Stát a národ – maturitní otázka ZSV (2)

 

   Otázka: Stát a národ

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Tereza

 

 

 

Stát a jeho funkce

  • stát (z lat. stato = status, ústava, řád)
  • neexistuje jednotná definice
  • stát je:
    • mocenská instituce, která zajišťuje svým občanům podmínky pro život (zasahuje do fungování společnosti)
    • forma politické organizace společenství lidí, kteří žijí trvale na určitém území

 

Pro existenci státu jsou důležité tři základní prvky (znaky):

  • státní území
  • státní obyvatelstvo
  • státní moc

 

Dalšími znaky jsou:

  • státní suverenita (svrchovanost, nezávislost) → stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu (musí však plnit závazky vyplývající z členství v nadstátních organizacích, např. NATO, EU…)
  • právní subjektivita → způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích

 

Teorie vzniku státu

  1. náboženská teorie → stát je výrazem boží vůle
  2. patriarchální teorie → stát je přirozený útvar po vzoru rodiny
  3. mocenská teorie → silnější vládnou slabším
  4. smluvní teorie → lidé se domluvili a některá svá přirozená práva převedli na stát (např. kvůli zajištění své vlastní bezpečnosti)

 

Funkce státu

  • vnitřní funkce
    • bezpečnostní → zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku
    • ekonomická → podpora podnikání, dohled nad chodem ekonomiky, garance ekonomických podmínek
    • sociální → zajištění občanů v době nemoci, ve stáří, poskytnutí podpory

v nezaměstnanosti, rodičovského příspěvku, bezplatné školství…

  • kulturní → péče o kulturní dědictví, rozvoj vědy, školství, ochrana ŽP
  • vnější funkce (týkají se vztahu k jiným státům)
    • obranná → obrana obyvatel státu před vnějším nebezpečím
    • hospodářská → podpora a regulace zahraničního obchodu
    • diplomatická → zajištění vztahů s dalšími státy (zahraniční politika)

 

Formy státu (někdy též hovoříme o typech státu)

  • jednotlivé státy se od sebe liší
  • třídíme je podle různých kritérií:

 

  1. Podle způsobu vládnutí (kdo vykonává státní moc)
  • demokracie
    • všichni občané mají možnost účastnit se na správě a řízení státu
      • buď přímo, např. formou referenda = přímá demokracie
      • nebo nepřímo – pomocí zastupitelů = nepřímá demokracie
    • autokracie
      • všechny antidemokratické státy = diktatury
      • rozhoduje jednotlivec nebo privilegovaná menšina nad většinou
      • často dochází k porušování lidských práv

 

  1. Podle hlavy státu (kdo stojí v čele státu)
  • monarchie
    • stát, v jehož čele stojí monarcha = panovník (král, císař, car, paša…)
    • zpravidla na základě dědičnosti; jde o post doživotní
    • monarchie může být:
      • absolutní – neomezená moc panovníka
      • konstituční – moc panovníka je omezená ústavou (ústava = konstituce)
      • parlamentní – panovník má symbolický význam, má reprezentativní funkci; jeho pravomoci jsou omezené dalšími státními orgány, které jsou často volené parlamentem

 

  • republika
    • (z lat. res publica = věc veřejná)
    • nejvyšší moc přísluší lidu
    • v čele republiky stojí obvykle prezident, který je volen na určitou dobu na základě ústavy
    • je podřízen právnímu řádu
    • republika může být:
      • prezidentská – prezident je volen přímo; je hlavou vlády, kterou vytváří a která mu je odpovědná (např. USA)
      • poloprezidentská – prezident je volen přímo a má poměrně velké pravomoci; vláda je odpovědná parlamentu, (např. Francie)
      • parlamentní – prezident volen většinou nepřímo (u nás dnes už přímo), má hlavně reprezentační funkce; vláda je odpovědná parlamentu, ale prezident není v jejím čele (např. ČR)

 

  1. Podle územní struktury státu (jak je stát územně členěn)
  • unitární stát (např. ČR, Itálie, Francie, Čína, …)
  • moc vykonává jediná soustava nejvyšších státních orgánů
  • území vytváří jeden celek
  • stát uděluje pouze jedno občanství
  • území je členěno na nižší správní celky

 

  • federace (např. USA, Německo, Rakousko, Švýcarsko, …)
  • představuje svazek států (kantony, spolkové země, provincie)
  • dvě soustavy nejvyšších orgánů – na úrovni federální a na úrovni jednotlivých částí federace
  • subjekty vystupují jednotně ( mají jednotnou měnu, armádu, ústavu)
  • více občanství

 

  • konfederace
  • volné smluvní sdružení států
  • bývá přechodná
  • státy mohou vystupovat samostatně

 

  • protektorát
  • spojení založené na nerovném postavení zúčastněných států

 

Historické teorie společnosti a státu

  • otázka jak spravedlivě uspořádat společnost se objevuje už ve 4. stol. př. n. l.
  • zabývali se jí především filosofové Platón a jeho žák Aristoteles

 

Platonova nauka o státě:

  • napsal dílo Ústava
  • vytváří představu o ideálním státě → jsou v něm tři třídy občanů
    • vládcové (filosofové = ti nejmoudřejší) → mají nejlepší vzdělání, neměli by mít majetek, který je kazí
    • strážci → dbají o obranu státu
    • řemeslníci, obchodníci, rolníci → dbají o výživu a zisk státu
  • prosazuje aristokracii (vládu nejlepších a nejchytřejších) a odsuzuje oligarchii (vládu bohatých), demokracii (vládu svobody) a tyranii (vládu násilí)
  • je považován za tvůrce 1. etického kodexu politika → politik musí mít všechny ctnosti (moudrost, sebeovládání, statečnost, spravedlnost), aby mohl zastávat svou funkci → lidí, kteří mohou být politiky, je málo
  • pokud se k vládě dostanou lidé, kterým chybí ctnosti, tak dochází k úpadku morálky a stát

 

Aristotelova nauka o státě:

  • napsal spis Politika
  • člověk je tvor společenský → “zóon politikon”
  • zabývá se nejlepším “možným” státem (z praktického hlediska);
  • vyzdvihuje monarchii (vládne jednotlivec ve prospěch všech), aristokracii (vláda těch nejlepších), politeu (vláda všech svobodných občanů)
  • zavrhuje tyranii (vláda jedince ve prospěch sebe samotného), demokracii (vláda davu) a oligarchii (vláda bohatých)

 

Sociální stát

  • stát, který usiluje o zajištění podmínek slušného žití pro občany, zajišťuje určitou životní úroveň → usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů
  • stát ale pak řídí a kontroluje např. hospodářství → omezuje svobodu jednotlivce; státní kompetence jsou široké

 

Právní stát

  • stát, kde vládne právo a je mu podřízena veškerá státní moc
  • zaručení určitých jistot a hodnot – nezávislé soudnictví, lidská práva, vymáhání práv, platné zákony…
  • předpokladem fungování právního státu je právní jistota, tzn. vymahatelnost práva
  • v právním státu existuje dělba moci (zákonodárná, výkonná a soudní)

 

  • národní stát → na území jednoho státu žije jeden národ
  • národní státy → začaly vznikat až 18/19 století

 

Národ

  • národ (nativ) → společenství občanů, kteří mají společný jazyk, tradici, kulturu, dějiny; často vázán na konkrétní stát

 

Pamatuj!

  • národnost = příslušnost k určitému národu, např. česká, slovenská, (získáme ji narozením)
  • státní občanství (příslušnost) – vztah jednotlivce a určitého státu; např. ČR (získáme narozením, osvojením, udělením na základě žádosti, určením otcovství, nalezením)

 

Politický a etnický národ

  • politický národ = základem je státní občanství; společenství lidí (občanů) žijících ve stejném státě, kteří uznávají stejné politické hodnoty, např. principy demokracie, lidská práva, a mohou se účastnit politického života
  • etnický národ = základem je národnost; společenství lidí (občanů), kteří mají společný jazyk, tradici, kulturu, dějiny
  • v současné době nežije v jednom státě pouze jeden národ, kromě původního národa žijí v daném státě i jiné národnostní menšiny (minority) = etnika, etnické skupiny
  • společnost jednotlivých států se mění z národnostní na multietnickou → bezproblémové soužití etnik není samozřejmé →
    • může dojít k asimilaci (minorita = přistěhovalci se přizpůsobí majoritě)
    • může dojít k mísení tradic a zvyků (viz USA)
    • může vzniknout multikulturní společnost (různá etnika žijí vedle sebe a zachovávají si své tradice a zvyky)

 

Xenofobie

  • projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu
  • je to forma strachu ze všeho neznámého, především z cizinců (strach z odlišných kultur, zemí, náboženství) a všeho, co přichází z ciziny nebo toho, co je mimo vlastní sociální útvar (skupinu, kmen, národ, stát)
  • tento strach může přejít až v nenávist
  • xenofobní chování je založeno na rasových, etnických, kulturních a náboženských předsudcích
  • xenofobie je často spojována s různými formami rasismu
  • zbavit se xenofobie lze na základě osobní zkušenosti s cizími kulturami…

 

Rasismus

  • ideologie, která tvrdí, že existují vyšší a nižší rasy lidí, viz např. teorie árijské rasy za druhé světové války
  • součástí je agresivní postoj vůči „nižším“ rasám
  • rasismus je důsledkem xenofobie
  • v základu rasismu stojí strach z cizího a neschopnost přijmout odlišnost
  • rozeznává tři základní rasy → bílá, černá a žlutá






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: