Helénismus – maturitní otázka

 

   Otázka: Helénismus

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): misulka1111

 

– konec  4. stol. př. n. l.   – 529 n.l.   / císař Justinián zrušil antické školy/

• změna charakteru antické společnosti a kultury

• místo vzájemně soupeřících městských států vznikají obrovské říše

•jistoty polis se rozpadají

Důsledky:

1/ znejistění postavení člověka ve světě a společnosti

/jedinec je jen „kolečkem“ v gigantickém systému, v polis měl jasně vymezené místo/

→ pocit frustrace, absurdity života, otázka lidského údělu

→ nejdůležitější disciplínou se stává ETIKA (orientace ve světě, praktický návod jak žít smysluplně, šťastně)

–          ke slovu se dostávají i eticko náboženské směry

2/ prolínání  prvků různých kultur, synkretismus (snaha o spojení), eklektismus (výběr myšlenek > nový systém)

/úsilí o spojení různorodých prvků myšlení v jednotný systém/

• řecká kultura je dominantní, ale obohacuje se o prvky jiných kultur /egyptská, perská, židovská…/

• vznik nových kulturních center – Alexandrie, Řím později Konstantinopolis

3/ přesun akcentů

řecká filosofie –  kosmos (svět, uspořádání)

logos (rozum, řád)

eros (dosažení dobra a krásy)

římská filosofie – více praktická /římské právo – vzor  správy státu /

těžiště 1. mravní jedinec

2. správné začlenění do státu

Základní směry: kynismus, epikureismus, stoicismus, skepticismus, eklektismus

 

KYNISMUS

–           původně vychází ze Sokrata

DIOGÉNES  400 – 323 př. n. l.

  • žije v sudě, je mu lhostejná touha po slávě a uplatnění v obci

–          hlavním heslem APATIE: lhostejnost k hodnotám /uznávané obcí/

–          současník Alexandra Velikého /za vodu nabídl A. splnit jakékoli přání – D.: „Ustup mi ze slunce“,  A.: „Kdybych nebyl A., chtěl bych být Diogénem“/

–          Diogénes pil vodu z misky z dýně, když viděl, jak pes pije bez nádoby, odhodil i tu

–          předzdívka „pes“, řecky kyon  → kynismus → cynismus

–          zřeknutí se vymožeností kultury a civilizace

–          kosmopolita /světooobčan/, pohrdání státem a zákony „Člověk je sám sobě zákonodárcem“

 

EPIKUREISMUS

EPIKUROS ze Samu  341 – 270 př.n.l.

  • vyučoval své žáky v uzavřené zahradě – Epikurova zahrada
  • jeho žáky byli i otroci a ženy
  • vedli rozhovory na různá témata týkající se hlavně způsobu života

 

Ontologie

–          materialista, atomista

–          indeterminista  → svoboda  jednání /náhoda, možnost volby/

ETIKA  – jak žít, jak dosáhnout štěstí, blaženosti, klidu, smysl života, jak se vyhnout neštěstí

–          cílem života je blaženost –  EUDAIMONIA, založená na rozumovém základě, konkrétně se projevuje, když zakoušíme rozkoš /hedoné/

–          jde ale o duchovní rovinu plynoucí např. z přátelství nikoli z tělesných rozkoší  →  „epikureiský život“

–          blaženosti dosáhneme:

1/   odstranímeli vše, co nám způsobuje strast

–          strach z Bohů (těch se nemusíme bát, žijí ve svém světě a o svět a osud lidí se nezajímají, netrestají ani hříšné ani neodměňují spravedliv)é

–          strach ze smrti (nikdy se s ní nepotkáme, „dokud jsem já ,není smrt, až přijde smrt, nebudu já“)

–          strach z bolesti (není nikdy tak velká, aby se nedala vydržet)

2/    vytvořením duševní rovnováhy  – ATARAXIA /klid duše/, založené na rozumovém základě

•  odříkat si slasti

–          „nestřídmě žít nepřináší štěstí, ale problémy“

–          „není dobré pít nemírně víno, bouřlivě se zapojovat do politického života“

→  odmítavý postoj ke státu  „Žij skrytě“

•  důraz na soukromý život, vzdálený politickému, ale ne odtržený od přátel

→ útěk od rostoucích problémů společnosti

 

Titus Lucretius CARUS –   římský filosof /97-55 př.n.l./

–   šiřitel myšlenek epikureismu

–      báseň  O přírodě

–      výklad antické atomistiky

–      snaha zbavit člověka strachu před smrtí a osudem

 

STOICISMUS

–          název školy – sloupořadí – stoa  v Athénách

–          zakladatel  ZÉNÓN z Kitia /336 – 264 př.n.l./

–          písemně zpracoval CHRÝSSIPOS

–          pozdní stoa  vývoj v Římě: SENECA Výbor z listů Luciliovi

EPIKTÉTOS

MARCUS AURELIUS

fysika

filosofie  etika

logika

 

fysika  –   příroda je smysluplně uspořádána, kosmos je proniknut věčným přírodním zákonem, řádem /LOGOS/

–          vše je propojeno pouty sounáležitosti – SYMPATHEIA a řízeno prozřetelností

–          základem všeho je  Bůh, který jako duch = PNEUMA vše prostupuje  /panteismus/

–          člověk rozumný a moudrý má žít v souladu s tímto řádem

 

etika   – člověk přijímá s klidnou myslí to, co přichází, podrobuje se osudu

•  cílem života je opět ATARAXIA, klid duše, vyrovnanost + ctnost založená na sebeovládání, na rozumném životě /areté/

– cestou k tomuto klidu je APATHEIA, člověk se musí osvobodit od negativních sklonů – PATHEIA  /nemoc duše/

„stoický klid“  – žít v souhlase s přírodou, nemít mnoho potřeb, být soběstačný,vyrovnaný, činit dobré skutky, radost či bolest lhostejná

EPIKTÉTOS  /46 – 130 po Kr./

Otázky vnitřní svobody

–   jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, ty  musíme klidně přijmout

–          ty co měnit můžeme, máme měnit

–          máme být spokojeni s tím, co máme, připravovat se na smrt s klidem a vyrovnaností

–          to, co nás trápí, nepouštět si do vědomí

–          vše v životě i utrpení ,mají hluboký smysl

→  filosofie útěchy

 

Stoikové kladli důraz na rovnost všech lidí /i otroků/,

humanismus /spravedlnost, důstojnost člověka/,

kosmopolitismus „všichni občané jsme občané tohoto světa a podléháme stejnému zákonu a jako takoví jsme si rovni“

→ vliv na křesťanství

 

SKEPTICISMUS

  • skepse = pochybování
  • pochybování o filosofických názorech, o skutečnosti
  • souvisí s kulturní únavou pozdní antiky (záplavou často protichůdných myšlenek)
  • základní otázky: lze vůbec něčemu věřit? lze něco jednoznačně tvrdit?

zakladatel: PYRHON z Elidy (účastník výpravy Alexandra Velikého do Indie, seznámil se s brahmány)

  • máme se zdržet jakéhokoli úsudku o skutečnosti = EPOCHÉ
  • důvody: věci se nám pouze jeví

existence protichůdných názorů

žádná pevná měřítka pro pravdivost

  • nemáme jistotu pro poznání a tudíž není třeba se angažovat
  • je lepší dosáhnout klidu a lhostejnosti ATARAXIE
  • 3 období:

◦   starší: Pyrrhon

◦   střední: akademická skepse – probabilismus, ARKESILÁOS, KARNEÁDES

◦   mladší: AINESIDÉMES- dílo Osm knih řeči Pyrrhonových (učení o tropech = hlediska, která dokazují nepoznatelnost pravdy)

 

EKLEKTISMUS

  • eklekce = výběr
  • umění spojovat cizí myšlenky a spojovat je v nové poznatky (výběr z různých pramenů)
  • ŘÍMSKÝ

◦   Řecko politicky pod Římem, ale kulturně naopak

◦   většina myšlenek pochází z Řecka

◦   vzdělaný Říman si vybírá to, co je praktické

Martin Tulius CICERO

  • řečník, státník, spisovatel
  • tvůrce latinské filosofické terminologie
  • spisy: Akademická zkoumání, O povinnostech
  • ALEXANDRIJSKÝ

◦   Alexandrie –  duchovní centrum, nejlepší knihovny, přírodní vědy, medicína

◦   sblížení duchovních směrů (k řecko-římským i orientální a zvlástě židovský)

◦   FILÓN

▪   helenizovaný žid

▪   snaha o sloučení řecké filosofie s náboženstvím

▪   pravda je zjevená v posvátném písmu

▪   uznává, že kromě pravdy zjevené existuje i pravda filosofická

▪   3 prameny poznání: náboženský (Bible), filosofický (nazíraní = KONTEMPLACE, THEORIA), osvícení (ILUMINACE)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: