Sokrates a sokratovské školy – maturitní otázka

 

   Otázka: Stát

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Kolda

 

SOKRATES (470 – 399)

– TECHNÉ TOU BIOU – umění života
– ARETHÉ – zdatnost
– tatínek – kameník, maminka – porodní bába
– říká se že se pomamil – přivádí lidi na svět (zdospěluje je) -> porodník osobní autenticity
– celý život v Athénách
– účastnil se 4 válek jako voják
– EFEBIÁ (18-20)
– AKMÉ (kolem 40) – tělo jakž takž funguje, a člověk je už něco víc
– (kolem 60) – stáří
– známe z nepřímých pramenů (studenti nebo jeho nepřátelé – Aristofanes)
– jeho pramenem je Platon – namaloval sugestivní obraz Sokratese

 

Dialogy
– známe ho díky Platonovi -> spor co je Sokrates a co je referát Platona
ranné dialogy – Sokrates, pozdější – Platonovy myšlenky skrze Sokratese jako literární postavu

 

Zdroj

  • Platon – znal ho posledních 10 let jeho života
  • Xenofón – další Sokratův žák
    Anabáze – putování Řeků po Perské říši
    Obrana Sokrata
    Symposion (Hostina)
    – tyto dvě prezentují Sokrata, jako postavu rozumbrady (něco mezi myslitelem a Švejkem) -> lidovější
    – ne takový duševní horizont jako Platon
  • Aristofanes
    – Oblaka – negativní obraz, Sokrates je manipulátor, podvodník, rozvrací řád v duši, že mu jde jen o peníze, Aristofanes je stejně starý jako Sokrates, zná ho na rozdíl od Platona déle

 

Sokratovské školy (zakládají jeho studenti)

  • Kynici (Cynik)
    – Kyon = pes
    – „vše je pod psa“
    – učí osobnostní integritě, nezávislá na společnosti
    – neuctívají nic z toho co normální člověk
    – nemají rádi to co ostatní
    – pohlavně zdrženliví, nepijou, postí se, asketičtí, pohrdají společností
    – má rovnováhu protože mu na ničem až tak moc nezáleží
    – Biogenes – žil v sudu
    – Aristoteles si z ní dělá srandu
    – jsou závislí na své nezávislosti
    – Antishénes – vše co potřebuje si zařídil sám (sám si ušil oblečení, uvařil, vyrobil boty) – žák Sokrata
    – nevstupujeme do žádného komplementu (vztahu)

 

  • Hédonici
    Hédové = rozkoš/slast
    – Aristippos – Sokratův žák , podle něj myšlenka Sokrata – užívej si co to jde, užívej si slast
    – „Já nechci mít ani koně, ani milenky, já chci mít radost z nich“
    – radost se nesmí převrátit v opak
    – uměj užívat, zapoj vůli i rozum
    – cíl – prožít život co nejslastněji

 

  • Eristici
    Eris = řecká bohyně sváru/konfliktu
    – učí nás vyhrávat konflikty
    – psychologická manipulace (asertivita)
    – nejde o to, jestli máš pravdu, jde o to vyhrát spor
    – Euklides – ne ten z matiky
    – rozvíjí logické myšlění a techniku argumentu
  • -> všechny školy tvrdí že je to naučil Sokrates

 

Platónský pohled – zidealizovaný, pro něj to je lidský vzor

 

– Xantipé

  • jeho manželka, ve většině jazyků – příšerná ženská, nesnesitelná, hádavá
  • měla vizi, že ho změní
  • neměla od Sokrata peníze (nenechával si platit)
  • mnoho historek (kinycká škola – přehnané – mistr co bojuje s protivenstvím)
  • jejich syn říkal že je příšerná
  • klapalo jim to – Sokrates říkal že to je dokonalý trénink pro Logos (ustavičně ve střehu)
  • neměl nudný rodinný život, o dětech toho moc nevíme (děti silných osobností se většinou utopí v jejich stínu)

 

– Dialogos

  • vede rozhovor, Sokrates ve stáří, chodí a vede dialog,
  • v rozhovoru se zjevuje pravda
  • kdyby to říkal on sám -> neadekvátní obraz života -> dialog s někým -> dojdou k pochopení -> k adekvátnímu obrazu života

 

– Sokrates napsal jen jeden text, který se nedochoval
je aktivní, profláklá postava po Athénách, skřítek radílek, ne vždy oblíbený
kontroverzní reakce na jeho postavu
– Athény začnou mít potíže -> hledá se viník / obětní beránek (židi ani templáři nebyli) -> po 27 letech Athény prohráli Peloponéskou válku se Spartou (chyby politiky)
– pád, Athény už nejsou 1. , pokládají se za světovou politiku, řecká kultura se chápe jako světová, Athény se chápou jako srdce řeckého světa -> Athény zchudnou, spojenci dizertujou -> hledá se viník -> může za to rozvrat tradiční společnosti a hodnot -> SOFISTIKA
– konec 5.st. – Sokrates nejprofláklejší filozof -> může za to on
– následuje proces

 

tyranida 30 (oligarchů) – nastolili roční teror

  • šlechtické rodiny utlačovaly demokracii, tento režim chtěl zdiskreditovat Sokrata – nepovede se to -> vláda padne po roce -> demokracie

 

– Demokracie

  • jiná demokracie než ta 1., je posedlá spiklenectvím
  • nepevná nová moc, chce projevovat úctu
  • Sokrates – justiční beránek, ironizuje moc
  • odvrat pozornosti od aktuálních problémů

 

– 399 – proces

  • žaloba –absurdní – za to, že nevěří v bohy, tvoří jiné a kazí mládež
  • ASEBIA – bezbožnost (eusebia – zbožnost)
  • „kazí mládež“ – hněv rodičů, odvádí jim děti
  • soud by se spokojil s pokutou nebo vyhnanstvím (byl chudý, takže vyhnanství) – nejobvyklejší test
  • skončila válka, brutální společnost
  • Sokrates proces otočil -> žaloval žalující – udělal z nich kretény, vysmívá se soudu -> všechny naštval -> trest smrti (justiční sebevražda)
  • bylo jim to líto ale nedalo se nic dělat (žalářníci ho nechali uniknout, ale našli ho, nechal se)
  • Sokratova nauka je věrohodná, stojí za ní bytost -> když ztratí věrohodnost -> ztratí jí i jeho nauka -> nechce jí popřít
  • trest smrti – 26ti letý Platon -> nechuť k politice -> chce ji reformovat
  • Sokratova smrt slavnější než jeho život – zabíjí se jedem, sklenice bolehlavu, musí se vypít mezi východem a západem slunce, aby se mohl rozloučit, a pak si to sami vypít
  • noc před tím diskutoval s přáteli – DIALOG FAIDÓN –téma smrt, poslední dialog, o duši a nesmrtelnosti, vrcholí tím že Sokrates vypije svou skleničku,
    – Sokrates se zeptal kata, jestli může jed ulít bohu -> zakázáno, vypije to, a zeptá se jak se správně umírá, aby to udělal správně. Popisoval přátelům jak to postupuje -> poslední věta Nezapomeň zaplatit kohoutem Askepliosovu chrámu (zdravotnictví, nejspíš mu tam pomohli a chtěl vyrovnat účty)
  • -> umře, povstává legenda
  • existenciální filozof

 

TECHNÉ TOU BIOU

  • rozšířená konvence – umění života vyplývá ze života samého
  • žiju, tudíž to umím – mám dítě, jsem rodič, umím to vychovat – logické
    – koupím si psa, tudíž se o něj umím starat – blbost
  • používá Sokrates při procesu – kdo prospívá mláděži? -> skoro všichni až na něho (opačně u koňů – drezura koňů – 1 specialista)
  • společnost učí děti instrumentální dovednosti ale odmítá se o nich bavit ( o jejich zdokonalování)
  • když neumíš techne tou biou – jednotlivé techné ti to nedá
  • Sofisti učí techné (techniky, instrumentace – matika, rétorika,…)
  • Sokrates – jednotlivé techné nevypovídávají o tom, že umí umění života
  • má se učit techne tou biou -> odlišování dobrého od zlého, prospěšného a neprospěšného
  • desatero – nekradeš – techne (ukradneš jídlo pro své umírající dítě – není to úplně špatně -> nemůžou se uplatňovat mechaniky -> mravní kvalita člověka
  • vnitřní stav bytosti, hlubší rozdělení dobrého a špatného
  • co je v nějaké situaci dobré, může být v jiné špatné a naopak
  • nemohu vše rozlišovat mechanicky
  • dobro není mechanika, je to projasňování vnitřní podstaty situace
  • tříbení citu pro dobro (je to proces) – to chce po nás Sokrates
  • dialektický dialog = rozporný dialog – Sokratova metoda – díky dialogu, hledání odpovědí, se věci objevují
    -> projasňování Techne tou biou – jak mám dobře žit?
  • osobní problémy a otázky musím řešit na pozadí společnosti (obce)
    – nejde to bez ní řešit!
    – osobní reformy splývají s reformami politickými
    – Řekové , Evropané NE
    – dějištěm sokratových her – Athény
  • techne tou biou je proces – Sokrates nemůže říct co to je – posedlost lidské společnosti – Sokrates to ví, ale nechce nám to říct -> blbost, každej si na to musí přijít sám, každý je jiný, nemůžeš po někom chtít, aby ti dal scénář jak pojmout osobní zdatnost

 

Sokrates se zeptá co to je krása – všichni odpoví že vědí -> tak co to je? -> nevědí -> víme co je krásné – krásné jsoucna – ale nevíme co to způsobuje, co to je krása

„vím že nic nevím“

– jeden Sokratův žák se v Delfách zeptal kdo je nejchytřejší z Helénů -> 10 jmen – 1.Sokrates, 2.Euripides…šel za Sokratem a řekl mu to – nechápal proč, jsou i vzdělanější lidé -> Pitia chtěla říct že jsem dospělý -> všichni si myslí že vědí, ale já vím že nevím, a toužím vědět

– jde o to vědět o hloubce věcí – lidé si myslí že vědí vše podstatné v techne tou biou – ale tam právě nic nevědí, ale Sokrates ví že on ne, a chce to vědět, zajímá se o to -> bud ho milovali nebo nenáviděli
– bral lidem instinktivní vědomosti

 

– ARETHÉ

  • zdatnost, ctnost, úroveň lidského života, stav dospělosti
  • Sokrates ničí zaběhané vzorce – když člověku něco sebereš, čeká, že mu za to něco dáš, ale Sokrates řekne že to je na něm
  • „porodník“ osobní autenticity
  • schopnost odlišování, rozhodování, adekvátního posuzování
  • krok – člověk si připustí že neví, že nemá techne tou biou, člověk nerad opouští zaběhané tradice, vědomá nevědomost – narodit se znova, jako dospělá odpovědná bytost
  • LOGOS – Sokrates ho chápe jinak, umožňuje myšlení, osobní vyšetřující aktivita rozumu
    – řeč , dialog – adekvátní užívání logu
    – myšlení je hloub než jazyk ale potřebujeme ho k myšlení a vyjadřování myšlenek (médium – jazyk)
    – zkoumání jazyka = zkoumání myšlení
    – rozpor v řeči -> rozpor v duši
    – kolize v jazyce -> kolize v myšlení -> kolize v duši
    – jazyk neumí lhát (člověk ano) vypovídá o člověku
    – zkoumáním Logu -> zkoumám psýché
    – 1.dimenze – antipozice
    – 2.dimenze – mluvíš o tom, ale nevíš o čem mluvíš
  • krok – zvědomovací procesy – díky logu – dispozice mluvení a jazyka, kde se může zjevovat svět

 

– PSÝCHÉ – pevné jádro, duše, Sokrates to posouvá do nového mravního kontextu

  • Homér – když umřeme, zůstane psýché, nemá rozum, vědění, bloudí v Hádés
  • postihuje celostní jádro člověka, způsobuje jednotu člověka
  • Psýché umožňuje Logos
  • existence Psýché nám umožňuje ptát se, vyšetřovat svět,
  • slovo – nastavení duše, její projev
  • Psýché má každá lidská bytost (i otrok)
  • Menen – dialog Sokrata s otrokem – otrok se stává důležitým, ale jak odejde Sokrates, splaskne -> duši má každý ale v různé míře kultivovanosti
  • mravní jádro bytosti, slovo „já“ má celostný význam a obsah
  • máme vrozené

 

Psychofyzická jednota

  • TÝMOS – fyziologicky = hrudník -> odvaha
    – Achilleus má velký Thýmos
    – Frenés
    – zakotvení ve fyz.bytí
  • NUS – duch je silný -> chytrý
    – dispozice, kterými se člověk ukazuje
  • jádrová celistvost člověka – instinktivní, intuitivní – celostní proces organismu
  • uzavření a součet života samého – člověk

 

– AGATHÓN – dobro

  • smysluplnost bytí
  • věci vnějšího kosmu tíhnou ke stejné harmonizaci jako člověk
  • když se člověk harmonizuje kolem duše, kosmos kolem dobra
  • rozpoznání dobrého
  • myšlení – překlenování mikro a makro – LOGOS
  • smysl ve všech vnějších projevech, duše se učí
  • osobně pochopené AGATHON = ARETHÉ
  • logos- směřuje a táhne k dobru
  • to co zakládá jsoucnost duše, to zakládá jsoucnost světa

 

  • je důležité aby Sokrates to co říká, žil -> proto musí zemřít – nemá žádné důkazy, důkazem je celý jeho život -> kdyby neumřel, celé by se to zhroutilo

 

– Euthyfrón

  • raný platonův dialog -> pokládá se za Sokratovský
  • člověk, jeho otec spáchal zločin -> má dilema jestli ho má udat, občanská povinnost vs synovská povinnost
  • bůh si protiřečí
  • co je dobré? -> je to dobré protože to říká bůh nebo je to dobré?
  • je to dobré protože opakujeme fráze, principy bez pochopení?
  • nebo vnitřně pochopíme že to je dobré a uchopuje to bůh?
  • kdo se řídí jen normami (co říká bůh) – omezená platnost – morálka – systém vnějších principů
  • řeší osobní vztah k bohu (zeptá se co to je krása, jak odlišíme techne a techne tou biou )
  • morálka se nedá zobecnit (např.: potrat – je něco jiného, když jí znásilní a když se to stane omylem)
  • prostá zbožnost, aniž je zjasněn vztah k ní, není správná ( lež milosrdná x nemilosrdná) àstejná norma, jiná situace, člověk to musí niterně cítit
  • Sokrates není bezbožný

 

– Daimonion

  • zjevuje se charakter zbožnosti
  • bytost, ekvivalent k židovskému andělovi – přemostění mezi bohem a člověkem
  • božské navštívení – projeví se jako lidský hlas
  • není plodem Logu, ani věštba, ani rituál
  • objeví se na křižovatce nebo ne, nereaguje na volání
  • zjevná vnitřní jistota, jak se máme chovat
  • nechodí na naše modlitby/přání, chodí jak se mu zachce
  • zdrojem vyšší jistoty než je osobní a lidská
  • nejnáboženštější pojem Sokrata
  • nejistý
  • jeho pomoci se nám dostane, nebo taky ne
  • poslední období jeho života říká studentům. že čeká až se mu ozve daimonion -> ale je ticho -> na konci – už můžu umřít, Daimonion se neozval, tak asi moje rozhodnutí nepotřebuje komentáře, Daimonion je s mými rozhodnutími v souladu, už jsem dospělý, můžu sám -> závěr Techné tou biou – Daimonion ztichne

 

– Otázka zla

  • podle Sokrata je zlo forma nevědomosti
  • nikdo nespáchá zlo, pokud potkal dobro a chápe ho
  • reformace duše – oddělení od dobra – nedbáme o techne tou biou
  • to co chápeme jako dobro – dává to smysl něčemu hlubšímu než jsme my






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: