Psychické jevy – maturitní otázka (2)

 

   Otázka: Psychické jevy

   Předmět: Společenské vědy

   Přidal(a): Filip Olejník

 

Psychické jevy dělíme do tří skupin:

  • Psychické procesy
    • Mohou proběhnout v sekundě a okamžitě být vystřídány jinými
    • Paměť, myšlení, vnímání, motivace..
  • Psychické stavy
    • Vyjadřují přechodnou, situační charakter jedince
    • Ovlivňuje je řada faktorů jako denní doba, zdravotní stav, vliv vnějšího prostředí, emoce, motivace
    • Doba několik minut až několik měsíců
    • Špatná nálada, deprese, optimismus, pesimismus
  • Psychické jevy
    • Dlouhodobá, relativně trvalé znaky osobnosti
    • Schopnosti – inteligence, vlohy, talent, nadání..
    • Dynamické vlastnosti – temperament
    • Rysy osobnosti, charakter

 

POZNÁVACÍ PSYCHICKÉ PROCESY jsou procesy smyslového poznání (vnímání, představivost, fantazie, myšlení, řeč, paměť)

 

VNÍMÁNÍ A ČITÍ

Je základem našeho poznávání vnějšího a vnitřního světa. Je to psychický proces, prostřednictvím něhož poznáváme to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány.

Předchází mu ČITÍ – proces, při kterém smyslové orgány přijímají informace z okolí. Na smyslové orgány působí stimulační energie, která je přeměněna na nervové signály, jež jsou vyslány do mozku.  Tyto signály jsou zpracovány, tříděny a organizovány – hovoříme o vnímání.

 

VNÍMÁNÍ se dělí na tři procesy:

  • recepci – schopnost přijímat podněty smyslovými orgány
  • percepci – schopnost nervového systému uvědomovat si podněty
  • apercepci – vnímání využívajícího předchozí zkušenost

 

Výsledkem vnímání je:

  • počitek – obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (barva, vůně..), nevyskytují se obvykle izolovaně, jsou součástí vjemů
  • vjem – zobrazuje obraz předmětu jako celku, tedy výsledek vnímání

 

Vnímání je založeno na třech základních procesech:

  • Odlišování objektů – aby jedinec zjistil, kde se jednotlivé předměty nachází, musí je nejprve od sebe odlišit.
    • figury a pozadí – v případě, že se podnět skládá ze dvou jasně odlišených oblastí, pak jednu část jedinec vnímá jako figuru a zbytek jako pozadí
    • sdružování objektů – jedinec má tendenci seskupovat např. velikosti, tvary, barvy do vnímaných celků. Řídí se jednoduchými zákony: zákon blízkosti, podobnosti a uzavírání
  • Určování vzdálenosti – pro orientaci jedince ve světě je nutné vnímání vzdálenosti objektů od pozorovatele. Vnímání vzdálenosti pomocí vodítek. např. relativní velikost – pokud se podobné domy liší svojí velikostí, lze menší považovat za vzdálenější
  • Určování pohybu – pohyb napomáhá jedinci při vnímání tvaru a prostoru. V případě pohybu rozlišujeme mezi zdánlivým a skutečným pohybem

 

Rozlišujeme DRUHY VNÍMÁNÍ:

  • zrakové vnímání – umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost a svelkou přesností. Při mnoha činnostech závisí kontrola a regulace pohybů z velké části právě na zraku
  • čichové a chuťové vnímání – zabezpečuje schopnost odlišit potravu od látek nevhodných ke konzumaci nebo látek životu nebezpečných
  • sluchové vnímání – poskytuje informace o blízkých i vzdálených předmětech, má výstražnou funkci. Sluch má velký význam pro vnímání řeči.
  • hmatové vnímání – slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání předmětů
  • pohybové vnímání – umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
  • vnímání doteku – umožňuje vnímat bolest, chlad, teplo atd., slouží k obraně před nebezpečím

 

PŘEDSTAVA je obraz, který vzniká z počitků a vjemů. Proces je pak představivost. Schopnost vybavit si podnět, který v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány. Méně přesná než bezprostřední vjem.

 

Lze dělit dle několika kritérií:

  • smyslových orgánů – představy zrakové, sluchové, hmatové, čichové..
  • obsahu
    • konkrétní představy – můj kanárek Pepík
    • abstraktní představy – kanárek obecně
  • podnětu
    • paměťové představy – znovuvybavení si události z minulosti, něco, co již bylo vnímáno – vzpomínky
    • fantazijní představy – nezávislé na předchozích vjemech, jde o přetvoření paměťových představ na nové představy

 

Představy se do našeho vědomí dostávají prostřednictvím asociačních zákonů (AZ), které hovoří o zákonitostech vzniku asociací. Rozlišujeme následující asociační zákony:

  • Zákon dotyku v prostoru a čase– primární AZ, tendence vybavovat si představy, které vnikly do vědomí na témže místě, nebo v témže čase.
  • Zákon podobnosti a kontrastu– primární AZ, tendence vybavovat si představy, které jsou podobné nebo protikladné.
  • Zákon novosti, časovosti a živosti– 3 sekundární AZ, lépe se vybavují zážitky novější, ty které se několikrát opakovaly a ty, které vyvolaly hluboký dojem.

 

MYŠLENÍ je proces řešení problému. Jde o proces, který zachází s vjemy a představami. Dochází při něm ke zpracování a využívání informací.

Myšlení dělíme na několik forem:

  • pojem – základní forma myšlení, jde o vystižení obecných a podstatných znaků jevu
  • soud – vyjadřuje vztah mezi jevy nebo jejich znaky
  • úsudek – sděluje vztah mezi soudy, rozlišujeme
    • induktivní úsudek – vyvozování obecného tvrzení z jednotlivých případů
    • deduktivní úsudek – uplatnění obecného poznatku na konkrétní jev

 

Druhy myšlení lze rozdělit z několika hledisek:

  • vývoje:
    • motorické myšlení – vývojově počáteční forma myšlení, k řešení problémů dochází pomocí pohybové manipulace s předměty
    • imaginativní myšlení – pracuje s názornými obrazy a představami
    • propoziční myšlení – pracuje se slovy, větami a pojmy, jde o abstraktní myšlení
  • stupně složitosti a abstraktnosti myšlenkových procesů:
    • konkrétní názorné myšlení – problém je vyřešen s využitím názorných představ
    • abstraktně teoretické myšlení – problém je vyřešen s využitím abstraktních představ
  • směru řešení problému
    • konvergentní myšlení – směřuje k jednomu cíli, k jednomu způsobu řešení problému
    • divergentní myšlení – hledá několik různých, souběžných řešení, jde o tvůrčí postup

 

Myšlení se realizuje souborem myšlenkových postupů – operací:

  • analýza – myšlenkové rozdělení celků na části, syntéza – myšlenkové sjednocování
  • abstrakce – myšlenková operace, během které se vyčleňují podstatné a obecné vlastnosti jevů, konkretizace – uplatnění podstatných vlastností jevů na obdobný jev
  • indukce – vyvozování obecného tvrzení z jednotlivých případů, dedukce – uplatnění obecného poznatku na konkrétní jev
  • generalizace – vydělení společných znaků jednotlivých jevů, tyto znaky platí pro všechny prvky téhož druhu
  • srovnávání, uspořádání, třídění – nové pojmy jsou srovnávány se známými, srovnání je spojeni s analýzou, syntézou a dalšími

 

Mezi poruchy myšlení patří např.:

  • bradypsychismus – zpomalené myšlení, únavou či tox. látkami
  • tachypsychismus – zrychlené myšlení, zrychlené tempo řeči, při prožívání zážitků
  • bludy – přesvědčení o nesprávné skutečnosti, nelze jedinci vyvrátit.

 

ŘEČ je nástrojem myšlení, který umožňuje komunikaci mezi lidmi. Vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet.

Skládá se ze dvou složek:

  • receptivní – porozumění, souvisí se schopnostmi přijímat zvukové podněty
  • expresivní – vyjadřování, zahrnuje artikulaci

 

tři základní funkce:

  • označovací, zobrazovací – označuje věci, jevy, vlastnosti..
  • výrazovou – vyjadřuje vnitřní stavy jedince
  • vybízecí – působí na druhého člověka

 

Rozlišujeme dva druhy řeči­:

  • vnitřní – řeč sama pro sebe, není nahlas, např. při čtení knihy, vybavování si emocí..
  • vnější – řeč, pomocí které se obracíme ke svému okolí, rozlišujeme řeč mluvenou a psanou

Poruchy řeči mohou souviset s vývojovými vadami, dělíme na:

  • afázii – částečná či úplná ztráta schopností rozumět řeči
  • mutismus – útlum schopnosti verbálně komunikovat. Příčinou bývá traumatický zážitek
  • koktavost – porucha plynulosti řeči
  • dyslalii – porucha artikulace. některé hlásky jsou nespávně vyslovovány

 

Paměť je soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení. Je předpokladem možnosti učení a na jejím základě se formuje identita jedince.

Základními procesy paměti jsou:

  • kódování – přeměna informace do takové formy, kterou paměť dokáže uchovat. Vzniká paměťová stopa
    • bezděčné – zapamatování informací, které jedince upoutaly. Souvisí často se silným emočním zážitkem
    • úmyslné – zapamatování si informací, jež souvisí s vytyčeným cílem a vůlí
  • uchování – zapamatované informace přebývají v paměti
  • vybavení – znovupoznání a reprodukce uchovaných informací

 

U paměti rozlišujeme několik druhů podle:

  • délky uchování obsahů
    • krátkodobá – trvá vteřiny, vzácně minuty. Rozsah krátkodobé paměti je omezený na 5 – 9 prvků (tzv. magické číslo 7±2). Kapacitu lze zvýšit spojováním prvků do logických celků (např. mnemotechnické pomůcky). Pro zachování informace v krátkodobé paměti, je třeba si informaci opakovat
    • dlouhodobá – je relativně pasivní část paměti uchovávaná v nevědomí, může uchovávat informace delší dobu, někdy po celý život, neustálým opakováním jsme získali stopy a spoje
  • kognitivního hlediska
    • deklarativní – uchovává fakta a události.
      • Epizodická – pro osobní zážitky, události, vztah k rodině, emoce.
      • Sémantická – pro obecné informace, fakta, učení
    • nedeklarativní – uplatňuje se při osvojování dovedností, návyků, zvyků
  • způsobu ukládání do paměti
    • mechanická – zakládá se na memorování, vznikají řetězce paměťových prvků, při zapomenutí jednoho prvku z řetězce je vybavování přerušeno
    • logická – stojí na utřídění látky a na jejím pochopení.

 

Motivační procesy

MOTIVACE  je souhrn činitelů, aspektů, které jedince podněcují, podporují, aktivizují, dodávají mu energii = motivují ho k určité činnosti či chování a nebo naopak tuto aktivitu tlumí.

EMOCE jsou psychické jevy, které hodnotí různé skutečnosti, situace, události, průběh a výsledky činnosti jedince. Vyjadřují prožívání subjektivního stavu jedince a jeho vztah k podnětům, které na něj působí.

 

Mezi ZÁKLADNÍ EMOCE patří:

  • štěstí – příjemný stav, se kterým souvisí vysoká míra pozornosti a jistoty
  • smutek – vysoce nepříjemný stav, spojený s nejistotou a touhou po malé pozornosti
  • strach – vysoce nepříjemný stav, spojený s vysokou mírou nejistoty a vysokou mírou nekontrolovatelnosti

 

Mezi charakteristické vlastnosti emocí patří:

  • subjektivnost –prožívání emocí je zcela individuální
  • spontánnost – emoce vstupují nechtěně, jsou bezprostřední reakcí na podnět, nelze ovládat
  • předmětnost – emoce jsou spojené s nějakou věcí, osobou, myšlenkou..
  • aktuálnost – emoce se týkají současnosti, jejich vyjádření je okamžitý proces
  • polarita – emoce snadno přecházejí z jedné krajnosti do druhé
  • vliv na psychické procesy – emoce ovlivňují např. myšlení, paměť

 

ZNAKY CITŮ jsou:

  • protikladnost
  • smíšenost
  • pestrost časového trvání
  • podmíněnost – stereotypnost citových reakcí
  • aktuálnost
  • nakažlivost
  • citová adaptace
  • hloubka emocí
  • výrazovost emocí navenek

 

DĚLENÍ CITŮ:

Podle průběhu a délky

  • afekty
    • prudký a krátkodobý citový výbuch na určitý podnět, převyšuje rozum,
    • vztek, zděšení, překvapení, zoufání, radost
  • nálady/ pocity
    • psychické stavy trvající minuty/ hodiny až dny a týdny
    • dodávají zabarvení našim zážitkům
    • jsou vyvolávány vnějšími i vnitřními činiteli
    • např. smutek ze ztráty blízkého, radost z výhry, tréma,
  • vášeň
    • silné a hluboké city, které se zmocňují celého člověka a ovládají jeho myšlení
    • nemusí být tak dlouhodobé jako citové vztahy, v projevu jsou ale silnější
    • někdy se vytrácejí, někdy přecházejí do citového vztahu; pozitivní i negativní
  • citové vztahy
    • trvalé dlouhodobé city, které ovlivňují jednání člověka a mají různou hloubku
    • hluboké citové vztahy (láska, nenávist)
    • povrchnější citové vztahy (obliba, …)

 

CITOVÉ VZTAHY:

– prožívání subjektivního vztahu k předmětům zvláštní hodnoty, k lidem nebo k sobě samému

  • dlouhotrvající ráz
  • jen tam, kde je zvláštní hodnota, kladná i záporná. Hodnota může být prožívána vědomě nebo nevědomě ( nevysvětlitelná nesympatie). Vůlí lze ovládat jen minimálně (žárlivost)..
  • ovlivňuje je minulost, ale jsou zaměřeny do budoucnosti (nenávist – pomsta).
  • Citové vztahy tvoří určitou dispozici (připravenost) pro vznik určitých citových reakcí a citových vztahů. (nenávist – špatná nálada – afekt).
  • intenzivní citové vztahy jsou silným motivem jednání (vražda z nenávisti).
  • vyhraněné citové vztahy brání objektivnímu hodnocení.

 

VŮLE označuje soubor psychických procesů a vlastností, které zajišťují řízení lidské činnosti a dosahování cílů, zejména v situacích, kdy je potřeba se rozhodnout mezi několika možnostmi nebo překonávat překážky.¨

 

FÁZE VOLNÍHO JEDNÁNÍ dělíme na:

  • Přípravná fáze
    • hlavní roli zde hraje motivace, protože musí vzniknout důvod, proč vůbec potřebujeme jednat
    • motiv
    • střet zájmů
    • rozhodnutí a přijetí zodpovědnosti za rozhodnutí
    • sebeorganizování: organizování všech procesů potřebných k realizaci záměru
  • Realizační fáze
    • vlastní jednání
    • důležitou roli zde hraje regulace prováděné činnosti
  • Cílová fáze
    • kontrola, zda se blížíme k cíli
    • pokud ho dosáhneme, zhodnocení celého procesu
    • aktivují se vlastnosti, týkající ses svého vlastního sebeobrazu: sebevědomí, sebeúcta, sebepodceňování, kritičnost

 

HIERARCHIE POTŘEB DLE MASLOWA

Fyziologické potřeby

Fyziologické potřeby jsou základní potřeby lidského organismu a mají nejvyšší prioritu. Skládají se převážně z těchto potřeb:

  • Potřeba dýchání
  • potřeba regulace tělesné teploty
  • potřeba tělesné integrity
  • potřeba vody
  • potřeba spánku
  • potřeba přijímaní potravy
  • potřeba vylučování a vyměšování
  • potřeba fyzické aktivity
  • potřeba rozmnožování

 

Potřeba bezpečí, jistoty

Jakmile jsou naplněny fyziologické potřeby, začnou narůstat potřeby jistoty a bezpečí:

  • jistota zaměstnání
  • jistota příjmu a přístupu ke zdrojům
  • fyzická bezpečnost – ochrana před násilím a agresí
  • morální a fyziologická jistota
  • jistota rodiny
  • jistota zdraví

 

Potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti

Po naplnění fyziologických potřeb a potřeb bezpečí přichází třetí vrstva – sociální potřeby. Ty se ve všeobecnosti skládají z citových vztahů jako např.:

  • přátelství
  • partnerský vztah
  • potřeba mít rodinu

 

Potřeba úcty, uznání

Všichni lidé mají potřebu být respektováni, což zahrnuje i potřebu mít přiměřenou sebeúctu. Úcta a uznání představuje typickou lidskou potřebu být přijímán, oceňován a respektován ostatními.

 

Potřeba seberealizace

Seberealizace je instinktivní potřeba naplnit své schopnosti a snaha být nejlepším jakým jen člověk může být. Naplnit své možnosti osobního rozvoje.

Maslow definoval seberealizované osoby takto:

  • Přijímají okolnosti života (včetně sebe sama) namísto toho, aby je odmítali nebo se jim vyhýbali.
  • Jsou spontánní v tvorbě svých myšlenek a činů.
  • Jsou tvořiví.
  • Zajímají se o řešení problémů, často i o řešení problémů jiných lidí. Řešení těchto problémů hraje v jejich životě často klíčovou roli.
  • Cítí blízkost jiných lidí a všeobecně si váží života.
  • Mají vnitřní etiku, která je nezávislá na vnější autoritě.
  • Posuzují jiné lidi bez předsudků, způsobem, který je možné považovat za objektivní.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: