Syndrom vyhoření a profesionální deformace

maturita

 

Otázka: Syndrom vyhoření a profesionální deformace

Předmět: ZSV/Psychologie

Přidal(a): pauleen.xp

 

SYNDROM VYHOŘENÍ (syndrom vyhasnutí, Burn out syndrom)

  • Psychický stav objevující se často u lidí pracujících v profesích, které vyžadují každodenní mezilidskou komunikaci
  • Duševní stav popisovaný jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí
  • Beznaděj, bezmoc, nedostatek radosti ze života

 

Fáze

  1. Fáze nadšení
  • Elán a energie
  • Ochota pro svoji práci mnoho obětovat
  • Nachází v práci uspokojení a naplnění, zapomíná na své koníčky a volnočasové aktivity
  1. Fáze stagnace
  • Počáteční nadšení opadá, jedinec zjišťuje, že ne vše je až tak ideální
  • Potřeba vykonávat volnočasové aktivity
  1. Fáze frustrace
  • Pochyby o smyslu práce (v důsledku špatných zkušeností, nespolupracujícím pracovním kolektivem)
  1. Fáze apatie
  • Po delší době frustrace
  • Přirozené východisko z pocitu frustrace
  • Vykonávání pouze nejnutnější povinnosti
  • Zaměstnání je pouhý přísun peněz pro obživu
  1. Fáze vyhoření
  • Období emocionálního i tělesného vyčerpání
  • Viditelné příznaky syndromu vyhoření

 

Příznaky syndromu vyhoření

  1. Psychické
  • Nechuť, lhostejnost k práci, ztráta nadšení a pracovního nasazení, potíže se soustředěním a koncentrací, může vyvrcholit v agresivitu a popudlivosti vůči okolí
  • Pocit nedoceněnosti odvedené práce, emocionální změny (cynický přístup ke klientům, chladný vztah ke kolegům a emocionální problémy v osobním životě
  1. Tělesné
  • Poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, zvýšená náchylnost k nemocem, svalové napětí, vzestup krevního tlaku
  1. Sociální
  • Pokles angažovanosti, snížená snaha pomáhat, omezení kontaktu s kolegy, přibývá konfliktů v soukromí, nedostatečná příprava k práci

 

Prevence syndromu vyhoření

  • Mechanismy, pomocí kterých se člověk snaží o navrácení psychické rovnováhy
  • Asertivní jednání = schopnost sebeprosazení, realizace plánů, umět říci ne, nenechat se přetěžovat, odpočívat
  • Obranné reakce = popření racionalizace, regrese, identifikace, projekce a rezignace
  • Stanovení priorit – soustředit se jen na podstatné činnosti

 

Rizikové faktory

  • Hlavní spouštěč – stres a frustrace v práci
  • Je možní rozdělit příčiny vzniku do 3 základních oblastí:
  1. Individuální faktory
  • Neschopnost požádat jiné o pomoc, sklony k workoholismu, vysoké nároky na sebe sama, zvýšená náchylnost k prožívání stresových situací
  1. Pracovní faktory
  • Predispozice konkrétního zaměstnání, tam, kde je každodenní rutina
  • Důležitý je přístup vedení (málo motivace + konflikty= riziko syndromu vyhoření)
  1. Organizační faktory
  • Nedostatky ze strany managmentu, kumulace a zvyšování nároků na pracovníky, nedostatek odpočinku

 

Léčba syndromu vyhoření

  • začít co nejdříve
  • Ve fázi vyhoření – svěřit se do péče psychologů či psychiatrů, kognitivní terapie, logoterapie (zdravý životní styl, posílení mezilidských vztahů, získání realističtějšího postoje k zaměstnání)
  • Léčba ze strany zaměstnavatele (snížení požadavků, nesoutěživé prostředí)
  • Změna pracovní pozice, vymezení povinností
  • Samoléčba – odpočinek, relaxace, pravidelný pohyb, kontakt s přáteli, příjemné nesoutěživé pracovní prostředí, hlídat své hranice (umět říkat NE), drobné změny (např. prac. Prostředí – zlepšení osvětlení, pohodlné sezení, příjemná teplota)

 

PROFESIONÁLNÍ ADAPTACE

  • Schopnost adaptace
  • Předpokladem adaptace je míra identifikace se společenskou (profesionální) rolí
  • Nutnost vytvoření subjektivní emocionální ochrany před psychickou traumatizací
  • Např. zdravotní pracovník si zvykne na pohled na nemocné, těžce zranění, umírající, apod., což je pro vykonávání této práce a současné zachování duševního zdraví nezbytné

 

PROFESIONÁLNÍ DEFORMACE

  • Nejčastěji jde o: učitele, vojáky, bezpečnostní pracovníky, soudce, zdravotníky
  • Profesní praxe zabírá běžně 8 hod. denně – získané zkušenosti „vejdou do krve“ tak, že se projeví i v nepatřičné situaci, v nepatřičném kontextu
  • Zdroj obveselení, někdy shovívavého respektu, někdy naznačí negativní postoj
  • Rozvíjí se z tzv. profesionální adaptace
  • Otrlost působící na laika jako záměrný cynismus
  • Přináší s sebou neuvědomělé neproduktivní chování, možnost neúmyslného poškození stavu pacienta svým chováním

 

Možné typy chování

Syndrom posledního slova

  • Každou diskusi, každé vyprávění musí shrnout, zakončit a vyhodnotit, ať je to kdekoliv

 

Syndrom repetice

  • Opakování stejného slova, necvičící žáci s radostí dělají čárky a mezi třídami soutěží

 

Syndrom jednoho vtipu

  • Opakování stejné historky, vtipu, příkladu: za dobu praxe se stane nějaká historka typickou, učitel ji opakuje, aniž by si uvědomil, v kterých paralelních třídách už to bylo několikrát sděleno. Žáci tuší, o co jde a „napovídají“

 

Syndrom „3x“

  • Nejdříve vymezí cíl a vysvětlí, pak vysvětluje v detailech, pro skupiny, v závěru po třetí shrne, zhodnotí a opět zopakuje. Pro slabší žáky je to snad vhodné (učí to tak i naši didaktikové, ovšem šikovnější se nudí, nedávají pozor a „dělají blbosti“

 

Syndrom vedení

  • Automaticky se staví do čela, řídí, i když řízení, pověřil např. kapitána družstva

 

Syndrom soutěživosti

  • V hodině soutěž žáků nejen organizuje, ale sám se také zapojuje (důvody: vyrovnaný počet hráčů, aby žáky motivoval svým chováním). Ovšem hraje jako o život a jeho tým ta každých okolností musí vyhrát

 

Syndrom hlasu

  • Tělocvikář, zvyklí ovládnout hlasem tělocvičnu, volný prostor, hlasově zvládnout i neukázněnou třídu, obvykle pak řvou i v běžné místnosti a při běžném rozhovoru.

 

Orientace na chybu

  • Někdy učitel číhá na chybu, aby mohl opravovat

 

Orientace na výkon

  • Doprovázena jak verbálně – musíme…, a ještě uděláme…, kdo bude první.., kdo bude nej…., atd.., tak i vlastním hypermotorickým chováním a sestavováním žebříčků, bodování

 

Orientace na prožitek

  • Tělocvik se mění na pouťovou atrakci, všechno je vedeno v barvách, na táborech je po stromech plno obrázků, papírků, všichni relaxují, hrají si s drobnými pomůckami, nebo komunikují ve skupinách, většinou se ani neproběhnou ani nezapotí.

 

Demotivující praktiky

  • Uplatňují je obvykle učitelé znavení za celý den či za celou profesní kariéru. Nemají sil na motivaci sebe sama, natož na motivaci žáků.
  • Používají četné výkřiky: ty snad neumíš zabrzdit! Copak nevidíš, kam ten balón letí? Jak to proboha bráníš? Doplňte si sami.
  • Výsledek – minimální efekt učení, ztráta zájmu žáků

 

Syndrom „výborně“

  • Tělocvikáři si zvyknou při každé příležitosti vykřikovat „výborně“
  • Žák se na svahu válí v kotrmelcích, učitel vykřikuje „výborně“ a pro žáka je to v podstatě demotivující, protože má reálnou zpětnou vazbu o úspěchu.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: