výchozí a na jejichž základě provádí rozdělení na tři různé typy:

  • liberální,
  • konzervativní,
  • sociálně-demokratický

 

Prvním pojmem je dekomodifikace, což lze popsat jako míru závislosti jedince na trhu, pro udržení si jistého životního standardu. Tedy jak si je občan chopen poradit pod vlivem trhu bez pomoci státu. Jako druhý uvádí stratifikaci, která značí míru a způsob jakým se jednotlivé sociální systémy liší v strukturalizaci sociálního občanství.

Dalšími různými indikátory pro rozlišení je přístup k zajištění např. při nemoci, ve stáří nebo nezaměstnaných lidí, pro jeho typologizaci je také důležitý vztah státu trhu a rodiny.

 

Pro liberální režim je charakteristická závislost na trhu. Stát tedy poskytuje podporu pouze těm, kteří se vyskytnou v nějaké tíživé situaci a potřebují podporu. Dá se tedy s mírnou nadsázkou říci, že případným problémům nepředchází, ale až po jejich vyskytnutí tyto problémy teprve řeší. Jsou zde jasně daná přísná pravidla, dle kterých se určuje právě minimální životní minimum. Stát zde podporuje fungování trhu tím, že je zde minimální daňová zátěž. Z tohoto důvodu je pro liberální režim typická nízká míra dekomodifikace. Jde-li o stratifikaci tak systém jasně rozlišuje mezi příjemcem dávek a zbytkem populace, která si je schopna zajistit důstojné podmínky pro život.

 

Konzervativní režim staví do svého centra rodinu a považuje jí za hlavní zdroj poskytované sociální péče. Je pro něho typický velký počet různých sociálních programů pro různé skupiny pracujících. Výše dávek je vysoká, je ovšem také založena na již dříve zaplacených příspěvcích. Dekomodifikace je zde střední a v rámci stratifikace se režim snaží zachovávat rozdíly vycházející z povolání.

 

Stát hraje klíčovou roli v režimu sociálně-demokratickém, kde na sebe přebírá veškerou zodpovědnost a poskytuje velmi vysoké dávky. Tyto dávky jsou zde placeny z daní, které jsou ve většině případů (na naše poměry) nezvykle vysoké. Dekomodifikace je vysoká, a jelikož je systém založen na univerzalismu jsou si zde všichni občané v přijmu dávek rovni.

 

Další ve skrze podobné rozdělení vytvořil Richard Titmuss. Ke konci sedmdesátých let tento významný britský sociolog vytvořil tři různé typy sociálního státu:

  • reziduální,
  • institucionální,
  • pracovně-výkonový

 

Reziduální typ sociálního státu vychází z koncepce, že potřeby primárně uspokojuje rodina a trh, sociální pomoc tedy přichází až poté kdy rodina a trh již nejsou schopny fungovat tak, aby jedinci zajistili důstojné podmínky. Tento typ odpovídá například ideologii USA.

Institucionální sociální stát poskytuje organizovaný systém sociálních služeb, kde sociální pomoc je brána jako samozřejmá věc pro všechny. Snaží se především o snížení nerovností a udržení základních potřeb a tím předcházet daným sociálním událostem.

Pracovně–výkonnostní typ státu rozlišuje mezi jednotlivými pracovními skupinami a na základě právě pracovních výsledků a jejich produktivity uspokojuje potřeby svých občanů.

 

(Types of welfare state, Manuela Arcanjo, The „Three Worlds“ of Esping-Andersen http://pascal.iseg.utl.pt/~depeco/wp/wp062006.pdf)(Sociální stát, typologie sociálních států, http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_st%C3%A1t)

 

Historie vývoje sociálního státu

Ve spojení s vývojem moderní společnosti a potřebou vytvořit vhodné sociální podmínky pro své obyvatele je nezbytné zmínit faktory, které k těmto důsledkům vedly.

Prvním faktorem je již zmíněný proces industrializace, který zapříčinil odliv pracovní síly ze zemědělského sektoru do průmyslové výroby a také vytvoření požadavků dostatečné kvalifikace.

Růst populace a obměna její sociální skladby jako druhý faktor zapříčinily změnu významu rodiny, rostou rozdíly mezi zaměstnanými a nezaměstnanými a v důsledku kvalitnější zdravotní péče klesá úmrtnost.

Jako třetí faktor je uváděn vznik národních států, v důsledku čehož roste mezi lidmi pocit sounáležitosti.

Čtvrtým činitelem je rozvoj demokracie v moderních státech, a tedy prostor pro politickou participaci lidí se sociálním cítěním, což vedlo k vzniku sociálně-demokratických stran.

(Sociální stát, vznik a vývoj, http://www.kamama.estranky.cz/clanky/socialni-politika/socialni-stat.html)

 

Občanská práva jako významný pokrok v budování sociálního státu

T. H. Marshall přispěl dílem Citizenship and social class k lepšímu pochopení významu sociálního státu. Ve svém díle vyjádřil myšlenku, že plnohodnotným občanem je člověk tehdy, jsou-li součástí jeho občanství tři různé druhy práv. Marshall je toho názoru, že první dvě vrstvy práv ještě člověku nezajišťují plnohodnotné občanství, to přichází až s vytvořením sociálního státu, a tedy zajištění sociálních práv.

Tato práva se dělí na občanská, politická a sociální. Občanská práva zajišťují svobodu jedince – svobodu slova, myšlení, víry či mu zajišťují možnost soukromého vlastnictví majetku.

Práva politická ve stručnosti zajišťují občanům možnost účasti na výkonu politické moci – umožňují člověku volit nebo být zvolen při splnění určitých podmínek (aktivní a pasivní volební právo).

Třetí vrstvou práv jsou práva sociální. Tyto práva mají zajišťovat jistou míru sociální jistoty pro každého (např. v přístupu ke vzdělání).

 

(KELLER, J. Soumrak sociálního státu. Sociologické nakladatelství, 2005. ISBN 80-86429-41-5)

 

Obecný vývoj

Ruku v ruce s činiteli, které se spolu-zasloužili o vznik sociálního státu jde jeho postupný vývoj, který je obecně dělen do šesti etap, které povětšinou korespondují právě s faktory.

 

Období experimentálních počátků:

  • léta 19. stol. až 1930.
  • Usiluje o snížení chudoby, vznikají pouze základní zákony a formuje se snaha o vytvoření primárního schématu pojištění.

 

Období konsolidace:

  • 1930 až 2. sv. válka.
  • Sociální politika začíná hrát čím dál tím větší roli, vyvíjí se zákony a různá opatření, která ale ne vždy mají patřičný efekt.

 

Období sociální přestavby:

  • 1945–1962.
  • Dochází k tvorbě základů nových sociálních států na základě rozvoje hospodářství a předchozích vyčerpávajících válek, tvoří se jednotlivé instituce a legislativa. Primárními cíly bylo zabezpečení existenčního minima a vysoká zaměstnanost.

 

Období sociální expanze:

  • 1962–1973.
  • Roste životní úroveň a sociální stát obecně zažívá svá nejlepší léta, tzv. „zlatý věk“. Stoupá také výkonnost ekonomiky a většina pracujících se přesouvá z nižších vrstev do střední.

 

Období stagnace:

  • 1973–1980.
  • V důsledku ropné krize stoupají výdaje státních rozpočtů a je potřeba více výdajů na sociální politiku.

 

Období rekonceptualizace:

  • dochází k redukcím a následným reformacím sociálních programů, kdy se stanovují nové cíle a priority. Jde o určitou krizi sociálního státu.

 

(Sociální stát, vznik a vývoj, http://www.kamama.estranky.cz/clanky/socialni-politika/socialni-stat.html)

 

Vývoj švédského systému

Proces industrializace ve Švédsku proběhl později jak v jiných zemích a nejvíce lidí bylo ještě do konce 19. století zaměstnáno v primárním sektoru. Nejvíce zde byli lidé zaměstnáni jako zemědělci, lesníci či dělníci. Tyto povolání tvořily okolo 70% veškeré zaměstnanosti.

Pracujícím z těchto vrstev samozřejmě nebyly jejich podmínky (ať už pracovní či životní) lhostejné, což vyústilo v průběhu několika let ve velmi vysokou participaci dělníků v odborech. Právě odborově organizované firmy ve většině finančně podporovali sociální demokracii. Lze poměrně s jistotou předpokládat, že účast odborů na politickém dění tímto způsobem vedla minimálně v počátečním formování švédského sociálního k jeho úspěchům, alespoň v té míře, jak to bylo za daných podmínek možné.

Vrátím-li se tedy k úplným začátkům tvorby sociálního státu, tak jeho vývoj probíhal zhruba podle schématu obecného vývoje. Tedy prvotním cílem byla orientace na nejnižší (nejchudší) vrstvy za účelem zvýšení produktivity svého obyvatelstva.

Švédský systém je charakteristický pro uplatňovaní univerzalismu, ten se s největší pravděpodobností rozvinul s příchodem programu nazvaného „Domov pro všechny“. Tento sociální program vychází z představy státu jako jedné veliké rodiny, ve které si nikdo navzájem není lhostejný.

Dalším neméně významným milníkem bylo dosažení tzv. Saltsjöbadenské dohody. Dohodě předcházely neshody jak zástupců zaměstnavatelů a odborů, tak vlády. V konečném důsledky dospěly k dohodě odbory a zástupci zaměstnavatelů, kteří přišli s názorem, že tyto organizace by měli zůstat politicky neutrální, a naopak fungovat jako protiváha politickým stranám. Bylo zde rozhodnuto, že stát bude zasahovat pouze do těch věcí, u kterých to bude nezbytné a zástupci trhu se stali důležitou součástí rozhodování o hospodářské politice, a poskytovali také výzkumy makroekonomického významu.

S postupem let se začíná o své slovo hlásit střední třída, jejíž pozice silně roste na významu. Její postavení velmi ovlivňují zlepšující se podmínky dělníků, kteří se potupně posouvají z třídy nižší právě do střední. V tuto chvíli začíná sociální demokracie ztrácet a z toho důvodu dochází k hledání možných řešení, jak si získat zpět přízeň voličů. Tuto základnu by jako nejpočetnější měla tvořit střední třída. Volit opět sociální demokracii by měla potencionální voliče přimět nová důchodová reforma ATP. Tento důchodový systém reaguje na problém, kdy vrstvy s lepšími finančními zdroji začali využívat možnosti připojištění od soukromých společností, což mohlo hrubě ohrozit princip rovnosti, na kterém si systém zakládá.

Shrnu-li tedy faktory, které charakterizují švédsky sociální stát, patří mezi ně:

  • zaměření na export a vysokou vzdělanost
  • plná zaměstnanost společně s vysokou zaměstnaností žen
  • progresivní zdanění
  • vznik odborů a vysoká participace zaměstnanců (kontrola sociálního pojištění, mezd, …)

 

(MUNKOVÁ, G. Sociální politika v evropských zemích. Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0780-8)(Ekonomická revue, Švédský model a jeho vývojové fáze, http://www.ekf.vsb.cz/miranda2/export/sites-root/ekf/cerei/cs/okruhy/Papers/VOL12NUM01PAP04.pdf)

 

Vývoj českého systému

Česká republika jakožto postkomunistický stát se ve stát sociální, zde myšleno v takový jak je chápán teoretiky se všemi jeho potřebnými faktory a znaky, začala logicky vyvíjet mnohem později jak kupříkladu země západní Evropy. Je velmi pravděpodobné, že i z tohoto důvodu je zřejmě složité Českou republiku těžké přiřadit k určité typologii. S rostoucím tlakem globalizace toto ovšem není problém pouze jednoho státu, týká se to většiny států patřících do Evropské unie.

I přes poměrně brzký vznik strany sociálně demokratické zde v Čechách ve druhé polovině 19. století, zde vždy plnému rozvoji tímto směrem stálo něco v cestě.

Dle mého názoru je to vcelku logické, v této době nebylo pomyšlení na vytváření důstojných podmínek pro své občany, zásadní snahou bylo vůbec mít svůj vlastní stát. Je ovšem nutné podotknout, že v tomto ohledu nebyly ostatní země nijak výrazně vepředu, sociální otázka se intenzivně začala řešit hlavně po období válek, které přispěli ke zbídačení společnosti.

Neméně významný byl vliv totalitních stran, které potlačovali existenci sociální demokracie. Nejprve byla zrušena nacisty a následně potlačena komunistickou stranou.

I přes tyto překážky zůstávala strana v rámci možností aktivní a přežívala v exilu. Za dob socialismu a moci KSČ se snažila alespoň částečnými opatřeními korigovat sociální politiku státu. Do vlády se strana vrátila až po listopadové revoluci.

Tento fakt by mohl hrát zásadní roli, budeme-li chtít srovnat vývoj welfare state ve Švédsku a v České republice. Rozdíl mezi těmito zeměmi je v tomto ohledu více než zjevný, zatímco švédská sociální demokracie je s výjimečnými přestávkami u moci už v podstatě od začátku 20. století v České republice tomu je sotva dvacet let a stabilní pozici zde určitě nemá. Navíc je nutné dodat, že proces budování sociálního státu Českou republiku zastihl v naprosto odlišné fázi, než v jaké byl vytvářen státy, které nepatřily do východního bloku.

Svým způsobem i období socialismu poskytovalo jistý druh sociálních opatření. Za sociální stát se ovšem považovat nedá, a to hned z několika důvodů:

  • Podmínka tržního hospodářství, aby stát mohl regulovat dopad trhu na jedince, nebyla splněna
  • Monopolní postavení státu v rozhodování o poskytování sociální pomoci
  • Na sociální politiku nebyl kladen důraz z pozice KSČ, jelikož její ideologie vychází z faktu, že všichni mají vše.

(Český sociální stát v postkomunistickém kontextu, Martin Potůček, http://www.martinpotucek.cz/index.php?option=com_rubberdoc&view=doc&id=67&format=raw&lang=en)

 

Krize sociálního státu

Ke konci dvacátého století dochází k poklesu rozkvětu sociálního státu, a naopak dochází k jeho krizi.  Průmyslová společnost se začíná pomalu transformovat na společnost postindustriální. V tomto důsledku ubývá pracujících v průmyslu a roste zaměstnanost v terciárním sektoru, lidé se tedy nechávají více zaměstnávat v oboru služeb. To samozřejmě znamená problém, jelikož jak bylo zmíněno již několikrát v průběhu práce, sociální stát je založený na vysoce výkonném průmyslu. Zřejmě ale nebyl brát s dostatečným respektem, protože byl zastáván názor, že pracovní místa v sektoru služeb pojmou přechod lidí z průmyslových odvětví bez výrazných komplikací. Fakt, že lidi přijímají pracovní místa v oboru služeb způsobil také masivní urbanizaci, lidé opouštějí své zemědělské usedlosti a míří za většími platy do měst.

Od osmdesátých a devadesátých let dochází k výraznému zpomalené růstu ekonomiky nárůstu nezaměstnanosti. Švédsko, jehož systém přerozdělování dávek je financován hlavně z daní podléhá tzv. „dvojímu tlaku“. Tento fenomén spočívá v tom, že v rámci globalizace (její vliv bude rozebrán v pozdější části) politici samozřejmě chtějí, aby zde cizí firmy umisťovali svůj kapitál, z toho důvodu mají tendence snižovat daně. Také ale chtějí udržet své domácí firmy, aby jim zůstali plátci daní a potencionální pracovní místa. V tomto důsledku je vytvářen tlak na financování dávek ze sociálního pojištění. Takže zatímco konzervativní model sociálního státu usiluje o zvýšení daní, a naopak snížení příspěvků, skandinávský model má tendence daně snižovat a zvyšovat příspěvky na sociální pojištění. Rozvíjí se zde také snaha o flexibilizaci práce. Tento jev vyvíjí tlak na nezaměstnané, aby přijímali jakoukoliv i neplnohodnotnou práci.

V reflexi předchozích pár odstavců se nabízí otázka, zdali se zde nerýsuje spor mezi vrstvou podnikatelů a řekněme voliči sociální demokracie, kteří jsou zastánci tradičních hodnot typických pro švédský sociální stát.

 

Globalizace

Jako samostatnou kapitolu krize sociálního státu jsem zvolil globalizaci, s tímto fenoménem se potýká většina dnešního světa a sám sociální stát musí čelit jejím nástrahám.

Proces globalizace v sobě zahrnuje vlastně většinu moderních problémů, které trápí dnešní společnost. Uvádím zde příklad několika problémů, některý s největší pravděpodobností již zde zmíněných:

  • stárnutí populace,
  • klesá význam rodinných vztahů,
  • přesun pracovní síly do oblasti služeb v důsledku čehož se snižuje produktivita obyvatelstva
  • pro sociální stát je jednou z největších hrozeb fakt, že globalizace minimalizuje možnost státu zasahovat do jeho chodu, čímž mu zužuje prostor pro jeho intervence

Jde-li o definici globalizace, považuji pro tuto práci nejdůležitější její vysvětlení z tzv. věcně sociologického hlediska. Tato definice říká, že globalizace mění vztahy mezi ekonomickými a politickými silami. To v praxi znamená, že ekonomiky překračují hranice států, jejich politika ovšem nikoliv, a proto v některých případech převažují zájmy velikých nadnárodních společností nad zájmy malých států. Toto vše přispívá, jak jsem již zmiňoval, k menšímu prostoru pro regulaci sociální politiky.

 

(KELLER, J. Soumrak sociálního státu. Sociologické nakladatelství, 2005. ISBN 80-86429-41-5)

 

Závěr

Cílem této práce bylo poskytnout jistou srovnávací analýzu a zjistit, jestli má švédská podoba sociálního státu nějakou šanci na uchycení zde v České republice. Již na začátku práce jsem předpokládal, že zde existují jisté důvody, proč zde tato varianta není. V průběhu psaní této práci sem se ve svém názoru utvrdil a za mě tvrdím, že to není v dohledné době a spíš nikdy možné. Existuje zde proto spoustu důvodů, budu-li vycházet ze mnou nasbíraných informací uvedu zde hlavní důvody, které tomu zabraňují nebo v minulosti zabránily.

Vychází to dle mého názoru z historických dispozic, jelikož v době, kdy se ve Švédsku rozvíjel sociální stát jsme si mi mohli o něčem takovém nechat zdát. Česká republika a další země bývalého východního bloku v tomto ohledu zaostali díky vlivu Komunistické strany, jejíž ideologie nekladla důraz na přerozdělování dávek a vycházela z toho, že všichni mají všeho dostatek, tudíž ani nebude výrazné pomoci potřeba.

Za výběr tohoto tématu jsem v konečném důsledku rád, jelikož mi na jednu strany otevřelo oči a na druhou stranu přineslo spoustu zajímavých věcí. K psaní této práce sem přistupoval s jistými ideály a s největší pravděpodobností se zkreslenou představou o Švédsku jako příkladného modelu sociálního státu. Ano je tomu tak, resp. bylo, ale jak jsem se v průběhu práce prokousával jednotlivými informacemi zjistil sem, že ho postihl stejný osud jako většinu dnešní postindustriální společnosti a dolehla na něho jistá krize. Česká republika má v tomto ohledu poměrně smůlu, jelikož s budováním tohoto státu začala mnohem později, a právě v době, která pro sociální politiku není úplně příznivá.

Abych celé své snažení nějak uzavřel, musím uznat, že se mé představy o funkci švédského sociálního státu z velké části naplnily. Člověk si do této doby v nevědomosti vůbec neuvědomoval důležitost existence sociálních práv a politiky pro fungování celé společnosti. V současné chvíli se dostal sociální stát do poměrně dlouhotrvající krize, věřím ovšem, že se v budoucnu tato situace srovná a státy přijdou na to, jak se poprat s kombinací zásahů sociálního státu s vlivem globalizace.

 

Shrnutí

V první kapitole této práce jsem se zabýval definicí welfare state a vymezením jeho důležitých pojmů, které jsou důležité pro pochopení významu sociálního státu. Druhá kapitola pojednává o jednotlivých rozděleních typů sociálních států tak, jak si je představují jejich autoři. Tato část práce měla za úkol nastínit rozdíl mezi různým chápáním sociálního státu v odlišných státech. Třetí kapitolu tvoří samostatný vývoj sociálního státu pro uvědomění si, z čeho sociální stát vycházel, jak se postupně vyvíjel (což řeší podkapitola Obecný vývoj) a co zapříčinilo jeho rozkvět, resp. následný úpadek. V následující části práce, tedy kapitole čtvrté, dochází již k rozebírání zásadních vlivů na vývoj švédského modelu sociálního státu. Pátá kapitola obsahuje stručný rozbor podmínek dnešní České republiky, které v průběhu minulého století zabraňovaly větší participaci sociální demokracie na tvorbě sociálního státu se všemi jeho náležitými znaky. Obě kapitoly obsahují částečná srovnání, jehož hlavní část obsahuje závěr mé práce. Poslední kapitola řeší téma krize sociálního státu a její podkapitola globalizaci. Tuto část jsem zde umístil pro nastínění vlivu vnějších tlaků (globalizace) na současnou krizi sociálního státu.

 

Seznam literatury a použitých zdrojů

Prameny

(MUNKOVÁ, G. Sociální politika v evropských zemích. Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0780-8)

(KELLER, J. Soumrak sociálního státu. Sociologické nakladatelství, 2005. ISBN 80-86429-41-5)

(VEČEŘA, K. Sociální stát – východiska a přístupy, Sociologické nakladatelství, 1996, ISBN 80-85850-18-8)

 

Encyklopedie, Slovníky

V této práci nebyly použity žádné encyklopedie nebo slovníky.

 

Elektronické zdroje

(Ekonomická revue, Švédský model a jeho vývojové fáze, http://www.ekf.vsb.cz/miranda2/export/sites-root/ekf/cerei/cs/okruhy/Papers/VOL12NUM01PAP04.pdf)

(Typy státu blahobytu a česká republika, http://is.muni.cz/th/172172/esf_m/diplomkaJKfin.pdf)

(Sociální stát, http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/27513/1/text.pdf)

(Sociální stát, vznik a vývoj, http://www.kamama.estranky.cz/clanky/socialni-politika/socialni-stat.html)

(Types of welfare state, Manuela Arcanjo, The „Three Worlds“ of Esping-Andersen

http://pascal.iseg.utl.pt/~depeco/wp/wp062006.pdf)

(Sociální stát, typologie sociálních států, http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_st%C3%A1t)

(Český sociální stát v postkomunistickém kontextu, Martin Potůček, http://www.martinpotucek.cz/index.php?option=com_rubberdoc&view=doc&id=67&format=raw&lang=en)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: