Filozofie 19. století – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Filozofie 19. století

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): terry

 

Scientismus – zdrojem pokroku a poznání je věda

  • Návaznost na osvícenský racionalismus

 

Pozitivismus – vědecké poznání má být založeno výhradně na popisu faktů, tvrdých, verifikovatelných (experimentálně ověřitelných) datech

  • Odmítají proto abstraktní spekulace (zejména tradiční metafyziku)
  • Představitelé: Auguste Compte, J. S. Mill, Herbert Spencer

 

>Auguste Compte (1798-1857) – zakladatel sociologie

  • Dílo: Kurz pozitivní filozofie – zde postupoval, že existují 3 stádia ve vývoji lidského myšlení:
    • Teologické – pokus poznat podstatu bytí
      • Lidé zde konstruují nadpřirozené činitele
      • Vyvíjí se od animalismu, přes polyteismus až k monoteismu
    • Metafyzické (abstraktní) – příčinou všeho je příroda
      • Nadpřirozené síly jsou zde nahrazeny silami abstraktními
    • Vědecké (pozitivní) – podstata věcí je nepoznatelná, absolutní poznatky nelze získat (agnosticismus), máme se zaměřit na studium faktů
  • Klasifikace věd: 1. matematika, 2. fyzika, chemie, 3. biologie, 4. sociologie

 

Empiriokriticismus – v zásadě se jedná o 2. fázi pozitivismu, která reagovala na určitou krizi vědy v 2. polovině 19. století

  • Výrazně gnozeologický směr
  • Co vlastně můžeme poznat?
  • Představitelé: Richard Averius, Ernst Mach
  • Odmítali tradiční materialismus a metafyziku, protože pracují se zastaralými pojmy jako např.: hmota, duch, substance, kauzalita atd.
  • Zabývali se proto především jazykem – vědecké teorie trpí tím, že používá zastaralé termíny, kterými není dost dobře možné uchopit nové poznatky
  • Nemůžeme odhalit podstatu věcí, protože se naše poznání zakládá na počitcích
  • Tím získáváme informace pouze o jevech, nikoliv o podstatě
  • Všechny přírodní zákony vzniklé přesným popisem pozorovaných jevů, jsou ve skutečnosti jen lidskými „vynálezy“, konstrukcemi našeho myšlení
  • To se chová ekonomicky a hledá popis co nejjednodušší, racionální
  • V 19. století je filozofická otázka „proč je svět jaký je?“

 

Iracionalismus – přístupy zpochybňující možnost racionálního vysvětlení světa

  • Podstatu lze pochopit jedině citem, vůlí, intuicí

 

Voluntarismus

  • Arthur Schopenhauer – ve svém směřování byl ovlivněn především Kantem a indickým buddhismem
  • Dílo: Svět jako vůle a představa – souhlasí s Kantem, že existuje svět pro nás a svět o sobě, na rozdíl od něj však tvrdil, že do druhého z těchto světů můžeme proniknout prostřednictvím vůle (vůle k životu), která stojí v základech všeho existujícího =) od toho voluntarismus (postoj podle kterého je vůle základním principem světa)
  • Je bezčasová, věčná, bezcílná, iracionální
  • Svět je pouhým jejím hmotným výrazem
  • Protože je vůle bezcílná, nemůžeme ji ničím uspokojit
  • Když po něčem toužíme a dosáhneme toho, nenastane věčná slast, ale pouze prázdnota, nuda a věčná touha
  • Život je tak věčným utrpením
  • Řešení:
    • Umrtvování vůle k životu prostřednictvím askeze
    • Uměleckou kontemplací – umění umožňuje vůli uniknout, poskytuje pocit libosti na ní nezávislý

>Friedrich Nietzsche (1844-1900)

  • Dílo: Tak pravil Zarathustra, Radostná věda
  • Vycházel z kritiky křesťanství jako nihilistického náboženství (podle něj popírá hodnotu života a teď ve jménu fiktivního „zasvětí“. Křesťanství ve jménu NIC popírá to, co skutečně existuje)
  • Morálku dělil na otrockou (křesťanství, které se zastává slabých) a panskou (je třeba ji teprve vymyslet, stvoří ji silní jedinci)
  • Evropská kultura je dekadentní, kvůli křesťanství z ní zmizela aristokratičnost a nastoupila stádnost
  • Současný stav však bude překonán příchodem nadčlověka vedeného vůlí k moci
  • Člověk je pouhým přechodným článkem, který musí být překonán
  • Teprve nadčlověk dá světu smysl

 

Pragmatismus – založen v USA

  • Pragma = čin nebo jednání
  • Zakladatel Wiliam James
  • Zkouškou každé filozofie a víry je to, jaké má pro nás praktické následky
  • Pravdy jsou užitečné, protože jsou pravdivé a pravdivé, protože jsou užitečné
  • Pokud pro nás teorie nemá praktický význam, můžeme ji ignorovat
  • Pokud má, stává se pravdivou

 

Existencialismus – vzniká po 1. světové válce v Německu (Heideger, Jaspers), největší rozkvět pak zaznamenal po WW2 ve Francii (Sarte, Camus)

  • 3 základní pojmy: Sein (bytí), Zeit (čas, časovost), Dasein (pobývání)
  • Řeší se zde pobývání vs. Bytí ve světě
  • Lidská bytost je do světa vržena bez vlastního přičinění
  • Přesto však máme zodpovědnost za to, jak svůj život žijeme (existujeme)
  • V zásadě existují 2 možnosti:
    • Neautentické bytí – anonymní život na způsob věci, necháváme s sebou manipulovat, zříkáme se odpovědnosti za svůj život, stáváme se součástí anonymní masy
    • Autentický život – navzdory podmínkám, které jsme si neurčili, bereme odpovědnost za sebe do svých rukou, usilujeme žít podle přesvědčení, nikoliv podle tlaku okolí
  • Čas a časovost – člověk si je vědom své neodvratné konečnosti a toho, že lidské bytí je pouhým bytím k smrti (Heideger)
  • K této neodvolatelné jistotě vlastní smrti se můžeme opět postavit 2 způsoby:
    • Člověk žijící neautentickým způsobem se snaží tuto skutečnost ignorovat a žije tak, jako by zde měl být věčně – je nezodpovědný, snaží se nacházet útěchu v nesmyslných rozptýleních atd.
    • Autentický člověk se k danému problému staví čelem, rozvrhuje své možnosti s ohledem na nevyhnutelnost smrti, protože ví, že každé rozhodnutí je nezvratitelné a neodvolatelné

 

Novopozitivismus (logický empirismus) – filozofie redukovali na filozofii poznání, respektive vědy

  • Představitelé byli především členové tzv. Vídeňského kroužku (Rudolf Carnap, Ludwig Wittgenstein) – 20. léta 20. století
  • 20. století s sebou přineslo doslova záplavu faktů a informací, proto je potřeba řešit především otázku jazyka a jeho sdělnosti
  • Poslání filozofie je vytvářet jazyk vědy

 

>Rudolf Carnap – úkolem filozofie je analýza přírodovědného poznání s cílem upřesnit pojmy na základě matematické logiky

  • Říkal, že věda je systém výroků
  • Filozofie má tyto výroky analyzovat a odlišit smysluplné a nesmyslné (smysluprázdné)
  • Smysluplné znamená nejen gramaticky a logicky správně, ale také verifikovatelný
  • O tradičnosti větách filozofie není filozof schopen rozhodnout, zda jsou smysluplné, takže např.: metafyzika nemůže být považován za vědu

 

>Wittgenstein (1899-1951) – ve svém prvním období byl novopozitivistou a členem Vídeňského kroužku

  • Tvrdil, že předmětem filozofie nemá být vědomí, nýbrž jazyk, jímž hovoříme o faktech
  • Nejvhodnějším s jednoznačnými slovy/znaky je v matematické logice
  • Dílo: Logicko-filozofický traktát
  • Ve svém 2. období své názory revizoval a tvrdil, že nelze konstruovat ideální jazyk, nezávislý na životě, protože význam je dán spíše kontextem, situací, ve které je daný výraz použit
  • Rozumět výrazu znamená správně jej použít v komunikaci a vyvolat u adresáta patřičnou odezvu
  • Význam jazyka je tedy vázán na celkovou situaci, v níž je určitá věta pronášena
  • Této situaci říká „jazyková hra“
  • Pokud se účastníci komunikace shodnou na tom, co míní, může komunikace pokračovat a je smysluplná
  • Nejde o verifikaci, ale o hledání a nalézání konsenzu






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: