Helénistická filozofie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Helénistická filozofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Teji

 

 

 

 

Helénistická filozofie

– je to období od smrti Alexandra velikého (= 323 př.n.l.)

– jsou 2 pojetí:

– v užším slova smyslu od smrti Alexandra až do našeho letopočtu (asi do roku 50) – to jsou jenom 3 směry (Stoicismus, Epikúrejismus a Skepticismus

– v širším slova smyslu tam řadíme i římskou filozofii (až do 5.stol.)

– po rozpadu alexandrovy říše vznikly spousty samostatných států (největší Makedonie, Sýrie, Egypt atd.)

– protože byla Alexandrova ríše obrovská → prolínání kultur → po zániku říše změna myšlení a vytváření nových myšlenkových proudů

– lidé se cítí být kosmopolity (= světoobčany)

– v akademii (Platón) i v lyceu (Aristotelés) se nic extra neděje – tito filozofové nejsou “in”

– helenistická filozofie navazuje především na Sokrata (velmi málo na Platóna a Aristotela) – přizpívají k tomu i Sokratovské školy

– aktivní je tedy hlavně praktická filozofie = etika (= jak žít)

Stoická škola

– patří do Helenistické filozofie ve vlastním slova smyslu (vznikla po smrti Alexandra Makedonského)

– byla velmi rozšířenou

– hlavní představitelé jsou až z pozdějšího období: Seneca, Epiktétos (bývalý otrok) a Marcus Aurelius (filozof na trůně)

Vývoj filozofie

– vychází z Kynické školy

– jejich ideálem je mudrc a heslem “poznej sám sebe”

– říkají “řiď se svým rozumem, protože ten je ve shodě s přírodou a ve shodě s celým světovým řádem”

– nemáme se nechat ovlivnit ničím vnějším (= přímo od Kyniků) – má nám být jedno jestli jsme chudí/bohatí, nemocní/zdraví atd.

– Stoická filozofie se velice rozšířila – je ale společensky neudržitelné, aby celé masy žily podle stoické filozofie a kašlali na všechno ostatní (asi těžko může žít každý v sudu a kašlat na vše)

– filozofie se tedy musela zmírnit – některé hodnoty mají přednost – důležité je zdraví, protože potom se můžu zabývat poznáním sám sebe atd.

– přiznali tedy určitou hodnotu i okolním vlivům

Nauka o státu:

– tvrdí, že všichni lidé jsou si rovni (typický kosmopolitismus)

– podstatné je, že máme rozum – můžeme poznávat světový řád, který je poznatelný rozumem

– zvířata však rozum nemají – zvířata a rostliny však ne

– lidé tedy mohou využívat zvířata a rostliny ke svému prospěchu

– Stoikové jsou deterministé – vše je předem předurčeno

– jak ale ospravedlnit proč se chovat mravně když je vše předem dáno a nezáleží na tom jak se chovám??? – v tom měli trošku mezeru a nějak to nedovedli vysvětlit (i když se to pokoušeli nějak vysvětlit, ale prostě to furt nesedělo)

Epikurejská filozofie

– hlavní představitel Epikúros

– další zástupci: Lucretius a Horatius

Epikúros

–(341-270 př.n.l.)

– působil v Athénách u vojska (absolvoval dvouletou školu)

– stal se učitelem filozofie na různých místech, ale nakonec skončil v Athénách

– v Athénách koupil zahradu a v ní založil filozofickou školu (Epikúrovy zahrady) – vyučoval vlastní filozofii

– do jeho školy měli přístup i otroci, ženy atd. (všichni si jsou přece rovni)

– měl spostu příznivců – jeho filozofie byla velice rozšířená a i dlouho rozšířená

Negativní ohlasy

– měl i několik svých pomlouvačů

– byl obviněn jedním svým žákem z obžérství, filozofické nekompetence a zhýralého sexuálního života

– z obžérství asi proto, že vycházel z Kyrénské školy (hedonismus) → s hedonismem samotným, ale nemá jeho filozofie nic společného

– jinak je ale ve většině zdrojů dobře popisován (jako skromný, dobrý atd.)

– dochovaly se nám jeho teze které se žáci učili nazpaměť – ve 40 tezích je shrnut soubor jeho učení

– jeho teze byly dokonce vytesány do základů jedné zdi v Malé Asii (kus zdi se i dochoval!)

Z čeho vycházel a jeho učení

– jeho učitel byl Démokrytos (= atomista) → Epikúros přijal kompletně celou atomistickou filozofii

– vadil mu však ten determinismus (že atomy se pohybují po daných drahách atd.) → zavedl odchylku z dráhy atomů – vše je tedy základně dáno, ale malé bezvýznamné děje jsou dány náhodně – existuje tedy i náhoda

– vycházel z Kyrénské školy, ale není vůbec hedonista

– “Musíme usilovat o slast a blaženost, ale pouze pomocí rozumu!”

– “ukojit musím pouze ty potřeby, které jsou nutné pro obnovu života, ale už ne si vybírat, nebo jíst více než je potřeba atd.” – je tedy vlastně asketa

– když se budeme řídit rozumem dojdeme k vyváženému klidu ducha = ataraxia

– podle něj nezažíváme žádné neutrální stavy – buďto prožíváme stavy bolesti (snažíme se jim vyhnout) nebo stavy slasti (usilujeme o ně)

– neexistuje žádný “neutřální stav” – “neutrální” stav nazývá katastémická slast

Epikůros a zákony

– jeho heslem bylo žij skrytě

– zabýval se ústavami (došel k závěru, že z politiky nemůže vzejít nic dobrého)

– zabýval se zákony → podle něj: jsme si zákony vynalezli my sami – pro svůj prospěch

– lidé dodržují zákony, protože mají obavu z trestu, ze sankcí

– podle Epikůra neexistuje žádné svědomí (žádný vnitřní hlas, který říká co je dobré a co špatné)

– svědomí je jen nepříjemná obava, že se příjde na to, co jsme špatně udělali

– Epikůros tedy co se týče zákonů smýšlí jako Sofisté (oponují Sokratés, Platón a Aristotelés – tvrdí, že stát vzniká z přirozenosti)

– Epikůros smýšlí velice egoisticky – podle něj je i přátelství motivováno jenom egoisticky (pak to zmírnil, jenom na prvnotní impulz přátelství)

– když někomu pomůžu, tak z toho mám alespoň dobrý pocit

Teologie

– bůh je podle Epikůra nepoznatelný, nezasahuje do dění ve světě, jsou mu cizí všechny lidské pocity

– je to blažená bytost, pro člověka nedosažitelný mravní ideál

– podle epikůra je potřeba se nebát ani boha ani smrti

– podle Epikůra nemusíme mít z boha vůbec strach, protože do dění vůbec nezasahuje (úplně nový názor ve filozofii náboženství! = bůh do dění nezasahuje!)

– dokud žijeme, nemáme se smrti obávat a až zemřeme nemůžeme se jí obávat

Skepticismus

– má svůj počátek v antice, ale provází nás celými dějinami

– existuje několik škol:

Pyrhónská skepse

– zakladatel Pyrhón z Elidy

– založil tu školu kolem roku 300 př.n.l.

O pyrhónovi

– jsou to informace typu “jedna paní povídala” (není to vůbec jisté)

– tvrdí se o něm že byl ke všemu naprosto lhostejný

– například se prý ani nevyhýbal vozům na ulici

– účastnil se jednoho válečného tažení Alexandra Velikého → setkal se s indickými askety

Náčrt pyrhonský

– jediné dochované dílo

– napsal ho Sextus Empiricus

– je to shrnutí pyrhónské filozofie

Filozofie samotná

– každý člověk by si měl položit 3 otázky

– 1. jaké věci ve skutečnosti jsou

– 2. jaký postoj k nim zaujímáme

– 3. co z tohoto postoje vyplývá

– skeptik na tyto otázky odpoví:

– nelze zjistit, jaké věci ve skutečnosti jsou (nemůžeme rozhodnout co je pravdivé a co je nepravdivé)

– ke každému tvrzení můžu uvést opačné tvrzení a nemám žádné stanovisko, podle kterého bych mohl rozhodnout co je a co není pravdivé

– když nemůžeme říct o věci jestli je to pravda nebo nepravda, nemáme o nich nic tvrdit → mám zaujmout stanovisko lhostejnosti

– hlásají epoché = zdržení se úsudku

– z toho nám vypline vnitřní klid = ataraxia

– své doměnky podporujý tropy

– tropus – příklad jak ukázat věci jako protichůdné

Příklady

– příklad: táž věc se různým tvorům jeví rozdílně – člověk vidí barevně, pes černobíle

– táž věc se jeví rozdílně i různým lidem (barvoslepí nevidí stejně jako většina)

– táž věc se může jevit rozdílně i jednomu jednotlivci! (budu mít jiné názory a hodnoty, když budu zdravý nebo nemocný)

– rozdílnost i mezi národy – různé národy mají různé zákony, různé mýty, různé mravy

– všechny tyto názory jsou ale v rozporu s jejich epoché – zdržení se úsudku!

– skeptikové odpovídají, že oni nic netvrdí, protože to nemusí být pravda – nevznášejí nárok na pravdivost (nestojí si za tím, jen nám to předkládají na zamyšlení)

Akademická skepse

– Akademie = Platónova škola

– 268 př.n.l. – Arkesilaos → zavedl výuku skepticismu

– soustředil se především na etiku, ale svoje učení začal kritikou stoicismu

– celé učení leželo na kritice stoické filozofie

– nelíbila se jim kataleptická představa (= uchopující) – je to převdivá představa (je schopna uchopit pravdu)

– skeptikové tvrdí, že nemůžeme říct, že nějaká představa je pravdivá – nedá se to nijak dokázat (stoikové tvrdí, že to tak prostě je a basta)

podstata × jev

– poznání o skutečnosti můžeme mít pouze pravděpodobné

– pravděpodobnost leží na tom, že se s ostatními shodneme že tamto je židle (pravděpodobně to tak bude)

– vše tedy můžeme brát jen pravděpodobně a ne pravdivě

– souvisí to s tím, že poznáváme jenom jevy (svět se každému nějak jeví, ale každému se může jevit jinak)

– jsme tedy schopni dobrat se k jednotlivým jevům, ale nemůžeme se dobrat k podstatě, protože ta je ještě nad jevem a my ani neumíme určit komu se jev zdá pravdivě

– abychom poznali podstatu museli bychom vyskočit z vlastního těla, protože už jen přítomnost ve vlastním těle nám zkresluje pohled

– vnímáme tedy jak se nám věci jeví, ale nedostaneme se nikdy k jejich podstatě

Novoplatónismus

– po Arkesilaosově Skepticismu se na přelomu letopočtu do akademie zpět vrací dogmatismus (= rozpracovávání Platónových myšlenek)

Eudóros

– komentoval dialog Tímaios (Platónův dialog pojednávající o stvoření světa – Platón ale zdůrazňuje že jde jen o Mýtus)

– parafrázuje Platónovy názory o stvoření a uvádí to jako fakt (svět byl stvořen demiurgem podle pravzorů = idejí a je obdařen světovou duší ze které vznikají jednotlivé duše)

– tento Eudórův komentář ovlivnil nejenom novoplatónismus, ale i celou středověkou filozofii – Eudóros se tváří, že Platón tvrdí o stvoření světa výše řečené → celý středověk jsme měli zkreslenou představu o Platónovi

Filón

– někdy bývá označován také za eklektika (vyběrač a spojovač nauk)

– spojuje židovskou nauku s filozofií

– tvrdí, že bůh stvoří látku a uspořádává jí tak, že jí dá svého syna (logos) → logos uspořádá látku podle pravzorů (= idejí)

– o idejích říká, že jsou to boží myšlenky → počátkem novoplatónismu se dostáváme do filozofie náboženství

Plotínos

(205-269 n.l.)

– zakladatel novoplatónismus (někdy za zakladatele bývá považován Ammonios Sakkas = Plotínův učitel)

– je nejvýznamější představitel novoplatónismu

– dochoval se nám jeho životopis

– k filozofii se dostal v 28 letech

– 10 let studoval filozofii

– až takřka ve 40-ti letech začal přednášet a psát vlastní spisy

– byl mravně velmi na výši (lidé mu naprosto důvěřovali)

– byl obdivovatelem Platóna a chtěl založit Platónopolis (podle platónovy Ústavy)

– napsal 54 spisů – ty jeho žák Porfyrios po 9 do různých okruhů

– Porfyrios je také komentátorem Plotínova díla (měl pocit, že Plotínovo nesrozumitelné dílo je třeba vysvětlit)

Plotínova filozofie

– vychází nejvíce z Platóna a také trošku z Aristotela

– jedná se o filozofii náboženství

– základem všeho je Jedno

– o tom Jednom můžeme vypovídat vesměs jen negativně (můžeme říkat jen co není

– Jedno stojí mimo všechny protiklady, mimo jakoukoliv uchopitelnost

– není to ani jsoucno, ani nejsoucno, není ani v klidu, ani v pohybu, ani v prostoru, ani v čase

– je nedělitelné – je jenom jedno (je “samozavršené”)

– je příčinou všeho

– Jedno tvoří svět stupňovitě

– proces tvoření je emanace (svět vlastně nevzniká, ale vlastně sám emanuje = vyvěrá, vytryskává)

– jednotliviny z látky jsou spojeny se ZLEM (náš svět je ZLO)

→ teodiceia (o spravedlnosti boha) – ospravedlnění boha který je DOBRÝ a boha jako stvořitele světa ve kterém je ZLO

– v průběhu emanace jedno v každé sféře ztrácí něco ze sebe

– nejvyšším cílem člověka je setkat se s Jedním (pomocí naší duše)

– je ovlivněn východními náboženstvími – s jedním se můžeme setkat ponořením se do sebe sama, pomocí extáze, pomocí mystiky

– sám tvrdí, že se s tím Jedním několikrát setkal skrze svoji duši (duše je to božské co je v nás)

– hříchy pácháme protože máme tělo co je z látky a ta je spojena se zlem

Porfyrios

– psal komentáře k Plotínovi (viz výše)

– napsal komentář k Aristotelově Kategoriím (spis Logika – Kategorie = 10 nejvyšších pojmů)

– v komentáři se zabývá, jestli obecné existuje reálně (jako Platónovy ideje)

– nebo jestli obecné je jenom jako pojem (Aristotelovy myšlenky)

– tímto komentářem položil základ středověkému sporu realismus × nominalismus

– tedy protiklady: člověk neexistuje, jediné co existuje jsou nějaké ideje člověka × člověk je reálný a obecniny jsou nereálné (tvrdil Aristotelés)

Eklekticismus

– eklekticismus provází celou historii filozofie – jde o vybýrání cizích myšlenek a jejich třídění do systémů

– mnohdy je ale zvlášť eklekticismus uváděn u Helénismu – proto ho zde máme

Boethius

– spojuje novoplatónismus a stoicismus a je ovlivněn také aristotelem

– chtěl přeložit celé platónovo a aristotelovo dílo do latiny (nečekaně se mu to nepovedlo – přeložil jen část)

– slavý spis Útěcha z filozofie – dílo co napsal ve vězení před svojí smrtí

– nakonec je popraven křesťanským králem pro své názory

– vede dialog s paní Filozofií a paní Moudrostí a těší se, že po smrti dojde blaženosti

Cicero

– mimojiné významný řečník a spisovatel

– vstřebává myšlenky z různých škola (skepticismus, stoicismus)

– nejdůležitější je pro něj Skeptická filozofie

– popularizuje skeptické myšlenky pro lid (mravní ponaučení, rady atd.) – dílo O povinnostech






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: