Státověda – maturitní otázka OSZ

 

   Otázka: Státověda

   Předmět: OSZ / Politologie / ZSV

   Přidal(a): AK

 

 

POLITOLOGIE – věda o praktické politice.

  • Vzniká jako samostatná disciplína po druhé světové válce.
  • z řeckých pojmů polis = města, logos= rozum,
  • čerpá z ekonomie, filozofie, sociologie, psychologie, historie

 

POLITIKA

  • konkrétní způsob vlády
  • teoretické názory na způsob vlády
  • správa všech věcí veřejných (politik je spravuje)

 

ZÁKLADNÍ POLITOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

  • Státověda – zabývá se formou státu
  • Politické ideologie a teorie – např. komunismus, nacionalismus, liberalismus
  • Politické strany a hnutí
  • Mezinárodní vztahy
  • Politologické instituce – ustálený způsob chování (manželství, školy, volby, ústava, vláda)

 

STÁTOVĚDA (předmětem je stát)

  • Stát: organizovaní společenství lidí žijících na určitém území
    • státní aparát
    • obyvatelstvo
    • území ohraničené hranicemi
    • obrana státu – vnitřní a vnější
    • suverenitu – uznáno ostatními státy
  • Charakteristiky státu (kromě suverenity) mají ještě tvz. Nižší územně správní celky: kraje (regiony), obce (města)
    • Ve Francii – provincie, dále Rakousko, Švýcarsko

VZNIK STÁTU

  • Prvotní (hostorické)
    • nejtarší státy rodina, rod, kmen, kmenový svaz, státy
    • Obživa- např. Egypt a zaplavování
    • vnitřní obrana – Mezopotámie
    • Vnější obrana- např. kmenový svat Sámova říše
  • Druhotné (moderní)
    • Rozpadem – např. ČR
    • Sloučením – např. USA, Německo

 

Podstata státní moci

  • Státní moc je tvořena obsahem a rozsahem
  • Státní moc je uplatňována na občanech

 

Občan

  • má státní příslušnost; občanství je tvořeno závazky vůči státu a výhodami, které občan užívá
  • Povinnost: platba daní, dřive vojenská služba…
  • Výhody: sociální příspěvky, je pod ochranou statut, využití obrany státu, základní zdravotní péče…

 

Obyvatel

  • nemá státní příslušnost ani povinnosti

 

Státní moc

  • rozsah: je dán počtem obyvatel a rozlohou státu
  • obsah: je dán částí života občana, do které stát zasahuje (v demokracii)
  • vznik státní moci vzniká střetem dvou koncepcí:
    • liberální koncepce = stát zasahuje do života člověka minimálně
    • marxistická koncepce = maximální zásahy státu do života člověka; omezení schopných lidí
    • v praxi je teorie kompromisně smíšená

 

Rozlišení státu

Podle hlavy státu

  • Monarchie
    • v čele stojí monarcha (car, vévoda, král, sultanát)
    • moc je doživotní a dědičná (odvozována dynastivky)
    • typy, podle pravomocí a titulu vládce
      • absolutismus: panovník má absolutní moc
      • konstituční monarchie: panovník omezen ústavou
      • parlamentní monarchie: panovník omezen parlamentem, má ceremoniální fci (z tradice)- VB, Španělsko, Norsko, Švédsko, Dánsko

 

  • Republika
    • v čele stojí volený zástupce (prezident, premiér, předseda parlamentu…)
    • funkci vykonává po dobu volebního období
    • typy podle závislosti na parlamentu
      • prezidentská=prez. Nezávislý na parlamentu
      • parlamentní = prez, závislý na parlamentu
    • Typy podle politického režimu
      • demokratická republika
      • diktatura (politická, vojenská, náboženská)

 

  • Theokracie
    • boží vláda podle náboženství
    • v čele stojí zprostředkovatel „boží vůle na zemi“
    • Vatikán – papež
    • Egypt starověk – faraon (syn boha slunce Rea)

 

podle výkonu státní moci

  • Demokracie
    • z řec. Démos = lid, kratein =  vláda
    • v 6.století př.n.l. v Athénách – první prameny demokracie – uplatňována na vrstvě svobodných obyvatel (asi 10%)
    • menšina je podřízena většině
    • je založena na rovnosti mezi lidmi (respektování lidských práv)
    • Založena na suverenitělidu = lid v demokracii je suveréní; od lidu se odvíjí veškerá moc
    • Demokracii děláme podle toho, jakým způsobem lid rozhoduje
      • Přímá – občané rozhodují přímo
        • Referendum – veřejné hlasování + odpověď je ano, ne)
        • Iniciativa – občané mají právo navrhovat zákony
      • Nepřímá (zastupitelská) – lidé rozhodují prostřednictvím zvolených zástupců
    • V praxi se kombinuje se přímá s nepřímou
    • Přímá má velkou tradici ve Švýcarsku
    • Nepřímá např. ČR

 

  • Diktatura
    • Nejsou uznávána lidská práva
    • Chybí opoziční názory a jakýkoli opoziční názor je trestán -> porušovány základní svobody a lidská práva (např. svoboda projevu)
      • Druhy diktatur
        • Vojenská diktatura
        • Politická diktatura – komunistická Kuba, S. Korea, Čína
        • Nacistická diktatura
        • Fašistická diktatura
        • Náboženská diktatura – Pákistán, Afghánistán (skupina Taliban), Írák

 

Rozvržení výkonu státní moci

  • Centralizované státy
    • Moc je koncentrována do jediného mocenského centra
    • Sídlí obvykle v hlavním městě
    • Není rozdělení na vyšší územně správní celky nebo jen malé (nemají celkem žádnou pravomoc – např. ČSR za komunismu)

 

  • Decentralizované státy
    • Vyšší forma demokracie
    • Většina dnešních demokratických států
    • Moc rozvržena podle objemu do vysoko správních celků
    • Vyšší územně správní celky – centrum – celostátní význam
    • Rozhoduje o
      • Politice státu
      • Financích
      • O věcech týkajících se celého státu
      • Přijímání zákonů
      • Má právo rozhodovat o vyhláškách
      • O obraně vlasti
    • Problémy se řeší přímo na místě – nemusí se do centra (do Prahy) -> moc se přibližuje občanům
    • ČR = decentralizovaný stát
      • 1993: teoretické rozhodnutí, že ČR bude decentralizovaný stát
      • 2000: prakticky; v době, kdy se začalo volit do regionálního zastupitelstva

 

Podle struktury státu

  • Unitární
    • Jednotné
    • Skládají se z jediného státního celku a mají jedinou organizační strukturu (jedinou vládu, jedna ministerstva…)

 

  • Složené
    • Z minimálně 2 a více státních celků
    • Počet organizačních skupin odpovídá počtu stát + 1 hlavní, která je všem společná

 

Dělíme je podle míry závislosti správních celků, které tvoří stát

  • Federace
    • Bližší spojení státních celků, vystupují jako jeden celek
    • Společná měna, armáda,
    • Např. Rusko, Švýcarsko (federace, ovšem z tradice konfederace)

 

Státy podle ideí (podle myšlenek)

  • Myšlenky utvářejí tvář – charakter státu
    • Státy založené na národní myšlence
    • Občanské státy (založené na občanství) – USA
    • Náboženské státy (Afghánistán, Saudská Arábie, Irák, Vatikán, Izrael)
  • Je zřetelně poznat, které náboženství převažuje (Indie – půl na půl)

 

Státy podle národnostního složení

  • Národ = skupina lidí se společnými tradicemi, historií, jazykem, kulturou… někdy i fyzické znaky (Japonci, Romové…)
  • Příslušnost k národu = národnost – podle rodičů
  • Dá se v průběhu života změnit, ale můžu mít jen jednu!
  • Nacionalismus
    • Přílišné zdůrazňování státní příslušnosti
    • Různé projevy – i kladné
  • Kosmopolitismus
    • Opakem nacionalismu
    • Příslušnost k národu není důležitá
  • Státy národní
    • Jeden národ převyšuje všechny ostatní
    • Národnostní menšina je malá – neprojevuje se
    • Jediný národní jazyk
    • V Evropě např. Dánsko či Portugalsko
  • Státy s národnostní menšinou
    • Převládá 1 národ, ale existuje výrazná národnostní menšina – ovlivňuje stát
    • I více národnostních menšin
  • Vícenárodní státy
    • Státy dvou a více národů, kde ani jeden nemá výraznější početní převahu
    • 2 a více jazyků
    • Např. Švýcarsko, Belgie
  • Občanské
    • Více národů – národnostní menšiny tvoří stát
    • Např. USA = stát národnostních menšin
  • Dnešní státy směřují k občanským státům

 

Vznik státu a teorie jeho vzniku

  • Okolnosti a podmínky vzniku států se lišily
  • Stát mohl v minulosti vzniknout násilným podmaněním jiných kmenových společností; růstem počtu obyvatelstva; jeho soustřeďováním do větších sídel a spojováním do územních celků
  • Archeologické nálezy – vznik státu kolem roku 6000 př. K.
  • Psané a obrázkové doklady – 4000 př. K.
  • V Evropě se první státní útvary, řecké polis, objevují mezi lety 800 – 320 n. l.
  • Moderní stát, vybavený veřejnou mocí a kontrolující své území, vzniká v Evropě až v 16. – století – v té době nastává postupné oddělování veřejné moci od panovnické -> vzniká oblast politiky a ekonomiky -> projevem těchto jevů je institucionální zakotvení státu: vznik ústřední byrokracie, jednotného daňového systému, stálé armády, diplomatických vztahů s trvalými zastupitelskými úřady; vznikají i první ekonomické teorie (merkantilismus, později fyziokratismus)

 

Teorie vzniku státu

  • Přesto, že existence státu je historicky doložena od rozpadu prvobytně pospolné společnosti a je od starověku předmětem filosofického, teologického, sociologického, etického, právního a jiného zkoumání a hodnocení, schází dosud jeho plně vystihující obsahové vymezení
  • Představy o vzniku, podstatě, společenské funkci a vývoji státu, vznikající v jednotlivých dějinných obdobích a rozdílných společenských podmínkách, se značně liší
  • Náboženská (teologická)
    • Nejstarší (starověk)
    • Stát jako projev boží vůle odráží v sobě boží dokonalost
    • Nejstarší varianta – teokratická teorie – teze o božském původu panovníka -> snaží se ospravedlnit především absolutistický stát (Egypt- faraon)
  • Patriarchální
    • Kořeny sahají rovněž do antického Řecka a Říma
    • Stát spolu s právem vznikl z rozrůstající se rodiny
    • Státní moc a pravomoc monarchy v podstatě odpovídají moci otce nad rodinou
    • Ve středověku základem učení o neomezené moci krále -> snaží se ospravedlnit především absolutistický stát
  • Patrimoniální
    • Státní a právní moc vznikla z vlastnického práva k půdě
    • Stát vysvětlován jako soukromá, neomezená moc monarchy nad lidmi na určitém území
    • Teorie odpovídala podmínkám feudální společnosti, kde si největší vlastník půdy uzurpoval právo politicky vládnout celé společnosti
  • Mocenská (teorie násilí)
    • Stát vysvětlován jednostranně pouze jako produkt uplatnění síly
    • Podle Gumplowicze byl stát vždy výsledkem násilí jednoho kmene nad druhým – toto násilí se projevilo podmaněním a zotročením slabšího, již usedlého obyvatelstva silnějším kmenem
    • Stát znamená organizace nadvlády menšiny nad většinou
  • Smluvní
    • Právním důvodem vzniku státu je smlouva mezi lidmi
    • Teorie známá již od starověku, v novověku je jejím prvním představitelem H. Grotius, avšak uceleně byla rozpracována až Hobbesem, Lockem a Rousseauem
    • Stát je výsledkem smlouvy mezi lidmi, institucí přetvářející neorganizovanou masu (multitudo) v jednotný lid (populus)
    • Pomocí společenské smlouvy prý lidé přešli od přirozeného stavu, v němž žili izolovaně, k občanskému stavu, ke společnosti a státu; uvědomělým činem se vzdali svých přirozených svobod a přenesli je na představitele státní suverenity -> takto dobrovolně založený stát měl zajistit svým členům (občanům) bezpečnost, jistotu a vlastnictví
  • Teorie marxistické filosofie
    • Za sociálně ekonomickou příčinu vzniku státu považován rozpad prvobytně pospolné společnosti na třídy s protichůdnými ekonomickými, sociálními a tím i politickými zájmy – historicky k tomu došlo v důsledku společenských vztahů založených na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a přisvojování nadhodnoty
    • Stát = historicky vzniklá forma organizace společnosti rozdělené na nepřátelské třídy, založená na územním principu a existenci zvláštního aparátu, jehož pomocí ekonomicky vládnoucí třída uskutečňuje svou vůli, prosazuje své zvláštní zájmy a potlačuje své třídní odpůrce
    • Od ostatních politických organizací se liší zejména tím, že organizuje své příslušníky podle území, že disponuje veřejnou donucovací mocí a že se vyznačuje suverenitou

 

Sociální stát

  • Zhruba od 2. poloviny 19. století začaly některé evropské státy přebírat i funkce v sociální oblasti
  • Do té doby byla ochrana sociálně slabých vrstev svěřena církevní charitě či ponechána mezilidské solidaritě
  • Sociální stát (stát sociálního blahobytu či sociálního zabezpečení, zaopatřovací stát) vzniká v polovině 19. století ve Francii, od 70. let 19. století v Německu a zhruba ve stejnou dobu ve Velké Británii

 

  • Základní úkol sociálního státu
    • Zabezpečit přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy
    • Odstranění hladu a žebroty
    • Pomoc zdravotně postiženým, starým a nezaměstnaným lidem
    • Podpora slabých sociálních skupin a chudých rodin
    • Zajištění základní zdravotní péče a minimálního vzdělání
  • Ke splnění tohoto úkolu stát pomocí daní (a sociálních daní) odčerpává vyšším příjmovým skupinám a firmám finanční prostředky, které pak prostřednictvím státního rozpočtu přerozděluje
  • Státní výdaje pak mohou mít přímý charakter (přímé sociální dávky) i nepřímý charakter (např. financování programu veřejných prací)

 

  • Argumenty pro vznik a rozvoje sociálního státu
    • Solidarita – princip solidarity založen na vzájemné odpovědnosti mezi lidmi, na ochotě těch, kteří mohou pomoci slabším
    • Pragmatismus – majetnější vrstvy podporují výdajovou politiku státu, protože pouze zmírňováním chudoby se může předejít sociálním otřesům, a tím zachovat společenský řád
    • Idea pokroku – postupné smazávání sociálních nerovností (osvícenství)
  • V poslední době se praxe sociálního státu dostala do krize

 

  • Důvody krize sociálního státu
    • Tempo růstu sociálních výdajů je větší než tempo ekonomického růstu -> sociální potřeby překračují ekonomické možnosti
    • Stárnutí populace – díky lepší zdravotní péči se stále více lidí dožívá vyššího věku -> růst výdajů na důchodové zabezpečení
    • Růst nákladů na byrokracii, která zabezpečuje distribuci a adresnost sociálních dávek
    • Důsledky v oblasti hodnot – stále více lidí parazituje na sociálních dávkách, namísto práce volí raději podporu v nezaměstnanosti, zneužívání povinnosti státu se stává společenskou normou; demotivační charakter působí i na straně středních a vyšších vrstev, protože při progresivním zdanění již vynaložené náklady neodpovídají velikosti příjmu či zisku
    • Rozšiřování hospodářských, sociálních a kulturních práv – diskutovaným problémem se stalo např. právo na práci, ze kterého plyne povinnost státu právo zajišťovat, aniž by měl v rukou celé hospodářství

 

  • K sociálnímu státu se nejvyhraněněji stavějí socialistické, liberální a environmentální teorie
    • Socialisté– obhajují rozšiřování blahobytu zejména voblastech zdravotnictví a školství, protože zdraví populace a rozvinutá kvalifikační soustava podporuje rozvoj ekonomiky; případné úspory v těchto oblastech by vlastně úsporami nebyly (Keller)
    • Liberálové– spíše se orientují na oblasti, ve kterých se vytváří materiální bohatství společnosti, protože teprve na něm je závislý objem poskytovaných dávek; usilují o snížení míry státního přerozdělování – snižování sociálních výdajů je doprovázeno (kompenzováno) snižováním daní
    • Environmentalisté– poukazují na iluzi obou předchozích stanovisek, které si neuvědomují omezenost zdrojů; dosavadním způsobem již nelze blahobyt zvyšovat, navíc blahobyt vyspělých zemí stále více kontrastuje sbídou zbytku světa -> je potřeba zredukovat dosaženou úroveň konzumu uvnitř státu blahobytu; budoucnost u některých spatřována ve vzniku „samoobslužných skupin“ založených na „komunitní svépomoci“, které budou poskytovat „veřejné služby“






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: