Antická filosofie – maturitní otázka

 

   Otázka: Antická filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): terry

 

 

  • Předsokratovské období (6-5 před naším letopočtem)
  • Klasické období – vrchol antické filosofie (5. století – konec 4. století před naším letopočtem)
  • Helénsko-římské (4. století – 529 našeho letopočtu)

 

Předsokratovské období

  • Lomská (Milétská) filosofie: zabývali se především hledáním tzv. pralátky (arché) – prvotního principu a příčiny všech věcí, dále také chtěli pochopit a vyložit z něčeho samého
  • Představitelé:
  • Tháleos z Milátu (624-547) – pralátka: voda – existuje ve všech skupenstvích (je schopna přeměny), je potřeba k životu a jedná se o součást každého organismu
  • Je řazen mezi hyloroisty – učení o živosti, oduševnělosti hmoty
  • Anaximandros (610-527) – pralátka: apeiron – … , neomezeno, neurčito
  • Anaxiamémes (583-527) – pralátka: vzduch

 

ELATÉ – poukazují na rozdíl mezi pravým poznáním (epistémé – výslech práce rozumu) a pouhým zdáním (doxa – výsledek klamu smyslů)

  • Permenidés (540-480) – smysly nás klamou, poznání přináší jedině rozum
  • „Bytí je, nebytí není“ – každé jsoucno, které je nedáno bytím, zaplňuje prostor, tím pádem prázdný prostor nemůže existovat a kvůli tomu ani pohyb
  • Zenon z Eleje (490-430)
  • Žák Parmenida, dokazoval jeho učení tzv. aporiemi
  • Achilles a želva, Dichotomie, Letící šíp
  • První svědectví o nemožnosti pohyb ukončit, druhá zahájit, třetí svědectví o nemožnosti zachytit jej v kterémkoliv okamžiku jeho průběhu
  • Nelze stanovit okamžik, kdy by docházelo k pohybu
  • Herakleitos z Efezu (550-480)
  • Nic není stálé – „Vše plyne“
  • Vývoj se děje v boji protikladů (považován za zakladatele dialektiky)
  • Stejně jako Miléťané se zabýval otázkou pralátky, tvrdil, že jí je věčný oheň, který se rozněcuje a pohasíná podle míry =) onou mírou, která řídí koloběh světa je Logos (zákon všeobjímajícího rozumu)

 

MLADŠÍ FYZIKOVÉ

  • Empedokles (490-430) – pokus o sjednocení Herakleita a Parmenida
  • Základem světa jsou 4 živly – oheň, voda, země vzduch
  • Ty jsou neměnné (Parmenidas), ale jejich spojováním v různým poměru vznikají veškerá jsoucna (Herakleitos)
  • Spojování způsobuje láska, nenávist, rozklad

 

ATOMISTÉ

  • Zakladatelem: Leukipos (500-440)
  • Demokritos (460-370) – nejvýznamnější představitel
  • Svět je složen z malých, neviditelných, nezměnitelných, nedělitelných a věčných atomů =) existuje jich nekonečné množství a liší se od sebe tvarem
  • Krom atomů existuje ještě prázdný prostor, ve kterém se pohybují po předem určených drahách – determinismus
  • Z atomů se skládá i duše, nevěří v její nesmrtelnost) po smrti se rozpadne na atomy jako každé jiné jsoucno

 

PYTHAGORISTÉ

  • Pythagoras ze Samu (572-494) – patřil mezi nejvzdělanější lidi své doby, k tomu dopomohl pravděpodobný pobyt v Egyptě a Babylonu
  • Hlásil teorii o stěhování duší – ta je něčím božským v člověku, zatímco tělo představuje něco méněcenného
  • Škola, kterou založil, měla tudíž silný mystický, náboženský podtext
  • Za nejvyšší princip považoval číslo, celá příroda podle něj byla kombinací čísel a veličin
  • Všiml si například, že tóny, jejich výška a souznění, jsou závislé na matematicky vyjádřitelných vlastnostech znějících podmětů
  • Čísla pro něj také představovala prostorovou veličinu, 1 je bod, 2 přímka, 3 rovina, 4 prostor (=) dokonalým číslem je pak 10)
  • Bývá řazen do tzv. idealistické linie řecké filozofie – jako primární totiž uznává existenci absolutního jsoucna (v jeho případě čísla) – na počátku všeho je nehmotný, věčný princip
  • Klasické období – kulturním centrem tehdejšího světa jsou Athény

 

SOFISTÉ – „Placené učitelé moudrosti“ – učí jak mluvit, myslet, dosáhnout úspěchu

  • Zahájili tzv. antropologický obrat (nezajímá je příroda, ale člověk)
  • Tvrdili, že objektivní pravda neexistuje – pravdu má ten, kdo si ji prosadí
  • I z toho důvodu jim byl vyčítán gnozeologický relativismus, subjektivismus a skepticismus.
  • Někteří z nich dokonce tvrdili, že neexistují žádné absolutní normy toho, co je dobré a špatné
  • Protagoras z Abdén (481-411) – „Mírou všech věcí je člověk“ – všechno, co je dobré či špatné, správné nebo zlé, je vždy třeba posuzovat ve vztahu k zájmům člověka, Agnostik = není si jistý existencí Boha
  • Sokrates (469-399) – nic nenapsal, jeho názory známé díky Platónovi
  • Rozvinul tzv. dialektickou/dialogickou metodu (hledání rozporů, protikladů v argumentu), hlavním cílem našich životů bylo podle něj dosaženo ctnosti (areté) a její prostřednictvím blaženosti (eudaimonia)
  • Areté – je úzce spojená s vědomím, rozumem
  • Etický intelektualismus – ten, kdo ví, co je správné, nemůže jednat špatně, špatného jednání se člověk dopouští z neznalosti
  • Dále byl přesvědčen o existenci objektivní pravdy, tvrdil, že k němu promlouvá božský hlas – daimonion =) svědomí, které nám říká, co nemáme dělat
  • Dokončil antropologický obrat

 

Malé sokratovské školy

  1. Jednalo se o eristiky (eris = spor) – milovníci hádanek, logických sporů, dále šlo o takzvaný neosofistiky
  2. Hédonická (Kyrénská) škola – zakladatelem byl Aristippos, cílem života je podle nich slast a prožitek. Jedná se však o rozkoš tělesnou, protože ta má býti intenzivnější než duševní. Slastem je třeba se oddávat bez odkladu.
  3. Kynetická škola – představitelem je Diogenes, (kyon = pes). Lhostejnost vůči všemu s výjimkou ctnosti. Pohrdali tehdejší společností, návrat k přírodě, asketismus, minimalizace potřeb, soběstačnost

 

Platon (427-347) – žák Sokrata

  • Dílo:
    • 1. Rané období (silný vliv Sokrata) – Obrana Sokratova (monolog)
    • 2. Vrcholné období – Symposion (hostina, o kráse a lásce), Faidros – o kráse a idejích, Faidon – o nesmrtelnosti duše, Ústava – teorie ideálního státu
    • 3. Pozdní období – Zákony (Nomoi)
  • Teorie idejí: dle Platona existují dva světy: 1. říše hmotných věcí (nepravé bytí, svět pomíjí, nedokonalý); 2. říše idejí (svět dokonalý, věčný, nehmotný, neměnný, pravé bytí)
  • Mýtus o jeskyni – v jeskyni jsou spoutaní lidé, kteří celý život mohou hledět pouze na stěnu před sebou, na které se míhají stíny (mohou odhadovat skutečnost)
  • Těmito lidmi jsme my =) náš svět je představován stíny, které představují pouze nedokonalou kopii světa ideje
  • Platon je proto řazen mezi objektivní idealisty
  • Vše, co získáváme pomocí smyslů je klamné a nespolehlivé. Pravdy se dobereme pouze rozumem.
  • Ideje jsou hierarchizované – nejvýše stojí idea dobra
  • Duše (psýché) – nesmrtelná, je vězněm těla, do kterého se dostala nedobrovolně
  • Původně se nacházela ve světě idejí, ale padla na zem, spojila se s tělem (soma) a vzniknul člověk
  • Duši přirovnával k okřídlenému koňskému spřežení – vazba představuje rozum
    • 1. kůň (poslušnější) – vůle, city;
    • 2. kůň (ošklivý a neposlušný) – půdy, žárlivost
  • Koně mají tendenci vyjet ze své dráhy, a dokonce mohou spadnout na zem (svět hmoty) =) záleží na vozkovi, jak je dokáže ovládat a řídit
  • Na zemi se duše rozvzpomíná, co viděla a dělala dříve (amnésis – poznání je vlastně rozvzpomínání se)
  • Vědomosti jsou vrozené






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: