Otázka: Immanuel Kant
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Michael
Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ
- Celý život strávil v Královci, kde studoval a poté i přednášel
- Profesor logiky a metafyziky – zván na evropské univerzity
- Dílo
- Předkritické období
v Zde se Kant přibližuje materialismu
v přírodní vědy, Píše o přírodovědné práci o ohni, sopkách
v VŠEOBECNÉ DĚJINY PŘÍRODY
- hypotéza o vzniku sluneční soustavy (Kant-LaPlaceova hypotéza) – kolem Slunce se shlukovaly částice, které obíhaly kolem
Všeobecná přírodní historie a teorie nebes, 1755
- Kritické období
v 80. léta 18. století; filozofie
v nejvýznamnější díla – kritiky
v Kritika
- Věnuje se zkoumání předpokladu rozumu
- před ním používali rozum aby kritizovali- Kant podrobil kritice rozum sám
- říká, že člověk je bytostí nejen myslící, ale i chtějící a cítící → rozvrhl své učení
ü Část teoretická – KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU
« Zkoumá předpoklady zkušenostního poznání
« Chce hledat hranice lidského poznání = KRITIKA ČISTÉHO ROZUMU
« Ten svět čistého rozumu je apriorní a umožňuje nám zkušenost
« Kdy zkušenost je výsledkem dlouhé práce
« Zkušenost = smysly, rozum, způsob zpracování, kategorie, pojmy, ideje
« „Zkušenost je výpovědí o našem zakoušení „
« Na zkušenost působí vždy dvě stránky
S Smyslová
S Rozumová
« Tyto dvě stránky se různě projevují a rozdíl v jejich projevu je závislí na tom co je „dáno předem = APRIORI a co je vytvářeno dodatečně = APOSTERIORI
« Kant říká, že existuje poznání, které není pošpiněno smyslovou zkušeností a toto poznání je tzv. POZNÁNÍ ČISTÉHO ROZUMU→ pomocí čistého, racionálního rozumu
« Kant říká, že věta Každá změna má svou příčinu je absolutně platná ale pouze tehdy pokud je apriorní, nesmí vyplývat ze zkušenosti → později přijdeme na to, že Bůh je příčinou všeho, tudíž je tato výpověď absolutně platná, protože každá změna má svou příčinu a tou je Bůh, Bůh = regulativní idea, nejde vyvrátit – oblast víry, Bůh je prvotní příčina všeho
« Lidské poznání má dva zdroje (TRANSCENDENTÁLNÍ ESTETIKA)
S Smyslová zkušenost
R Smyslovost a rozvažování
R Zpracovává smyslovou zkušenost
R Ve vnějšku skrze smysly na nás působí NÁZOR (= vjem, počitek) – na jeho vzniku se podílí smysly – potom je názor zpracován v časovou a prostorovou jednotu →jednoduše řečeno jsou dvě apriorní kategorie a to PROSTOR a ČAS
R Žádná zkušenost neexistuje bez času a prostoru, nelze si představit, že věc není v prostoru, prostor je podmínka ukazování zkušenosti, díky němu vidíme svět. Stejně tak se všechny naše názory dějí v čase
R Možnost matematiky → na faktu že čas a prostor jsou apriorní kategorie je založena matematika, zkoumá prostor = geometrie, se zabývá prostorovými vztahy a také čas = každý výpočet je přidávání jednotek, posloupnost v čase → proto je matematika apriorní
S Rozvažování (TRANCEDENTÁLNÍ ANALYTIKA)
R což je zvláštní druh myšlení, zabývá se tím, jak z názorů vznikají pojmy a jak je skládáme do vět, soudů
R Pojem je základní jednotka rozvažování
R pojem je obecný a shrnuje vlastnosti určité skupiny věcí
R my jsme schopni se pohybovat pouze v pojmech, a když se pohybujeme pouze v pojmech jsme v oblasti rozvažování
R pojmy bez názoru jsou prázdné, abychom si vytvořili pojem musíme mít nějakou zkušenost (musím vidět psa, abych věděla, že je to pes, potom už s pojmem pes můžu operovat, aniž bych ho viděla)
R Existuje zde také 12 rozvažovacích kategorií, forem
« Kant říká, že se narodíme s příčinností s kauzalitou → KOPERNIKÁNSKÝ OBRAT
S naše poznání se neřídí vnějším světem, ale vnější svět je uváděn do řádu, formován naším poznáním
S že ke každému poznání patří prostor a čas, neboť všechno, co si představujeme a poznáváme, existuje v prostoru a čase
S prostor a čas však nepřísluší věcem samým (jak bylo do té doby myšleno), ale jsou vlastní našemu rozumu
ü Část etická – KRITIKA PRAKTICKÉHO ROZUMU
« Zabývá se základy metafyziky mravu
« Morálka – může být rozdělená
S Heteronomní
R Z vnějšku
R Instituce, církev
R Nějaká autorita, která nám řekne co je špatně a co dobře
S Autonomní
R Dokážu si sám stanovit co je dobře a co špatně
R Dělení autonomních zásad
Maximy
© zásady, které platí jen pro jednání jednotlivého člověka
© platí pouze pro mě
Praktické zákony
© tzv. imperativ
© týkají se každého člověka, mají určovat jeho vůli
© dělení
¨ hypotetický (podmíněný) imperativ (všeobecně platné věci – chci dlouho žít, musím se o sebe starat)
¨ kategorický imperativ – nepodmíněný, platný pro každého „jednej jen podle té maximy(zásady), do níž můžeš zárověň chtít, aby se stala obecným zákonem“= chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí
« dvě věci naplňují mysl vždy novým obdivem a úctou – čím více a podrobněji se jimi myšlení zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně
ü Část estetická – KRITIKA SOUDNOSTI
« člověk myslící vytvořil svět nutnosti → člověk chtějící vytvořil svět svobody → člověk cítící oba tyto světy spojil
« Tvrdí, že krása je objektivní kategorie
« Při jejím vnímaní dochází u všech lidí e stejnému procesu
« Cílem je zjistit, zda existuje apriorní forma soudnosti.
- Pokritické období
« filozofie náboženství a práva
« témata svobody jedince, boha
« dílo
- metafyzika mravů
ü nauka o právu
« rozlišuje soukromé a veřejné právo a podčásti
S státní právo
R rozlišuje trojí moc
R zákonodárná moc může příslušet pouze vůli lidu
R lid ale nemá právo svrhnout panovníka, ten sám má dojít k tomu co je správné
S mezinárodní právo
R odmítá násilné konflikty
ü nauka o ctnostech
« týká se morálky každého člověka
« povinnosti k sobě samému
S poznej sám sebe
« povinnosti k druhým lidem -povinnost lásky k druhým, povinnost úcty k druhým
Další podobné materiály na webu:
