Otázka: Filosofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Lenka Ditrichová
Filosofie
– 6. stol. př. n. l.
– původ slova je z řečtiny: „milovat moudrost“
– vědění nejvyššího stupně
– v 6. st. př. n. l. nový druh – objevuje se pojem logos -> to, co se kolem člověka děje se vysvětluje přirozenou cestou (vědecky – rozum, logika, objektivita)
– filosofie stojí v protikladu s mytologií
– prvními filosofy byli mořeplavci
– podstatou filosofie je lidská zvídavost, potřeba něco poznat
a) vyplývá z praktických otázek života (přemýšlíte nad tím, jakou školu půjdete studovat…)
b) otázky, které nejsou bezprostředně spjaty s praktickým životem (hlubší lidské prožitky)
=> filozofie – nejobecnější otázky o smyslu lidského bytí, světa, podstatě
Milétská škola (pol. 6. st. př. n. l.)
– filozofie v pravém slova smyslu
– vymaňuje se z náboženství (některé dokonce kritizuje)
– začíná využívat především rozum (chce vysvětlit svět z přirozených příčin)
– pralátka = to, co je společné všemu jejich hledání (to, co stálo úplně na počátku – pro někoho vzduch..)
– vše vychází z přírody
– Milét, Efes – nejbohatší přístav řeckého světa (střet jazyků, náboženství..) – rodiště filosofie
-> Tháles – bývá označován jako přírodní filosof
– zabýval se i kupectvím (hodně cestoval)
– významný astronom (správně předpověděl zatmění Slunce)
– jako filosof se projevil 2 způsoby:
1) klade si filosofickou otázku: Co je nejobtížnější ze všech věcí? Znát sebe sama. Co je
nejsnazší? Pomoct druhým lidem. Co je Bůh? Nemá počátek ani konec.
2) pralátka je voda (všechno vzešlo z vody – Země je placka na vodě)
-> Anaximandros – 610 – 547 př. n. l.
– napsal Spis o přírodě
– základem všeho je apeiron (neomezená přirozenost) – z toho vyděluje všechny
látky, které existují (Země se volně vznáší v prostoru)
-> Anaximénes – pralátkou je vzduch (počátek, z něhož vše vzniká a do něhož se vše rozkládá, má své
procesy – zřeďování a zhušťování – tak vznikají všechny známé látky)
Význam Milétské školy:
1) vznik jsoucna z pralátky (přírodovědné myšlení)
2) snaží se najít jeden praprincip
3) monistická škola (pralátka je pouze 1)
4) materialistická škola (pralátku nehledají v nadpřirozených jevech, ale ve svém okolí – hmotný základ)
5) vysvětlují svět z něho samotného
6) vysvětlují svět z tzv. kvalitativní stránky
Pythagorovci
– vysvětlují svět z kvantitativní stránky (chce-li někdo znát svět, musí znát čísla, neboť čísla řídí svět)
– prvky čísel pokládali za prvky všech věcí (čísla jsou symboly, mají zvláštní podstatu)
– navázal na ně Platón
– základem je nauka o číslech (stavební kameny světa, mají zvláštní moc)
– nejdokonalejší je desítka
– nehledají pralátku, ale prazákon, podle něhož vše vzniklo (zákon o číslech)
– s naukou o číslech spojují své náboženství
– náboženské a mýtické idey – vliv indické filosofie (převtělování, odmítali požívat maso)
– důraz na morální kvality
– cíl – vysvobodit duši – důraz na disciplínu, etiku
Eleaté
– města Elea – Elejská škola
-> Xenofanés – kritizoval řecké náboženství (kritizoval mnohobožství, musí být pouze jeden bůh)
– panteismus – bůh je všudypřítomný, je součástí přírody
-> Parmenidés – nejvýznamnější představitel
– vytvořil myšlenku o tom, že neexistuje žádný pohyb => neexistuje žádná změna,
žádný vývoj, existuje jen jsoucno (vyplňuje prostor, není místo pro pohyb)
-> Zénón z Eleje – podpořil Parmenidovo tzv. učení o logických paradoxech a teoriích dokazujících nemožnost pohybu
– oddělili rozum od smyslů (poznávat se dá pouze rozumem)
- Achilles a želva (Achilles nikdy nedohoní želvu, želva má náskok)
- Letící šíp (v každém bodě své dráhy stojí a nepohybuje se)
- Půlení (věčné překonávání nekonečných polovin cesty)
Předsokratovská škola
-> Hérakleitos z Efesu – přídomek temný (byl samotářský)
– pralátka oheň (všechno vznikne z ohně a do ohně se zase vrací)
– všechno plyne (nic netrvá), otázka času, změny a proměny X Eleaté
– když na Zemi nastane úplný klid, tak všechno zanikne (lidstvo nebude)
– nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky (voda je jiná, i ty jsi jiný)
– máme jen jedno Slunce (nemůže spatřit to samé Slunce každý den)
– základem jeho filosofie jsou protiklady (zápas řídí svět, nesmí být klid)
– každá věc potřebuje ke svému životu protiklad
– nenáviděl lékaře (pomáhal si sám)
– logos – světový rozum (úkolem člověka je poznat tento světový rozum, který vším vládne – rozumná řeč, slovo)
– velký vliv na pozdější filosofii (Platón, Aristoteles, Klemens Alexandrijský, Fridrich Hegel, Fridrich Nietzsche …)
– slovo dialektika má 2 významy: = dokazovat pomocí argumentů
= vývojová nauka (vše se vyvíjí, vše se pohybuje) – F. Hegel
1) Bytí je, nebytí není. – Eleaté (Parmenidés)
X
2) Bytí i nebytí tvoří elementy dění. – Předsokratovská škola (Hérakleitos)
Atomisté
-> Leukippos – zakladatel teorie, která říká, že nic nevzniká bez příčiny (vše, co se děje, má příčinu)
– kauzalita = příčinnost
– „Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti.“
-> Démokritos – využil Leukippovo teorii
– atomy = nespočetné, nepatrné, nemůžeme je vnímat, nejsou dělitelné, jsou neměnné, ale liší se tvary
– nová věc vzniká spojením atomů => vznikají nové viditelné věci => bezpočetné světy (my jsme součástí jednoho z nich)
– atomy se pohybují v nekonečném prostoru podle zákona tíže (narážejí na sebe -> víření)
– vlastnosti věcí – atomisté kladou důraz na rozum
– věci se liší tvarem, polohou a velikostí => uspořádání atomů
– vlastnosti dělí do 2 skupin:
1) primární – hlavní, poznáváme rozumem
2) sekundární (temné) – poznáváme smysly (barva, teplo..)
– odmítají nahodilost, zavrhují náhodu, všechno má svou příčinu!
– duše člověka se skládá z atomů, po smrti se rozpadá => duše je smrtelná
– etika – zdůrazňují pocity jako je blaženost, radostná spokojenost mysli (ataraxia)
– upřednostňují duchovní, morální hodnoty
– „Raději bych objevil jediný důkaz (v geometrii), než bych získal perský trůn.“
Význam atomistů:
1) systém přírodní filosofie
2) materialistická škola (atomy)
3) uzavírá předsokratovské období, vyvrcholení
Vrcholné období řecké filosofie
Sofisté
– centrem jsou Athény
– všeobecná pochybnost o poznávacích schopnostech člověka => činnost sofistů
– vznik bohatství, blahobytu, nových informací => potřeba vyššího vzdělání
– v Řecku roste význam řečnictví (cílem bylo přesvědčit o pravdě, mít argumenty a umět je obhájit)
– sofisté = učitelé moudrosti (za peníze vyučovali moudrosti, výmluvnosti)
– praktici, subjektivní pravda (hovořili o tom, že neexistuje objektivní pravda – pravdivé je to, co
má největší úspěch, popřeli měřítka spravedlnosti, pravdy)
-> Prótagoras – potulný učitel, putoval po celém Řecku
– žil uměním, právnictvím
– „Člověk je mírou všech věcí – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.” (subjektivní pravda)
– kritika náboženství (nemůžeme nikdy poznat, jestli vůbec nějaký bůh existuje – obžalován z bezbožnosti)
-> Gorgias – objevuje se u něj Zenonova dialektika
– „Nic není. Je-li něco, je to nepoznatelné, je-li to poznatelné, nedokážeme to vyjádřit a vysvětlit.“
Význam Sofistů
1) zabývají se člověkem (odvrácení od přírody)
2) předmětem myšlení (samotné myšlení) – kritika jeho podmínek, hranic a možností
3) klade důraz na etiku, začlenili ji do filosofického systému, podrobili ji rozumovému zkoumání
Sokratés
– velmi skromný, vyučoval bezplatně
– dialog, oslovoval kolemjdoucí
– soustřeďoval pozornost na člověka (nejdůležitější je člověk, jeho morálka, to, jak se chová)
– daimonion = svědomí božské (vnitřní hlas, který nás vede a zdržuje od všeho, co není morální)
– člověk se nenarodil jako zlý
– ctnost je vědění
Platón
– narodil se do aristokratické rodiny v Aténách
– byl v Sokratově učení až do jeho smrti
– původně se chtěl věnovat politice, ale po odsouzení Sokrata tam politický režim nebyl dle jeho představ
– založil v Athénách školu (akademii) a vyučoval žáky bezplatně
– nauka o idejích – základem Platónovo filosofie, která se nazývá objektivní idealismus (další rozdíl od Sofistů –
ti byli spíše subjektivní)
– v jeho spisu ústava se našel dialog Sokrata, který říká: Představ si jeskyni, kde jsou lidé svázáni, nesmí se
dívat za sebe,vidí jen východ a stěnu, za lidmi je ale oheň –> mezi ohněm a lidmi je zídka, kde chodí lidé s
předměty, oheň dává stíny s předměty a lidé vidí pouze stíny, jednoho člověka odvážou a on se podívá do
ohně (tím skoro oslepne) a pořád neví, kde je pravda. Člověk může těžko uvěřit, že stíny nejsou pravda, a že
pravda je to, co bylo za nimi -> postupně se člověk učí a zjišťuje, kde je pravda — POINTA –> lidé nevnímají
svět jako takový, vnímáme pouze skutečnosti které vidíme (nepoznanému lidé nevěří)
– jeskyně je symbol podobenství našeho života a lidského poznání
– svět je jakési vězení a skutečný svět je nepoznán
– duše je uvězněná a měla by se dostat k poznání — možná podobnost s indickou kulturou
– čím víc se člověk vzdělává, tím více se dostává k idejím a dostává se z vězení
– Platón rozdělil duši na 3 části:
1) myšlení – v hlavě, část nesmrtelné duše
2) vůle – nalézá se v hrudi
3) žádostivost – má své místo v podbřišku
– podle něho je tedy duše nesmrtelná, nemá počátek ani konec, hledání a poznávání je vzpomínání
– díky rozumu nesmrtelné části duše žijí lidé v říši idejí a vznětlivost a žádostivost duši vztahuje k zemi a je
poutána tělem -> tělo je pro duši trest
– idea dobra = nejvyšší idea, které může člověk dosáhnout
– platonická láska = Platónská láska -> základem je láska duševní, ale neodmítá lásku tělesnou
| Tělo | Duše | Ctnost | Stát |
| Hlava | Vůle | Moudrost | Vládci |
| Hruď | Rozum | Odvaha | Strážci |
| Podbřišek | Žádostivost | Uměřenost | Výrobci |
– ctnost = zdatnost -> stav, kdy se přibližuji k největšímu dobru (moudrost, statečnost, uměřenost,
spravedlnost) –> vliv Sókrata
– chceme-li být ctnostní, můžeme se tomu naučit
– Ústavy podle Platóna :
-> aristokracie
-> oligarchie
-> timokracie
-> demokracie
-> tyranie
Aristoteles
– nejuniverzálnější myslitel starověku
– jeho učitelem byl Platón (kritizoval Platóna – „Platón je přítel, ale pravda je přítel větší.“)
– založil školu Lýkeion (filisofie) – při filosofování se procházeli
– vychoval Alexandra Makedonského
– říká, že všichni lidé od narození touží po vědění
– odmítá teorii idey (každá věc má podstatu)
– vymyslel tzv. hylémorfismus = dualistická filosofie (vztah mezi látkou a tvarem –
spojením látky a formy vzniká jsoucno)
– 4 základní příčiny jsoucna:
1) látka – zlato
2) forma (tvar) – šperk
3) hybnost – zlatník
4) příčina – proč to vyrábí?
– jakýkoli pohyb, který nastane má svůj cíl, směr, účel (entelechie = uskutečnění se)
– čistá forma = hybatel (Bůh – tvůrce světa, ale dál už do něj nezasahuje – král, který sedí
na trůnu, ale nevládne) x Xenofánes
– každá věc musí splnit svůj smysl (když ho splní, může zaniknout)
– etické – věc plní svůj smysl, neetické – věc neplní svůj smysl
Klasifikace věd
1) vědy teoretické
– matematika, fyzika, metafyzika (první filosofie – zabývá se jsoucnem jakožto takovým, nejvyššími příčinami
existence – „…jsoucno jako jsoucno a to, co mu o sobě náleží…“)
2) praktické
– etika, politika, ekonomika
3) vědy poetické
– umění, umělecká činnost, řemeslo
– gnozeologie – věci se skládají ze 2 věcí (substance – podstata, kterou poznáváme rozumem a nemění se;
akcident – poznáváme smysly, probíhá změna)
=> dvojí poznání: smyslové (jak?, nezobecňujeme) a rozumové (proč?, obecné)
– definoval člověka a duši (zóon politikon – člověk je tvor společenský – má společenské vazby, stýká se s
ostatními, socializace)
– substancí člověka je duše (duše sídlí v srdci – forma)
– duše má 3 základní složky:
- rostlinná (vegetativní) – projevy, roste a rozmnožuje se
- živočišná (smyslová) – společenskost, pudy, instinkty
- lidská – obdařena rozumem
– člověk jako jediný (nejvyšší forma ze všech organismů) má všechny 3 složky
– člověk = muž starší 30 let (musí mít svou vlastní svobodu a musí se starat o politiku, pokud se muž nevěnuje
politice a společenskému životu, tak není člověk)
Aristotelova logika
– logika = nauka o správném myšlení (od slova logos)
– vytvořil logický čtverec
– pojem – veškeré naše myšlení probíhá v pojmech (pojem vznikne tak, že označíme něco, co má společné
znaky s ostatními pojmy – vzniká na základě vlastností) => obecné znaky
– kategorie – uznává 10 kategorií (stojí samy o sobě, už nemají žádný nadřazený pojem)
– substance, kvalita, kvantita, relace…
– soud – spojení 2 pojmů (karafiát je červený, lavice je dřevěná…)
– úsudek – spojení 2 a více soudů
– důkaz – použijeme různé úsudky a z toho vyvodíme důkaz
– A – platí pro všechny (všichni smrtelní)
– E – pro žádného neplatí
– I – platí pro některé (někteří smrtelní)
– O – pro některé neplatí (někteří
nesmrtelní)
Teorie státu
– rozdělení ústav na 6 částí (vždy 1 dobrá a 1 špatná možnost)
a) jednotlivec (monarchie, tyranida)
b) skupina (aristokracie, oligarchie)
c) všichni občané (politea, demokracie)
– za nejlepší považuje demokracii, za stále možnou aristokracii a za nepřijatelnou považuje aristokracii
– oddělil politiku od etiky
– říká, že v soukromém životě má člověk hledat ctnosti a v politickém životě spravedlnost
– politika se řídí určitými pravidly
– zavedl pojem ideální společnost (zoon politikon má 3 svobody – nedotknutelnost majetku, rodiny a svobody)
– pokud budou splněny tyto 3 svobody, tak nezáleží na tom, v jakém státním zřízení bude člověk žít
– etika (ctnost) rozebírá lidský život, jaký by měl člověk být a čeho by se měl vyvarovat (snaží se vykreslit obraz
dokonalého života)
– dobro = to, k čemu všechno směřuje (dobré jednání je spravedlivé a vede ke štěstí)
– duševní (nejvyšší, vede k blaženosti, cnost je jedním z duševních jevů), tělesné a zevnější
– nejvyšší dobro = to, co chceme pro to samo
– není důležité vědět, co je ctnostné, ale podle toho jednat
– říká, že nic krásnějšího než blaženost není
– „Kdo chce svou péčí učinit lidi lepšími, musí se pokusit o schopnost zákonodárnou.“ (zdůraznění
vzdělání, vzdělaný a ušlechtilý člověk jest jakoby zákonem sám sobě)
Aristotelovy spisy
– 1. spisy o logice (Analitiky, Organom, Topiky, Kategorie)
– přírodovědné spisy (Fyzika, O nebi, O vzniku a zániku, O duši, Meterologie)
– metafyzické spisy = ontologické (O obecných příčinách)
– etické spisy (Nikomachova etika – vydána až po jeho smrti, rady synovi)
– politické spisy (Politika)
– spisy o literatuře a rétorice
Helénistické období
– doznívání filozofie v 1. etapě
– rozsáhlé změny ve společnosti, období autonomie (zodpovědnost sám za sebe)
– filozofie se přestává zabývat přírodou, začíná se zajímat člověkem
– největší důraz je důraz na člověka
– 3 směry:
- stoicismus
- epikureismus
- skepticismus
Stoicismus
– 3. stol. př. Kristem
– nejvlivnější směr z tohoto období
– „Moudrý člověk se nechá osudem vést, nemoudrý je jím vlečen.“ -> pasivita
– mravnost chápali jako v žití v souladu s přírodou (tak je chápána i blaženost)
– nejdůležitější ctností je žít v souladu s rozumem a přírodou = blaženost
– zakladatel Zenón z Kitia (postavil školu – stoia – sloupořadí)
– byla jim blízká Aristotelova filozofie
– základem je Bůh => zákonem, procesem, osudem je Bůh
– podstata světa je věčná a vše, co je vytvořené, je vytvořené z živlů
– upřednostňují vývoj
– vše je propojeno, vše má svou příčinnost, vše je determinováno
– člověk má žít ve shodě s tímto řádem a se svou přirozeností a se svým rozumem (etika)
– nutností je respektovat řád věcí
– člověk nesmí podléhat afektům (stoický klid), nesmí se naštvat
– vyrovnanost, stabilita
– nabádá k ctnosti (pravé dobro)
– „Moudrý člověk může pohnout světem jenom kdyby chtěl.“
– Seneca – rovnost lidí
– filozofie má být tím, co osvobodí člověka od hříšných myšlenek
– vychovatel císaře Nerona, spáchal sebevraždu na jeho příkaz
– filosofie má probouzet z našich chyb a léčit z morálních nemocí
– snahou člověka je dosáhnout blaženosti z mravní dokonalost
– díla: O klidu duševním, O krátkosti života, Cena života, O jediném dobru
– Marcus Aurelius – filosofie je učitelka všech ctností
Epikureismus
– Epikúros ze Samu:
– etika spočívá ve vyhledávání klidu (blažensoti)
– žijeme ve 2 světech (svět atomů a prázdna)
– stoupence atomismu
– prostředky dosažení klidu -> ataraxe (klid duševní) – dosáhneme ho poznáním přírody, zbavením se strachu
ze smrti, přemáháním bolesti, odmítáním veřejné angažovanosti
– žij skrytě (bez veřejného vystupování)
– člověk nemá mít strach z Bohů, ze smrti (klidný střízlivý úsudek – Bohové nežijí na tomto světě, žijeme tu my
=> je na nás, jak budeme žít, jaký život si uděláme)
Skepticismus
– člověk nemůže přímo poznat pravdu, říká jen to, co je pravděpodobné
– pravděpodobnost: -> smyslová -> rozumová
– vše, o čem člověk říká, že je pravděpodobné, je pochybné
– cílem je ataraxe (duševní rovnováha)
– zakladatelem byl Pyrrhon z Elidy:
1) Jaké jsou věci? Nic o nich nevíme a vědět nemůžeme. (nejsme schopni o žádné věci říct, jaká doopravdy je,
ale pouze, jak se nám jeví)
2) Neexistuje kritérium hodnocení poznávání
3) O všem lze říci protiklady
_______________________________________________________
– konec antické filozofie -> návrat k Platónovi (vznikla tzv. novoplatónská škola)
– 2. – 6. st. našeho letopočtu
– etika je hodně podobná helénistickému období
– inspirace indickou filozofií
– v Athénách – nové myšlenky křesťanství
