Osobnost (rysy, charakter, schopnosti, inteligence…)

 

   Otázka: Osobnost (vlastnosti, rysy, charakter, schopnosti, inteligence)

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): Admin

 

Co nebo kdo je osobnost?

  • pojem osobnost v psychoogii: každý z nás, každý jedinec je osobnost (=celek duševního života)
  • laická představa: osobnost v naší mluvě, někdo slavný, známý
  • Co tvoří osobnost—vzhled, charakter, rysy, chování, vztahy, zkušenosti, schopnosti
  • Osobnost není neměnná, vliv na její život mají zkušenosti, výchova a další socializační procesy, dále biologické a sociální faktory. Osobnost se utváří ve společnosti

 

Vlastnosti osobnosti:

  • aktivačně – motivační (pudy, zájmy, potřeby, záliby, zvyky, návyky, motivace, ideály a životní plány)
  • vztahově – postojové (postoje, citové vztahy, charakter, světový názor)
  • výkonové (instinkty, vědomosti, dovednosti, návyky, vlohy a schopnosti)
  • seberegulační (volní vlastnosti, sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika a svědomí)
  • dynamické (temperament)

 

Rysy osobnosti

  • rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování, prožívání. Je charakteristický pro každého jedince a v průběhu života je poměrně stálý.
  • důležité rysy osobnosti:
    • extroverze x introverze
    • dominance x submise
    • vytrvalost x její nedostatek
    • stabilita x labilita
    • taktnost x netaktnost
    • svědomitost x nesvědomitost
    • sebedůvěra x sebepodceňování

 

Definice

  • Souhrn psychologických, fyzických a sociálních vlastností(aspektů). = souhrn vlastností, procesů, návyků, postojů, které tvoří celistvou strukturu a dynamiku, individualitu konkrétního člověka. To se projevuje navenek chováním

 

Složky osobnostní kultury

  • vlastnosti – dlouhodobá, poměrně stálá a obecně působící charakteristika jedince, na základě, které se dá usuzovat, jak se člověk zachová nebo co dokáže
    • charakter (morální vlastnosti), temperament (síla a rychlost reakcí), zaměřenost (určují směr a způsob jednání), schopnosti a dovednosti (inteligence)
  • rysy – psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem chování, jednání a prožívání jedince ® příznačné pro určitého jednice ® odlišují ho od ostatních
  • stavy – dlouhodobé rozpoložení osobnosti, kterým reaguje na určité situace ovlivňují průběh psychických jevů (výkonnost, dynamiku, přesnost,…)
    • relativně stabilní, nemění se tak rychle (únava, tréma, nálada,…)
  • zkušenosti – vedou člověka ke zlepšení kvality života (vědomosti)
  • procesy a činnosti – děje, které probíhají uvnitř člověka, prostřednictvím
  • kterých se člověk přizpůsobuje okolí (okolí poznáváme a zasahujeme do něj)

 

Vlastnosti osobnosti

Vlastnosti spojené s tělesnou konstitucí

  • Kretschmer – německý psychiatr (20.století)
    • upozornil na vztah mezi tělesnou stavbou a temperamentem
    • vyšel z rozdělení duševních nemocí:
  • a) schizofrenie (rozštěp osobnosti)
  • b) onemocnění cyklická (manicko-depresivní, střídavé stavy deprese a veselí)
  • východiskem Kretschmerovy typologie jsou tzv. somatotypy (=souvislost mezi tělesnou a psychickou stránkou)
  • rozeznává tyto somatotypy:
    • pyknik – kulatá hlava, střední výška těla, zavalité tělo s měkkým svalstvem, vyklenuté břicho + cyklotymní typ (střídání nálad, euforie x sklíčenost, melancholie, deprese), v normálu otevření, společenští a realističtí
    • astenik – dlouhé štíhlé tělo, úzká ramena, slabě vyvinuté svalstvo, plochý hrudník + schizoidní typ (sklon k nemocem, rozpolcenost, halucinace -> rozpad osobnosti), jsou přecitlivělí, nepřístupní, jednostranně zaměření, bohatý vnitřní život
    • atletik – silně vyvinutá kostra, střední postava s výrazným svalstvem, široký hrudník, užší boky, menší oválná hlava, + viskózní typ (pohybově a mentálně těžkopádní, odolnější vůči nemocem)

 

Temperament

  • soubor vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování
  • dán dědičností, kvalitou (dráždivostí) nervové soustavy
  • lze jej do určité míry ovládat, ale i tak se projeví ve vyhrocených situacích

 

Hippokrates – 5./4. stol. př.n.l. (vrchol starověkého Řecka)

  • řecký lékař, který rozlišil 4 typy temperamentu dle tělesně
  • převládající šťávy:
    • a) krev – sangvinik (sanguis) – vyrovnaný, aktivní, přiměřeně reagující, živý, vnímavý, rozhodný společenský
    • b) černá žluč – melancholik (melaina cholé) – vážný, hloubavý, pesimistický, náladový, úzkostný, uzavřený
    • c) žluč – cholerik (cholé) – prudký, vznětlivý, vášnivý, netrpělivý, bojovný, impulzivní, agresivní, neklidný
    • d) hlen – flegmatik (flegma) – nevýrazný, pasivní, tichý, mírný, lhostejný, pohodlný, stereotypní, nespolečenský

 

I. P. Pavlov – ruský fyziolog, psycholog a lékař

  • za příčinu rozdílných temperamentů určil vlastnosti nervových procesů (reakce jsou dány vzruchem a útlumem NS -> síla x slabost vzruchu, pohyblivost, vyrovnanost NS)
  • dělení lidí na:
    • a) slabý typ – melancholik (reaguje slabě)
    • b) silný a nevyrovnaný typ – cholerik
    • c) silný, vyrovnaný, nepohyblivý – flegmatik
    • d) silný, vyrovnaný, pohyblivý – sangvinik

 

G. Jung – švýcarský psychoanalytik (žák Freuda)

  •  podle vztahu k sobě samému a k okolí rozdělil lidi na 2 typy:
    • a) introvert – zaměřený do svého nitra, uzavřený vůči okolí, nedůvěřivý, plachý, samotářský
    • b) extrovert – zaměřený na okolí, aktivní, společenský, přizpůsobivý, sdílný

 

J. Evsenck – německo-britský psycholog, který vytvořil poslední dělení do skupin na základě lability

  • stabilní x nestabilní
  • extrovert x introvert (většinu lidí nelze jednoznačně zařadit, vlastnosti se většinou kombinují)

 

Charakter (=povaha)

  • souhrn vlastností, které souvisí s morálkou jedince a se způsobem jeho života
  • není vrozený, vyvíjí se a mění na základě působení prostředí
  • rozdíl mezi charakterem a temperamentem: temperament – vrozený, dán kvalitou NS, nemění se; charakter – vývojová záležitost, spojen s morálkou
  • vlastnosti, které vyjadřují vztah k sobě samému: zdravé sebevědomí (sebedůvěra, sebeúcta, sebekontrola); nezdravé sebevědomí (pýcha, sobectví, marnivost, povýšenost); snížené sebevědomí (nedůvěra, podceňování, méněcennost)
  • vlastnosti, které vyjadřují vztah k druhým: vnímavost, tolerance ohleduplnost, snášenlivost x lhostejnost, nesnášenlivost
  • vlastnosti vyjadřující vztah k práci: píle, houževnatost, důkladnost, spolehlivost x lenost, nedůkladnost

 

Schopnosti

  • psychické vlastnosti osobnosti, které jedinci umožňují vykonávat určitou činnost
  • vyvíjí se na základě vrozených, anatomických, a fyziologických dispozic => vlohy (= vrozená dispozice pro utváření schopnosti, má je v těle každý zdravý člověk, vše je v těle připraveno k vykonávání určité činnosti)
  • všeobecná rozumová výkonnost člověka má jakési tři vývojová stadia:
    • 1) nadání = souhrn schopností určitého druhu, který umožňuje pozoruhodné až nadprůměrné výkony v určité oblasti
    • 2) talent = vysoce rozvinutý souhrn schopností, který umožňuje vynikající výkony
    • 3) genialita = mimořádně rozvinutý talent

 

Druhy:

  • a) verbální – nejdůležitější; schopnost chápat a vyjadřovat složité vztahy zprostředkované slovy
  • b) prostorová představivost – orientace v prostoru
  • c) numerické – schopnost operace s číselnými symboly
  • d) paměťové – krátkodobá x dlouhodobá paměť
  • e) percepční pohotovost – rychlý postřeh
  • g) psychomotorické – dělat několik pohybů najednou
  • h) umělecké – výtvarné, hudební, dramatické, literární, ..

 

Inteligence

  • obecně uznávané schopnosti, které umožňují úspěšnost v mnoha činnostech
  • nelze ji měnit, můžeme ji pouze rozvíjet
    • a) vrozená (fluidní) – dána dědičně, kvalitou mozku (schopnostmi), dále se nevyvíjí
    • b) získaná(krystalická) – vychází ze společenského prostředí, ve kterém se člověk pohybuje -> proces učení a vzdělávání (od společnosti se učím to dobré i špatné)

Znaky inteligentního chování:

  • 1) dobré myšlení, dobrá orientace v problému, pohotové a přesné vyjadřování, soudnost (porovnávání)
  • 2) přesné vnímaní a dobrá paměť, pohotové vybavení informace v paměti
  • 3) schopnost koncentrace s pružným a správným myšlením
  • ovlivňování inteligence: geneticky, věkem a zdravotním stavem

 

Míra inteligence

  • 1905 lékař A. Binet vymyslel 1. inteligenční testy -> snažil se inteligenci změřit
  • W. Stern zavedl inteligenční kvocient IQ
  • IQ získáme tak, že mentální věk (úroveň obecných schopností pro daný věk) vydělíme věkem biologickým (skutečné stáří) a výsledek vynásobíme 100
    • 140 a více – genialita
    • 90-110 -průměr (50%)
    • 80-90 – mírný podprůměr (16%)
    • 70 a méně – mentální retardace (2%)
    • 70-50 – debilita
    • 50-20 – imbecilita (těžká mentální retardace)
    • 20 – 0 – idiot (hluboká mentální retardace)

 

Emoční inteligence

  • schopnost sebeovládání (kontrola a ovládání citů), sebeuvědomění (vyvinutí určitého úsilí, regulace chování) motivace, sociální dovednosti (schopnost komunikace, navázání novách kontaktů s okolím), a empatie
  • týká se hlavně našeho charakteru, morálky a citů -> důležitá pro život ve společnosti (čím vyšší IQ -> menší hodnota emoční inteligence)
  • širší představení přinesl až Daniel Goleman

 

Zaměřenost

  • psychický stav – tendence       
  • soubor vlastností, který mají společnou orientaci na určité cíle
  • usilování o určité hodnoty =  to, co člověk chce ( zájmy, postoje, motivy…)
  • předpoklad pro pozornost, součást motivace, vytváří předpoklady ke vzniku návyků
  • vzniká při vnímání a stává se dispozicí v učení
  • významné místo zaujalo učení o zaměřenosti v gestaltismu (prosazuje zásadu tzv. celostnosti) a v práci gruzínských psychologů (ustanovka)

 

Potřeby:

  • psycholog A. Maslow – Maslawova pyramida
  • stav nedostatku nebo nadbytku něčeho
  • biologické- př. potrava, dýchání, spánek…
  • sociální – př. radost, láska m, štěstí…

 

Zájmy:

  • získané motivy – projevení vztahu k urč. činnosti, skutečnosti
  • projevuje se kladným vztahem člověka k předmětu nebo k činnostem, které ho upoutají po stránce poznávací nebo citové
  • dále se projevuje soustředěním pozornosti na urč. oblast zájmu, radostí …

 

Návyky:

  • získané způsoby reagování a chování v urč. situacích = to, jak se člověk chová bez vědomého rozhodování

 

Perspektivy a cíle:

  • souvisejí s realizací činností a záměrů (dílčí, krátkodobé, celoživotní)
  • jejich uskutečňování nám dává směr a smysl našeho života

 

Hodnoty:

  • vyjadřují cíle, ke kterým se vztahují potřeby člověka
  • každý má svou hierarchii hodnot (závisí na věku, morálněvolních vlastnostech, výchově, kultuře..)

 

Postoje:

  • názor nebo připravenost k činu ( ve vztahu s určitým problémem nebo volbou)
  • sklony člověka reagovat ustáleným způsobem – určité chování či jednání na základě poznání a citového hodnocení ( sympatie x antipatie)
  • 3 složky:
    • poznávací (kognitivní)– názory a myšlenky
    • citová (afektivní, emocionální) – pocity osoby (emoce, emocionální reakce)
    • konativní (behaviorální) – sklon k jednání či chování ve vztahu k předmětu postoje

 

City a citové vztahy

  • vztek, strach, láska, nenávist, radost
  • vyplývají ze splnění, nebo nesplnění (frustrace) biologických či social. aspektů motivace

 

Motivy pohnutky

  • pohnutka chování člověka zaměřeného na uspokojování potřeb
  • motivace = proces podněcování aktivity vlivem soustavy pohnutek a popudů
  • vnější – pochvala, pokárání
  • vnitřní – potřeby, zájmy, postoje

 

Maslowova   pyramida

  • pyramida  potřeb
  • definoval ji americký psycholog Abraham Harold Maslow v USA v roce 1943 – seřadil lidské potřeby hierarchicky podle důležitosti od těch nejnaléhavějších až po nejméně naléhavé
  • jedinec dospívá k vyšším potřebám až po uspokojení nižších
  • podle této teorie má člověk pět základních potřeb
  • nejníže jsou primární (fyziologické) –> nad nimi sekundární (psychosociální) –> vzájemně se ovlivňují!
    • Fyziologické potřeby – primární potřeby lidského těla (jídlo, pití, pohyb, oblečení, bydlení, teplo, světlo, prostor,…) – nejsou-li tyto potřeby uspokojeny –> pak dominují a žádné další potřeby člověka nemotivují
      • jsou-li fyziologické potřeby uspokojeny –> nastupuje další (vyšší) úroveň
    • Potřeba bezpečí a existenční jistoty– stabilita a jistota zaměstnání, zaměstnanecké výhody, osvobození od strachu, potřeba pořádku, zákona, ochrana před nemocemi, nezaměstnaností…
    • Společenské potřeby – tyto potřeby se vztahují k společenské povaze lidí a jejich potřebě sdružování a touze po přátelství ( dobré pracovní vztahy, sdružování, přátelství, láska, informace, kontakt, společenské uplatnění…)
      • neuspokojení této úrovně potřeb může ovlivnit duševní zdraví jedince
    • Potřeba uznání – dosáhnout úspěchu, respektu (vážnosti, úcty, ohledu), potřeba sebedůvěry, samostatnosti, pozornosti, pochvaly, pověřování odpovědností
      • uspokojení těchto potřeb vede k pocitu sebedůvěry a prestiže
    • Potřeba seberealizace (= sebeaktualizace) – Maslow definuje tyto potřeby jako „touhu člověka být víc a víc než je, být vším, čím je člověk schopen se stát“ –> to znamená, že člověk chce plně realizovat svůj talent a schopnosti –  snaha být nejlepším jakým jen člověk může být (potřeba vědění, porozumění, růstu, estetické potřeby, příležitost k povýšení, motivace k vyšším cílům…)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: