Vznik filosofie a počátky čínské filosofie

 

   Otázka: Vznik filosofie a počátky čínské filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Adik

 

 

 

 

–     Filosofie je soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka, lidské kladení otázek po základu, smyslu porozumění a vysvětlení světa jako celku a místa člověku v něm

–     Hledá obecné vlastnosti člověka, struktur přírody, společnosti i kosmu

 

Z řeckého:
Filein = milovat
Sofíá = moudrost

 

  • Co je to filosofie:

–          otázka je velmi problematická

–          sama o sobě je filosofickým problémem

–          filosofie nemá přesně vymezen svůj předmět

–          každá historická definice je závislá na definujícím filosofovi a kulturním klimatu

–          charakteristické pro filosofii zůstalo úsilí o vidění světa jako celku

 

  • Filosofie a mytologie

–    Předfilosofický postoj člověka ke světu vychází z mýtu

→ mýtus je nejdůležitějším předpokladem vzniku filosofie

→ mýtus je příběh se symbolickým nebo náboženským významem

→ mýty lidem zprostředkovávaly názor na svět, přírodu a lidské bytí, vysvětlovaly účel věcí a někdy i původ států, měst, rodů

→ v mýtickém období se člověk ničemu nediví, vše je mu samozřejmé

–    Mytologie

→ vysvětlování běžných jevů mytologickými bytostmi-např. bohy

→ nadpřirozené bytosti řeší jednotlivé jevy, které člověka obklopují

→ lidé nehledali příčinu určitého jevu

 

–    Hesiodova soustava řeckých mýtů

→ počátek všeho je CHAOS, v němž je zárodek světského řádu

→ počátkem tohoto řádu je zrození GAIA (země)

→ z ní pochází ÚRANOS (nebe) a TARTAROS (podsvětí)

→ poselství mýtu se promítají do současnosti -> To, co platilo tehdy, platí i dnes

 

Teoretický postoj člověka ke světu – filosofie – vzniká z údivu, který nás vytrhne ze samozřejmosti světa (u přirozeného postoje ke světu). Tato cesta je v dějinách antiky nazvána cestou od mýtu k logu.

 

  • Vztah filosofie a náboženství

–     Náboženství je otázkou víry a filosofie otázkou reálného zkoumání

–     Oba jsou zaměřeny na celek skutečnosti, na celek všeho jsoucího

–     Kořeny náboženství jsou starší, stejně staré jako kultura

–          náboženství pravdu zjevuje, pravda zjevená-dogmata

–          filosofie– pravda se dá poznat lidským rozumem, postupně poznávaná

–          první filosof se diví (proč slunce ráno vychází a večer zapadá)

–          oproti tomu mytický člověk se nediví, protože ví, že Hélios ráno spolu se svými koňmi vejde na oblohu a večer jde spát

–          MÝTUS odpovídá, že původ všeho je od bohů – ti vznikají z Chaosu

–          neuspořádanost chaosu Řeky vyděsila -> tendence nahradit Chaos Kosmem (řádem = LOGOS)

–          Logos je vysvětlitelný lidským rozumem

–          Přechod od mýtu k logu: první antičtí filosofové (miléťané, pythagorovci, Herakleitos, atomisté)

–          Hledání pralátky, čísla, atomů, prázdna -> rozumem vysvětlený princip odstraňuje strach z neznámého a děsivého

 

I dnes se mýtus podílí na vysvětlení světa (pohádky, umění, texty o vědě, politice, ideologii); sociální mýtus = termín označující způsob výkladu určitého sociálního jevu přijímaného bez kritické analýzy

 

  • Filosofie a věda

–         na počátku neexistovaly jiné vědy

–         všechny otázky řešila filosofie

–         za dob Aristotela se začaly oddělovat přírodní vědy

–         později se začínají oddělovat i společenské vědy (od začátku 19.stol i politologie a ekonomie)

–         filosofie společně s vědou se snaží o přesné vyjádření všeho, co se ve světě děje (gnozeologie)

 

  • Základní filosofické problémy:

–     Základní filosofický problém „CO JE TO BYTÍ?“ (ontologie) Bytí je základní vlastnost jsoucna, skrze níž je jsoucnem. Jsoucno je vše, co má podíl na bytí, tedy co existuje.

–     Rozdíl mezi bytím a jsoucnem -> ontologická diference

–     Další filosofickou otázkou je „VZTAH MEZI SVĚTEM, JAKÝ JE, A SVĚTEM, JAK SE NÁM PŘEDEVŠÍM SKRZE NAŠE SMYSLY JEVÍ.“ – pohlížíme na svět subjektivně –  jsme naivní? 

 

  • Filosofické disciplíny – dělení
    • Aristotelovo odlišení:

→ Filosofie teoretická (fyzika, matematika, metafyzika)

→ Filosofie praktická (etika, politika, poetika)

  • Na začátku 21. století tvoří filosofii:

→ Ontologie

→ Gnozeologie

→ Axiologie

→ Etika

→ Filosofická antropologie

  • K nim se někdy řadí

→ Dějiny filosofie – základ filosofického vzdělání

→ Filosofie přírody

→ Kosmologie

→ Racionální psychologie

→ Sociologie

→ Logika

→ Estetika


Mezní disciplíny

→ Filosofie práva, náboženství, dějin, jazyka, kultury, vědy, techniky, feministická filosofie (nejsou součástí vnitřní struktury filosofie)

 

  • Hlavní filosofické disciplíny

–     zabývá se nejobecnějšími filosofickými otázkami světa člověka

  • ONTOLOGIE (on = jsoucno) – teorie bytí

–     Co je bytí a jsoucno, hmota, substance (podstata), čas, prostor, (ne)konečno, kauzalita, zákonitost, nutnost, vývoj, kvalita a kvantita, rozpor

–     Často se ztotožňuje s metafyzikou (podle Aristotela o poslední podstatě jsoucna)

  • GNOZEOLOGIE (gnósis = poznání) – teorie poznání

–     =noetika (noésis=myšlení), epistemologie (epistémé=vědění opírající se o důkaz)

–     Zabývá se problémem zdrojů, podmínek, možností

–     Meze lidského poznání

–     Otázky pravdy -> ta je cílem každého poznání

  • AXIOLOGIE (axia=hodnota)

–     Hledá původ hodnot, jejich hierarchii, stálost či proměnlivost

–     jaké a proč máme hodnotící postoje

  • ETIKA (éthos=zvyk,obyčej) – teorie morálky

–     Co je dobro/zlo, svoboda, mravní odpovědnost

–     Co je štěstí, smysl lidského života

–     V centru zájmu mravní hodnoty

–     Ekoetika = etické problémy ekologie

  • FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE (anthrópos=člověk) – filosofie člověka

–     Člověk jako celek – zabývá se jeho podstatou, smyslem

–     Čím je člověk určován ve svém bytí, vztah těla a duše

–     V současnosti otázka lidské svobody

 

Cíl: Napomoci ukázat, jaké otázky bychom si měly klást (jak se dívat na věci, jak o tom přemýšlet)

  • Co je svět?
  • Odkud je svět? Je pouze jeden svět?
  • Jaký smysl má můj život?

 

ČÍNA a čínské myšlení

–          3000 let př. n. l – zvyky, rituály

–          Číňané nevěří v bohy –mají sklony k materialismu

–          skvělí pozorovatelé přírody a sklony k mystice (uctívání mrtvých předků –> uspokojit je, aby neškodili lidem živým)

–          hesla jako dialektika a kolektivismus, rodina a hierarchické spořádání společnosti se dostala do učení konfuciánství i taoismu jako přesně definované poučky

–          kosmos je veličinou harmonie a pořádku

–          teorie vzniku světa: ztělesněním veškerého bytí je vajíčko, ze kterého se zrodil obr Pchan-ku (polobůh s lidskou podobou); Pchan-ku umírá a jeho tělo se rozpadá a přeměňuje se na různé věci na zemi: z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na těle se stali lidé

–          negativní stránky přírody jsou přirozené a je nutné je správně pochopit, aby mohly být překonány

–          Kniha proměn (I-ťing): 1200 pnl., soubor historických a mytických textů, pramen čínské filosofie, 5 počátečních prvků věcí: kov, dřevo, voda, oheň, země; protikladné principy  Jin a Jang, přirozená cesta Tao

–          JIN – mužský, světlý, denní, pozitivní

–          JANGženský,tmavý, noční, negativní

  • jejich společným působením se objasňuje vznik a proměna všech věcí a událostí

 

1)    KONFUCIÁNSTVÍ

zakladatel Konfucius Chung – Fu – C (551-479 př.n.l.)

–     přezdívky: „Mudrc věků“, „První učitel“

“Jak muze byt ospravedlnena sluzba duchum jeste drive nez zivouci clovek nekomu slouzil”

– na prvnim miste v zivote cloveka musi byt sluzba jinym lidem, az teprve pote bychom meli pecovat o sveho ducha -> venovat se pouze nabozenskym obradum anezajimat se o ostatni je spatne

etika se stala klicovym tematem jeho del

– Konfucius pripousti, ze cloveku je urcen urcity osud, pokud k osudu prijde i vaznost a bohatstvi -> jsou to dary nebes, clovek je nedostava jen tak, musi si je zaslouzit

–     jednotlivec, rodina i stat musi usilovat o moralni dokonalost a lidskost

–     řád, jak řídit stát – stabilita tkví v morálce jednotlivce a v ústřední úloze rodiny

–     ideálem je vzdělaný šlechtic, mudrc

–     zabýval se tím, jak má člověk žít, aby zde byl nějaký řád (ETIKA)

–     nejprve musí být člověk prospěšný ostatním, pak může uctívat bohy, idoly

–          správnou cestou je vzdělání, úcta k pořádku a tradici; výchova, která zahrnuje ducha i srdce

–     zabýval se vztahy ve společnosti – člověk bytostí společenskou

–     „služba člověku“ – bohatství a vážnost jsou dary z nebes

–     5 základních ctností, které určují vztahy mezi lidmi:

1) lidskost

2) spravedlnost

3) slušnost

4) moudrost

5) loajalita

–          prosazuje podřízenost – někdo musí být v čele, ostatní podřízeni

  • podřízenost syna otci
  • podřízenost lidu vládci
  • podřízenost ženy muži

–          nadřízený nevelí, ale pečuje!

dilo: Kniha pisni, letopisy Jaro a podzim

Hovory – sepsané jeho žáky

 

Mencius (371 – 289 pnl.) – člověk je od přírody dobrý (ctnosti musí akorát uchovat a rozvinout)

–          o stavu státu rozhoduje morální kvalita vládce, dobrého vládce následují lidé sami

–          jeho nejvyšším cílem musí být blaho a mravnost lidu

Sün-C´ (313 – 238 pnl.) – člověk je od přírody špatný a lze jej pouze s námahou zlepšit pomocí výchovy a kultury

 

Neoklasicismus (od 11. století)

Ču Si: dualistické stanovisko

  • li – univerzální formální princip, podstata v lidech ukrytá, norma chování
  • čchi – materiální účinný princip, individuální určenost člověka

Wang Jang-Ming: monistické stanovisko

  • rozum, člověk poznává všechny věci

 

Proti konfucianismu stojí legalismus

–          cílem legalistů je mocnější a sjednocenější stát

–          síla panovnického rodu, vojska a hospodářství

–          zákony a systém trestu a odměny

–          program je pragmatický a antitradicionalistický

 

Konfuciánství uznáváno od 2. století pnl.(dynastie Chan) – 1912 -> poté čínský komunismus

 

 

2)    TAOISMUS

3. st. pnl. – zakladatel Ko Hung

učení rozvinul Lao-C´

–          Tao – te – ting: klasický text taoismu, pojednává o cestě tao a ctnosti; úkolem je hledat a odkrýt tao ve svém nitru pomocí meditace, jógy

–          zabýval se pojmem TAO (je bezejmenné , protože jména označují nějaké jsoucí, zatímco tao je princip, který se vymyká všem rozlišením a všemu vládne) = přirozený řád věcí, podle kterého se vše vyvíjí, není hmatatelné, jedná se o jakýsi řád/princip; je to cesta přírody a (individuálního) života

–     TAO je dokonalé a člověk ho nemůže měnit, ale měl by ho hledat (=hledat svůj osud)

–     TAO „jakési nic, bez něhož by neexistovalo něco“

–          hlavní myšlenkou taoismu tedy je nezasahovat do přirozeného řádu věcí, pouze hledat svou cestu a až ji najdeme, tak se jí podřídit

–          čím méně se člověk pokouší sám vytvářet plány, tím více věci následují tao –> ne-činění

–          čím více zákonů , tím více zločinců

–          čím méně panovník vládne, tím lepší bude jeho země

–          skutečná ctnost se vytrácí (četné mravní příkazy)

–     v taoismu je člověk bytostí přírodní






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: