Základní otázky etiky – maturitní otázka

 

   Otázka: Základní otázky etiky

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): lendaloto

 

Dělení etiky, kořeny evropské etiky, autonomní etika. Etické kategorie. Etické problémy moderní společnosti.


Základní metodologické přístupy

etika = odvětví filosofie; ovlivňují ji obecné otázky o životě a jeho smyslu; na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, ve které se vyvinula

= racionální zkoumání morálky

  • zabývá se normami lidského chování, rozhodnutími, která lidé činí, a způsoby, jimiž svou volbu odůvodňují
  • etymologie: éthos [řeč.; obvyklé místo bydlení, zvyk, mrav] + mos [lat.; obyčej, mrav]
    • ÉTHOS:
      • étos se týkal zvířat a označuje místo pastvy, stáj, způsob jejich života a chování
      • → přeneseno na člověka znamená étos místo bydlení, určené společenstvím nebo původem
      • postupně nabývá na významu charakteru člověka ve vztahu k společnému mravu a nakonec označuje způsob jednání, postoj a smýšlení osob
    • MOS:
      • je od něj odvozeno slovo morálka
      • původně znamená vůle – označuje vůli uloženou člověku bohy nebo panovníky (předpisy, zákony, tradiční mravy a obyčeje)
    • v průběhu těchto změn: obě slova znamenají také osobní způsob života, smýšlení, charakter a mravní chování jedince
    • etymologie nejprve odkazuje na sociální kontext, do něhož jsou etické a morální jevy původně zasazeny jako společný mrav, obyčej, zvyk, zákon, společenství – teprve později nabývá význam těchto slov subjektivně individuální aspekt osobního mravního smýšlení a charakteru
    • pojem etika se většinou užívá pro vědecké zkoumání morálních obsahů
  • mrav označuje, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, morálka jsou pak jejich společné představy o tom, jak by jednat měli, a etika je pokusem o teoretický výklad těchto přestav

 

  • 1) deskriptivní etika:
    • popisuje mravní rozhodnutí a hodnoty, které zastává konkrétní společnost (např. polygamie)
    • zčásti je sociologií i psychologií morálky
    • nesnaží se zjišťovat, co je správné a co ne, pouze popisuje

 

  • 2) normativní etika:
    • snaží se popsat ideální stav
    • zkoumá normy, jimiž se lidé při svém mravním rozhodování řídí
    • věnuje se problematice povinnosti (co by člověk měl dělat – deontologické otázky) a hodnot (co utváří dobrý život – axiologické otázky)

 

  • 3) metaetika
    • meta = nadřazené
    • věnuje se jazyku, kterým o morálce hovoříme, a jak lze tento jazyk odůvodnit
    • rozvíjí se hlavně ve 20. století: „Co znamená, když řeknu, že je něco správné?“
    • hlavně logický pozitivismus

 

  • 4) aplikovaná etika:
    • zkoumá a vyjadřuje se k mravním rozhodnutím a hodnotám v určité oblasti lidské činnosti
    • patří sem např. lékařská etika, etika sexuality a vztahů, bioetika, právní etika atd.

 

Heteronomní a autonomní etika

  • heteronomní etika:
    • zásady a pravidla daná zvnějšku
    • vyvozuje mravnost z příčin nezávislých na vůli člověka
    • zákony, normy, náboženská přikázání, …

 

  • autonomní etika: vrchol etiky
    • vychází z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty
    • morální je to, co vychází z čistého upřímného přesvědčení
    • soustředí se na jednajícího člověka, jeho rozum a svobodu
      • v současné diskuzi: co tento rozum a svobodu orientuje
    • patří sem:
      • etika existencialismu:
        • jediným příkazem mravním je jednat svobodě a autenticky
        • vše je dovoleno, ale za vše jsme absolutně zodpovědní
      • Kantova etika:
        • autonomie = mravní autorita není dána zvnějšku, ale vychází z člověka
        • sebeurčující autoritou je praktický rozum, který formuje mravní zákony, platící nepodmíněně = kategorický imperativ
        • mravní zákon se projevuje také jako povinnost
          • rozhoduje o morálně dobrém, které musí být vždy ve shodě s povinností
          • sklony a smyslové impulsy, stojí-li proti povinnosti, zapříčiňují jednání nemorální

 

Historický přehled

  • přístupy v historii: různé
    • některé založeny na očekávaných výsledcích (utilitarismus)
    • jiné založeny na emocích (britští moralisté)
    • další na radikálním odtržení lidské vůle a lidského vývoje od vnějších vlivů (Kant, Nietzsche, existancialisté)
    • nebo pokus o spojení lidského rozumu s obecným uspořádáním vesmíru (přirozený zákon)

 

Předsokratovské období

Sofisté

  • „Co je pro jiného dobro, je pro jiného zlo.“
  • cílem není poznání pravdy, ale toho, co je užitečné a prospěšné pro jednotlivce
  • relativismus
    • není důležité, na čí straně je pravda, ale kdo si lépe obhájí svůj argument (i v mravní oblasti)
    • mírou všech věcí je člověk, pravda je relativní
  • pragmatismus (praktičnost; jestli jim to stojí za čas)
  • skepticismus (není možné se dobrat pravdy)
  • představitelé: Protágorás z Abdéry (mírou všech věcí je člověk, jsoucí že jsou a nejsoucí že nejsou – relativismus poznání), Gorgias (skepticismus)

 

Klasické období

Sokrates

  • položil základy moderní etiky
  • hlavní úkoly: čelit sofistické relativizaci hodnot + stanovit, co je v mravním smyslu pro všechny závazné
  • přešel od zvykové mravnosti k reflektované moralitě
  • měřítkem všeho je dobro samo, cílem je ctnost (areté)
  • hledáme ideál vlastní osobnosti každého jedince, zodpovídáme za své myšlení, jednání, svobodu a spravedlnost v obci
  • etický intelektualismus:
    • když víme, co je dobro, tak to dobro konáme
    • není možné, abychom věděli, co je dobro, a konali něco špatného
    • = morální vědění a jednání se shoduje (pokud dělám špatné věci, nevím, co je dobro)

 

Platon

  • Ústava
  • zdrojem všech hodnot je idea dobra
    • má povahu božského principu
    • v ní má vše ve světě svůj účel
  • světový řád je řádem účelně uspořádaným (Ústava)

 

Aristoteles

  • Etika Nikomachova
  • blaženost: eudaimonia = cíl našeho života
  • nesouhlasí s Platonem, že idea dobra je něco věčného, co existuje mimo naši bezprostřední zkušenost
  • jedinečným rysem lidského života je rozum
    • proto mají být činy posuzovány v jeho světle
    • rozum vede člověka k tomu, aby usiloval o konečný cíl – telos
  • schopnost přemýšlet o činech a sladit je se zvoleným cílem se jmenuje rozumnost: fronésis
  • další důležitá ctnost: uměřenost

 

Helénistické období

Epikurejci

  • vše ve vesmíru je determinováno, a tedy mravně neutrální
  • lidé mají svobodu určit si svůj cíl
  • cíl: blaženost, umění radovat se ze života, klid duše, bezbolestné tělo
  • někdy se o nich hovoří jako o hédonistech (dopřávají si vše příjemné, co život přináší)
  • člověk trpí tím, že se pořád něčeho bojí – pořád máme úzkosti – nemůžeme dosáhnout štěstí – snažili se zbavit strachu

 

Stoikové

  • cíle je žít ve shodě s přírodou a rozumem
  • základní ctnost: uměřenost, rozumovost, spravedlnost
  • ideál: mudrc (člověk, který dosáhl nezávislosti na světě, potlačil své city, emoce a vášně; dosáhnutí svobody a soběstačnosti)
  • události se dějí podle vesmírného řádu (fatalisté – věří v osud)
  • nezáleží na výsledcích konání, ale na tom, abychom měli vůli k tomu, co je správné
  • žít ve shodě s rozumem, dosáhnout nezávislosti a svobody
  • omezit vášně: jsou nemocemi duše
  • přijímat věci tak, jak jsou

 

Křesťanská morálka

  • a) pojetí založené na přirozeném zákonu
    • vychází z Aristotela
    • každá věc sleduje nějaký účel
    • lidský rozum je východiskem morálky – může podložit mravní zásady, které poznáváme také prostřednictvím zjevení a k nimž se mohou pojit konkrétní mravní zásady uvedené v Písmu svatém
    • podle Tomáše Akvinského:
      • lidský rozum je potřebný k tomu, aby člověk zkoumal a naplnil smysl, který dal Bůh světu jako jeho stvořitel
      • Summa teologická:
        • 4 základní ctnosti (rozumnost, spravedlnost, statečnost, uměřenost – antické ctnosti)
        • 7 neřestí (pýcha, lakota, chtíč, závist, nenasytnost, hněv, lenost = 7 smrtelných hříchů)
      • b) lidský rozum je hříšný
        • odloučil se od boha, není tedy schopen poznat a naplňovat boží vůli
        • proto je zbytečné stavět etiku na základě lidského rozumu
        • křesťanská morálka přichází ve zjeveních samotného boha (M. Luther)

 

Společenská smlouva

  • morálka je založena spíše na citu než na rozumu a lze ji vyjádřit a udržovat prostřednictvím smlouvy uzavřené mezi lidmi k jejich významnému prospěchu
  • Hobbes, Locke, Rousseau: moderní společenská smlouva
  • John Rawls: ačkoliv je něco v zájmu většiny, nelze přehlížet práva jednotlivce
  • Robert Nozick a další: domnívají se, že veškerá teorie morálky by se měla odvozovat od pojetí lidských práv, smlouva a lidská práva hrají důležitou roli v oblasti aplikované etiky (např. nákup zboží – nepsaná smlouva, právo svobodně cestovat, vlastnit pas, …)

 

Thomas Hobbes

  • emoce a vášně jsou základem morálky
  • morálka je dál rozvíjena rozumem (předvídáme následky; zakládá princip společenské smlouvy)
  • do popředí vystupují práva jednotlivce
  • úlohou státu je podporovat poručené zájmy jedinců
  • otázky dobra a zla se nevztahují k metafyzice (jako u Platóna, Aristotela, Akvinského), ale jsou to pojmy, které používáe pro ty věci, s nimiž naše pocity souhlasí nebo nesouhlasí

 

Utilitarismus

  • jedna z nejrozšířenějších a nevlivnějších teorií
  • vychází z principu užitečnosti:
    • v každé situaci, která vyžaduje mravní rozhodování, by měl člověk udělat to, co povede k co největšímu blahu co největšího počtu lidí
    • neměli bychom poskytnout informace člověku, který je patrně užije ke zlým účelům; měli bychom pomlčet o špatné správě u nemocného člověka apod.
  • tuto teorii formuloval Jeremy Bentham a rozvinul ji John Stuart Mill
  • preference: měli bychom brát v úvahu preference zúčastněných osob
    • výjimka: když jsou tyto preference v přímém rozporu s preferencí ostatních
  • námitky: Co situace, kdy velmi nákladná operace zachrání život jednoho pacienta, když jsou zdroje omezené? … Nejsme schopni dosáhnout konečného posouzení celkového blaha či utrpení, které čin způsobil.

 

Imanuel Kant

  • 1724-1804
  • vytváří moderní etiku
  • David Hume ho probudil z dogmatického spánku; vliv na romantismus a německý idealismus; věnoval se i přírodním vědám, fyzice, zeměpisu atd.
  • dobro je spojeno s vůlí:
    • není to soubor hodnot, který můžeme objevit ve světě
    • každý jedinec si utváří svůj žebříček mravních hodnot a přebírá za něj zodpovědnost
  • uznává existenci zla:
    • ale nechápe ho jako samostatnou sílu, která by ovlivňovala rozhodnutí člověka nebo by mu bránila rozvíjet dobro
    • spíše jako umlčení mravního zákona či neschopnost uznat ho a reagovat na něj
  • Bůh se stává postulátem čistého praktického rozumu, součástí struktury, v níž mysl pracuje
  • morálka se dostává ke slovu jen v situacích, kdy člověk jedná z pocitu povinnosti
    • dělat něco jen proto, že nás to těší, není samo o sobě morální
    • mravnost je vždy otázkou vědomé volby
  • kategorický imperativ:
    • „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství.“
    • „Dej své vůli formu všeobecného zákonodárství.“
    • zkoumá možnost konsekventního mravního jednání a chce určit podíl rozumu na jeho principech
    • kategorický = není podmíněn ničím, měl by platit vždy, všude, bez ohledu na prostor a čas
    • pokud je člověk rozumný, měl by vždy jednat tak, aby tak mohl jednat kdokoliv (pokud začnu podvádět, nesmí mi nikdy vadit, že podvádí někdo jiný)
    • člověk je tvůrce hodnot: dobro je spojeno s naší vůlí
      • hodnoty dobra neobjevujeme ve světě, vytváříme je sami
    • pokud se člověk rozhoduje kvalitně, volí tu složitější situaci
      • pokud se rozhodnu neopisovat, zbavím se kauzality – jsem nad prostorem a časem; ukázala jsem, co je správné
      • dostanu se do nadsmyslové říše svobody
      • mravním jednáním fakticky uznám existenci svobody a Boha (jsou principy, které mě přesahují; nejsem středobodem všeho; jsou hodnoty, které stojí za to, aby je člověk naplňoval svým chováním)

 

Friedrich Nietzsche

  • ostře zpochybňuje náboženské představy o morálce, utilitarismus, přirozený zákon a další pokusy o nalezení pevného a objektivního základu etiky
  • ve světě bez boha potřebuje člověk odvahu čelit své situaci, stanovit si vlastní cíle, přitakat životu
  • člověk má usilovat o překonání sebe samého – stát se nadčlověkem
    • umožnit, aby toto úsilí dalo životu význam
  • křesťanství a demokracie propagují morálku otroka na obranu slabých
    • panská morálka podporuje rozvoj silných
  • zavrhuje rozlišování mezi dobrem a zlem

 

Filosofie existence & existencialismus

Martin Heidegger

  • naše rozhodování se váže na existující vztahy a závazky, které jsou nám určeny předem, nejsou součástí božského plánu, ale jsou nám náhodně přiděleny v okamžiku narození (vrženost)
  • jsme vrženi do života s vyhlídkou vlastní smrti – je velkou otázkou, jak v tom krátkém čase dosáhnout autentické existence (je třeba si uvědomit vlastní konečnost)

 

Sören Kierkegaard

  • Bůh dal člověku děsivou příležitost osobní odpovědnosti a volby
  • důraz na zodpovědnost jednotlivých rozhodnutí a jejich úkol utvářet lidský život

 

Jean-Paul Sartre

  • „Existence předchází esenci.“, „Jsme odsouzeni ke svobodě.“
    • lidské bytosti utvářejí své životy tím, co dělají a jak se rozhodují
    • podstatu musím objevit a dostát jí
  • Dostojevskij: „Není-li Bůh, pak je vše dovoleno.“
    • pokud Bůh neexistuje, člověk je osamocen
    • nikde nenacházíme nic, k čemu bychom se mohli upnout
    • nemůžeme se sami sobě vymlouvat

 

Albert Camus

  • člověk = vykořeněný jedinec; cizinec stojící proti světu sám
  • člověka prováží bezútěšná samota, metafyzická izolace
    • později tuto izolaci překonává k pochopení lidské solidarity a odpovědnosti
  • „Revoltuji, tedy jsem.“

 

Etické problémy moderní společnosti

  • eutanázie (asistovaná sebevražda):
    • u nás zakázaná, jinde ne
    • aktivní (podání umrtvující látky), pasivní (neléčení)
    • pro – ukončení trápení
    • proti – člověk jako takový život nestvořil a nemá právo ho někomu brát (křesťanství)
  • potraty:
    • pro – mladé matky by se o dítě nemuseli zvládnout postarat, postižené dítě je zátěží pro rodinu i společnost a samo nežije plnohodnotný činnost
    • proti – v jistém smyslu vražda
  • tresty smrti:
    • pro – trestanci např. za vraždu by si to zasloužili
    • proti – člověk nemá právo brát život






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: