Podstata lidské psychiky

 

   Otázka: Podstata lidské psychiky

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): Admin

 

 

Psychika

  • Nejzákladnější psychologický pojem, souhrn veškerého duševního dění jedince
  • Středem zájmu současné psychologie je lidská psychika.
  • Dříve sem spadala i psychika zvířat, ale tou se dnes zabývá poměrně nedávno vzniklý samostatný

 

Biologické vymezení psychiky

  • je vázána na stavbu a činnost CNS, závisí na kvalitě a vývoji mozku, umožňuje vytvářet představy. Psychika zahrnuje všechny procesy odehrávající se v mozku. Je to vědomí člověka – stupeň jeho duševního vývoje a zdraví

 

Sociální vymezení psychiky

  • Bez lidské společnosti nevzniká psychika, obsah lidské psychiky prožívání a chování závisí na konkrétním prostředí. Úroveň a kvalita psychiky závisí na množství a kvalitě sociálních vlivů. Lidská psychika nemůže vzniknout bez sociálních vlivů a je u každého člověka individuální, jedinečná.

 

Na psychiku organismu působí vlivy:

  • 1) Vnější – teplota, světlo, chování společnosti, začlenění se do spol.
  • 2) Vnitřní – tělesný a psychický stav

 

Determinace lidské psychiky

  • příčinná podmíněnost a zákonitá závislost věcí a jevů
  • lidská psychika je determinována
    • vnitřními faktory – biologická výbava
    • vnějšími faktory – podmínky prostředí
  • Biologická-vrozené dispozice – konstituce
  • genotyp = souhrn všech zděděných elementů

 

Cattel – 4-stupňová heierarchie biologických podmínek

  • dědičná výbava – genové zakódování vlastního vývoje
  • genová výbava – obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací
  • vrozená výbava – zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje
  • konstituční výbava – produkt předchozích účinků prostředí během pozdějšího vývoje

 

Součástí

  • nervová soustava, endokrinní systém, dědičnost, vrozenost
  • instinkty a reflexy
  • vrozené způsoby učení (habituace, imprinting, podmiňování, nápodoba, vzhled)
  • biologické potřeby

 

Čítí

  • Čití poskytuje nejjednodušší a zároveň nejzákladnější informaci o vnějším světě a děje prostřednictvím analyzátorů.

 

Základní druhy počitků:

  • Vnější – dálkové (zrak, sluch, čich), dotykové (chuť, tlak, bolest)
  • Vnitřní – útrobní (orgánové – trávení, dýchání, krevní oběh…), lokoanalyzátory (pohyb, rovnováha, poloha)

Podnět, který na nás působí se přemění v nervový impuls, ten je veden do mozkového centra, zde je vyhodnocen a vzniká počitek. Činnost analyzátorů nazýváme čitím.

  • Dálkové receptory: zrakový, čichový, vibrační, sluchový
  • Dotykové receptory: chuťový, tlakový, tepelný, bolesti

 

Vnímání

  • Informace o vnějším světě nezískáváme jen díky izolovaným počitkům-ty odrážejí pouze izolované vlastnosti předmětů a jevů-barvu,chuť,tvar. Ale napojíme a propojíme více analyzátorů -součinnost analyzátorů nazýváme vnímáním-výsledek je vjem-to je odraz předmětu a jevů jako celku.
  • Př: podnět-strom , počitek-vůně, vjem-vůně a barva a hmat=syntéza počitků=celistvost vnímání -z počitků vytvoříme celek

 

Druhy vnímání:

  • zrakové,sluchové,hmatové

 

Poruchy vnímání:

  • Smyslové klamy – zkreslení vzniká nedokonalostí smyslového orgánu
  • Syntezie – spojení vjemů z různých smyslů
  • Iluze – zkreslený vjem, který vzniká na základě reálného podnětu
  • Halucinace – vjem bez skutečného podnětu

 

Pozornost

  • Zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt, nebo děj. Lze ji rozdělit na bezděčnou (vnímáme objekt bez úmyslu) a záměrnou (vnímáme objekt cíleně)

 

2 fáze pozornosti:

  • zaměření (upoutání) pozornosti (selektivní pozornost)
  • vlastní soustředění vědomí na určitý psychický obsah či mentální

 

Poruchy pozornosti:

  • Roztržitost – Neschopnost dlouhodobé koncentrace.
  • Rozptýlenost – Neschopnost udržet pozornost v daném směru.
  • ADHD – Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou.
  • ADD – Porucha pozornosti bez hyperaktivity.
  • Nadměrná fluktace – každý vjem upoutá pozornost
  • Zúžená pozornost
  • Aprosexie – úplná ztráta pozornosti u psychóz a těžkých demencí
  • Hyproprosexie – snížená kvalita pozornosti, běžně z únavy
  • Hyperprosexie – zvýšená pozornost, kvantita na úkor kvality, pod vlivem
  • Paraprosexie – nesprávné zaměření pozornosti

 

Představivost

  • Představivost je psychický proces vedoucí ke vniku paměťových představ. Schopnost vytvářet představy, je předpokladem tvořivé činnosti, zvláště v problémových situacích. Představivost úzce souvisí s fantazií.

 

Představy lze dělit podle několika kritérií:

Smyslových orgánů

  • představy zrakové, sluchové, hmatové, čichové

Obsahu

  • názorné= konkrétní představy (můj kanárek Pepík)
  • schématické=abstraktní představy (kanárek obecně)

Podmětu (W.Stern)

  • paměťové (vzpomínkové) představy: znovu vybavení si události z minulosti, reprodukuje se něco, co již bylo vnímáno. Představy minulých událostí, skutečností nazýváme vzpomínky
  • fantazijní představy: nezávislé na předchozích vjemech, jde o přetvoření paměťových představ na nové představy
  • Představy si člověk vybavuje na základě asociací
  • Představy se spojují do řetězců, vybavením si jedné představy se vyvolá představa

 

 Zvláštní druhy představ:

  • a) fotismus-barevné slyšení
  • b) fonismus –zrakové vjemy doprovázejíci sluchovými

 

Myslení a řeč

  • zprostředkovaný způsob poznávání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných vztahů a souvislostí
  • řeč složí k vytváření pojmů
  • řeč je nástroj myšlení
  • řeč má stránku obsahovou a formální,vytváří souvislosti mezi vjemy a představami
  • nejvyšší a z vývojového hlediska nejmladší poznávací proces

 

Formy myšlení:

  • Pojem-odraz obecných a podstatných vlastností předmětů a jevů ve vědomí člověka většinou ve formě slova -kočka
  • Soud-vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy ve formě věty-Kočka je savec,savci jsou živé bytosti
  • Úsudek-nejvyšší formou myšlení -vztah mezi dvěma nebo více soudy vznikají nové soudy-Kočky pijou mléko protože jsou savci
  • Myšlenkové operace:
    Analýza-myšlenkové spojování jednotlivých částí,vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti v celek-s analýzou dohromady analyticko-syntetická činnost složení častí a celek
  • Syntéza-myšlenkové spojování jednotlivých částí ,vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti v celek
  • Srovnání– zjišťování podrobností a rozdílností různých předmětů a jevů,vede ke třídění
  • Abstrakce-vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů vyčleňování podstatných znaků
  • Zobecňování- myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností předmětů a jevů určité skupiny-pes a kočka jsou savci
  • Indukce-myšlenkový vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů
  • Dedukce-aplikace obecného poznatku, pravidla na konkr. případ, problém
    • mezi savce patří pes
  • Analogie-myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty-na základě zkušenosti, dělám věci stejně jako předtím

 

Emoce

  • Emoce jsou psychické a sociální procesy subjektivního prožívání kladného či záporného zážitku. Jsou provázeny fyziologickými změnami (srdeční tep, dýchání) a motorickými projevy (gestikulace, mimika).
  • Jejich charakteristickými rysy jsou: Psychické jevy, které hodnotí, to co poznáváme, co děláme

 

Emoce můžeme rozdělit dle intenzity a délky trvání:

  • Afekt – velmi intenzivní a krátkodobá emoce, vyznačuje se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a nedostatkem racionální kontroly jednání
  • Nálada – slabá intenzita a dlouhodobé trvání, ovlivňuje pozornost, paměť, motivaci, myšlení…
  • Vášeň či dlouhodobý citový vztah – velmi intenzivní a dlouhodobá emoce, často ovlivňuje celého člověka a jeho jednání, váže se ke konkrétní bytosti (láska k určitému člověku, domácímu mazlíčkovi), věci (oblíbený plyšák), ideji (náboženství) či aktivitě (filatelie, fotbal,…).

 

Dále můžeme emoce dělit dle charakteru či kvality:

  • Vyšší emoce (city) – souvisejí s etikou, morálkou, intelektem či estetikou, nejsou vrozené a jsou ovlivňovány společností: cit pro spravedlnost, pravdu, čest, stud, zvědavost, altruismus, empatie, smysl pro krásu
  • Nižší emoce (city) – též označovány jako základní emoce – jsou spojovány s instinkty a pudy, většina autorů rozlišuje 8 základních emocí, ostatní jsou jejich odvozeninami: hněv, strach, radost, přijetí (důvěra), nechuť (znechucení), anticipace (očekávání), překvapení, smutek
  • Projev emocí – pláč,smích

 

Paměť

  • schopnost uchovávat informace a později si je vybavit. Plně je vyvinuta od 8 let.
  • jedna z nejdůležitějších vlastností člověka, umožňující mu přežít a přizpůsobit se životu ve společnosti

 

Druhy paměti

  • Podle délky uchování obsahu:
    • Krátkodobá – zapamatování informací jen na několik sekund až minut, nejčastěji pracuje se zrakovými a sluchovými vjemy
    • Dlouhodobá – slouží k uchování toho, co budeme potřebovat delší dobu

Podle kognitivního (poznávacího) hlediska:

  • Deklarativní paměť – ukládá vzpomínky a faktické znalosti. Dělí se na sématickou paměť(znalosti a fakta o světě) a epizodickou paměť (informace o událostech z našeho života,autobiografická paměť)
  • Nedeklerativní paměť – Uchovává motorické návyky

 

Podle způsobu ukládání do paměti

  • Mechanická paměť – zakládá se na memorování
  • Logická paměť – stojí na utřídění látky a jejím pochopení

 

Podle druhu vnímání

  • Zraková, sluchová, pohybová

 

Základní procesy paměti

  • Zapamatování (kódování) – Přeměna informace do formy, kterou paměť může uchovat.
  • V mozku vzniká paměťová stopa. Zapamatování může být bezděčné nebo úmyslné.
  • Uchovávání – informace přebývají v paměti
  • Vybavení – znovupoznání a reprodukce uchovaných informací
  • Zapomínání – Má dva důvody :Rozpad paměťové stopy a narušení paměťové stopy jinou. Zapomínáme co nepoužíváme a více informace abstraktní, než konkrétní

 

Ebbinghausova křivka zapomínáni

  • Nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po zapamatování (po 19 minutách si pamatujeme jen 60 %) a po měsíci si pamatujeme jen asi 10%z informace.

 

Učení

  • činnosti, kterými jedinec získává,  rozšiřuje a prohlubuje své poznatky o světě
  • bezděčně – člověk se učí životem
  • záměrně – chodíme do školy, vzdělávací proces

 

Fáze:

  • Motivační-uvědomíme si vnější či vnější pohnutky, aktivizuje nás to k činnosti
  • Poznávací-pronikáme do problému, uplatňuje minulou zkušenost, získáváme info
  • Výkonná-člověk pochopil a vyřešil úkol
  • Kontrolní-prověřujeme správnost řešení úkolu

 

Druhy:

1. učení podmiňováním

  • nejjednodušší
  • probíhá na úrovni fyziologických procesů
  • dochází ke spojení našich citových a fyziologických pochodů s urč. událostmi
  • vesměs se vymyká kontrola našeho vědomí
  • zvířata i lidé
  • I. P. Pavlov
  • schopnost organizmu reagovat na podmíněné původně neutrální podněty
  • Emocionálně-pocit radosti a strachu
  • Vegetativně-fyziologickými reakcemi, sliny,zježení srsti

 

2. učení aproximací

  • učení pokusem a omylem
  • zpevňovací reakcí organizmu,odměnou či trestem
  • zásada postupné aproimace-programové učení(psa naučíme prvně sedni)
  • využití v pedagogice

 

3. senzomotorické

  • smyslově-pohybové
  • učíme se úkony náročné na vnímání,koordinaci pohybů
  • dítě se učí chodit, malovat
  • i zvířata ale u nich pudový charakter
  • Počáteční seznamování s činností
  • Fáze procvičování
  • Aplikace
  • v celé procesu má význam zpětná vazba

 

4. učení verbální=slovy

  • specificky lidská činnost
  • člověk se učí zvládat slova, vnímat, učí se funkcí slov v komunikaci
  • psycholog B. Bergstein rozlišuje 2 různé jazykové kódy:
    • Rozvinutý-pozitivní zkušenost s řečí-jedinci je sdělováno něco zajímavého, milého
    • Jedinec zjišťuje že k vyřešení problémů je snadnější uchopit ho jazykem
  • Omezení-řeč je pro jedince nástrojem vyjadřování příkazů
  • jazykový kód se upevňuje v předškolním věku

 

5. učení nápodobou

  • observační učení
  • člověk se učí tím způsobem že si všímá a pozoruje chování lidé
  • důležité v dětství,od 2,5 roku se objevuje napodobování dov. rolí

 

Druhy nápodoby:

  • Regresivní:přichází jestliže jedinci nemají vzor,koho napodobovat
    • Př: starší sourozenci ,není mu věnována dostatečná péče a on udělá krok zpět ve vývoji
  • Závislé připodobňování :nevyvíjí se vlastní způsob řešení
    • Př: mladší sourozenec je chválen že napodobuje staršího
  • Odreagovací napodobňování– flustrace, vidí svůj vzor řešení agresí—fantazie, na dítěti
  • Kompenzační napodobování – vnímáme jako vzor lidi,které obdivujeme za určitou věc,kterou sami nemáme
    • př:oblékáme se,mluvíme jako oni

 

6. Sociální učení: osvovujeme si typické formy lid.spol.chování-pozdravit

Faktory ovlivňující učení:

  • 1.prostředí kde se učí
    • Fyzikální faktory-teplota,světlo,čas
    • Vlastní faktory-okolí,místo
  • 2. učí se jedinec – kdo se učí:
    • 1. fyzické faktory
    • 2. psychické faktory-motivace,vůle
  • 3.učební materiál = co se učí

 

Podmínky učení:

  • Vnější – učební látka,prostředí,učitel,soc.skupina
  • Vnitřní – vlastnosti žáka,věk,pohlaví,zkušenosti

 

Výsledky:

  • Vědomosti
    • učením osvojené poznatky a informace včetně vzájemných vztahů (v podobě pojmů, pravidel, zákonů)
    • osvojujeme si je ve škole, v přírodě, během praktických činností, prostřednictvím her))
    • zapamatovaná a pochopená fakta, informace, vzájemné souvislosti mezi nimi
    • tvoří teoretický základ (např.: téma – injekce).
  • Dovednosti
    • vykonávání činnosti na základě získaných vědomostí
    • přenos získaných vědomostí do praktických činností (např.: aplikace i. m. injekce).
    • učením získané dispozice pro správné, rychlé a úsporné vykonávání určité činnosti)
    • rozlišujeme dovednosti:
      • a) senzorické (smyslové)- projevují se zdokonalováním vnímání (př. lepší rozlišení barev a výšky tonu)
      • b) senzomotorické- koordinace vnímání a pohybu, obtížně vyhasínají, jsou trvalé (př. řízení, hra na nástroj, psaní, lyžování)
      • c) sociální- umění jednat s lidmi, vcítit se do druhého, spolupracovat
  • Návyky
    • zautomatizované činnosti, kterých jsme dosáhli prostřednictvím opakování, nevyžadují soustředěnost (např.: hygiena rukou před a po aplikaci injekce)
    • učením získané způsoby reagování a chování v určitých situacích (př. rozhlížení se na přechodu, ranní čištění zubů)
    • negativní návyky jsou zlozvyky
  • Zvyky
    • vnitřní tendence člověka v určitém okamžiku vykonat danou činnost (např.: setkání se starším jedincem a pozdravím ho → vnitřní tendence).






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: