Ekonomie a ekonomika – maturitní otázka (2)

 

   Otázka: Ekonomie a ekonomika

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Dominic Holeman

 

Ekonomie → věda, která zkoumá souvislosti v hospodářském (ekonomickém) životě společnosti.

→ věda o činnostech, které se týkají výroby a změny statků.

zkoumá změny v ekonomice – trendy cen, výroby, nezaměstnanosti. Na základě těchto vyhodnocení stát vypracovává hospodářskou politiku.

  • zkoumá, jak lidé využívají výrobní zdroje (půdy, práce, stroje, technické poznatky).
  • co vyrábějí (žito, hovězí, vepřové, silnice, koncerty, ponorky) a jak se vyrobené statky rozdělují mezi lidi.
  • ekonom má sklon všechno považovat za výrobek → i umělecké dílo.

studuje obchod mezi národy = co se vyváží a dováží, proč to někdo vyváží a nedováží apod.

→ Je to věda o penězích, bankovnictví, bohatství a kapitálu.

Název ekonomie se používá spíše pro teoretické discipliny.

 

Pak je zde pojem Ekonomika:

ekonomika = oblast společenské praxe → využívá teoretických poznatků ekonomie.

Ekonomika může být chápána jako:

hospodářství – ekonomika ČR, světová ekonomika, ekonomika podniku apod.

hospodaření – činnosti, jež s chodem ekonomiky souvisejí → výroba, zásobování, prodej, financování apod.

hospodárnost → účelnost = využívání materiálu, energie, porovnávání nákladů apod.

 

Typy ekonomik

Zvykováekonomika je na nízké úrovni, a proto je vše ve společném vlastnictví.

→ Otázky co, jak a pro koho se řeší podle zavedených rodových zvyků, tradic, které předávají starší mladším.

 

Příkazová → plánovaná, převládá státní vlastnictví, vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování.

Otázky co, jak a pro koho se řeší direktivním plánem. Osobní iniciativa je státem omezována a potlačována. Příkladem je komunistická plánovaná ekonomika (5 leté plány).

 

Tržní → převládá soukromé vlastnictví.

→ O otázkách co, jak a pro koho rozhoduje trh – zákony nabídky a poptávky, systém cen, zisků a ztrát.

→ Firmy nabízejí statky s cílem co nejvyššího zisku (co), výrobními technikami, které mají co nejnižší náklady (jak) a lidé se sami rozhodují, za co své peníze utratí (pro koho).

Tržní ekonomika je založena na iniciativě a svobodě svých jednotlivých subjektů.

 

Zakladatel ekonomie: Adam Smith (1723 – 1790) → britský morální filosof a politický ekonom.

Napsal slavnou knihu → „Bohatství národů“ (publikována v r. 1776).

Autor teorie o “neviditelné ruce trhu” → znamená, že svobodné obchodování a podnikání by nemělo být regulováno a omezováno z ničí strany (např. ze strany státu).

→ Tím se vytvoří přirozené prostředí konkurence, které se samo vyvažuje, samoreguluje.

 

Další významní myslitelé:

Karl Marx (1818 – 1883). Ten napsal knihu Kapitál.

Předpovídal pád kapitalismu a nástup státně řízeného socialismu.

John Maynard Keynes (1883 – 1946)

V r. 1936 publikoval knihu → „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (v době světové ekonomické krize).

 

→ Tvrdil, že klasický ekonomický systém laisser – faire (tj. nechat volně probíhat ekonomickou soutěž) → nezaručuje plnou zaměstnanost a dostatečnou rovnost příjmů a bohatství.

Stát by měl podporovat investice = nákup strojů, zařízení, průmyslové stavby apod. prostřednictvím nízké úrokové míry (peníze jsou pak levnější) a zaměstnanost → programem veřejně prospěšných prací.

→ byl spoluzakladatelem Mezinárodního měnového fondu v r. 1944.

V r. 1969 byla udělena první Nobelova cena za ekonomii.

 

Nejznámější nositelé Nobelovy ceny:

Milton Friedman (americký ekonom – v r. 1974)

Friedrich Hayek (rakouský ekonom – v r. 1976)

 

Makro a mikro

  • Makroekonomie = zkoumá fungování ekonomiky jako celku, z hlediska národního hospodaření, států, mezinárodního společenství.

Předmětem jejího zájmu je např. inflace, nezaměstnanost, národní důchod, proč některé země prosperují a jiné stagnují.

Makroekonomické zájmy určité země znamenají snahu o celkovou prosperitu země.

→ Říká se, že stát provádí určitou hospodářskou politiku.

  • Fiskální politika (fiskus = státní pokladna) → jsou vládní výdaje a zdanění. Vládní výdaje zahrnují vše, na co stát vynakládá prostředky – nákup stíhaček, platy úředníků, generálů, stavby elektráren, silnic apod.

Výše stanovených daní ovlivňuje jednak rozsah a obsah státních investic, jednak soukromou spotřebu.

 

  • Monetární politika (monetární = týkající se peněz v oběhu) → zabývá se bankovnictvím, úrokovými sazbami.

Výše stanovených úroků (to znamená, jak drahé jsou peníze) ovlivňují investice do nákupu strojů, budov apod.

 

  • Zahraniční ekonomická politika – je to obchodní politika státu. Vymezuje měnový kurs, slaďuje dovoz a vývoz.

 

  • Mikroekonomie – zájem o souvislosti mezi jednotlivými prvky ekonomického systému a jejich chování (tzn. chování firem, domácností a ekonomických odvětví).

→ Zajímá ji tvorba jednotlivých cen, účinek daní na pracovní úsilí lidí na jejich úspory apod.

→ Řeší potřeby ekonomie.

Potřeba je v ekonomii pocit nedostatku, který si člověk či jiný subjekt uvědomuje a usiluje o jeho překonání, snaží se pocit nedostatku překonat.

 

Jsou potřeby:

a) Základní (nevyhnutelné, skutečné) → jídlo, pití, oblékání, spánek, bydlení.

b) Vyšší (jejich uspokojení lze zkrátit nebo odložit) → dovolená v Brazílii, hodinky s vodotryskem, zlatem vyšívaný župan, návštěva muzikálu.

c) Nahodilé (vyžadují určitý impuls) → pohled na jídelní lístek ve vitríně hospody, výrazná sleva, atraktivní obal.

d) Uměle vyvolané → reklama, tlak módy.

 

Jiné rozdělení potřeb:

a) nezbytné – základní, fyziologické.

b) zbytné – opak nezbytných.

 

Ekonomické subjekty – skupiny:

→ Veškeré ekonomické záležitosti se točí kolem 3 subjektů, které mezi sebou vstupují do vztahů (nabídky a poptávky) → každý z nich něco nabízí a něco chce. Tento systém se nazývá trh.

 

Domácnosti → Jsou to jednotlivci nebo rodiny.

Na straně nabídky: na trhu práce nabízejí svoji práci zaměstnavatelům, na kapitálovém trhu svoje peníze peněžním ústavům, na trhu půdy pronájem půdy výrobcům.

Na straně poptávky: ptají se po zboží a službách, chtějí uspokojit své potřeby – jídlo, pití, spaní, bydlení a jiné.

→ Jejich cílem je uspokojit své potřeby prostřednictvím spotřeby.

 

Podniky → Subjekty, které podnikají (jednotlivci i firmy).

Na straně nabídky: nabízejí své výrobky.

Na straně poptávky: jako spotřebitelé faktorů výroby. Např. keramik shání hlínu, vydavatel papír, taxikář auto, kat meč.

→ Jejich cílem je zisk, jakkoli se mohou tvářit jinak.

 

Stát → vystupuje na trhu jako domácnost i podnik. Zaměstnává lidi, pronajímá půdu, půjčuje si peníze, vybírá daně, kupuje počítače, auta, spotřebovává zboží i služby.

Cílem jeho působení na trhu by měl být veřejný prospěch.

 

Základní ekonomické otázky:

  1. Co? Jaké statky se mají vyrábět a v jakém množství. Více levného nebo méně, ale kvalitního? Více televizí nebo více koncertních sálů?
  2. Jak? Jak budou statky vyráběny. Z čeho budeme ždímat energii? Z atomu? Vody? Větrů? Má se vyrábět státně nebo soukromě? Jakou technologií budeme vyrábět?
  • Pro koho? Jak má být to, co je vyrobeno rozděleno. Podle zásluh? Podle ksichtu? Nezávisle na ksichtu? Mají být všichni nebohatí a nechudí? Má být hrstka bohatých a mnoho chudých?

 

Výroba:

  • Veškerá výroba je charakterizována vstupy a výstupy.

 

Vstupy → všechny statky nebo služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech. Např. vstupy při výrobě boty je kůže, guma, látka na tkaničky apod.

Vstupy se dělí do tří skupin:

  1. Přírodní zdroje – dary přírody využívané ve výrobě a zdroje energie.
  2. Práce – lidský čas strávený ve výrobě.
  • Kapitál – jsou to statky vyrobené za tím účelem, aby vyráběly další statky: stroje, počítače, silnice apod.

 

Výstupy →  veškerá produkce vzniklá procesem výroby, tedy výrobky a služby.

→ Veškeré výstupy se snaží výrobci maximalizovat – s co nejmenšímu vstupy dosáhnout co největšího výsledku – výstupu!

→ Průvodním jevem výstupů jsou odpady, s nimiž je problém.

 

Ekonomické sektory

Primárníprvovýroba – těžba surovin z přírody a obdělávání půdy – těžební průmysl, zemědělství.

Sekundárnívýroba hmotných statků – zpracovatelský průmysl a stavebnictví.

Terciální služby pro výrobu a pro obyvatelstvo – obchod, doprava, spoje, cestovní ruch, peněžní služby, zdravotnictví, školství apod.

 

Statek → je každý prostředek, který je v důsledku svých vlastností schopný poskytnout užitek (tj. uspokojit potřebu).

Statky jsou:

hmotné → potřeby uspokojovány hmotnou věcí = lednička, postel, koberec apod.

nehmotné → potřeby uspokojovány nehmotnou věcí – film, divadelní představení, koncert apod.

služby → potřeby jsou uspokojovány činností – služby lékařské, dopravní, opravárenské apod.

 

Rozlišují se statky:

Volnévyskytují se v takovém množství, že jimi může každý uspokojovat své potřeby v libovolném rozsahu, aniž vyvíjí ekonomickou činnost – např. sluneční jas, vítr, déšť.

Vzácné → v omezeném množství. Vznikají hospodářskou činností. Jejich výroba je spojena s náklady, jsou tedy dostupné za určitou cenu. Je to v podstatě to, co člověk může koupit a prodat. Volné statky se mohou časem stát částečně nebo úplně omezenými

 

Zákon vzácnosti

→ Lidé chtějí spotřebovávat víc, než ekonomika dokáže vyrobit.

Spotřeba lidí je neomezená, kdežto výroba v důsledku omezených výrobních zdrojů, omezená.

→ Většina lidí, když má hodně, chce ještě víc.

 

Efektivnost

→ je jedním z ústředních pojmů ekonomie.

→ co nejefektivnější užívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb a přání lidí.

 

efektivní ekonomika je taková ekonomika, která se nachází na hranici svých produkčních možností.

→ v souvislosti s vytvářením efektivní ekonomiky jsou důležitá rozhodnutí (investování).

 

Dvě alternativy:

spotřební statky = magnetofony, kola, hračky, salámy, boty atd. nebo

investiční (kapitálové) statky = stroje, továrny atd.

Pozn. Když ekonomika obětuje současnou spotřebu a vyrábí víc kapitálových statků, může růst rychleji, což jí umožní získat více obojích statků – spotřebních i kapitálových – v budoucnosti.

 

Zákon klesajících výnosů

  • je to jeden z nejslavnějších ekonomických vztahů.

 

Říká toto: Když přidáváme postupně další dávky některých vstupů a přitom udržujeme ostatní vstupy nezměněné, budeme dostávat stále menší přírůstky výstupu.

Např.: Učíš-li se dvě hodiny, zapamatuješ si určité množství látky. Přidáš-li další dvě, nezapamatuješ si stejné množství jako v předchozích dvou hodinách, ale jen třeba polovinu předchozího množství. Při další dávce dvou hodin pak přírůstek zapamatovaného materiálu bude ještě menší, a to v důsledku únavy, nesoustředění a tak. Po následující dvouhodinovce si už nezapamatuješ nic a usínáš.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: