Člověk v sociálních vztazích, sociální role a pozice

 

   Otázka: Sociologie – člověk v sociálních vztazích

   Předmět: Společenské vědy

   Přidal(a): TomWeib

 

 

Člověk v sociálních vztazích. Sociální role a pozice. Formální a neformální sociální vztahy. Socializace lidského jedince. Sociální učení. Sociální struktura společnosti. Sociální útvary.

 

Člověk v sociálních vztazích

Sociologie – věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti, společenských jevů, vztahů, společenskou strukturu a zákonitosti vývoje společnosti.

  • Snaží se formulovat obecně platné principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin.
  • původ slova: societas – společnost (latina), logos – věda, rozum (řečtina)
  • předmětem jejího zkoumání je společnost a její struktura
  • poznatky mají jen omezenou platnost – společnosti jsou různorodé (na rozdíl od přírodního světa). Společnosti se liší kulturou, institucemi, jsou jinak sociálně organizovány, mají odlišnou sociální strukturu. Sociologické závěry platí jen ve společnostech, ze kterých pocházejí
  • Dvě základní výzkumné strategie: kvantitativní výzkum, kvalitativní výzkum
  • Kvantitativní výzkum
    • Omezený rozsah informací, mnoho zkoumaných jedinců, zredukován počet pozorovaných proměnných, redukce počtu sledovaných vztahů. Snadná generalizace na populaci, měřitelná validita (platnost).
  • Kvalitativní výzkum
    • Mnoho informací, malý počet zkoumaných jedinců, redukce počtu sledovaných jedinců. Problematika s generalizací, někdy nemožné.

 

Dějiny sociologie – vznik v polovině 19.století

  • Sociologie vznikla pod vlivem hospodářských a sociálních změn – Velká francouzská revoluce, průmyslová revoluce v Evropě. Věda nahradila náboženství v procesu poznání.
  • August Comte (francouzský filosof) jako první pojmenoval sociologii v díle Kurz pozitivní filozofie. Sociologie podle něj měla být nástrojem ke skoncování se změnami po revoluci.

 

Sociální role a pozice

  • Základem formálních vztahů je sociální pozice (sociální status) a sociální role, která je s touto pozicí svázána

 

Sociální role

  • je soubor očekávaných chování člověka, odráží jeho postavení ve společnosti, je tím co se od člověka v daném postavení očekává
  • člověk hraje ve svém životě souběžně několik rolí (syn, otec, manžel, poradce, automechanik, apod.) ,některé jsou krátkodobé jiné dlouhodobé
  • se sociální rolí se člověk může identifikovat nebo ji může jenom hrát
  • Někdy dochází ke zdvojování role – mladá dívka otěhotní, role dítěte i matky.
  • Nucená role = někdo nás do této role postaví

 

Sociální pozice (status)

  • je hodnota a postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru
  • toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité činnosti
  • obvykle vymezena postavením člověka například v zaměstnanecké struktuře společnosti (lékař, právník, učitel,…)
  • jak si nás ostatní v této roli považují, některá povolání mají již sami od sebe určitý status (doktoři, právníci = společnost si jich váží)
  • status člověk získá tím, co umí nebo dokáže, jak se prezentuje ve společnosti

 

Formální a neformální sociální vztahy

  • Vztahy v každé společnosti, v každém seskupení lidí, v každé sociální organizaci můžeme rozdělit na

 

Formální vztahy

  • jsou vymezené určitými neosobními pravidly, přístup člověka k člověku je veden vnějšími skutečnostmi, jako je jeho moc a, autorita nebo sociální pozice
  • na formálních vztazích jsou založeny formální organizace, jež tvoří osu života v moderní společnosti
  • základem je obvykle symbolická vzdálenost mezi lidmi, vnější úcta, v rovině jazykové vykání, určitá konverzační témata
  • člověk, který toto nerespektuje, bývá často považován za neslušného

 

Neformální vztahy

  • Mohou být vřelé, emocionálně podložené, neřízené vnějšími pravidly, ale naopak vedené osobním zájmem
  • Obvykle znamená symbolickou blízkost, společně sdílenou intimitu, v rovině konverzační tykání a celou paletu témat, která mohou být předmětem rozhovoru
  • Základem neformálních vztahů je i pomoc jednoho člověka druhému

 

Socializace lidského jedince

Socializace – proces začleňování jedince do společnosti

  • dochází v něm k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozence a stává se z něho člověk jako kulturní bytost
  • člověk je nějak společností ovlivňován a zároveň i on sám ovlivňuje
  • jedná se o celoživotní proces, jelikož společenské role se neustále mění (nejintenzivnější v útlém věku)
  • v průběhu života jedince dochází ke změně rolí (přechod v zaměstnání, ukončení pracovního poměru, odchod do důchodu)
  • socializace je porozumění kultuře dané společnosti, přijímání prvků a hodnot této společnosti
  • cílem socializace je naučit člověka vycházet s druhými lidmi aby mohl existovat ve společnosti
  • nejdůležitější skupinou jsou nejbližší příbuzní, kteří tvoří primární skupinu
    • svým jednání vštěpují dítěti kulturní vzorce a hodnoty
    • dítě se díky nim učí sociální role a chování ve společnosti
  • socializace probíhá hlavně u dětí, později hovoříme o resocializaci
    • přijetí nových norem a hodnot obvykle spojených s novým sociálním postavením, které člověk získává například při vstupu do pracovního poměru nebo v rodině když se stane rodičem
  • sociální přizpůsobení
    • označuje životní etapy spojené s opuštěním určitého životního stylu , hodnot a představ a přijetí nového stylu s jinou hodnotou a názorovou orientací
  • socializace umožnuje kontinuitu společenského vývoje protože umožnuje předání duchovních a materiálních hodnot, které vytvořili předchozí generace
  • Sociální vztahy – sociální interakce – vstupování do všech společenských vztahů – například rodinné, kamarádské, pracovní, partnerské, zájmové. Lidi vstupují do vztahů z jasných důvodů – kulturní, ekonomické, sociální.
  • Sdružujeme se na základě stejných zájmů, kulturní předurčenosti, podobných názorů.

 

Zprostředkovatelé socializace

socializace probíhá v současné době na několika úrovních. Základními zprostředkovateli jsou:

  • Rodina
    • Má nejvýznamnější roli, rodiče vedou dítě k základním rysům kultury
    • Dítě si osvojuje hodnoty a pravidla chování, učí se žít ve společnosti
  • Vrstevnická skupina
    • Považována za konkurenta rodiny v procesu socializace
    • Vrstevníci jsou skupina kamarádů, kteří mohou vyznávat odlišné normy, než jaké si dítě osvojilo v rodině
    • Děti poté stojí na křižovatce, které hodnoty si mají vybrat
  • Masmédia
    • Přenášejí informace a vědění velkého množství lidí a tím mohou ovlivňovat názory a postoje
    • Dále mohou formovat hodnoty a způsoby chování

 

Sociální učení

  • Pod pojmem sociální učení je označováno osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci.
  • Jako takové je nástrojem socializace. Sociální učení lze rozlišit na řadu dílčích druhů a forem. Tři základní formy jsou sociální posilování, imitace (nápodoba) a identifikace.
  • Sociální učení je považováno za psychologický mechanismus socializace.
  • Lze jej definovat jako osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. Produktem sociálního učení jsou tedy sociální role, postoje, hodnoty, ideály
  • Sociální učení lze rozdělit na formy (druhy), které jsou spíše různé projevy jednoho komplexního děje, než naprosto autonomní rozdílné způsoby učení.

 

Sociální posilování

  • Sociální posilování (také podmiňování) je jednou z jednodušších forem sociálního učení, kdy určité chování či jednání je posíleno podnětem sociální povahy, což jsou různé podoby sociální akceptace
  • Projev akceptace má posilující účinek, protože uspokojuje sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. Tedy určité chování se opakuje a tím upevňuje, pokud je sociálně oceněno. Když po nějakém chování přijde odměna, zvyšuje se pravděpodobnost zopakování chování. Pokud přijde trest, snižuje se pravděpodobnost opakování chování.

 

Nápodoba

  • Nápodobou je chování, které jedinec přebírá, protože je k němu motivován
  • Přejímáno je takové chování jiného člověka, jímž přejímající dosahuje podobných nebo shodných cílů a uspokojení potřeb, jako má „přejímaný“ (napodobovaný). Například pokud osoba zjistí, že agresivní chování u jiného vede ke chtěným výsledkům, tak bude agresivitu také používat, aby docílila svých přání a výsledků.

 

Identifikace

  • Učení identifikací má mnohé společné rysy s učením nápodobou. Opět jde o situaci, kdy jedinec přejímá chování druhého člověka. Jiný je však motiv. Při identifikaci se vybírá objekt (vzor) nápodoby, přejímán je celek, oproti učení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování.
  • Identifikace znamená ztotožnění a přejímání chování je způsobeno citovým vztahem nebo obdivem k určité autoritě, kterou jedinec napodobuje, protože by chtěl být jako ona.

 

Sociální struktura společnosti

Sociální struktura

  • je síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti.
  • Zachycuje, co je ve společnosti přes všechny změny relativně stálé, čím se jednotlivé společnosti odlišují, je stabilní charakteristikou daného sociálního systému.
  • Obsahuje vzorce interakcí mezi jedinci a skupinami. Umožňuje nám zařadit každou individuální bytost podle příslušných kategorií na jeho místo ve společnosti, ke které náleží

 

Sociální kontrola

  • konfrontace reálného chování s kolektivně sdílenými kulturními hodnotami a normami. V každém státě sociální kontrolu udržuje systém sankcí.
  • Sociální kontrola je vnější (ze strany druhých) a vnitřní (sebekontrola).
  • Cílem je, aby sociální role odpovídala statusu. Pokud tomu tak není, objeví se sankce (pozitivní – ocenění, negativní – tresty).
  • Cílem je stabilita sociálního řádu.

 

Sociální stratifikace

  • sociální rozvrstvení (typy strukturování společnosti)
  • základem je nerovnost, kterou najdeme v každé společnosti
  • nerovnost může vymezovat pohlaví, věk, vzdělání, náboženství, atd.
  • podstatou stratifikace je nerovné rozdělení statku nebo služby
  • na základě této nerovnosti má pak někdo lepší postavení

 

Stratifikaci dělíme na:

  • vertikální – rozdělení dané ekonomickým kapitálem (majetek a vzdělání)
  • horizontální – rozdělení dané místem bydliště, věkem a zaměstnáním

 

Stratifikační systém je hierarchickéuspořádání sociálních statusů nebo jejich skupin. Většinou se rozlišují čtyři základní typy stratifikačních systémů:

  • otrokářský- v němž můžeme najít svobodné i nevolníky
  • kastovní- je institucionálně zakotven v náboženství, neprostupnost mezi kastami, není zde sociální mobilita, příslušnost ke kastě dána původem
  • stavovský- je zakotven v zákoně, privilegia jsou zaručena právně, původ má fatální vliv, ale sociální mobilita je možná, i když řídká (např. povýšení do šlechtického stavu)
  • třídní- nerovnosti jsou dány postavením na trhu práce

 

Sociální mobilita = přesun z jedné společenské vrstvy do jiné

  • vertikální – vzestupná/sestupná
  • horizontální – územní přemisťování, profesní změna bez změny sociálního postavení
  • intergenerační – mezi generacemi (děti získávají lepší postavení než rodiče)
  • intragenerační – v rámci jedné generace (na začátku života mají lidé horší postavení než na jeho konci)

 

Sociální útvary

  • sociální útvary jsou skupiny lidí, které jsou vymezené vztahy mezi nimi, v nichž lidé kolektivně organizují své činnosti
  • vztahy v každé společnosti můžeme rozdělit na formální a neformální viz výše

Sociální skupiny

  • Obvykle skupina tři a více osob, mezi nimiž jsou vzájemné vztahy, spojuje je společný cíl, vlastnost, funkce apod.
  • Můžeme je dělit podle: velikosti, stability, stejnorodosti, soudržnosti, cíle nebo zaměření

 

Formální skupiny

  • všechny aspekty společenského života se odehrávají na rovině formálních skupin, které jsou vymezené hierarchií sociálních postů a s nimi spojených rolí
  • obvykle se dá velmi snadno určit vztah nadřízenosti a podřízenosti
  • škola, armáda, nemocnice, úřad,…
  • jsme s nimi v neustálém kontaktu, protože jsou osou života v moderní společnosti

 

Neformální skupiny

  • Nejsou složeny z jasně definovaných postů a vztahů nadřízenosti a podřízenosti
  • Nejsou vymezeny formálními vztahy mezi lidmi, ale naopak velmi osobními nebo dokonce emocionálními vazbami
  • Rodina, zájmové spolky, skupiny přátel,…

 

Primární skupiny

  • Tvoří je lidé, s nimiž udržujeme těsné neformální vazby
  • Je to skupina, ve které převládají bezprostřední kontakty, není příliš rozsáhlá, obvykle se jedná o příbuzné
  • Vykazuje relativně dlouhé trvání, hraje významnou roli v procesu socializace

 

Sekundární skupiny

  • Bývá definována jako opozice k primární skupině
  • Patří sem lidé, které neznáme příliš důvěrně a udržujeme s nimi spíše formální vazby
  • Na socializaci má až druhotný vliv

 

Malé sociální skupiny – lze identifikovat těsné sociální vazby, lidé se znají, dobře integrované, neformální pravidla.

Velké sociální skupiny – vědí o sobě, blíže se neznají, vztahy formální,

 

Hierarchický model spolupráce ve společnosti

  • Hierarchická spolupráce se vyznačuje pyramidovou strukturou
  • Síť vztahů podřízenosti a nadřízenosti
  • Funguje, pouze pokud podřízení poslouchají nadřízené
  • Příkazy mohou být trvalé (popis práce, bezpečnostní předpisy) nebo jednorázové

 

Synergický model spolupráce ve společnosti

  • Synergická spolupráce se vyznačuje snahou lidí uvádět své jednání so souladu s jednáním druhých a umocňovat tak schopnosti celého společenství
  • Základem toho je, že každý jedinec řídí sám sebe, ale při tom spolupracoval s ostatními
  • Každý člen přizpůsobuje své jednání ostatním a tím nastává shoda






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: