Neverbální komunikace – psychologie a komunikace

 

   Otázka: Neverbální komunikace

   Předmět: Psychologie a komunikace

   Přidal(a): JaničkaSestřička

 

Neverbální komunikace

  • první dojem, mimika, gestika, proxemika, posturologie, kinetika, haptika, paralingvistika

 

Pro navázání sociálních kontaktů má zásadní význam to, jak nás okolí vnímá a přijímá, tj. naše osobní image. Toto vnímání naší osobnosti můžeme záměrně ovlivňovat a formovat.

 

Osobní image

  • je soubor vnějších a vnitřních rysů našeho já.
  • Kdo sází výhradně na vnitřní kvality a nedbá na svůj zevnějšek, obtížně se prosazuje.
  • Kdo naopak buduje vnější stránku svého já, je pouhý vizážistou.
  • Musí respektovat sociální roli.
  • Jedinec má vypadat a vystupovat v souladu se sociální pozicí (kominík je v černém, ne v bílém, policista nemůže ve službě nakupovat)

 

Sociální role:

  • je soubor obecných očekávaných požadavků a předpokladů

 

První dojem

  • Druzí vytvoří v rozmezí několika minut a je známo, že utvořený dojem se jen obtížně mění.
  • První dojem je často stavěn na tradicích, percepčních stereotypech (haló- efekt, figura-pozadí, estetický stereotyp), proto bývá příčinou omylů a chyb (pracovní a partnerské vztahy, podvodníci). Přesto je tento způsob prezentace důležitý při vytvoření sociálních vazeb v ošetřovatelském povolání

 

Negativní dojem (vyvoláváme především těmito projevy)

  • Nedbáme o svůj zevnějšek.
  • Mračíme se, nevíme, co je to úsměv.
  • Jsme a mimičtí, bez mimického výrazu.
  • Nedíváme se při rozhovoru do očí.
  • Skáčeme člověku do řeči.
  • Hovoříme příliš tiše.
  • Mluvíme nesrozumitelně.
  • Zapomínáme na pozdrav, slůvka: děkuji, prosím.
  • Při řeči druhého poposedáváme, škrábeme se, sledujeme hodinky, či jinak dáváme najevo svůj nezájem nebo netrpělivost.
  • Vice mluvíme, než nasloucháme.
  • Při hovoru zvedáme obočí, převracíme oči v sloup.
  • Působíme skleslým dojmem.

 

Mimika

  • Je základním zdrojem informací o člověku v mezilidské komunikaci
  • Odhaluje naše prožívání, náš aktuální emoční stav
  • Často je neuvědomělá, proto je její poznání důležité při práci s lidmi
  • Nejvýmluvnější částí obličeje jsou oči

 

Na očích nás při komunikaci může zaujmout

  • VELIKOST ZORNICE: je úměrná emociálnímu vzrušení člověka. Čím větší vzrušení tím širší zornice. Platí to o pozitivních i negativních emocích, hlavně v počátcích emočního stavu
  • ČETNOST POHLEDŮ (OBJEM, FREKVENCE): obecně lze zhodnotit pohled do očí jako znak zájmu, pozornosti. Při rozhovoru věnujeme pohledům do očí asi 2/3 času, pokud jen nasloucháme je tato doba výrazně delší. Pokud je to výrazně méně, působíme nevěrohodně, neupřímně, ale může to být i známka plachosti nebo strachu
  • JINÉ DIMENZE SPOJENÉ S OČIMA
    • Zírání- upřené zírání způsobuje rozpaky, neklid, nejistotu, může být i signálem nadřazenosti a převahy, vždy působí negativně
    • Přivření- může znamenat vztek, snahu o vzpomínání, ale i smyslnou vášeň
    • Zavírání očí- delší než běžné mrkání (mrkáme asi 6 až 8krát/min) je projevem ztráty zájmu, nudy, nadřazenosti
    • Pohled zpod sklopených řas- znamená skromnost, plachost, flirt, sexuální výzvu
    • Mrknutí jedním okem (vědomé gesto)- projev spojenectví, spiklenectví, sexuální gesto
  • Mimika má značné výrazové možnosti díky členitosti obličeje, jeho vybavení svaly a jeho nastavování partnerovi v sociálním styku
  • Mimicky nejen sdělujeme výrazově emociální stav, ale máme i velmi dobrou schopnost odečítat tyto stavy obličeje druhého

 

S velkou mírou jistoty jsme schopni spolehlivě odlišit 7 druhů emocí

  1. Štěstí
  2. Zájem
  3. Překvapení
  4. Strach nebo zlobu
  5. Smutek
  6. Spokojenost
  7. Zájem

 

Negativní mimické signály, které často komplikují komunikaci

  • Vyhýbaní se pohledu očí
  • Pohled do očí strnulý nebo ulpívající na jednom bodě
  • Strnulost, nevýraznost mimiky (obličej jako maska)
  • Bezděčné mimické projevy
  • Oči v sloup, úšklebek
  • Zdvižení obočí, grimasy

 

Gestika

  • Řeč našich rukou
  • Gesta jsou posunky kulturně vázané pohyby

 

Dělíme na

  • ILUSTRAČNÍ: doprovázejí řeč, zdůrazňují tvrzení (velké i malé)
  • SÉMANTICKÁ: významová, dobře přeložitelná do řeči, přímo tlumočí slova nebo fráze (ano, ne, pojď sem..)
  • AKUSTICKÁ: nemusíme je vidět, protože informace je přenášená zvukově (potlesk, lusknutí prsty)
  • ADAPTÉRY: uspokojují nějakou osobní potřebu (škrábání ve vlasech, hraní s tužkou…)

 

Gesta

  • Mají tvořenou sílu, která slovům chybí
  • Odrážejí sociální dění
  • Zvyšují názornost řečené
  • Předávají se generačně nebo skupinově (dospívající lidé, určité profese, např. zdravotní sestra na JIP, ARO)
  • Pomáhají lidem s poruchou komunikace
  • Bohatost gestikulace a její obsahová kvalita jsou ovlivněny kulturními vlivy.
  • Dlaně byly vždy symbolem pravdy, upřímnosti, věrnosti. (Američané kladou při hymně dlaň na srdce…)
  • Pohled na dlaň je jednou z nejcennějších metod, kterou můžeme zjistit, zda je někdo otevřený, upřímný, pravdomluvný.
  • Děti, které lžou, si schovávají ruce. V dospělosti ruka může „zajet“ směrem k obličeji při lhaní.

 

Proxemika

  • Je komunikace pomocí vzdálenosti
  • Vyjadřuje oddálení jednoho člověka od druhého

 

Zóny mezilidské vzdálenosti (můžeme si představit bubliny kolem člověka)

  • INTIMNÍ ZÓNA (do 30 cm): umožňuje bezprostřední osobní kontakt (třeba jen haptický), styk matky a dítěte, milenců apod.
  • OSOBNÍ ZÓNA (od 45-75 do 120 cm): je to hranice, kterou dodržujeme při setkaní s neznámým člověkem, umožňuje ještě dotyky rukou
  • SOCIÁLNÍ ZÓNA (od 1,5 do 3,5 m): umožňuje formální styk s lidmi, např. pracovní jednání ,, kobercová´´ vzdálenost při pokárání…
  • VEŘEJNÁ ZÓNA (dolní hranice je 5 až 8 m): udržujeme ji mezi cizími lidmi, např. herec ne jevišti, politik, přednášející…

 

Velikost jednotlivých zón je individuální

Závisí

  • Pohlaví: narušení osobní zóny muže mužem lze chápat jako útok, vniknutí do osobní zóny ženy lze chápat jako dvoření nebo obtěžování
  • Věku: děti mohou beztrestně porušovat osobní zóny dospělých
  • Osobnosti: introverti mají osobní zónu větší než extroverti
  • Kultuře, etnik, náboženství: jižní národy mají osobní zónu menší než severní
  • Zalidnění kraje, v němž člověk žije: lidé na vesnici mají větší osobní zónu než lidé ve městě

 

Pojmy

  • PROXEMICKÝ TANEC- setkají-li se dva lidé s rozdílným chápáním osobní zóny, je možno pozorovat vzájemné přibližování a oddalování
  • TERITORIÁLNÍ CHOVÁNÍ- znamená projev respektu k teritoriu druhého a potřebu uchovat určité vlastní teritorium. Osobní teritorium má význam na lůžkových odděleních nemocnic, kde nepříznivě působí uspořádání lůžek vedle sebe.
  • BARIÉROVÁ ZNAMENÍ- jsou projevem obranného jednání v sociálních situacích. Bariérou je např. široký stůl mezi dvěma osobami, zkřížení rukou, nohou apod.
  • DISTANČNÍ ZÓNA- je to sympatická vzdálenost, která člověku vyhovuje při setkání s jiným člověkem
  • ODHLÍŽENÍ- je to pomoc v situaci, kdy je narušována osobní nebo intimní zóna a nemůžeme odejít (např. v autobuse, výtahu)

 

Pantomimika

  • Určuje celkový stav fyzického postoje, držení těla a jeho pohybu

 

POSTUROLOGIE=ŘEČ DRŽENÍ TĚLA

  • Je to způsob komunikace fyzickým postojem (např. natočením těla, odvrácení, odklonění hlavy, nakročením)
  • Prostřednictvím posturologie lidé sdělují zejména to, jak se cítí, jak jim momentálně
  • Jinou tělesnou polohu zaujímá člověk, který se v místnosti mezi jinými cítí dobře
  • Jinou polohou zase ten, který prožívá napětí a cítí se nepříjemně
  • Postoj člověka se mění s ohledem na sociální interakci
  • Závisí na tom, zda je člověk sám, nebo ve společnosti druhého člověka
  • Postoj měníme, pokud jsme pozorováni
  • Postojem můžeme vyjadřovat zájem o druhého, sexuální přitažlivost (dvoření, koketování, svádění) či nezájem a pasivitu
  • Postoj může být otevřený nebo uzavřený
  • Při vnímání postorulogických změn jsou individuální rozdíly mezi lidmi
  • Vnímavější lidé introvertní, úzkostní a frustrovaní, lidé nemocní

 

UVOLNĚNÍ POSTOJ

§  Uvolněná poloha

§  Naklonění

§  Opření zad při sedu

§  Uvolněné svaly

§  Absence projevů nervozity

 

STRNULÝ POSTOJ

§  Vzpřímený postoj

§  Napjaté svaly

§  Vztyčená brada

§  Hraní si s prsty

§  Zaťaté pěsti

§  Podupávaní nohou

§  Napjaté předklonění

 

KINEZIKA=ŘEČ POHYBŮ TĚLA

  • Patří sem pohyby těla a končetin jiného druhu než gesta
  • Velká pozornost je věnována pohybům hlavy a krku, především při interakci nemocného se zdravotníky
  • Kinezikou sdělujeme především některé své emoce, vztah ke druhému, zájem či nezájem o druhého
  • Můžeme řídit i interakci nemocného se zdravotníky
  • Strnulost vyjadřuje vysoké napětí
  • Sklonění hlavy vyjadřuje úzkost, nejistotu, strach, sociální odpor
  • Interakční postoj vyjadřuje sociální aktivitu (zvednutá hlava natočená k druhému, souhlasně, pokyvování hlavou, nekloněná k druhému)
  • Existuje shoda mezi tím, co lidé říkají a jak se pohybují
  • Mluvení je koordinováno s pohyby těla u hovořící i poslouchající osoby
  • Výrazněji můžeme synchronizaci pozorovat u lidí, kteří si rozumí (např. nejlepší přátelé)

 

Držení těla ovlivňuje

  • Temperament
  • Charakter
  • Emoce
  • Názory
  • Sebevědomí
  • Sociální interakce

 

Haptika

  • Je předávání a přijímání informací prostřednictvím přímého dotyku druhého člověka.
  • Během sociální interakce můžeme charakterizovat druh doteku.
  • Dotek bývá interpretován jako projev přátelství (pohlazení) či nepřátelství (facka).
  • Častěji jsou dotýkány ženy než muži, a to jak jinými ženami, tak muži.
  • Více se dotýkají lidé, kteří mají k sobě přátelský vztah.
  • Je-li člověk zbaven možnosti styku s jinými lidmi, je vystaven sociální deprivaci.
  • Když je člověk zbaven možnosti někoho se dotýkat a být dotýkán, mluvíme o taktilní senzorické deprivaci.
  • V dnešní době se lidé kvůli spěchu méně dotýkají.
  • Kontakt je omezen hlavně na ruce.
  • Intimnější vztahy se vyznačují dotýkáním, ale např. ve VB= dotek zřídka.
  • V některých zemích dotek a fyzický kontakt je brán jako důležitou součástí společenského styku.
  • V nemoci a v tísni může být dotek nejvhodnější formou komunikace.
  • Může uklidňovat a příjemce pak dává najevo různými neverbálními znaky, že ho vnímá pozitivně.
  • Naopak může pacient různými neverbálními prostředky dotek důrazně odmítnout.
  • Sestra musí poznat citlivě, kdy se pacienta může dotknout a jakým způsobem.

 

Nejčastějším druhem doteku mezi lidmi je PODÁNÍ RUKY

  • Někteří lidé jsou velmi citliví a vnímaví na podání ruky, intenzitu stisku.
  • Různé kultury mají odlišné pozdravy, a ne všude se podávají ruce. (Eskymáci= třou nos o nos, Indové= sepnuté ruce a úklon).
  • Lidé z města při podání ruky nakročí k sobě, lidé z vesnice stojí dál od sebe a pevně oběma nohama na zemi.

 

Informace, které podává podaná ruka

  • Vzhled ruky: péče o nehty, osobní hygiena, suchá nebo šupinatá kůže…
  • Hmatová vjem: měkkost nebo tvrdost podané ruky signalizuje fyzickou nebo psychickou práci
  • Stupeň suchosti nebo vlhkosti: suchá ruka je výrazem jistoty, sebeúcty – vlhká ruka pak výrazem úzkosti, napětí.
  • Trvaní kontaktu: průměrná doba stisku nemá být delší než 5 sekund, velmi krátký stisk značí nedostatek zájmu, nejistotu – delší stisk pak dotěrnost, agresi, zájem
  • Styl uchopení ruky: dominantní lidé mají tendenci podávat ruku tak, že dlaň směřuje dolů, podřízený jedinec dlaň nahoru
  • Aktivita druhé ruky: při formálním stisku zůstává viset podél těla
  • Uchopení na rameni, za loket, uchopení zápěstí= důvěrnost, sympatie, dotěrnost, agrese

 

Paralingvistika

  • Aspekty řeči, které se nevážou přímo na slova
  • V písemném záznamu nelze paralingvistické charakteristiky rozpoznat

 

Z paralingvistiky lze rozpoznat

  • Původ mluvčího
  • Věk
  • Vztah nositele k určitým faktorům
  • Aktuální stav (úzkost, radost, smutek, strach)
  • Některé rysy osobnosti (sebedůvěra, podceňování)

 

Paralingvistické aspekty řeči

RYCHLOST

  • Příliš rychlá i příliš pomalá řeč znesnadňují poslech
  • Změna v tempu řeči je však dobrou charakteristikou, protože bojuje proti monotónnosti

 

HLASITOST ŘEČI

  • Hovořící může tento aspekt ovládat
  • Vždy je třeba mít na paměti velkou prostoru, ve kterém se mluví, a také kvalitu sluchu posluchače
  • Známkou kvality řeči však není hlasitost, ale spíše přesná a pečlivá artikulace a smysluplné frázování (členění vět)
  • Tichá řeč je znakem úzkosti, nejistoty, nedostatku sebedůvěry

 

TÓNOVÁ VÝŠKA: má velmi velký emocionální vliv, vysoké tony posluchače iritují, hluboké spíše uklidňují

BARVA HLASU: je vrozenou, neovlivnitelnou charakteristikou

 

INTONACE (MELODIE VĚTY)

  • Umožnuje posluchači odlišit větu oznamovací, tázací, rozkaz, přání, varování
  • Velký význam má pro emocionální atmosféru hovoru

 

PŘÍZVUK: může znesnadnit porozumění, např. při kladení přízvuku na předložky

DŮRAZ: umožňuje vytyčení významných častí vět nebo sdělení

PŘESTÁVKY V ŘEČI: mlčení i přestávky v řeči mohou signalizovat hledání vhodných slov, vzpomínání, obtížné téma či téma nevhodné a nepříjemné

 

CHYBY V ŘEČI

  • Nefunkční zvuky (ehm, ééé)- jejich příčinou může být tréma, nedostatečná příprava, pomalejší osobní tempo
  • Parazitická slova (tedy, tak, jaksi, no, prosím vás, ano, jo, chápete)

 

MODULACE ŘEČI

  • V slovním projevu je možno záměrně měnit téměř všechny uvedené aspekty řeči
  • Přirozenost modulace je názornou kultivované řeč






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: