Osobnost a její vývoj – maturitní otázka

 

Otázka: Osobnost a její vývoj

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Martinka

 

 

PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI A VÝVOJOVÁ STÁDIA OSOBNOSTI, OSOBNOST A JEJÍ VLASTNOSTI, TYPOLOGIE OSOBNOSTI

 

Psychologie osobnosti a vývojová stádia osobnosti

  • Psychologie osobnosti = Základní disciplína
  • Osobnost = souhrn vlastností, procesů, stavů, návyků, postojů apod., které utváří strukturu, individualitu a dynamiku konkrétního člověka

Přehled složek osobnosti:

TELESNÉ VLASTNOSTI – zahrnují všechny složky osobnosti
PSYCHICKÉ PROSCESY – jsou spojeny a působí navzájem (jako celek
PSYCHICKÉ STAVY – odlišují jedince od ostatních lidí
DÍLČÍ PSYCHICKÉ PŘEDPOKLADY – jsou formovány biologickými a společenskými vlivy
PSYCHICKÉ VLASTNOSTI – projevují se v činnostech
ZAŘAZENÍ DO SPOLEČNOSTI – vývojový pohled na osobnost

 

Determinanty při vývoji osobnosti:

  • Vnitřní (biologické) – vrozené, ale i různé fyziologické změny (organické poškození mozku)
  • Vnější (psychosociální) – vliv prostředí a výchovy

 

Vývojová psychologie

= zkoumá duševní vývoj jednotlivce se zaměřením na věkové zvláštnosti (od prenatálního období po smrt)

vznik: první polovině 20. stol. (začátek), kdy se psychologie rychle rozvíjela

 

Vývojová stádia osobnosti:

  1. Prenatální období
    • Embryonální fáze – oplodnění až ca 3 měsíce. Tvoří se základ orgánu (zvýšená citlivostna vliv negativních vlivu).
    • Fetální fáze – 3 měsíce až porod. Vývoj orgánů. Plod reaguje na podměty (akustické), je aktivní(pohybuje se) a má schopnost sociální interakce s matkou.

 

  1. Novorozenec (0-2 měsíce)
    • Porod znamená zásadní změnu v životních podmínkách dítěte (výrazná změna teploty okolí, nutnost dýchání) → velká část přizpůsobivých procesů musí proběhnout nebo alespoň začít během nebo ihned po porodu.
    • Během novorozeneckého období se postupně objevují reflexy
      • Sací (do 1 roku dítěte se nejvíce rozvíjí)
      • Plazivý – brzy zaniká
      • Další reflexy – uchopovací, vyměšovací, polykací, dávivý reflex,…
    • Spí až 20 hodin denně
    • Hlasový projev: křik

 

  1. Kojenecký (2-12 měsíců)
    • Prudký vývoj
    • Potřebuje hru, komunikaci, lásku, uznání – podmínkou vývoje je zabezpečení základních potřeb dítěte biologické a psychické
    • Ve 3 měsících reaguje na přítomnost dospělého člověka
    • Do 3. měsíce je dětský úsměv projev blaženosti, nikoliv se nesměje na nás (cílený úsměv přichází kolem 4. měsíce)
    • Kolem 5 až 6 měsíce rozlišují známé a neznámé lidi a prostředí, začíná proces učení
    • Kolem 6. měsíce – lze dítě ještě obelstít (př. když mu vezmeme hračku, neuchovává ještě obrazy předmětů – sejde z očí, sejde z mysli) – od 10. měsíce už si ukládá obrazy, tvary předmětů

 

  1. Batolecí (1-3 rok) =mladší předškolní věk
    • Tělesný vývoj se zpomaluje
    • Růst zubů – mléčný chrup (22 zubů), delší bdění, důležitý režim, návyky
    • Rozvoj lokomoce (= chůze, úchopové práce ruky a hybnost ruky)
    • Kolem 1, 5 roku – dítě už by měli mluvit ve slovech „denní slovíčka“

→na konci 2. roku znalost až 900 slov, věty 2 až 3 slovy

    • Kolem 2, 5 let – „májovská léta“ = časté používání slova já (dítě se neoslovuje vlastním jménem)
    • Období vzdoru
    • Období hry – 1. dětská hra – napodobování zvuků (spojené s přirozeným vývojem)
      • Pasivní zábava – koukání na pračku, na vlaky
      • Symbolické hry – dítě si začíná hrát symbolicky (př. na kuchyň → rozvoj fantazie)
    • Nejsou důležité drahé hračky – dítě je zničí, protože se snaží přijít na princip fungování
    • Symbolické hračky – různé předměty vystačí místo hraček (př. klacek= kůň)
    • Důležité jsou také praktické hračky (př. kbelík, lopatka, krabička, napodobeniny: vysavač, žehličky,…)
    • Batole si ve hře vystačí samo
    • Strach z bolesti (z injekcí) – ukázat na panence, iniciovat píchání injekce na panence – panenku to nebolí – nepláče, dítě to uklidní
    • Nemají ponětí o smrti (neznají jí, neberou ji jako součást života) – nepláčou, postupem času seto vytrácí
    • Musíme děti učit, že pes kouše, kočka škrábe,… – nepředpokládají, že by se mohlo něco stát (např. pokousání od psa,…)

 

  1. Předškolní věk (3-6 let)
    • Tělesný i duševní vývoj je pomalejší
    • Kolem 4. roku vyhranění jedné ruky – lateralita
    • V 6 letech je dítě zralé jít do školy (u některých dětí, u drobnějších, tělesně i duševně zaostalejších dětí – možný roční odklad)
    • Dozrává mozek, vysoká výkonnost organismu
    • Výrazný růst kapacity paměti (hlavně mechanické)
    • Výrazná fantazie – vymýšlení představ „lhaní“
    • Období otázek „proč“ → vznikají dětskékonfabulace = vymyšleniny (dětské lži) – vznikají spojováním minulosti a přítomnosti, fantazie
    • Změna vztahu k rodičům (synové se stylizují do role otců – holení, kouření,… a dcery se stylizují do role matek – styl oblékání, šperků, líčení,…)
    • Asi 3500 slov – mluví
    • Rozvoj sexuality – masturbace (netrestat je za to, pouze pokud to dělají veřejně)
    • Egocentrické myšlení = zaměření na samo na sebe (není sobec)
    • Cit vlastnictví; mají radost z prvenství
    • Uvědomuje si, co má a co nemá dělat, ale ještě se podle toho nedokáže řídit
    • Výtvarné projevy – bezobsažné čmárání (1,5 roku), obsažné čmárání (do 3 let), znaková kresba (od 3 let), kolem 4. roku kresby lidských postav

 

  1. Mladší školní věk (6-11 let)
    • Do 10 let mozek roste nejrychleji (vývoj mozku do 14 let)
    • Myšlení – dítě je schopno logicky myslet
    • Paměť – logická a mechanická
    • „kamarádská solidarita“ – už na sebe nežalují
    • City – nejsou hluboké, netrvají dlouho
    • Děti chtějí zvířátka (morče, křeček, králíček) – učí se o něj starat a mazlí se s ním

 

  1. Střední školní věk (11-15 let) „pubertální období“
    • Pohlavní dospívání – přicházejí 1. Lásky
    • Dívky: růst prsou, boků, menstruace
    • Chlapci: rozšiřují se ramena, poluce (=samovolný únik spermatu), růst svalů
    • Dítě si vytváří svou individualitu
    • Volba povolání – rozhoduje se co bude dál dělat
    • City – citová labilita, střídání citů, nálad
    • Většinou pocit méněcennosti (syndrom zrcadla = začátek problémů s pletí, pokračuje negativní vzhled, křivý nos, velké uši,…→ pocit méněcennosti)

 

  1. Starší školní věk (15-20 let) „adolescence“
    • Největší fyzická aktivita, stále existenční závislost na rodičích
    • Osobní krize – pramení z toho, že hledáme co do budoucna
    • Myšlení – spojeno se zkušenostmi
    • Sexualita (při 1. pohlavním styku kluci kladné pocity, ženy velké zklamání)

 

  1. Dospělost
    • Zastaven tělesný vývoj
    • 20 – 30 let – největší fyzická krása
    • 1. Vrásky
    • Roztahování a zvětšování mozkové kůry → studium
    • Manželství (ženy vstupují do manželství dříve než muži) dnes trend druh a družka (bez sňatku)
    • 30 – 45 let – posun z hlediska sexuality (respekt, úcta)
    • Častý syndrom vyhoření („burn- out“) – když už nevidíme nic před sebou
      • fáze syndromu vyhoření:
        • 1) nadšení, idealismus
        • 2) stagnace
        • 3) frustrace
        • 4) apatie
    • Okolo 50 let klesá aktivita a efektivita

 

  1. Stáří (po 60 letechživota)

Psychické vlastnosti osobnosti

  1. TEMPERAMENT

= soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti (př. způsob reagování)

  • Nejstarší teorii temperamentu vypracoval ve starověku řecký lékař Hippokrates → dále ji upravil lékař Galenos→ lidé byli podle souvislostí temperamentu rozděleni do 4 skupin:
    • V těle 4 tekutiny: krev – sanguis, žluč – chólé, černá žluč – melanchólé a sliz – phlegma.
    • Podle toho, která tekutina v těle převládá, vznikají čtyři základní typy temperamentu.
  • sangvinik(z řeckého sanguis = krev)

– čilý, veselý, společenský, nestálý

  • cholerik(z řeckéhocholé = žluč)

– rychlý, samostatný, dráždivý, vzteklý, snadno se rozhněvá ale i rychle uklidní

  • flegmatik (z řeckého phlegma = hlen)

– klidný až lhostejný, netečný, pomalý

  • melancholik (z řeckého melainacholé = černá žluč)

– vážený, svědomitý, zodpovědný, často bojácný, skleslý

  • Tyto typologie se po úpravách používají dodnes
  • Rozdíly v temperamentových vlastnostech nevysvětlují tělními tekutinami ale vlastnostmi nervových procesů (teorie I. P. Pavlova, který je zakladatelem teorie o vyšší nervové činnosti)
  • Švýcarský psycholog Jung rozlišil dva typy osobnosti:
  • introvert – člověk zaměřený do svého nitra, plachý, nejistý, málo průbojný, s intenzivním vnitřním životem a hlubokými city
  • extrovert – člověk zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní, snadno přizpůsobivý
  • Na výzkumy I. P. Pavlova (který na základě vlastností nervových procesů rozlišil 4 typy vyšší nervové činnosti) volně navázal psycholog H. J. Eysenck a vytvořil model osobnosti, ve kterém užívá základních termínů: introverze – extroverze a stabilita – labilita

 

model osobnosti

  1. CHARAKTER

= souhrn psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce a chování a jednání

  • Projevují se vztahem k člověku, k přírodě i k sobě samému
  • Formuje se především působením výchovy a dalších společenských jevů
  • Část osobnosti, která kontroluje a reguluje jedincovo chování podle společenských norem a požadavků
  • Těsně spjat: s temperamentem, motivací, intelektem člověka
  • S charakterem souvisí také svědomí = systém morálních kontroly, jakýsi „vnitřní“ hlas, který člověku říká, co smí a co nesmí (svědomí přináší člověku uspokojení – když jednal ve shodě s morálními hodnotami a působí mu výčitky – při porušení těchto zásad)
  • Charakter se vyvíjí zejména působením výchovy, zkušeností a vlivů prostředí během života

 

  1. SCHOPNOSTI

= vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem prospěšné vykonávání určité činnosti

  • Vyvíjí se na základě vrozených (anatomicko-fyziologických) dispozic člověka, které nazýváme vlohy
  • Pro vývoj schopností je důležité podchytit dané vlohy a systematicky a intenzivně cvičit již v dětství a udržovat příslušnou motivaci
  • Stupně schopností:
    • úroveň rozvoje schopnosti může být různá
  • nadání = souhrn schopností určitého druhu, který umožňuje pozoruhodné až nadprůměrné výkony v určité oblasti činnosti
  • talent = zvlášť vysoce rozvinutý souhrn schopností, který umožňuje člověku dosáhnout vynikajících výkonů ve svém oboru
  • genialita = mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje vytvářet vrcholná díla
  • Rozlišují se různé schopnosti
    • verbální – schopnost chápat a vyjadřovat složité vztahy zprostředkované slovy
    • prostorová představivost – orientace v prostoru, vizualizace (= schopnost představit si vzájemné vztahy předmětů v určitých polohách
    • numerické – schopnost operací s číselnými symboly
    • paměťové
    • psychomotorické – schopnost koordinovat dva a více současných pohybů
    • umělecké – literární, hudební, výtvarné a dramatické schopnosti
  • Schopnosti mohou být
    • obecné schopnosti – podmiňují úspěšnost vykonávat mnoho činností (ztotožňují se s obecnou inteligencí)
    • specifické schopnosti – hudební, herecké, matematické apod.
  • inteligence = označení pro rozsah určitých kognitivních (= poznávacích) schopností, které umožňují řešit problémy, učit se, přizpůsobovat se, zobecňovat, apod.
  • Druhy inteligence:
  • fluidní inteligence – vrozená, nezávislá na dřívějším učení, během života se NEVYVÍJÍ
  • krystalická inteligence – založená na zkušenostech, vědomostech získaných učením a na schopnostech je využívat
  • Ke zjišťování inteligence se používají inteligenční testy = soubor úloh, které byly pečlivě vybrány a vyzkoušeny a jejichž výsledky byly statisticky zpracovány
  • Vyjadřuje se pomocí inteligenčního kvocientu – IQ (průměrná hodnota je okolo IQ 100 – hraniční pásmo vady IQ 80 – nadprůměr IQ 120 a výše)
  • v ČR existuje organizace – Mensa, která soustřeďuje lidi s vysoce nadprůměrnou inteligencí tj. IQ 130) asi 2,5% populace
  • Specifická forma inteligence je: emoční inteligence – EQ (kterou mnozí psychologové Považují za stejně důležitou jako obecnou inteligenci)
  • Vysoké EQ – schopni motivovat sami sebe k výkonům, vytrvalý, oblíbený v mezilidských vztazích
    • Klíčové emoce: radost, hněv, vztek
    • 5 složek emoční inteligence:
  • sebeovládání
  • sebeuvědomění
  • motivace
  • sociální dovednosti
  • empatie
  • Se schopnostmi souvisí další psychologické pojmy:
    • Dovednost – učením získaná dispozice ke správnému, rychlému a úspornému vykonání určité činnosti (fyzické i psychické) vhodnou metodou
    • Vědomost – učením osvojený poznatek (zapamatovaný a pochopený fakt – informace, nebo vztah mezi fakty v podobě pojmu, vzorce apod.)
    • Návyk – je opakováním získaný sklon k vykonávání určité činnosti, zautomatizovaný, bez potřeby uvědomělé kontroly

 

4. POSTOJE A MOTIVY

  • Motivy = pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností, jednání člověka zaměřeného na uspokojování určitých potřeb
    • Základní forma motivu: potřeba (vyjadřují nedostatky v oblasti fyzické i sociální) → člověk proto vyvíjí aktivitu, aby objem svých potřeb zmenšil
    • Potřeba = stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem,
      • Druhy potřeb:
  • biologické (primární, vrozené) – potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku,…
  • sociální (získané) – kulturní (vzdělání, kulturní život,…)
  • psychické (radost, štěstí, láska,…)
  • Americký psycholog ABRAHAM MASLOW – autor stupňovitého řazení potřeb (hierarchicky) – organizoval je podle naléhavosti člověka. Vyšší potřeba se uspokojuje až po uspokojení nižší potřeb

 

  • U některých jedinců s poruchou osobnosti můžeme pozorovat, že nemají potřebu lásky (neumí ji dávat ani přijímat)
  • Doplňujícím pojmem k potřebám je hodnota (jejichž výběrem, mohou být potřeby uspokojovány) = vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu, situaci, události, nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním potřeb a zájmů
  • Hodnoty se vytvářejí a postupně odlišují v procesu socializace (např. jedinec přisuzuje hodnotu materiálnímu zabezpečení a proto o to bude usilovat → má potřebu o vysoké výdělky
  • Dále rozlišujeme tyto motivy:
  • pud – vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pohlavní pud, mateřský pud,…)
  • zájem – získaný motiv, který neprojevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají
  • aspirace (ambice) – snaha po sebeuplatnění, vyniknutí. Někdy se nazývá také jako ctižádost
  • cíl – uvědomělý směr, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat,…
  • ideály – vzorové cíle (př. ideál partnera, způsobu života,…)
  • zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost
  • Postoje = sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby, situace
    • Odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti
    • Složky postojů:
  • kognitivní – poznání objektu, názory na něj
  • emotivní – citové hodnocení objektu, sympatie – antipatie
  • behaviorální – pobídka k jednání či chování

 

Rozdíl mezi motivy a postoji

Motivy aktivizují chování, postoje se projevují v jeho obsahu, např. motiv mateřské péče je aktivizován křikem dítěte, reakce matky závisí na postoji

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!