Osobnosti české filosofie od husitství po současnost

 

   Otázka: Osobnosti české filosofie od husitství po současnost

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): RikaHalabiova

 

 

 

 

 

– období reformace (J. Hus, P. Chelčický)

– období renesance (J. A. Komenský)

– období osvícenství (B. Bolzano)

– období 19.-20. století (F. Krejčí, T. G. Masaryk, E. Rádl, J. Patočka, E. Kohák,

V. Bělohradský a další)

–          první rozvoj zaznamenáváme ve druhé polovině 13.století – mistr Řehoř přednášel Aristotelovu logiku na Pražské katedrální škole

–          mezníkem byl rok 1348, kdy byla založena Karlova Universita – roste věhlas, přicházejí studenti z celé Evropy

–          jedno světové prvenství: jsme (snad) první národ v rámci západní filosofie, který píše filosofická díla ve svém národním jazyce (tedy ne latinsky nebo řecky)

–          pro české filosofické myšlení je příznačná „nechuť“ k pěstování systematické(spe­kulativní) filosofie

–          většinou proto u nás nevzniká „čistá“ filosofie – častěji je spojena s jinými oblastmi duchovna – s uměním, náboženstvím, politikou, výchovou nebo speciálními vědami

–          snaží se řešit praktické úkoly, hledá odpovědi na konkrétní otázky

 

OBDOBÍ REFORMACE

–          ke konci 14. století se do Čech dostávají spisy Johna Wyclifa

–          začíná se rozvíjet politická filosofie, sociální etika, což souvisí se schizmatem církve, nemorálním životem kněží (majetek, ziskuchtivost, zpronevěřili se svému úkolu)

–          nastávají první pokusy o nápravu, reformu (vycházejí právě ze spisů Wyclifa)

 

Jan Hus (?1371-1415)

–          v českých dějinách spíše mravní vliv

–          největší český reformátor, bakalář svobodných umění – bakalář teologie – nakonec magistr (Mistr)

–          1400 vysvěcen na kněze, 1402/3 rektor pražské univerzity, farář kaple Betlémské

–          kritika bohatých církevních hodnostářů, rozmařilého způsobu života zámožného panstva

–          pozitivní ohlas lidu na jeho kázání X snaha ho umlčet ze strany církevních hodnostářů, které kritizoval

–          navazuje na teolog. a fil. názory Johna Wicliffa (1320 – 1384)

– dokazoval, že církev se odchýlila od učení a praxe prvních  křesťanů

– jediný znak příslušnosti k církvi = vzorný život

– hlavní příčina úpadku církve = hromadění majetku

– základem křesťanské nauky je Bible a ostatní je jen výmysl kněžích

–          1412 – vrcholí odpor proti Husovi (mluvil o odpustcích) – na Prahu

uvalen  interdikt – Hus odchází kázat a na Kozí Hrádek u Krakovce

–          císař Zikmund ho vyzívá, aby se ospravedlnil před církevním koncilem v Kostnici, měl odvolat, ale obviněn z názorů, kt. nehlásal

–          z počátku psal  hlavně latinské traktáty o soudobých problémech

–          při hodnocení stavu církve a celé společnosti vycházel z dobových náboženských představ

–          revoluční myšlenka – nespravedlivý pán nemá vládnout poddaným

–          konzervativní interpret Písma, nevybízí ke vzpouře proti feudalismu, ale dal teoretický základ pro reformaci

–          zdůrazňuje  požadavek rozumového poznání pravdy proti slepé autoritě

Dílo:                – O církvi (De ecclesia) – 1431

Výklad viery, desastera a páteře

                  Knížky o svatokupectví

 

Petr Chelčický (1390-1460)

–          laik, samouk, odkázán na češtinu

–          hluboce zděšen, vnitřně zasažen barbarstvím své doby

–          odmítá vzpouru a násilí

–          vychází z představy, že moc je krutá a špatná, že plodí násilí, je neslučitelná s Kristovým náboženstvím lásky – krutosti plodí další krutosti, válečný konflikt „požírá“ jak poražené, tak vítěze

–          jeho myšlenku humanity a nenásilí rozvíjela Jednota bratrská

–          zdůrazňuje mravní obrodu národa, návrat k původním hodnotám křesťanství

–          kritik uspořádání společnosti – vyvrací tehdy uznávanou teorii trojího lidu (šlechta,duchovní,obyčejný lid) – považoval ho za pohanské (všichni křesťané jsou jedno tělo Kristovo)

–          ve svých dílech vycházel z Bible, díla jsou velice humánní

Dílo:                 – O boji duchovním

–                             – O trojiem lidu řeč

–                             – Postila

–                             – Síť víry (síť = církev a pravá křesťanská víra – lidé se zachraňují z hříchů)

 

OBDOBÍ RENESANCE

Jan Ámos Komenský (1592-1670)

–          narozen na jižní Moravě (pravděpodobně v Nivnici u Uherského Brodu a nebo v Komně od toho Komenský), zemřel v Nizozemí

–          poslední biskup Jednoty bratrské

–          myslitel evropského formátu

–          současník Descartesa (několikrát se spolu setkali, diskutovali spolu, byli rozdílní -v některých dílech Komenský s Descartesem polemizuje)

–          pedagogika – prostředek k dosažení cílů (školu chápe jako dílnu lidskosti)

–          chtěl dát světu harmonii, provést všenápravu lidských věcí (zničených třicetiletou válkou), hledal návrat k předbělohorské tolerance

–          apeloval na morálku

–          autor pansofie (= vševěda, všemoudrost) – chtěl využít všechno vědění své doby a využít ho k reformě společnosti

Dílo:                    – Všeobecná porada o nápravě věcí lidských

–          zčásti utopií, ale nechce vybudovat izolovaný dokonalý stát, jde mu o uvedení myšlenek do současného reálného světa

–          slouží jako náprava konfliktního světa → návod jak změnit svět k lepšímu a to vzájemnou tolerancí a vzájemným pochopením – řešit spory jen mírovou cestou, ne válkami, východisko – vzdělání

 

OBDOBÍ OSVÍCENSTVÍ

Bernard Bolzano (1781-1848)

–          otec Ital, matka Němka, narozen v Praze

–          pohřben na Olšanských hřbitovech

–          kněz, doktor filosofie, logik a jeden z největších českých matematiků – ve své autobiografii říká, že “jeho zvláštní záliba v matematice spočívala vlastně jen na její čistě spekulativní části” tedy na tom, “co je zároveň filosofií

–          snažil se dokázat možnost přesného objektivního poznání, z něho vyvozuje možnost vlády člověka nad přírodou a postupné přetvoření společnosti

–          jako svůj světový názor přijal osvícenský racionalismus a objektivismus

–          věrouku nahrazoval etikou

 

 

Hlavní myšlenky:

–          zamýšlel se nad sociální a národnostní nerovností

–          svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně

–          člověk může přetvářet přírodu podle sebe

–          společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)

–          nauka o objektivních větách –“věty o sobě” – objektivní věta je narozdíl od subjektivní (tj. myšlené) věty pravdivá nebo nepravdivá bez ohledu na to, je-li vůbec někým (Boha nevyjímaje!) myšlena

–          osvobodil logiku od závisloti na psychologii

Dílo:           Vědosloví – snaha vytvořit návod, jek užívat veškeré vědění pro pokrok společnosti; staví se kriticky ke kantovské tradici ve filosofii, usiluje o hledání objektivních (jistých) pravd

                   O nejlepším státě – jeho sociální názory, utopické dílo

 

 

OBDOBÍ 19. A 20. STOLETÍ

Český pozitivismus =  gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných faktů, kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii (zabývá se jsoucnem, bytím) a všem spekulativně orientovaným filosofiím

 

František Palacký (1798-1876)

–          historik a filosof dějin

–          podstatou skutečnosti – dualita hmoty a ducha

–          vývoj člověka je postupným duševním sebezdokonalováním

–          posledním cílem vývoje společnosti i individua je je tzv. božnost – připodobnění se ideálu boha

 

František Krejčí (1858-1934)

–          filosof, politik a psycholog

–          považován za zakladatele moderní české psychologie

–          v roce 1918 se podílel na vzniku České (později Československé) strany socialistické

–          nejvýznamnější český představitel pozitivismu

–          jeho filosofie je vědecká, omezuje se na zkušenost

–          existuje něco, co každý z nás vnímá jinak

–          každý si vytváří vlastní církev

–          polemika, jestli je duše a tělo to same

Dílo:              O filosofii přítomnosti 

                       Filosofie posledních let před válkou 

 

Tomáš G. Masaryk (1850-1937)

–          zabýval se duchovní krizí moderní civilizace, která je způsobena vlivem sílící racionality (vědy a filosofie)

–          důsledek – rozpad původního názoru na svět, subjektivismus, skepse, polovzdělanost (tj. oddělení vědění od mravního jednání a zodpovědnosti), dokonce i vzrůstající sebevražednost

–          možnost překonání – obnovení jednotného světového názoru, který je založen na systemu věd

–          zvlášť výrazně se zabýval i politicko-sociálními problémy

–          vychází z pozitivizmu, který však kriticky překonává

–          kritik marxismu

–          spojuje požadavek empirického bádání a racionální kritiky

–          uznává roli emocionálních a volných postojů člověka ke světu

–          důraz na metafyzické problémy, zejména otázky smyslu světa a lidského života

–           vyzdvihuje antropologické, etické a praktické (životní) poslání filosofie

–          “božství” přijímá jako tvůrčí a řídící sílu, dávající veškerenstvu poslední smysl a cíl

–          jeho názory a postoje měly silný a různorodý vliv na českou i slovenskou filosofii, inteligenci, kulturu i politický život

–          jeho ideový a politický odkaz se stal významnou oporou demokratických sil v zápase s fašismem, nacismem atd.

Dílo:              Česká otázka 

                         Naše nynější krize 

                         Moderní člověk a náboženství 

                         Otázka sociální 

 

Emanuel Rádl (1873-1942)

–          biolog a filosof

–          zastánce Masarykovy filosofie kritického realismu; odpůrce pozitivismu

–          radikální názory na vědeckou poctivost, sociální spravedlnost, lidskou svobodu – stál v opozici veřejnému mínění

–          po roce 1918 cítil velkou odpovědnost za další vývoj demokratického státu a jako vědec a filosof ji projevoval zejména kritickou veřejnou činností

–          dlouhodobě spolupracoval hlavně s evangelickým teologem J. L. Hromádkou

–          publikoval desítky brožur a článků na aktuální společenská témata sociální a národnostní spravedlnosti, pojetí demokracie, proti rasovým teoriím a antisemitismu a na obranu západního pojetí lidské svobody

–          věnoval se mu mimo jiné J. Patočka – označil jej jako „Dona Quijote české filosofie“

Dílo:                Romantická věda – kritizuje soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filosofii, a vytýká jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti

                         Válka Čechů s Němci – kritizuje moderní nacionalismus jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině; proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními, kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a nacismu

 Hrdina moderní doby – kniha o T.G.Masarykovi

Útěcha z filosofie – vyznání věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra

            Dějiny filosofie – osobní vyrovnání se s celou západní filosofií

 

Jan Patočka (1907-1977)

–          zbývá se fenomenologií, filosofií dějin, českou literaturou, uměním a kulturou

–          výrazně ovlivnil české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let.

–          k jeho početným žákům patří mj.  V. Bělohradský

–          tvrdí, že při poznávání věci nám vždy zůstane něco skryto

–          navazuje na myšlenkovou tradici J. A. Komenského (hodně se mu věnuje), T. G. Masaryka a E. Husserla, vyznačující se snahou o zakotvení mravního rozměru člověka ve věku, který tento rozměr popírá

–          rozvinul také Platónovu myšlenku péče o duši, která je podle něho vlastním jádrem evropské identity a jedinečnost

–          vytváří svůj pojem přirozeného světa jako trvajícího rámce lidské existence (ta není pouze pobýváním v přítomnosti, ale zasahuje i do budoucnosti) – hledá jeho metafyzické základy a zkoumá vzájemnou závislost a souhru lidské existence a světa

–          lidská existence prochází 3 etapami:

1)      zakotvení – člověk se umisťuje ve světě a vztazích

2)      fungování v zařazenosti – zajištění a reprodukování existence

3)      sebezískávání sebevydáváním – zaměřena k budoucnosti a k životu jiných lidí; člověk dosahuje plné vztažnosti k celku světa

(neboli jako trojí pohyb: pohyb zakotvení či přijetí, pohyb práce a boje a pohyb průlomu či pravdy)

Dílo:                 Kacířské eseje o filosofii dějin – pokus o vytvoření nové filosofie dějin

 

Erazim Kohák (*1933)

–          filosof a publicist

–          často se zabývá ekologickými tématy

–          dlouho žil v exilu (USA)

–          členem ČSSD

–          filosofie – úsilí o orientaci člověka k bohu, ke světu a k člověku

–          filosofickou povinností není jen odborná zdatnost

–          jeho pojetí ekocentrismu ukazuje člověka jako bytost odpovědnou za následky lidské přítomnosti ve světě

–          hledá pojetí lidského pobývání a života ve společenství všeho stvoření

–          jeho dílo vychází z fenomenologie a tradičních protestantských hodnot

Dílo:                   Idea and Experience 

                                  Krize rozumu a přirozený svět

                                  Pražské přednášky – Život v pravdě a moderní skepse

                                  Jan Patočka – filosofický životopis

                           Člověk, dobro a zlo

 

Václav Bělohradský (*1944)

–          sociolog a filosof, postmoderní myslitel

–          žije v Itálii, působí i u nás

–          razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu

–          postmoderní stanovisko spojuje s přesvědčením, že konflikty naší doby lze řešit rozvracením objektivních a univerzílních verzí světa a překonáním vlády ideologie jako mýtu

–          odmítnutí přeceňování symbolů a kultury

–          potřeba odstupu od “my” jako od základu nového společenství

–          hledá take způsob jak filosofii prosadit v této mediální době

Dílo:              Kritika banálního zla

    Krize eschatologie neosobnosti

                            Myslet zeleň světa

    Sborník Hostina

    Přirozený svět jako politický problém

    Člověk bez skrupulí

    Kapitalismus a občanské ctnosti – články vydané MF

    Mezi světy a mezisvěty






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: