Osobnost a její vývoj (psychologie osobnosti, temperament, motivace)

Otázka: Osobnost a její vývoj (psychologie osobnosti, temperament, motivace)

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): danculkah

Vymezení osobnosti v psychologii

OSOBNOST = je uspořádaný systém psychických a fyziologických funkcí jedince, které jsou v neustálé interakci s prostředím. Tento systém má cíl – směřuje k seberealizaci jedince.

a) Výjimečnost, autonomie, tvořivost

Autonomie = v autonomním stádiu je již člověk zodpovědný za své jednání sám sobě, určité normy společnosti má zvnitřněné, jiné vědomě nepřijal. Přerod z heteronomního do autonomního stádia probíhá v průběhu dospívání (13 – 18 let). Pozdější výzkumy však ukázaly, že mnozí dospělí do autonomního stádia nedozráli a jejich charakter je nadále ovlivňován vnějšími normami – např. nekradou, protože se bojí odhalení a trestu vězení; pokud by však trest nehrozil, klidně by okrádali i souseda. Člověk v autonomním stádiu morálky naopak nekrade, protože být zlodějem se jemu samotnému příčí

Výjimečnost = Psychologická rozdílnost – se liší mezi jedinci především biologickými vlohami (charakter, chování,…) V tomto smyslu je psychologicky každý člověk individualitou.

Tvořivost = kreativita: zahrnuje v sobě takové schopnosti, které umožňují tvůrčí činnost, jejímž výsledkem je něco nového, originálního (včetně nových řešení problémů). Je to klíčová schopnost, která nám umožňuje vidět a používat věci v nových vztazích, vnímat nové otázky a nápady, být nekonformní (nepřizpůsobivý). Jejími znaky jsou i intuice a fantazie.

b) mediální konstrukce osobnosti

Tělo a osobnost

a) Hippokrates a teorie tělesných šťáv:

→ SANGVINIK – krev; přizpůsobiví, adaptabilní, organizačně schopní, aktivní, potřebují změnu, lidé, kteří potřebují pozornost, baviči společnosti, povrchní lidé, nejdou do hloubky.. ani ve vztazích, lehkomyslnost
→ CHOLERIK – žluč; hluboké a silné city, vnímavý člověk, je schopen vynakládat vysoké pracovní úsilí, schopen rychle pracovat, je podnikavý a samostatný, konfliktní typ, rychlý, často se dostávají do střetu se zákonem – jednají často v afektu, jsou tvrdohlaví,
→ FLEGMATIK – hlen, sliz; pohodový, vyrovnaný, trpělivý, nikam nespěchá, má na všechno dost času, člověk vytrvalý – pokud mu zadáme práci a budeme akceptovat jeho tempo, vykoná výbornou práci, nepotřebuje lidi kolem sebe, ale nevadí mu lidi kolem sebe, vypadá, že mu to je všechno jedno, je bez nadšení, bez zájmu, nekomunikuje, má rád určitý zaběhnutý systém, má tendenci být nekuřák
→ MELANCHOLIK – černá žluč; velmi citlivý až přecitlivělý člověk, má potřebu důkladně přemýšlet a všechno zkoumat, je to člověk zodpovědný, důkladný, snaží se ve všem vyhovět, citově se fixuje na přátele a oni ho zradí nebo opustí, tak to velmi těžce nese, citová labilita, podezřívavost, hloubavost, vidí chyby na druhých, jsou v ústraní, ustrašení, velmi špatně reagují na jakoukoliv změnu

b) Ernst Kretschmer:

→ ASTENIK (schizotym)
schizoidní
vyšší, štíhlé, hubené posatvy, dlouhé končetiny, dlouhý štíhlý krk, protáhlý obličej, ostré rysy, bledá tvář, husté a tvrdé vlasy.
Reakce přecitlivělé, podrážděně špatná nálada
lhostejní ke svému okolí
tvrdě si stojí za svým
nevyzpytatelní, puntíčkáři
umělecké sklony, romantici
představitel ,,DON QUIJOT“

→ PYKNIK
zavalitější postavy, menšího vzrůstu, zaoblené tvary, kulatá hlava, malý krk, široká tvář, řídké vlasy.
Aktivní, pohyblivý člověk
koordinované pohyby → ladné
bohatá mimika a gestikulace
náladový, optimisticky laděný
všestranné zájmy, vytrvalý, nic ho nerozhodí, houževnatý
organizační vlohy
představitel ,,ŠVEJK“

→ ATLET
přitažlivý člověk, vyvinuté svalstvo, urostlý
energický, rozhodný, vytrvalý, odvádí hodně práce → snese velkou zátěž
líbivá tvář, sám sebe prosazuje
narcismus, bezohledný k druhým
potřebuje prosadit svůj cíl, představu bez ohledu na to, že někomu ublížil

Osobnost v pojetí psychologických doktrín

a) Osobnost ve Freudovské psychoanalýze:

rozlišuje v osobnosti 3 složky

ID = pudová složka, hnaná potřebou organismu (př. dítě chce čokoládu, protože má hlad, má na ní chuť)

Superego= obsahuje mravní principy a zvnitřněné zákony společnosti (př. dítě ví, že není správné čokoládu ukrást)

Ego= působí jako spojnice předchozích dvou složek. Je založená na principu reality, tedy zvažuje co je možné (dítě se rozhodne, že vydrží bez čokolády, protože chce být hodné, nebo se rozhodne čokoládu ukrást, protože předpokládá, že nebude chyceno)

-Mezi těmito složkami osobnosti může podle Freuda docházet ke konfliktům (každá chce něco jiného), které si člověk ani nemusí uvědomovat.

b) osobnost a Jungova analytická psychologie:

– vycházel ze záměrné osobnosti člověka

→ INTROVERT – uzavřený, orientovaný převážně na sebe

– nemá rád ruch kolem sebe

– je mu lépe o samotě

– omezený okruh přátel (trvalých)

– má rád zaběhnutý režim

– nemá rád změny

– těžko navažuje kontakty

– není organizačně schopný (podřízená pozice)

→ EXTROVERT – zaměřený na svoje speciální okolí

– lidé jsou pro něj nutností, musí je mít kolem sebe, přátelský

– adaptovatelný, akční

– organizační schopnosti

– baví společnost, nemají zábrany

– empatičtí (dokáží se vcítit do druhých lidí)

→ AMBIVERT – mezityp

c) behaviorální pojetí osobnosti:

– věda, která chování člověka a živočichů chápe jako souhrn reakcí na určité podněty

– vznikl v Americe; zakl. Je John Watson ( 30´-40´)

– přeceňovali význam chování ( = sled naučených reakcí), výchova a učení, prožíváním se nezabývali

– úkolem je zkoumat chování. Ostatní do psychologie nepatří. Emoce se nepřipouští!

d) Osobnost v rámci humanistické psychologie

– opak behaviorismu

– zdůrazňuje vědomí a sebevědomí

CARL ROGERS:

Prosazoval „na osobu zaměřenou terapii“ (angl. Person-Centered Approach), která studuje osobnost z vnitřního vztažného rámce, což se projevuje důrazem na pohled z klientova hlediska. Uplatňoval kombinace empatie (vcítění), kongruence (shody) a reflexe (porozumění, účast na pacientově světě). Rozvinul skupinové techniky psychoterapie (skupinová setkání)se zaměřením na uvolnění kulturního napětí ( rasového, náboženského, sociálního,… ) Také je autorem teorie osobnosti soustředící se na pojem „já“ .

ABRAHAM MASLOW:

– Pyramida lidských potřeb:

1. potřeba seberealizace (naplnit své možnosti růstu a rozvoje)
2. potřeba uznání, úcty (být vážený, mít úspěch v očích jiných lidí a na tomto základě být sám sebou kladně hodnocen)
3. potřeba lásky, sounáležitosti (vedou k touze někam a k někomu patřit, být přijímán a milován)
4. potřeba bezpečí, jistoty (projevuje se především vyhýbáním se všemu neznámému, neobvyklému či hrozivému)
5. fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování.

NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE, PORUCHY A PSYCHOTERAPIE

Stres = (z anglického stress – zátěž); je reakcí organismu na nejrůznější podněty – stresory, které narušují jeho rovnováhu.
FRUSTRACE A NEUROTICKÉ PORUCHY
– Frustrace: je překážka na cestě v cíli, která znemožňuje uspokojení potřeb, a současně vnitřní stav zklamání nebo zmaru, který tato překážka u věci vyvolá ; nejčastějším reakcím na frustraci patří: agrese, únik, upoutávání pozornosti
– Neurotické poruchy: = duševní nerovnováha; působí smutek nebo nedostatek radosti ze života; trpí jí více než 15% populace
→ Obsedantní – kompulzivní: patří k úzkostným poruchám a jde o poruchu chronickou. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností – kompulze které jsou také běžně nazývány rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, bude mít pocit nesnesitelné úzkostné. (např. že se jeho blízkým nebo jemu něco hrozného stane), dokud nevykoná kompulzi. Tyto kompulze mohou být patrné navenek nebo se mohou odehrávat v mysli. Začátek poruchy nastává většinou mezi 18. a 25. rokem. Její průběh je dlouhodobý a po zhoršení do určitého stádia intenzita kolísá.
→ Depresivní: je stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Dotyčný pociťuje častom úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění a má problémy s pozorností. Reakce na tento stav mysli je však silně vázána na typ osobnosti. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí reakce na radostné podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Deprese se léčí antidepresivy, jejich účinek je ovšem diskutabilní. Lidé postižení depresí mají také tendenci překračovat povolené denní dávky a často je zapíjejí alkoholem. Krom alkoholu a cigaret se tito lidé uchylují také k užívání dalších psychotropních a omamných látek, nejčastěji se jedná o marihuanu a v menším měřítku také o tvrdé drogy
→ Fobie: je úzkostná choroba charakteristická chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí. Tento strach může být ochromující. Výrazně narušuje běžné fungování a může zasahovat do každodenního života. U fobie jsou typické příznaky jako bušení srdce, pocit na omdlení a pocit ohrožení (více v sekci psychické a fyzické příznaky). Pouhé pomyšlení na fobickou situaci může vyvolat úzkost. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována
b) Behaviorální psychoterapie:
→ Behaviorální psychoterapie je druh psychoterapie, který vychází z toho, že veškeré poruchy chování jsou vlastně naučenými reakcemi. Je pouze třeba nalézt vhodnou přeučovací metodu.Tvrdí, že neurotické chování vzniká v situacích vzbuzujících strach. Pokud se spolu s pocitem strachu vyvolá reakce se strachem zcela nesouvisející (např. relaxace, sexuální chování apod) dochází k oslabování původní reakce.
Př.: Pokud Petra při své snaze o vyléčení strachu z pavouků navšíví ordiaci behavioristicky orientovaného psychoterapeuta, nebude se pátrat po zážitcích z dětství. Terapeut naučí Petru ralexovat a v klidném stavu jí v bezpečí ordinace začne ukazovat materiál s pavouky. Nejprve kreslený obrázek, poté realistickou fotografii, pak jí bude pouštět film o pavoucích a nakonec spolu půjdou k viváriu, kde pavouci žijí. Petra si bude na každém setkání určovat, jakou intenzitu zobrazení pavouka zvládne. Tímto postupným procesem si pavouky postupně přivykne.
c) Kauzální psychoterapie:
→ Cílem kauzální psychoterapie je odstranit psychické příčiny poruchy nebo změnit neadaptivně vytvořené postoje tím, že se mu umožní adekvátnější prožití v tzv. korektivní zkušenosti. V průběhu systematické psychoterapie dochází k přebudování, přetvoření nebo posílení pacientovy osobnosti nebo jeho vlastností a postojů, jež se podílejí na vzniku konfliktů, které vedou k symptomům nemoci. Ústup příznaků je pokládán za druhotnou záležitost. (dohledat jasněji)
5. OSOBNOST A CHARAKTER
a) Heteronomní a autonomní studium v pojetí Jeana Piageta:
→ švýcarský psycholog rozlišil dvě studia související s morálním vývojem, a teda s utvářením charakteru. V heteronomním stádiu je naše jednání určováno normami převzatými od druhách lidí, zejména pak od rodičů. V autonomním stádiu je již člověk zodpovědný za své jednání sám sobě, určité normy společnosti má zvnitřněné, jiné vědomě nepřijal. Přerod z heteronomního do autonomního stádia probíhá v průběhu dospívání (13 – 18 let). Pozdější výzkumy však ukázaly, že mnozí dospělí do autonomního stádia nedozráli a jejich charakter je nadále ovlivňován vnějšími normami – např. nekradou, protože se bojí odhalení a trestu vězení; pokud by však trest nehrozil, klidně by okrádali i souseda. Člověk v autonomním stádiu morálůky naopak nekrade, protože být zlodějem se jemu samotnému příčí

b) Kohlberg definoval šest hlavních stadií vývoje morálky (seskupených do tří obecnějších kategorií), zabýval se především schopností lidí uvažovat mravně v abstraktních situacích, nikoliv jejich odvahou využívat vlastní mravní potenciál v reálných situacích

Prekonvenční úroveň morálky

V tomto období mluvíme o vnější morálce, kdy u dítěte není zatím vyvinut smysl pro morálku, ale jeho chování může být tvarováno prostým zpevňováním. Dobro a zlo jsou vysuzovány podle vnějších důsledků, ne podle věrnosti etickému kodexu.

V období orientace na trest vnímá dítě každou potrestanou činnost jako špatné a je proto pro něj dobré dělat to, co je odměňováno a vyhýbat se tomu, co je špatné. Hlavním motivem jeho chování je strach z trestu. Klíčovou roli tedy hraje výsledek, nikoli úmysl. Dítě zná sankce (důsledky) a chová se podle toho. Mluví tedy o situačně vázané morálce.

Konvenční úroveň morálky

V období orientace na to být hodným dítětem se dítě zabývá normami svých vztažných skupin (rodina, přátelé, spolužáci ve škole apod.). Toto můžeme charakterizovat větou „správné je to, co za správné považují ostatní“. Důraz je tedy kladen na vztahy. Dítě chce plnit to, co od něj očekávají blízcí. Chce být považováno za dobrou dceru, syna, přítele… Před učiněním rozhodnutí zvažuje pocity a potřeby druhých. Objevuje se schopnost rozpoznat zájmy druhého a vzít v úvahu i perspektivu třetí osoby.

Hlavním heslem období orientace na řád a zákon je „co by se stalo, kdyby každý ve vaší situaci porušil zákon, protože by si myslel, že k tomu má dobrý důvod?“ To vyjadřuje, že lidé v tomto stadiu se cítí být podřízeni zákonům a svým závazkům, kterým jsou do jisté míry vydáni na milost a nemilost.

Člověk v tomto stadiu není zodpovědný za nespravedlivé zákony, je zodpovědný pouze za to plnit je. Zákon musí být silnější než citová touha porušit jej kvůli osobě nebo mezilidským výhodám. Mluvíme o tzv. právním pozitivismu, kdy řádně nastolené zákony mají bezpodmínečnou platnost. Předpoklady tohoto stadia využívá při běžném rozhodování na nižší úrovni například český právní řád (oproti zvykovému právu britskému, které je bližší pátému stadiu ).

Postkonvenční úroveň morálky

Do pátého stadia – orientace na společenskou smlouvu – dospěje méně než 15% všech lidí, minimální věk je podle Kohlberga 25 let. 6. stadium – univerzální etika – označoval sám Lawrence Kohlberg v pozdějších spisech pouze za hypotetické. V dnešní době ovšem psychologové většinou soudí, že vyšších stadií dosahuje větší množství lidí a v nižším věku.

V období orientace na společenskou smlouvu dochází ke kontroverzi mezi pozitivistic-kým právem a právem stojícím nad zákony. Výrokem charakterizujícím toto vývojové stadi-um je „zákony byly udělány pro člověka, ne člověk pro zákony“. Osoba v tomto stadiu ví, že zákon nelze vzít do vlastních rukou, ale že je možné přijmout perspektivu nadřazenou právu a tak rozeznat, kdy vede použití práva k bezpráví.

Účelem zákonů je chránit práva člověka a ne je porušovat, a proto, nastane-li velmi speci-fická situace, je nutné zákon změnit nebo jej vyložit nově. Je-li to možné, je ovšem prefero-ván řád a zákony a současně jsou hledány alternativy řešení patové situace.

Kohlberg zastával názor, že některé ústavy svobodných demokratických států (např. ústavní soud) mají charakter 5. stupně vývoje morálky. Jde tedy o institucionalizova-nou formu pohledu stojícího nad běžným zákonodárstvím.

Univerzální etika je název 6. stadia, kdy se daná osoba orientuje na svědomí či principy. Vhodnější je název „orientace na nadindividualitu“, kdy se morálka řídí sadou hluboce indi-viduálních zásad. Dotyčný nabývá přesvědčení, že každý jednotlivec máprávo na život, svobodu a spravedlnost. A že hodnota jediného života je důležitější než názor většiny.