Sociologická paradigmata – maturitní otázka

 

   Otázka: Sociologická paradigmata

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Eva

 

1. VZNIK SOCIOLOGIE

Sociologie je společenská věda, která zkoumá chování člověka ve společnosti. Na rozdíl od psychologie se více než o vnitřní prožívání jedince zajímá o jeho vztahy s ostatními na úrovni skupin a institucí. Název vznikl z latinského societas = společnost a logos = věda, tj. věda o společnosti, společenských jevech, strukturách, procesech, jejich vzájemných vztazích a vývoji.

 

Společnost = souhrn individuí, která jednají s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním sociálním kontextu

  • Sociologie jako samostatná věda vzniká v 19. století. Název poprvé použil August Comte v díle Kurz pozitivní filosofie. Původně ji nazýval sociální fyzikou a dělil ji na sociální statiku a dynamiku.
  • Motivací pro její vznik byla snaha objektivně uchopit složitou sociální realitu, která se v moderní společnosti rychle mění
  • Sociologie se na rozdíl od ostatních věd zabývá společností komplexně a snaží se podat její celkový obraz
  • Sociologie je vědou teoretickou -­ empirickou ­- snaží se formulovat různé teorie a obecně platné závěry na základě sociologických výzkumů a zkoumání konkrétních fakt, která zhodnocuje a klasifikuje. Činí tak pomocí vlastní metodologie ­ sociologický výzkum (kvalitativní, kvantitativní aj.)

 

Funkce sociologie:

  • Kritická: problematizuje samozřejmé vidění světa, zpochybňuje předsudky a fundamentalistické názory
  • Poznávací a praktická: na základě výzkumu navrhuje možnosti reforem, snaží se společenské jevy nejen popsat, ale také vysvětlit a porozumět jim
  • Ideologická: účelové výzkumy mohou sloužit k podpoře nebo kritice jistého společenského uspořádání

 

2. VÝVOJOVÉ FÁZE SOCIOLOGIE

Období velkých teorií: 19. století až počátek 20. století, snaha o vymezení sociologie vůči ostatním vědám, hledání vlastního předmětu a metody

  • August Comte ­ rozlišení sociální statiky (instituce, statusy) a dynamiky (vývoj), sociologie pomáhá udržet řád uprostřed neustálé změny
  • Herbert Spencer ­ společnost jako vyvíjející se organismus, jehož jsou lidé orgány a mohou fungovat pouze v součinnosti s dalšími částmi organismu
  • Karl Marx ­ kritik kapitalistické společnosti, třídní konflikt ­ ve společnosti založené na socioekonomické nerovnosti vykořisťuje jedna třída druhou, teorie odcizení ­ člověk se realizuje ve výrobku se kterým pak ztrácí část sebe sama (pásová výroba) znamená absenci seberealizace
  • Émille Durkheim ­ sociologie jako věda o sociálních faktech, pojem anomie = stav, kdy neplatí normy a sociologismus = společenské jevy nelze redukovat na psychologické motivy, sociologie má vlastní předmět. Zabýval se také analýzou dělby práce, sociologií náboženství a sociologií sociální deviace
  • Max Weber ­ za předmět sociologie považuje sociální jednání ­ společnost pochopíme když porozumíme motivaci jejích jedinců, metodologie srovnání skutečnosti s tzv. ideálními typy. Zavedl dále pojmy jako panství (tradiční, charismatické, legální)

 

Období velkých výzkumů: 

  • mezi světovými válkami převládal vliv behaviorismu a novopozitivismu: místo spekulací a teorií by se mělo pozorovat a měřit ­ řada empirických výzkumů jejichž myšlenky zůstávaly neucelené

 

Období velkého hledání:

  • snaha integrovat výsledky výzkumů s teorií, dochází k příklonu k interpretativní sociologii (kvalitativní výzkum, není potřeba velkých teorií ale pochopení jednotlivých případů), návrat ke klasikům, sociologie jako multiparadigmatická věda

 

3. HLAVNÍ PARADIGMATA SOCIOLOGIE

Paradigma = způsob pěstování vědy, jazyk, metody a hlavní teoretická východiska

  • Konsenzuální paradigma:ve společnosti je potřeba určité shody (konsenzu) o základních pravidlech a hodnotách, aby mohla fungovat. Sociologie má zkoumat, jak se konsenzus zachovává a co jej porušuje. Předchůdcem tohoto paradigmatu je A. Comte. Hlavním sociologickým směrem je strukturní funkcionalismus (T. S. Parsons) ­ zkoumá jaké funkce plní daný jev z hlediska sociální struktury. R. K. Merton zavedl pojmy dysfunkce (neplnění funkcí) a nezamýšlené důsledky jednání

 

  • Konfliktualistické paradigma: snaží se vysvětlit změnu a konflikt, pracuje s rozdílnými zájmy skupin a pojmem moci (př. konflikt s cizí skupinou posiluje vnitřní soudržnost. Představitelé Lewis Closer, Charles W. Mills, Ralph Dahrendorf

 

  • Interpretativní paradigma: snaží se porozumět tomu, jak si lidé vykládají fungování světa a jak to ovlivňuje jejich jednání a chování
    • Symbolický interakcionismus: chováme se dle toho, jak si vykládáme svět. Každý z nás se v interakci s druhým člověkem podílí na tom, jaký je “jeho” svět i on sám. (Charles H. Cooley, William Thomas, George H. Mead, Herbert Blumer)
    • Dramaturgická sociologie: každý se před lidmi přetvařuje a snaží se vypadat co nejlépe, zároveň je společností nucen do určitých rolí (Erwing Goffman)
    • Etnometodologie: snaží se pochopit “zdravý rozum” a narušuje samozřejmé chování lidí (Harold Garfinkel)
    • Fenomenologická sociologie: zkoumá každodenní svět běžných lidí, kteří jej považují za přirozený. Dokud nedojde k události, která toto chápání naruší, nekladou si otázku proč je svět zrovna takový. (Alfred Schutz, Thomas Luckmann)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: