Politické doktríny a ideologie – maturitní otázka

 

   Otázka: Politické doktríny a ideologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Dominic Holeman

 

Doktrína: doslovně učení, nauka; systematický soubor názorů na určitý problém.

Ideologie: soustava idejí, teorií a názorů; jde o ucelený a obecný výklad člověka, ze kterého má vycházet politický program.

Porovnání: ideologie je soubor základních, obecných tezí (tvrzení, myšlenka), doktrína pak soubor názorů na konkrétní problém, může ale vycházet z ideologie nebo být přímo její součástí.

 

Jaký je rozdíl mezi ideologií a utopií

ideologie → je ucelený systém hodnot, postojů a životních názorů, vychází přitom ale z realistických předpokladů a očekávání vs. utopie → systém, který ale na rozdíl od ideologie vychází z očekávání, která jsou v dané chvíli (např. předpoklad, že lidé budou žít všichni v naprosté rovnosti, míru a lásce), je tzv. nereálná.

 

Autor tohoto srovnání → něm. filosof Karl Mannheim.

  • Potřeba ideologie se zrodila v době francouzského osvícenství, reformace a především pozdější industrializace vyvolaná průmyslovou revolucí vedla k návratu původních tradičních hodnot a institucí (rodina, církev), změně životního stylu přesunem četného venkovského obyvatelstva do měst, vzniku nových sociálních problémů (urbanizace, chudoba, růst sociálního napětí).

 

  • Funkce ideologie:
  1. Vysvětlovací: napomáhají vysvětlovat politické události (příčiny krizí, konfliktů apod.).
  2. Hodnotící: poskytují kritéria a žebříčky hodnot, určují co je dobré a zlé (soukromé vlastnictví, nebo sociální rovnost).
  3. Orientační: poskytují stoupencům vědomí identity a sounáležitosti k určité sociální skupině (národ, třída, vrstva).
  4. Programová: nabízejí stoupencům základní rysy politického programu a cíle politické akce.

 

Ideologie v demokratickém režimu: neexistuje důsledně objektivní pohled, proto demokratický režim dbá na existenci pluralitního (množství politických názorů a stran) prostředí soupeřících stran, ale vzájemně se respektujících ideologií → aby zajistil tuto pluralitu, oslabuje vliv ideologií v prostředích, kde je důležitá rovnováha (kupř. stát, soud).

Ideologie v totalitním režimu: považuje sama sebe za neomylnou, často vědecky podloženou, a tedy nezpochybnitelnou. Stává se oficiálním státním učením a činí si nároky prostřednictvím státu ovládat celého člověka i společnost → vznik totality; např. marximus či nacismus

 

Druhy ideologií:

Liberalismus (liberty = svoboda)

 

Definice: myšlenkový a politický směr, který věří v lidskost člověka, tzn. jeho schopnost ctít zákony, respektovat druhé a umět naložit se svou svobodou; ústřední hodnotou → svoboda jednotlivce a otevřená společnost svobodných jednotlivců.

 

Vznik: Anglie – 17. Století.

  • nejstarší ideologie, jejím představitelem je empirický filozof John Locke.
  • stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu.
  • od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody.
  • usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou.
  • v různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, různé odrůdy liberalismu → Sociální (americký), Neoliberalismus, Klasický, Libertarianismus.
  • Klasický liberalismus dobře charakterizuje citát: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.
  • maximálně omezeny mají být pravomoci vlády ve prospěch svobody podnikání.
  • vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie.
  • občané se podílejí na správě věcí veřejných prostřednictvím svých svobodně vytvořených organizací, svobodné diskuse a všeobecného a rovného hlasovacího práva.

 

Konservatismus (conservare = uchovávat → z lat.)

  • Počátek užívání termínu se datuje do první poloviny století.
  • Myšlenky konzervatismu se však začaly objevovat již v století.
  • Nejznámějším autorem je původem irský politik a myslitel Edmund Burke.
  • vzniká v reakci na VFR – zrychlené tempo vývoje společenských změn.
  • vedle liberalismu a socialismu jednou z 3 hlavních politických ideologií.
  • klade důraz na tradice, historii, rodinu, na řád, autoritu = hodnota sama o sobě.
  • silný důraz na stát a soukromý majetek.
  • Problémem konzervatismu v jakékoli době je nalezení způsobu, jak obnovit tradici civilizace a zasadit ji do nové situace.
  • vyžaduje, aby rozum operoval na základě tradice civilizace, to jest, na základě nashromážděného rozumu, zkušenosti a moudrosti generací minulých.
  • sociální rovnost je nemožná → rozdíl mezi lidmi je přirozený.
  • konzervatismus neodmítá společenský vývoj, ale odmítá vývoj spěšný/ okamžitý → revoluce, reformy, chaos – jako jednu z nejvyšších hodnot vyznává řád a stabilitu.
  • protějškem konzervativců jsou pokrokáři, rovnostáři a revolucionáři.
  • v ČR jsou představitely konzervatismu strany → TOP 09, KDU – ČSL.
  • Ve světě se dělí: Kulturní, Sociální, Neokonzervatismus, Zelený, Liberální aj.

 

Socialismus (z lat. socialis → družný, společenský)

  • Původ slova socialismus je datován do počátku století.
  • politická a ekonomická koncepce vedená ideálem spravedlnosti a bratrství.
  • snahou je podřídit jedince společnosti, která si stanoví za cíl vítězství obecného dobra nad individuálním zájmem.
  • je ucelený myšlenkový systém, který vznikl jako reakce na
  • Industrializace = proces, během něhož dochází ke změně společnosti (předprůmyslová společnost se tímto mění v průmyslovou).
  • snaží se liberálně kapitalistický (soukromovlastnický hospodářský) a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví.
  • odmítáním volné konkurence a soukromého vlastnictví výrobních prostředků stojí v protikladu vůči individualismu a ekonomickému liberalismu.
  • Obecně si klade tyto cíle: změna majetkových a právních vztahů ve společnosti, změna struktury hospodářství, boj proti výsadám ve vzdělání a změna státního zřízení.
  • jako ideologie rovnostářská a antikapitalistická získávala podporu ve společnosti díky prohlubujícím se sociálním rozdílům.
  • Oxfordský slovník světové politiky ho dělí → sociálně-demokratický, marxistický a utopický (komunistický).
  • tradičně spolu s liberalismem a konzervatismem považován za jednu ze tří nejvýznamnějších ideologií.
  • Zahrnuje různé levicové myšlenkové směry → Demokratický socialismus, Křesťanský socialismus, Komunální socialismus, Národní socialismus nebo Sociální demokracie.
  • každý člověk má mít stejnou startovací pozici v těchto oblastech:
  • shodný přístup ke vzdělání.
  • bezplatné zdravotnictví.
  • sociální podpory (podpora v nezaměstnanosti, důchody, přídavky, minimální mzda).
  • ekonomická a občanská práva.

 

Komunismus (z lat. communis = společné)

  • politická ideologie, která odmítá soukromé vlastnictví, třídní rozdíly mezi lidmi, hlásá společné vlastnictví.
  • Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace – strany.
  • Komunistické ideje mají předchůdce již v antice a v určitých myšlenkách křesťanství.
  • v první polovině století a v rámci politické levice vznikla řada prvních směrů socialistických hnutí.
  • Nejvlivnějšími teoretiky socialistického (dělnického) hnutí se stali Karl Marx a Friedrich Engels
  • Karel Marx (1818 – 1883) a Friedrich Engels (1820 – 1895).
  • díla: Manifest komunistické strany (1848), Kapitál – 2. a 3. díl (1885, 1894) → podle Marxových zápisků.
  • Revoluční levice získala trvaleji moc poprvé v listopadu 1917 v Rusku pod vedením I. Lenina.
  • Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně Československa, kde komunisté vládli od února 1948 do konce roku 1989.
  • Většina komunistických režimů se zhroutila roku 1989 nebo brzy po něm, dodnes však existují v ČLR a několika dalších zemích.
  • Komunistické režimy sice přinesly → sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a připravily o život desítky milionů lidí.
  • Česká republika považuje komunistický režim a jeho propagaci za protiprávní.

 

Karl Marx

  • přichází s teorií třídního boje → vykořisťování na základě vztahu k výrobním prostředkům (kapitalisté vs. proletariát).
  • marxismus považuje dosažení komunismu za nutný výsledek dějinného procesu a ekonomických sil → dějiny se jeví jako posloupnost stádií, definovaných především výrobním způsobem (tedy ekonomickou základnou společnosti).
  • otrokářstvím už existuje vykořisťování: vládnoucí třída si přivlastňuje nadhodnotu vytvořenou ovládanými třídami.
  • v kapitalismu jako vrcholném stádiu vykořisťovatelských společností však vzniká dělnická třída, která bude jednou schopna dosáhnout poslední fázi dějin, opět spravedlivou komunistickou společnost.
    • Vztah komunismu a socialismu
  • vyznačují se vizí společnosti založené na rovnosti a sociální spravedlnosti, odsuzují kapitalistický ekonomický systém → vykořisťování dělnické třídy.
  • komunismus je pro revoluci vedenou komunistickou stranou, na rozdíl od socialismu, který upřednostňuje postupnou nenásilnou změnu (evoluci).

 

Nacionalismus (lat. natio = národ)

  • vznikla v století a rozvinula se především ve století následujícím.
  • pracuje s pojmy jako např. etnikum, etnická příslušnost či národní identita.
  • politické hnutí založené na vyzdvihování a zdůrazňování společných kulturních a materiálních zájmů příslušníků jednoho národa (častý cíl = dosáhnout státní samostatnosti).
  • vnímání nacionalismu → rozporuplné → často interpretován negativně (viz vypuknutí 1. a 2. světové války).
  • na druhou stranu je interpretován jako přirozená reakce na historický vývoj jednotlivých národů (např. v Polsku vedla vlna nacionalismu k obnovení polského státu).
  • 2 typy nacionalismu: německý nacionalismus, který staví na etnicitě (německý jazyk a německé jméno) a francouzský nacionalismus založený na principu chápání všech jedinců jako občanů.
  • specifické místo zaujímá židovský nacionalismus (sionismus), který je spojen s židovskou vírou.
  • Hlavní principy: oddanost jedince národu a výjimečnost, a v některých případech až nadřazenost vlastního národa.
  • národ definován → na základě existence společných hodnot a tradic a zakládá se na společném jazyku, historii, náboženství a území.
  • často vnímán jako základ pro ideologie nacismu a fašismu, které se rozvinuly a uplatnily v 1. polovině 20. století.

 

Fašismus (italsky fascismo = svazek prutů (znak) → italských bojovníků)

  • Fašismus se jako totalitní ideologie zrodila v Itálii → Benitem Mussolinim (březen 1919), s pozměněnými rysy se objevil i v dalších zemích.
  • vedle Itálie pod vládou Benita Mussoliniho se tak za zásadní fašistické zřízení považuje nacistické Německo politické strany NSDAP a Adolfa Hitlera.
  • fašismus spolu s komunismem byly dvě výrazné ideologie ovlivňující státy v meziválečném období.
  • cílem fašistických organizací → totalitní diktatura a silný stát.
  • v době svého vzniku nebyla hnutím rasistickým a vůbec ne antisemitským.
  • První programová hesla fašistů: obnovení římského impéria, nastolení stavovského státního zřízení, zrušení monarchie a senátu, vyvlastnění majetku katolické církve, vybudování silné armády a konfiskace finančního velkokapitálu, popírána rovnost lidí a organicismus (2 části – všemocný vůdce a lid, bojující pro blaho národa/ státu).
  • Specificky obohacenou ideologii udělal z fašismu až Hitler a Rosenberg, kteří dodali koncepci nacionálně – socialistického hnutí.
  • Kult národa a války byl jednou z hlavních částí fašistické doktríny.
  • Rasismus a zejména antisemitismus byl však například italskému fašismu cizí až do roku 1938, kdy v zemi začaly platit německé rasové zákony.

 

Nacismus (z německého Nationalsozialismus → zkráceně nacismus –  „Nacionální socialismus“)

  • je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktatura v Německu v letech 19331945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) vedená Adolfem Hitlerem.
  • Jde o totalitní ideologii založenou na vyhroceném nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu.
  • vznikl spojením koncepce fašismu a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy.
  • Nejvýznamnější nacističtí teoretici: Rudolf Jung a Adolf Hitler.
  • Prvků nacismu → konfiskaci válečných zisků, znárodnění monopolů (privilegium, výsada na majetek), rozdělení zisků z monopolů, rozsáhlá podpora ve stáří, znárodnění obchodních domů, konfiskace půdy pro veřejné účely bez náhrady, podpora nadaných dětí chudých rodičů, povinné cvičení a sport aj.

 

Rasismus

  • Rasismus je způsob myšlení a chování, které tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní podřazení z důvodu příslušnosti k určité rase.
  • Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu.
  • Rozlišují různé rasy (a rasové podtypy) dle fyzického charakteru, jako je barva kůže, sociální chování apod.
  • Slovo „rasismus“ se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům „jiné rasy“.
  • Rasismus bývá někdy podporován vědeckými i pseudovědeckými teoriemi, náboženstvím a tradovanými předsudky.
  • Lidé by si měli být podle základních práv rovni.
  • Rasismus tato nařízení ignoruje a porušuje!
  • Rasismus má již dávnou historii, první zmínky jsou datovány do doby antického Řecka a Říma.
  • V současné době však stále narůstá a vyskytuje se téměř všude ve světě.
  • Rasisticky motivované jednání může mít skryté podoby (společenského odstupu, šikanování a diskriminace, může mít i následek smrt).
  • Dle rasismu by měli být vyšší rasy tvůrčí a nositeli civilizace, mají
    být povolány k vládnutí.
  • Kdežto rasy nižší, neschopné kulturní tvořivosti se stávají objektem vykořisťování a útlaku.
  • Rasové teorie → základem nacismu a fašismu.
  • Historická zkušenost → sociální, ekonomický a kulturní vývoj není určován rasovým složením obyvatelstva, ale povahou společenského řádu!

 

Anarchismus (z řeckého slova anarchos = bez vládců)

  • Anarchismus se formoval až od let 19. století zejména v Francii, Itálii či Španělsku v souvislosti s průmyslovou revolucí.
  • je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem.
  • anarchisté odmítají politickou moc, usilují o zrušení státu.
  • donucování funkce moci je vnímána jako překážka lidské svobody.
  • Cílem anarchismu: společnost bez vlády → anarchie a jiný ekonomický systém.
  • Anarchisté tvrdí, že lidská pospolitost je schopna se seberegulovat a spravovat bez právního řádu (zákonů).
  • Nejranější anarchistické myšlenky → v díle taoistického filosofa Lao-c’.
  • Za předchůdce anarchismu je také považován Petr Chelčický.
  • Významní anarchisté → Michail Alexandrovič Bakunin a marxisté v čele s Karlem Marxem.
  • Současný anarchismus → se zapojuje do antifašistického hnutí, ekologických hnutí a radikálních hnutí.
  • Anarchismus → měl důležitou úlohu v myšlenkovém světě umění a hudbě, např. punk/ hardcore, hippies, literárních hnutí (beat generation, generace českých buřičů).

 

Feminismus (z lat. femina = žena)

  • název pro soustavu sociálních teorií, politických hnutí a ideologií, jejichž cílem je výzkum a eliminaci jevů, které jsou feministkami považovány za projevy utlačování ženského pohlaví.
  • sahá do druhé poloviny 20. století, vznik jak na Západě, tak Východu.
  • Zaměřeno především na kampaně o právo na děti, násilí na ženách (násilí v partnerském svazku), mateřství, rovné platové podmínky, sexuální obtěžování, diskriminaci pohlaví a sexuální násilí.
  • Témata, která feminismus pojímá, jako stěžejní jsou patriarchát, rovný přístup (zvláště v souvislosti s pohlavím) a útlak.
  • Můžeme jej dělit na: Radikální, Liberální, Marxistický (socialistický), Rozvojový aj.

 

Enviromentalismus (z anglického environment = prostředí)

  • Jako politická a sociální teorie vznikla počátkem let 20. století v USA.
  • usiluje o ochranu, zachování a zlepšení životního prostředí.
  • snaží se o změnu ekonomických, politických a společenských návyků, které životní prostředí poškozují.
  • upozorňuje na hranice růstu a zásob přírodních zdrojů, nabádá k morální zodpovědnosti za životní prostředí, k šetření přírodních zdrojů a k neznečišťování krajiny.
  • celkově se dívá do budoucna a snaží se uchránit přírodní zdroje i pro budoucí generace!
  • zdůrazňuje individuální a kolektivní zodpovědnost za budoucí vývoj Země a za poškozování životního prostředí průmyslovou společností.
  • Kritizuje liberalismus, konzervatismus a marxismus jako ideologie industriální společnosti, které obsahují dobývání a ovládání přírody.
  • Environmentalisté věří, že s přírodou se dá žít v souladu, protože jsme její součástí a máme vazby na další živočichy i neživé předměty.
  • Environmentalistická hnutí a nátlakové skupiny → Greenpeace, Přátelé Země, Země na prvním místě aj.
  • v 80. letech začínají ve státech Evropy vznikat strany zelených a prosazovat se v politice.

 

Křesťanská sociální nauka

  • Vznikla koncem století vřímskokatolické církvi jako odpověď na velké společenské změny, spojené s industrializací a bídou dělnických rodin.
  • vycházela z přesvědčení, že hospodářství má sloužit člověku a společnosti, a ne naopak.
  • vymezuje se jako “věda o mravním a právním uspořádání společnosti jakožto předpokladu pro sebeuskutečnění člověka”.

 

Základní principy křesťanské sociální etiky:

  • princip obecného dobrajednotlivec má právo usilovat o svoje dobro (blaho), ale nesmí to být na úkor obecného dobra. Cílem veškerého usilování má být obecné dobro.
  • princip solidaritylidé jsou na sobě vzájemně závislí, každý je zodpovědný nejen za sebe, ale i za druhého. Jednotlivec má právo se svobodně rozvíjet a získat nezávislé postavení (má být podporován, ale i usměrňován). Důležitá solidarita s druhými, př. stát má právo vybírat daně (chod státu, péče o školství, zdravotnictví, sociální péče apod.).
  • princip subsidiarity nechť nekoná vyšší, co může konat nižší. Společnost je hierarchicky rozdělená – silnější mají pomáhat slabším, pokud nemají prostředky k životu a tuto pomoc potřebují. Ale slabší (nižší) nemají čekat, až se situace vyřeší, ale sami se mají snažit o její vyřešení.
  • princip svobodysvoboda patří k důstojnosti člověka, nikdo nesmí být k ničemu nucen. Stát nesmí neumírněně zasahovat do svobody jednotlivce, rodin.
  • princip účasti (participace)na základě svobody a lidské důstojnosti máme právo a povinnost na spoluzodpovědnosti za celou společnost. Máme se tedy podílet na dosahování společného dobra.
  • princip dodržování lidských práv → zejména práva na náboženskou svobodu.
  • princip všeobecného určení statkůpozemské statky jsou původně určeny k užívání všem lidem k naplnění jejich práva na život, každému se má dostat spravedlivou měrou. Právo na soukromé vlastnictví musí mít určité meze vytýčené společností.

 

Rerum Novarum (Lev XIII., 1891)

  • (česky O nových věcech) je encyklika. Církev zde zaujala oficiální stanovisko k sociálním věcem. Podporuje práva pracujících, odmítá  komunismus a neomezený kapitalismus a zároveň potvrzuje právo na soukromé vlastnictví.
  • Encyklika je papežský okružní list adresovaný původně biskupům, dnes zpravidla i kněžím a věřícím na celém světě.

 

Populum Progressio (Pavel VI., 1967)

  • Sociální otázka má mezinárodní rozměr, problém bohaté x chudé státy.
  • Bohaté země mají povinnost solidarity, sociální lásky a spravedlnosti vůči všem.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: